• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

CESTOVÁNÍ

Cesta kolem světa za 120 dní
Izrael: Mrtvé moře

118. den: 6. 1. JERUZALÉM

I když snídaně v Chain Gate hostelu (79 ILS/os/noc) vypadá mrňavě, má vše potřebné včetně falafelu s humusem, nutellou a nějakých sladkostí. V klídku si debužíruju, čumím na internet a nikam nepospíchám, což spolu se spletením otevíracího času vyústilo v promeškání ranních otevíracích hodin pro bílé čumily na Mount Temple (7:30-10 a 11:30-12:30).

Dokonalými hradbami (se sedmi branami) obklopené Staré Město je rozdělené do 4 čtvrtí – židovské (po obsazení Araby v 1948 bylo vypáleno, tak je skoro celé nové), arabské, arménské a křesťanské. Skoro za barákem mám nejposvátnější židovské místo – Zeď nářků (West Wall), což je zbytek původního paláce na Chrámové hoře. Patří mezi hlavní cíl židovských poutníků, kteří se zde modlí a své modlitby strkají na papírcích mezi kameny. Celé místo se považuje za synagogu, tak je tu oddělený prostor pro muže a ženy (i když v posledních měsících byl prostor pro obě pohlaví trochu zrovnoprávněn). I turisté sem po rentgenové prohlídce mohou běžně, jen ke zdi se vyžaduje nafasovat volně dostupné jarmulky. Ale pro dnešní vichr to není nejideálnější pokrývka hlavy.

Prolejzám přístupné hradby i podzemní římské ulice a vykopávky. Do synagog a dokonce už i do židovských muzeí nedávných válek a historie s jejich verzí pravdy už chtějí taky vstupné. Zabloudím i na střechy, které tvoří třetí patro celého města, a po kterých se dá vesele chodit a všechen cvrkot v ulicích pod nohama pozorovat v klidu.

Je pěkná zima s deštěm, tak se jdu zahřát do hostelu na čaj a pro mikinu. Vracím se nad Zeď nářků, kde je jediný vstup pro turisty, na odpolední mezírku Chrámové hory. Fronta není dlouhá, ale trvá to neskutečně dlouho. Prohledávají úplně vše. Opět je zřejmě největší ohrožení kabelka Rusandy. Než jsem se dostal na horu já, zbývá mi 5 minut, než to tu začnou vyklízet. Chrámová hora je vůbec nejsvětější místo judaismu a třetí nejsvětější islámu. Aspoň stačím obejít zlatý Skalní Dóm (islámská svatyně, uprostřed je skála, kde přistál Mohamed při své Noční cestě, 687-9) a mešitu Al Aqsá (Abrahám zde uzavřel smlouvu s Bohem a do nebes zde vystoupal Mohamed, budována od roku 687).

Radši si dám něco vřelejšího a bližšího – chrám Božího hrobu v křesťanské čtvrti. V husté zástavbě nevypadá chrám na nic monumentálního. Viditelný je pouze kousek průčelí a kopule. Stojí na místě údajné Golgoty neboli hoře Kalvárii, kde byl podle Nového zákona ukřižován Ježíš Kristus. Chrám si dělí několik církví (mj. pravoslavná, katolická, koptská, arménská). Právě pro rozmíšky mezi jednotlivými církvemi drží klíče od chrámu paradoxně muslimská rodina, který chrám otevírá a zamyká. Vevnitř je bohatě zdobená Kaple ukřižování, která stojí nad velkým pozůstatkem skalnatého vrcholu Golgoty s vytesaným otvorem na kříž. Pak je tu rotunda s Ježíšovým hrobem i kostel svaté Heleny s nálezem Ježíšova kříže o úroveň níž. Kupodivu tu není moc lidí, tak může chrám pořádně zapůsobit. Stoupnu si pak i do nejdelší fronty kolem největší hrobky. Nevím tedy na co to je, protože plánek je tak rozostřený, že nejde přečíst, ale tak dle názvu chrámu se to dá odvodit. Fronta postupuje rychle, ve vestibulu hrobky odříkává něco pravoslavný pop(?), pak pustí pět lidí dovnitř hrobky pro šáhnutí, modlitby, nabití či věnování energie. Za pár vteřin pop zabuší na futra a jde další pětice. Na chrám je nalepený i areál etioptský s minichýšemi a kostelíky v barácích různých úrovní.

