Cesta kolem světa za 120 dní
USA: Colorado, Rocky Mountains, Grand Junction
22. den: 2. 10. COLORADO - Rocky Mountains
Ráno najíždíme na dálnici 25 a míříme na jih do Colorada, druhého obdélníčkového státu, i když i u něj jižní hranici kreslili spíše od ruky než podle pravítka (rozloha 270 tisíc km2, 5 miliónů obyvatel, hlavní město Denver má půl miliónu, s aglomerací téměř 3 milióny). Tady už jsou na hranicích pořádné státní cedule a před nimi parkovací fotopruhy.
Z rovin v dáli vystupují zasněžené vrcholky Skalistých hor, ke kterým míříme přes městečko s nejkýčovitějším názvem – Loveland. Za ním začíná národní park Rocky Mountains, přes který se line Ridge Road přes sedlo 3713 mnm na druhou stranu prvního pásma Skalistých hor. Zakroužíme kaňony do Estes a pouštíme se na další asfaltové „dobrodružství“ plné parkovišť a vyhlídek. Vrcholky jsou zasněžené, a jak se na bráně dozvídáme, dosti čerstvě skoro metrem jsou zasněžená i silnice. Zásah do plánů to byl nemilý, protože večer máme domluvenu schůzku na druhé straně Colorada a park budeme muset objet a přijdeme o jednu z nejkrásnějších silnic Ameriky.
Colorado
Rocky Mountains z Lovelandu
Colorado
Rocky Mountains
Colorado
Rocky Mountains
Colorado
Los
Moc nám toho z této strany tedy nezbylo, snad jen focení hor ze žlutých trav a pár vyhlídek. Dá se tu narazit na řadu pořádných zvířat. K losí rodince (u Beaver Ponds) i jelenům (či nějakých jejich americkým příbuzným) se dá přiblížit na pár metrů. U Many Parks Curve se musíme vrátit, sjedeme do bohatého návštěvnického centra v Beaver Meadows a vyjedeme ještě na alpský okruh kolem Medvědího jezera ve výšce 2900 metrů, kde zůstaly zbytky nočního sněhu i teď. Mít čas a nemít sníh, dají se odtud dělat už zajímavější treky do útrob hor, třeba 7 kilometrů na Flattop (3756 mnm, přehled trailů), nebo ještě lépe pokračovat dále skrz celé pohoří, či se tu napojit rovnou na trasu Continental Divide National Scenic Trail, ale na tu je potřeba trochu víc času, odhadem 6 měsíců.
Krásnou silničkou č. 7, kterou nezná ani navigace, projedeme úbočím hor na dálnici, kterou to už sypeme na západ, což je docela škoda, protože míst k zastavení by se taky pár našlo a nám i s pádem tmy chybí do cíle 200 mil. Proto nemám rád to jakékoli vázání na konkrétní spaní.
Colorado
Medvědí jezero
Colorado
Dálniční panoramata
Naším cílem je Grand Junction, šedesátitisícové městečko, o kterém jsem nikdy neslyšel, ale osud sem zavál spolužačku Jitku. Za posledních deset let jsem ji sice viděl jednou, ale zrovna před půl rokem jsem se s ní bavil, že až pojedu kolem, že se zastavím. Tak jsem tu. A teplá sprcha či dokonce pračka a postel je přeci jen občas vítaným zpestřením. Dorazili jsme sem ale už pěkně pozdě, tak jsme toho nestačili moc prodrbat, a domluvili se, že se uvidíme ještě zítra a utratíme ušetřený den do klídku v okolí města. (dnes 550 mil)
23. den: 3. 10. Grand Junction + Colorado National Monument
Ráno Jitka vyrazila s malým Markem do práce a školky, zatímco my trochu ještě poležíme, než vyrazíme za město na Colorado National Monument, což je označením asi něco jako druhá liga národních parků. I sem se platí vstupné, ale platí i naše kartička (mapa). A místo je to také úžasné. Hlavně je to už ta klasická Amerika červených skal a hlubokých kaňonů. Náhorní plošina se zvedá do výšky až 600 metrů nad údolí. Díky erozi se rudé pískovcové skály za miliony let vytvarovaly do roztodivných forem a mnoha tvarů. Nad kaňony tu ční osamoceně stojící skalní jehly. Park protíná 23 mil dlouhá silnice kolem horního okraje náhorní plošiny s výhledy na kaňony, skalní bloky, údolí Grand Valley a řeku Colorado. Je to i dost delších trailů, tak bereme první skrz No Thoroughfare Canyon k vodopádkům. Asi to tak nezaujme ty, kteří už viděli parky dál na západě, ale pro nás je to první setkání s touhle krajinou, tak si ji náležitě užíváme a projdeme i pár kilometrů do skal se suchými vodopády.
Colorado
Colorado National Monument
Colorado
Balanced Rock patří k základnímu itineráři každého parku
Colorado
Fruita Canyon
Colorado
Cesta za mustangy
Ale teď už zas nestíháme, tak závěrečnou, nejvzdálenější a nejhezčí část prolítneme v rychlosti na sraz s Jitkou a malým Markem u jejich školy a vyjíždíme na druhou stranu údolí Colorada, které je zaplaveno vinicemi a řadou vinoték. V každé je zdarma ochutnávka, na které se nešetři ani do množství skleniček a náplní v nich. Přihodíme do kufru dvě flašky (od 10$) na dlouhé večery a Jitka nás navádí do údolí na mustangy. Nedávný déšť ale prašné silnici prorazil novými potůčkovými koryty, což pro nízký profil našeho Malibu nebylo. I přes moji cestářskou práci, kdy každých 300 metrů jsem dělal kamenné rampy, jsme trochu ohoblovali spojler. Prolezli jsme údolí, ale žádní koníci se neobjevili, tak zas přeskládám pár šutrů a vracíme se do Grand Junction, kde nám Jitka ukáže malé centrum a pořádné burgry.
Večer kromě vína řešíme ještě organizační drobnosti, jako třeba moji zablokovanou kreditku nebo včerejší telefon Zuze, ze kterého vylezlo, že se bude muset velmi brzy vracet kvůli své vysněné životní práci domů. A to je průser. Čekali jsme, že to přijít může, i když letenky aktuálně máme nakoupeny pro oba až do Nepálu. Ale že se ozvou po ročním marném čekání a letním uhánění takhle brzo, bylo hodně blbý. Kor teď jsme ani nevěděli, jestli už bude muset zmizet v nejbližších dnech z nejbližšího města, nebo zda aspoň dorazíme do San Francisca či Los Angeles, odkud se navíc dají sehnat i takhle na poslední chvíli docela levné jednosměrné letenky s Norwegian. Tak je po bezstarostné jízdě. (100 mil)