• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

CESTOVÁNÍ

Cesta kolem světa za 120 dní
Nepál - Káthmándské údolí

85. den: 4. 12. NEPÁL - Káthmándú

Dřepím v letadle AirAsia za 17 stovek směr Káthmándú. Okénkovou sedačku jsem sice nedostal, ale v plném letadle jsem si ji vyseděl, což se tady vyplatilo. I když skoro celý let byla země pod námi v mlžném oparu, u Nepálu jde spíše o to, co je vedle vás. A tam se začal zjevovat zasněžený hřeben Himalájí, včetně Mount Everestu. A ten nás doprovází celým Nepálem až ke Kathmandu. Nad ním si dáváme vyhlídkový let a kompletně hlavní město oblétáme. Tady je již okolí hezky viditelné, kolem města zelené kopce a rýžové terasy. Pro velký úspěch si to oblétáme ještě jednou. No a pak zas. A když už stejný okruh kroužíme po desáté, začíná to trochu nudit a zpoždění narůstat. To Emirates alespoň při tomhle kroužení okruhy někam posunou a člověk má tyto vyhlídková kolečka různorodější.

Nepál má 147 tisíc km2 a 30 miliónů obyvatel. Převažuje hinduismus, významný je i buddhismus a sám Buddha se zde před 2500 lety narodil. Hlavní a jediné město je Káthmándú s 2,5 milióny obyvatel (jeho historie sahá k 12. století). Různá pidikrálovství byly sjednoceny Gurkhy až v 2. polovině 18. století. Ač různě omezen Brity i Číňani, zůstal Nepál nezávislý. Králi zůstala téměř absolutní moc až do roku 1990, i když celá druhá půlka 20. století byla poznamenána občanskou válkou s maoistickými povstalci, kteří ovládali část země. Monarchie padla v květnu 2008 a od té doby je Nepál de jure fedarativní republikou. Notorický zvláštní tvar vlajky je vytvořen ze dvou trojúhelníků se symboly slunce a měsíce.

U Nepálu jsem myslel, že pokud nevypadnu do hor, bude to blázinec jako Indie, všichni na mě jen čumět, troubit a okrádat. Na tyhle destinace jsem už neměl ani tu nejelementárnější přípravu, na průvodce v telefonu samozřejmě nebyla zatím ani minuta času, nikdy jsem tu nebyl, a ani to nebylo v nejbližších plánech.

Letiště je malé, rozvojové a jedno letadlo ho kompletně zaplní. Víza se dávají bez otázek na počkání při příletu za dvě fotky a 25 (40) dolarů na 15 (30) dní. Z úvodních obav vyplynulo i objednání hotelu dopředu na internetu, kde mojí hlavní podmínkou byl mastňácký odvoz na hotel z letiště bez spárů taxíků. Před letištěm bylo cedulí desítky a bylo třeba si hotel vyřvat. Tam mě mladík odvedl k autu a hned se dožadoval bakšiše. To jsem zvědavej, co bude chtít řidič. Z letiště se prodíráme úzkými přeplněnými uličkami do hotelu Annapurna Guest House v baťůžkářské čtvrti Thamel jen nějakých 7 kilometrů. Vlastní pokoj s dvěma okny, třemi postelemi a, pokud zasvítí slunce, i s teplou vodou za 7 dolarů není na úvod špatný (ale na nepálské pozdější poměry ažaž).

Thamel je řádně turistický, restauračky, spousta stánků se suvenýry, mapami a outdoorovými hadry a také stovky průvodcovských agentur. Do jedné vyrazím lovit rozumy o možnostech maximálně týdenního treku, protože na okruh kolem Annapurny či Everest Base camp čas ani vybavení nemám. Do týdne se vejde buď okruh na Poon Hill u Annapuren, nebo, pro mě neznámý, Langtang trek, který vypadal docela schůdně. I když je jen 100 kilometrů od Kathmandu, doprava tam a zpět zabere celé dva dny. Průměrná rychlost autobusů je totiž tak 15 kilometrů za hodinu. Jinak průvodce nabízel 6denní trek s ubytováním bez jídla, permity a dopravou jemně přes 200 dolarů, což není moc, ale samozřejmě je to zbytečnost a spíš přítěž.