Dostávám se k Damašské bráně v Arabské čtvrti, kde se žaludek dočká naplnění plackami, medovými zákusky, čokoládou a sušenkami. Ještě chci přihodit banány, ale ty prodávají arabští spratci, kteří nejdřív obslouží samozřejmě Araby, kteří přišli po mě. Pak ještě vrací úplně jinak, než by cena seděla. Tak mi radši vrátí vše, banány z ruky sebere a odežene se slovy „go, go, go“. Na oplátku znám i sprostší slova. Verbež rasistická, čím mladší, tím víc je na nich vidět, že o bílejch si nemyslí vůbec nic dobrého. U té Indie ještě šance je. Tam se naopak mladí chovají tak nějak líp a snaží se, ale tady je to přesně naopak. Za chvíli se vracím vedle na ještě jednu plněnou housku, kde starší Arab je hned samej úsměv a rád, že mi tady chutná, když jsem se vrátil.

Za branou už nic zajímavě nevypadá, tak radši lezu zpátky do zlaté klece Starého Města, kde se s postupující tmou vše zavírá a prázdné ulice dodávají městu opět lepší atmosféru. Před zimou zalejzám do hotelu na čaj a internet. Ale nějak nevím, co na něm vlastně číst. Jak je možný že doma na něm trávím tolik času? (101 ILS, 610 Kč)

119. den: 7. 1. JERUZALÉM

Ráno je ještě hnusněji než včera, zima a prší. V útrobách města to ještě jde, ale jakýkoli náznak volnější plochy a člověka už sráží vítr na zem, což dnešnímu hlavnímu cíli na vrch Olivetské hory moc nepřeje, když ani není nic vidět. Zkusím to přečkat alespoň v muzeu vzniku Jeruzaléma v Davidově věží, ale za chvíli zavírají a vstupné 40 šekelů za muzeum taky není zanedbatelné.

Prolezu další uličky, koupím čínskou polévku a jdu se zase zahřát na hotel. Na chvilku i vylezlo slunce, ale než projdu Lions Gate, vichr přihnal kroupy a vzápětí i sníh. Na zemi to rychle taje a během chvíle čvachtám v břečce. Voda se valí ze všech stran. Vánici přečkávám v kostele Všech národů s Getsemanskou zahradou s mnohasetletými olivovníky, jejichž listy údajně naslouchaly i slovům Ježíše. Výš jsou nekonečně pláně hrobů největšího židovského hřbitova na světě. Z vršku jsou pěkné vyhlídky na celé Staré Město, kterému vévodí zlatá kopule Skalního dómu. V tomhle počasí to není úplně ono, jsem promočenej a promrzlej a jediná záchrana je rychlovarná konvice na zdejších záchodcích, kde si horkou vodou aspoň polejvám umrzlé prsty. Dole stojí za to sestoupit do pravoslavného kostelu s hrobem Panny Marie, kde všudypřítomné visící lampy a kadidla dodávají podzemním prostorům mystický nádech.

Žrací rozloučení ve městě se nekoná, protože díky počasí dnes skoro nikdo neotevřel. Jen u Řeka v prázdné kavárničce si dávám kuřecí sendvič (15 ILS), a pak už jen nouzová varianta sušenek a čínské polívky s čajem v hotelu. Kromě zakrytých uliček se drží na ulicích vrstva ledové tříště, kterou boty nezadrží. Vracím se do hotelu pod vařící sprchu, protože v tomhle fakt nemá cenu se toulat dál. Tady mě ještě čeká stěhování, protože má postel získala vodní matraci, když střecha neudržela nápor sněhu. Majitel ještě nabízí další noc, když jsou ty kalamity, tak na něj nevěřícně koukám. On kouká ještě nevěřícněji, když mu říkám, že zítra odlétám. To přece nepůjde, vždyť napadlo až 10 centimetrů sněhu. Což o to, letadla bych se nebál, ale dostat se na letiště by už problém být mohl. (dnes 100 ILS = 600 Kč)

