Cesta kolem světa za 120 dní
Izrael: Mrtvé moře
Pokračování 116. dne: Z Eilatu do Jeruzaléma
Tak Izrael. Na hranici nemají ani směnárnu, tak se bude ťapkat. Do města by to měly být asi 3 kilometry (ale zastávka je i kousek od přechodu, mít tak prachy a informace, nikam se člověk trmácet nemusí - ale busy 444 by stejně ujely před očima). Času je dost, počasí pěkné a po chvíli podél polodálnice byl i chodník. U autobusáku byla spousta směnáren – izraelskou měnou je jeden šekel za cca 6 korun (za 1 USD 3.9 šekelu). Cenovky v obchodech jsou méně přívětivé. Dávám si aspoň tuňákovou bagetu za stopadesát kaček. Po asijských úrovních se na tohle zvyká hůř. Stejně tak jako na všudypřítomné mladíky a mladice navlečené do vojenských uniforem štrádující si to všude kolem s nabitými zbraněmi. Ono s 3letou, respektive 2letou u ženských, vojenskou službou někde být musí. Ale když ty samopaly tahají malé holky, co vypadají na patnáct, a hlaveň šourají o dlažbu, tak to úplně důvěryhodnou úctu nenahání. Na druhou stranu to jiným holkám ve vojenském mundůru s tím samopalem docela sluší.
Bus se dal zaplatit i kartou, angličtina taky zabírá, nádraží jasné a přehledné. Wifi funguje ledaskde, tak si rovnou objednávám v Jeruzalémě, když už se tam dnes dostanu, noc v hostelu Abraham nedaleko nádraží, který mi doporučili Slováci. Zelený autobus číslo 444 jede včas, přistavili dva, protože zájemců bylo nějak víc. Potkávám znovu holky. Vyrážíme pouští, ale brzy padá tma a postupně i déšť. Zpětně si říkám, že jsem mohl zůstat tady v Eilatu, dát si Rudé moře a ráno jet do Jeruzaléma s denní zastávkou u Mrtvého moře, přes který autobus stejně jede (což jsem tehdy netušil). Bez zastávky a problémů totiž vjíždíme do Palestiny. I když hranice na mapách mluví jasně, je Palestina rozdělena na tři zóny a samosprávu vykonávají pouze nad zónou A, kam spadají velmi omezené oblasti, včetně Ramallahu, Jericha i Betlému. Hlavní tahy, celé pobřeží Mrtvého moře spadá pod největší zónu C, která je (zatím) plně pod kontrolou Izraele.
V Jeruzalémě na konečné v obchodním centru jsme až v deset. Chvíli trvá, než najdu správný směr a cestou do centra míjím i hotel, tak si deště užívám více než je zdrávo. Ale jinak stačí sledovat jen tramvajovou trať. Tady už je to vyspělé město se vším všudy, široké ulice, obchůdky, jen snad echt Židů s jejich klobouky a typickým zevnějškem je o něco více. Hostel Abraham patří k hostelové špičce, je to velkonoclehárna, čistá, organizovaná, s královskou snídaní, teplou sprchou. A můj osmidorm je dost velký, tak si ani nedýcháme vzduch do tváří.
Noc: Jeruzalém, hostel Abraham, 90 ILS za osmidorm se snídaní
Doprava: taxi Wádí Rum - hranice 25 JOD (děleno 4), bus Eilat – Jeruzalém 82 ILS
Celkem: 6.5 JOD + 207 ILS (1460 Kč)
117. den: 5. 1. MRTVÉ MOŘE - EIN GEDI
Na zbytek dnů jsem měl v plánu už jen Jeruzalém s jedním sjezdem k Mrtvému moři. A když jsem teď blízko nádraží na Jaffa road, dám ho rovnou dnes a večer se přesunu do, ještě z Indie, objednaného hotelu ve Starém městě na poslední 3 noci. Škoda, tady bylo fajn, kor po snídani, kdy na placky či tousty byly připraveny mísy nutely, sýrů, šunky, ovoce, nutely… A říkal jsem, že tam byla celá mísa čokoládové pomazánky? Nechávám tu batoh u pana Fluffyho do úschovny, a vyrážím na autobusák s nákupákem. Na zpáteční lístek (62 ILS) dostávám slevu po zaplacení příplatku na jakousi kartičku (+5 ILS). Bus má tradičně přes půlhodiny zpoždění.
Kopečkovou vyprahlou krajinou sjíždíme přes tisíc výškových metrů k hladině Mrtvého moře. Mnoho míst volného přístupu k moři ale není. Volně je to možné u Ein Gedi, kde kromě pláže se sprchami je o zastávku dříve i národní rezervace, kde se dá trochu zatrekovat v kaňonech a horách (se vstupným 30 ILS). Za pláž sice nechtějí nic, ale jestli to není tím, že tu zrovna pláž není, protože tu řádí bagry a sklápěčky a vše je oplocené. Ono vůbec je to s Mrtvým mořem složité, když každý rok klesne skoro o metr. A proti původní úrovni, kdy se stavěli rezorty a hotely, je níž o více než 45 metrů. Proto se taky tolik liší údaje o nejnižším místě země. Aktuálně to padá již pod 430 metrů. Jediná šance na záchranu je přivést sem vodu z moře, ale to má takových rizik, že to spíše dřív vyschne.
Izrael
Mrtvé moře
Izrael
Nejnižší suchý bod Země (430 m.p.m.)