Ulice jsou přecpané, ale zde aspoň nejezdí moc troubících aut, a bělochů je tu překvapivě málo. V hotelu dokonce ani jeden. Hned vedle mám hotel lákající českými nápisy a češtinou, který ale patří normálním Nepálcům, kteří se naučili česky. Hledám bankomaty, ale moc úspěchů nemám, peníze nedávají, a když by daly, tak jen směšných 10 tisíc s tučným poplatkem. Ve směnárnách se za dolar dostane 100 rupií. Lepší je to s potravinami, frčí tu normální sámošky i s cenovkami rovnou od výrobců (jen u některých z Indie je to v indických rupiích a v nepálských je to pak 2x víc). A čísla příjemná, voda za tři koruny, sušenky taky za tři a pořádný balík nepálských dobrých sušenek v ošuntělých obalech za desetikorunu. Tady bude fajn. V hotelu si dám pro jednoduchost předražený dinner set, kam na tác s několika miskami plácnou několik curry omáček, rýži a placky.

Noc: Kathmandů, Annapurna guesthouse, 700 NPR za třílůžkový pokoj pro jednoho
Jídlo: dinner set v hotelu 400 NPR, litrovka vody 15, nepálské sušenky 15
Celkem: 1145 INR (240 Kč) + letenka Kuala Lumpur – Kathmandu 1745 Kč (AirAsia)

86. den: 5. 12. KÁTHMÁNDÚ – Durbar Square

Ráno dospávám resty, dole se hoteliér snaží vnutit také své služby, ale je dvakrát dražší. Dneska je krásně jasno a modro. Barevnými uličkami plných aut, lidí, motorek a templíků mířím k jihu. Vymetám vedlejší uličky, které se klikatí skrz vnitrobloky, až ke královským palácům na Durbar Square (čímž minu i kasičky, kde od cizinců vybírají vstupné 750 rupií – domácí zdarma), kde je asi čtyřícítka nejcennějších staveb s úžasnou řezbářskou prací zejména kolem oken, části fasád a celých střech. Do dřeva vytesali všechno, včetně erotických výjevů, kde nechyběly kromě všech myslitelných poloh i orgie, souložící zvířata a občas se to pomotalo úplně všechno. Žádná dírka nesměla přijít nazmar. Z baráků kolem je nejstarší dřevěný Kathstrup, který tu stojí přes 1000 let. Nejvyšším palácem na náměstí je Maju Devalu ze sedmnáctého století, z jehož vrcholu je krásný výhled na náměstí a pouliční ruch. Různě se tu ometám a kochám asi tři hodiny. Pokračuju po Freak Street, což byla vyhlášená ulice z dob prvních hippies. Dnes už tu toho moc není, ale aspoň vegetarian curry a flaška ledového piva potěší.

Bloumám do odlehlejších končin, kde se mě už ptají, jestli jsem se neztratil. Ošuntělost stoupá, ale furt se tu člověk cítí v pohodě, nikdo moc neotravuje a nevnucuje se. Jen to permanentní troubení všech je děsný. Bez něj neumí udělat jediný manévr. Bych jim tu trubku strčil do prdele. K večeru mě dav unesl skrz Durbar směrem k hotelu.

Noc: Kathmandu, Annapurna guesthouse, 700 NPR za pokoj
Jídlo: oběd-vegetarian curry 120, pivo 150, véča-250, mango juice 25, bounty 70, voda 10, šampón 70
Celkem: 1400 (280 Kč)

87. den: 6. 12. KÁTHMÁNDÚ – Swayambhunath

Pozdě vyrážím i dnes. A když objevím tekoucí teplou vodu, tak jí ještě trochu vytápím hotel. Dnešní cíl je další kathmandská památka Unesco – Swayambhunath na západním konci města asi 5 kilometrů chůze odtud. Ve vzdálenějších uličkách Thamelu turismus i cenovky uvadají. V řece je neuvěřitelný bordel, všude visí hadry a igelity. U mostu jsou dva chrámy, kolem nichž zrovna průvodují zřejmě svatební pochody. I na druhé straně jsou další chrámy s výhledy, kde se koná další svatba. Začínají mi ty stavby připadat hodně podobné, vše červeně cihlové stavby a černé vyřezávané okenice a krovy s prasárničkami.