120. den: 8. 1. Domů, do Mělníka, do Podolí, do hospody, do pr…

Sníh to sice většinou není, ale vrstva ledové tříště se drží, tak půldenní doprohlídku Jeruzaléma ruším a vyrážím na letiště. Nejdřív pěšky k Jaffské bráně, kde už nateklo do botek, pak tramvají (6 ILS) k autobusáku, kde natekla velká cola (10 ILS) do žaludku i s celou pizzou (20 ILS).

Autobusy na letiště a pak asi do Tel Avivu jezdí minimálně každou hodinu za 25 šekelů. Jen je třeba přestoupit na zastávce El Al Junction na bus číslo pět, který obkrouží letištní terminály. Všechno šlo hladce, takže tu mám skoro pět hodin na očumování a stání ve frontách. Na úvod kupodivu kontroly nejsou. Horší je to při checkinu, kdy se dozvídám novinu, že let nemám s El Al, na jejichž webu jsem ho kupoval, ale s jakousi jejich lowcostovou dcerkou UP. Tato novina je nepříjemná zejména v tom, že kabinové zavazadlo má limit místo elalovských osmi jen šest kil. Tak batoh ještě přehrábnu, stejně ani zde jsem se nedostal pod sedm kilo, ale nějak to po zvážení schroustnou. Vyptávání na razítka tentokrát nebylo moc dlouhé, ale hlavní opruzovač přišel až po projití letiště, kdy rentgenování a šacování všeho trvalo neskutečně dlouho. Občas jen vyvolávali lidi, kterým to už letělo. Já aspoň konečně něco přečetl. Batoh celý vyndali, všechny kabely prozkoumali, očichali nějakým přístrojem a urvali mi ze suvenýrové stavbičky Taj Mahalu dva minarety. To jsou mi náhody, že zařvaly zrovna minarety. (67 ILS, 480 Kč)

Na rozdíl od Dillí, kde měly zpoždění všechna letadla, zde mělo zpoždění jen to naše. Nakonec z toho byly dvě hodiny, takže telavivské letiště jsem si užil pořádně. Z toho navíc koukal průšvih v Praze, protože bych přišel o poslední bus na Mělník. Na tom bych se zrovna zaseknout nechtěl. Z Ruzyně vylejzám, když mi zbývá 45 minut na jeden městský bus a dvě metra s jejich nočními intervaly. Naštěstí metro přikvačilo do Holešovic minutu před odjezdem, tak se dočkám nakonec i postele. Ale tímhle jsem se přehoupl přes půlnoc do dalšího dne, čímž jsem přišel o hezké kulaté číslo z názvu tohoto cestopisu.

Konec

Po 120 dnech doma zpět ve spárech excelových tabulek a Cesta kolem světa úspěšně končí... ale ne tak docela. Už na ní se určilo 6 zásadních dodatků, které Cestu doplní o další kulturně odlišné končiny zeměkoule. Ty už si loupnu samostatně, ale cíleně snad v rychlém sledu dvou až tří let.

Než jsem dopsal po roce tento cestopis, polovina je už hotová - pohostinný Kavkaz, roadtrip jižní Afrikou za zvířátky a pískem a pláže se sopkami Karibiku. Letenky jsou už i na Írán a Japonsko a finále celé téhle přerušované Cesty bude snad tam, kde mnozí vůbec začínají cestovat, a v mé největší absentérské ostudě - Peru s Bolívií. S úvodními třemi prology tak Cesta vydá přibližně na 365 dní po 6 světadílech a čtyřicítce mimoevropských zemí.

Odpověď na klasické otázky - co bylo nejlepší a kolik to stálo?