Podél plotu tak scházíme prudkým sešupem k hladině, kde solné krystaly olízly pobřeží. Ale díky kutání o pár metrů vedle to nemá zrovna odpočinkovou atmosféru. Zatím si namáčím kotníky, píšu deník, užívám pálící slunce a bavím se blbými nápady omladiny, kteří skáčou do vln po hlavě. To umí slušně vyžrat oči. Samozřejmé je i doporučení, aby se ráno nikdo neholil, protože i nepatrné podráždění kůže dá zdejší solanka pěkně pocítit.
Vyrážím do vln, teplota vody je na hraně. Zrovna když se hodlám do vody svalit, slušné vlny mají mezeru a já spadnu zádoprdelí přímo na krystaly olepený šutr. Jauvajs. Tak nevím, co ranní ranky po holení, ale tohle je cejtit dost, tak mi to nadnášení v moři nepřišlo úplně komfortní. Navíc mi to nadnášení nepřišlo nějak zásadně rozdílné. Po 20 minutách to balím. Rozdílu si uráčím konečně všimnout, když mi jedna vlnka cákla pořádně do očí. Kromě toho jsem si při výlezu docela solidně pořezal nohy o šutry ostré jak břitvy, což jsem si ale všiml až druhý den. I to, že ranka na zádech nebude úplně bezvýznamná, jsem zaregistroval až poté, co se po noze valila na břehu krev. A decimetrový seškrab kůže až do masa s krvácením jen tak přestat nehodlal. Při postupném rozežírání kůže lezu nahoru, kde jsou sprchy (2 ILS) a smývám dlouho sůl a krev. Ty záda nakonec daly pěkně zabrat, začalo to hnít a ještě 2 týdny poté jsem se nemohl pořádně ohnout.
Izrael
Mrtvé moře
Izrael
u Ein Gedi
Po pobřeží jdu směrem k národní rezervaci. Po pár stech metrech je nádherný záliv s klidnou pláží pokrytou solí a smaragdovou vodou. Sakra. I když ke sprše by to bylo dál. Je tu pár lidí a mají sebou v petkách i bláto, kterým se mažou. Po nafocení konečně mrtvomořských záběrů se vyškrábu řečištěm na silnici přímo naproti národní rezervaci. Ta oficiálně zavírá ve čtyři (v zimě ve tři), tak mě už nezkásnou, když se protahuju polootevřenou branou. Hned za tím jsou zajímavé stromy, něco rohatého a po stromech šplhá něco syslovitého. Vcházím do průrvy, kterou uvádí menší vodopády, které poskytují asi hodně příjemné koupání (když není leden). Další postup ale brzy uzavírá ranger, který všechny z parku vyhání.
Izrael
Ein Gedi Nature Reserve
Izrael
Mrtvé moře, v pozadí Jordánsko
Busy zpátky mají jezdit po hodině. Jízdní řád je úplně na baterky, protože ten první měl zpoždění skoro hodinu (to lze zkrátit, pokud na bus přijdete o půlhodinu později jako já). Otravuje tu taxikář, kterého ale všech 15 čekajících svorně ignoruje. Bohužel tentokrát měl pravdu, protože když konečně s hodinovým zpožděním dojel bus, nabral jen dva a všechny ostatní tu nechal. Sprška nadávek a smích a zpěv od taxikáře. Ale ignorace se jen prohloubila a nebylo dalek tomu dát mu do držky. Radši zmizel. Zmizelo i sluníčko a pozitivní nálada na Izrael. Jestli tu všechno funguje jako jejich veřejná doprava, tak se divím, že ještě existují. A jejich hra na bezpečnost, že by lidi museli, nedej bože, dokonce v autobuse stát, tak je radši nechám na noc v okupovaných územích, taky asi nebude to ideální.
Další bus měl přijet za čtvrhodinu, tak se pokusím přebít dav a přejdu o zastávku dřív, protože na noc tu fakt zůstat nechci a tenhle bus bude poslední. Mezitím i ta dřívější zastávka se naplní dvacítkou lidí, než s hodinovým zpožděním přijede další bus. Tam se ale vejdeme všichni a pěkně pozdě dojíždím do Jeruzaléma. V Abrahamu vyzvednu od mistra Fluffyho batoh a kráčím tmou k osvětleným hradbám Starého Města, do něhož vcházím Jaffa Gate s Davidovou věží, ze které se line výhružná hudba. Vnořením do ošuntělejších uliček plné schodů a lemovanými malými obchůdky život postupně mizí a mihotající se lampy krásně osvětlují již jen pusté tisícileté šutry dlažby a zdí.
Hostel mám u Chain Gate (79 ILS), což je tisíciletý barák nalepený přímo zdech Chrámové hory za kontrolním vojenským checkpoitnem, tak se vždy musím domáhat vchodu do poslední části ulice. Hostel vede Arabská rodinka, tak úvodní pozdrav „shalom“ není úplně nejvhodnější. Ložnice má 10 lůžek na sebe přilepených už těsněji, ale čisto s atmosférou dávných staletí a teplou sprchou. Stará se tu o vše fajn běloška z Holandska, která je tu ale jen na zastávce, když se sem vydala z domova pěšky (teď čeká na jaro, aby vyrazila na další etapu po Jordánsku a Egyptě na kole). Majitel Arabáč je na ní ale věčně hnusnej, že se divím, že se mu na to nevyprdne. Bez ní by to tu stálo za pendrek.
Noc: Jeruzalém, hostel Chain Gate, 79 ILS za desetidorm se snídaní
Doprava: bus Jeruzalem – EL Gedi 67 zpáteční
Jídlo: čtvrtpizza s colou 10 ILS, vodu už beru z kohoutku
(i když pro sichr přidám občas nepálskou tabletku)
Celkem: 158 ILS (950 Kč)