Po opravované silnici, kde se dokonce počítá s chodníky po obou stranách, docházím pod chrám na zalesněném kopci, kde řádí makaci. Jejich oblíbenou činností je dorážet na psy a tahat je za ocas. Nejdřív obcházím kopec podél hradeb, v níž jsou stovky modlitebních mlýnků. Některé mají i deset metrů, ale většina si vystačí maximálně s půlmetrem. Pomalu se dostávám až na venkov, tak stoupám kol stup ke Swayambhunath (vstupné na hlavních schodech 250). Na první turistické platformě, kde jsou už turistické davy, je další příspěvek k fikanému vydělávání na přáních. Mají tu kašnu uprostřed se sochou s kýblem, do kterého je třeba trefit minci. Protože Nepál mincí v oběhu již moc nemá, za bankovky je tu prodává hned několik prodavačů. A lidé hází a hází. Večer to může být příjemný úklid.

Buddhistický opičí klášter Swayambhunath se sestává ze středové stúpy a několika dalších budov, kde žijí mniši. Hlavní schodiště má 365 prudkých schodů. Prvotní základy pochází z pátého století. V kopuli stúpy se skrývá mnoho symbolismu, jsou to stavby, které vyjadřují moment osvícení, jednotu mysli. Věřící ji obcházejí dokola, což jim pomáhá očistit negativní dojmy a hromadit ty pozitivní.

Výš už je to nejsvětější místo. Nejprve barákový blok jak někde na Pražském hradě, náměstíčko s desítkami malých stup a v domech kolem prodeje kýčů. A za tím velká bílá stupa se špičkou s krychlí s namalovanými třemi očima a nosem. Jeden Němec chce vyfotit, z čehož se vyklube po delší době docela dlouhý rozhovor. Je taky sám na cestě kolem světa, jen opačným směrem, tak se domlouváme na večeři. Sem dojel na kole a odsud pokračuje ještě do Paganu na jih od Kathmandu. Prý se dá jezdit vcelku obstojně, jen odbočování do protisměru je fuška.

Obcházím kopec, na druhé straně platformy jsou další výhledy na okolní, již nezastavěné, kopce, jemně se na obzoru klubou i zasněžené štíty Himalájí. Je tu starý buddhistický chrám a osídlení s rozpadajícími se domy. Dole pod kopcem má být Národní muzeum, ale jednak ho míjím, a jednak je už asi zavřené.

Zatímco procházím zpět čtvrtí s novějšími betonovými mnohapatrovými domy, rozhoupal jsem se k tomu, že dám ten Langtang trek na týden. Předtím ale musím získat povolení a vstupné. Zatímco lístky se snad dají koupit cestou, nejdůležitější je získat trekový permit TIMS, který lze získat v centru města v budově ministerstva turistiky u Ratna parku. I když je pozdě, zkusím se tam teď zajít podívat, jestli mají zítra v neděli otevřeno. Napříč celým starým Kathmandu se prodírám uličkami. Naštěstí jsem vybral tu, kterou se zrovna rozhodli vyasfaltovat. A vzali to z gruntu, vše vybrali tak, že schody a dveře domů zůstaly půl metru nad novým povrchem.

Dorážím na obrplac Ratna parku, kde se náhle silnice rozevírají do mnoha pruhů. Za lokálním autobusákem je veliká budova s recepcí, kde kupodivu i v tuhle pokročilou hodinu slouží příjemná ženská, která vše polopatě vysvětlí, co je třeba a udělá i TIMS. Na to je potřeba dvou fotek, které dělají na počkání tady a zdarma. Je potřeba vyplnit formulář, co, kdy, kde a kam a za 20 dolarů (1982 rupií) dostanu zelenou knížečku, kterou v následujícím týdnu budu muset ukazovat asi třicetkrát. Na vstupenku do parku je třeba k jinému okénku, které otevřou zítra.

Zpátky toho mám už dost a rád padnu na wifi-relax do postele. V osm se vyhrabu na sraz s Dieterem do Bamboo restaurantu, kde si dám příjemnou změnu v podobě kuřecího steaku s hranolema. Ještě mu skočím do krámku naproti pro müsli sušenky, protože se tam bojí jednoho číhajícího domorodce, kterému ráno přislíbil večerní čaj.