Napsat s odtupem, co bylo nejlepší a nejhorší, se smrskává vždy směrem k dokonalosti a zůstávají vzpomínky jen na to dobré (i když jsou osoby, a často mí spolucestující, kteří to mají opačně).

The best of:

• Nepál celkově – úžasné hory, jedinečné památky, lidi v pohodě, a překvapení, jak to, že jsem zde vůbec nikdy nebyl. Naposled to určitě nebylo
• Trek v nepálském Langtangu – s delší túrou se nepočítalo, ale i bez vybavení a v prosinci se dá vyklohnit jedinečná vysokohorská týdenní túrka
• Roadtripy – totální svoboda a pohodlný průzkum všech nejodlehlejších přírodních končin
• US roadtrip z Washingtonu přes Kanadu, kukuřici, národní parky do Los Angeles – netřeba komentů, jen že bych to brzy viděl na její tříměsíční pokračování na Aljašku
• Jordánská Petra – tři dny a noci mezi skálami a hrobkami
• V kari plovoucí placky mezi malajskými čajovými plantážemi
• Pacifický ráj na Raratonze
• Islandské vodopády v sopečné pustině
• Neposral jsem se v Indii

Oučet

Denní útrata i v nejdražších zemích se pohybovala kolem tisícovky na den i při vlastním autě s řádným benzínovým nasáváním tisícovek kilometrů. Těchto nejdražších zemí se na cestě připletla ale naprostá většina. Informace, že jihovýchodní Asie vyšla o více než půlku levněji překvapí spíš tak, že "jen" o půlku. Na pětistovku denně ale vyšly i Cookovy ostrovy. Samozřejmě nejlevnější světové útroby vůbec jsou na indickém subkontinentu, kde se stále hodně parády udělá za čtvrtinu tisícovky.

Mezinárodní letenky: 44.300 Kč
Berlin - Reykjavík 2 800 Kč; Reykjavík - NYC 7 400 Kč (moooc); Los Angeles - Rarotonga 10 000 Kč; Rarotonga - Christchurch 7 900 Kč (tohle se taky moc nepovedlo); Christchurch - Sydney 2 800 Kč; Sydney - Kuala Lumpur 4 700 Kč; Kuala Lumpur - Kathmandu 1 800 Kč; Delhi - Dubai - Amman 4 250 Kč; Tel Aviv - Praha 2 700 Kč (v dnešních relacích by se to mělo sesmolit pod 30 tisíc)
Víza: 3.000 Kč (USA-Esta 14$, Nepál 25$, Indie 850 Kč, Jordánsko 40 JOD=1340Kč)
Útraty za jednotlivé země:
Německo 800 Kč (1 den)
Island 12.000 Kč (11 dní, tj. 1100 Kč/den - většina za auto a benzín)
USA+Kanada 25.000 (28 dní, tj. 900 Kč/den - většina za auto a benzín)
Cookovy ostrovy 2.600 Kč (5 dní, tj. 500 Kč/den)
Nový Zéland 8.000 Kč (11 dní, tj. 750 Kč/den)
Austrálie 13.000 Kč (19 dní, tj. 700 Kč/den při 2 osobách na auto, já samotinký 19 tisíc a 1000 Kč/den)
Malajsie 4.200 Kč (9 dní, tj. 450 Kč/den, včetně vnitrostátní letenky)
Nepál 4.300 Kč (15 dní, tj. 290 Kč/den)
Indie 2.700 Kč (10 dní, tj. 270 Kč/den)
Jordánsko 7.000 Kč (7 dní, tj. 1000 Kč/den)
Izrael 4.000 Kč (4 dny, tj. 1000 Kč/den)
Sumárum 130.900 Kč za 120 dní

Přes 63.000 kilometrů
(letadlem 37 200 km, autem 20 500 km, autobusem 3700 km, vlakem 600 km, metrem 150 km, taxíkem 150 km, motorkou 100 km, lodí 50 km, na kole 50 km, tuktukem 25 km, stopem 25 km, tramvají 5 km a stovky kilometrů pěšky)

< zpět (Mrtvé moře)   |   úvod   |   KONEC