Noc: Kathmandu, Annapurna guesthouse, 700 NPR za pokoj
Jídlo: véča-kuř steak 280, hot chocolate 80, cola 70, sušenky 50
Celkem: 1180 (240 Kč)

88. den: 7. 12. KÁTHMÁNDÚ – Boudhanath

Centrum má široké bulváry a standardní civilizaci bank a globálních smaženin. Po koupení vstupenky do národního parku Langtang (za 3000 rupií se dostane jeden lupen a hodně schematický leták, stejné částky platí i při Annapurna trecích). Vedle je místní busiště, odkud jedu na další Unesco památku Boudhanath. Opouštíme Kathmandů, ale hlavní ulice dál zůstává v oparu smogu a smradu.

Vnikám do placu obestavěného pěknými baráčky tibetské exilové komunity, v jejímž středu se do očí vypaluje veliká bílá stupa (pro turisty 250 rp), která patří k největším na světě (36 metrů vysoká, 150 metrů v obvodu). Je důležitým poutním místem a davy poutníků kolem ní krouží ve směru hodinových ručiček se stále se opakující mantrou "om mani padme hum". Po prošmejdění některých ze čtyřicítky postranních chrámů plných svíček a barevných kreseb se topím do vzdálenějších uliček, kde to má mít atmosféru Tibetu, odkud sem dorazil exil. Ale nějaká atmosféra je zalévána betonem.

Zpátky zkusím dorazit pěšky. Cestou je další Unesco památka – hinduistický chrám Pashupatinath. Betonovým bludištěm bývalých vesnic dorazím k řece Bagmati, za níž se dme kopec s několika chrámy. Z hlavního vstupu od města je pak chrámový komplex včetně spalovacích ghátů mrtvol, jak ve Varanásí. Do nejzajímavějších míst je vstup nehinduistům zapovězen, nicméně i do toho okolního si už říkají o tisícovku, což je tu celodenní budget. Hlavně že na cedulích visí občas, že oprava byla financována z prostředků západních států. Je fajn za své daně jim to tady opravit, aby mě pak ještě podruhé obrali, zatímco sami nejsou schopni najmout jediného Nepálce, který by uklízel ten neuvěřitelný bordel, co se hromadí kolem. Na to už se jim můžu vyprdnout, fasády baráků a chrámů očíhnu zvenku a kremační ceremónie ve varanáském originále za několik dní. Kovaříčka si nechám na příště. Naposled tu nejsem a památek je to ještě tolik, že bych byl z nich už stejně přetemplován.

Lámu další kilometry do města, některé části jsou drsně popadané, občas skládky, ale celkově tak nějak furt obstojné s příjemnou atmosférou. Na předměstí hlavního města jednoho z nejchudších států bych to netipl. Jeden krejčí mi nabídl sešití rozpadajícího se batohu a nenechal si vnutit nic víc než díky. Ke konci jsem už naťapkanej fakt dost, tak trochu sprchy, relaxu a vyrazit na nákupy. Prioritou byly prášky do vody, pak trocha drogerie, pizz, dortíků a nášup v tibetské restauraci. Jen sušenky jsem podcenil a nechal je až na zítřejší příjezd do Syabrubesi. Na nejisté spáry bankomatu se už vyprdnu a měním stovku dolarů (9750 rupek), což stačilo až do konce.

A info, které nakonec stejně zajímá nejvíc. "Co baby?" Kupodivu v Nepálu asi nejlepší. I krkem stojí občas za to zakroutit. Ve městě byly docela vyfiklé a mají takové sympatické nelyfurtadovské rysy.

Noc: Kathmandů, Annapurna guesthouse, 700 NPR za pokoj
Jídlo: sůši 35, mangojuice 22, večeře s čajem u Tibeťanů 190, nákupy 80..
Bus do Boudhanath 25, prášky do vody 130/50ks, holící minikrém 70, internet 100/hod.
Celkem: 1550 (310 Kč)

< zpět (Malajsie)   |   úvod   |   DÁLE > (Langtang Trek)