• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

CESTOVÁNÍ

Cesta kolem světa za 120 dní
USA: Kukuřice, Dakota, Mount Rushmore a Devils Tower

19. den: 29. 9. WISCONSIN + MINNESOTA

Ranními deštivými sto mílemi přetneme jezevčí stát Wisconsin (5.7 mil. obyv, hlavní město Madison, největší město Milwaukee). Jediné naše město je pomalu vysidlovaný Superior, který si díky uzavírce můžeme prohlédnout o něco více (někdo by řekl, že se i zabloudilo). V dešti to tu na širokých a prázdných silnicích vypadalo slušně depresivně.

Přes most se dostáváme do našeho desátého amerického státu, který si už pneumatiky auta užijí o něco důkladněji (naskrz je to 500 kilometrů). Minnesota s tradičně výstižnými přezdívkami jako Země 10000 Jezer (tůdle Fiňáci s vaší tisícovkou), Stát Syslů nebo oficiálně Stát Severní Hvězdy má přes 5 miliónu obyvatel, z nichž dvě třetiny bydli v aglomeraci dvojčat Minneapolis-St. Paul. Hlavním městem je menší z dvojčat – St. Paul.

Díky rovinaté oblasti je zdejší stát už téměř pravidelně rozparcelován do pravidelných čtverců a podobně je vedena i silniční síť. Což je fajn, pokud potřebujete na západ či na jih, ale horší, když potřebujete jihozápadně. Naštěstí pro nás je tu nevýznamná silnice 23, která jako téměř jediná protíná tenhle stát v ideální kompozici od Hořejšího jezera k jihozápadnímu rohu státu.

Zatímco na severu ještě vymetám kanadskou krajinu plnou jezírek a lesů, postupně se dostáváme do ráje kukuřice, v níž budeme teď skoro dva dny projíždět. Možná to zní trochu nudně, ale i tohle v tom US roadtripu musí bejt. Místo stromu jsou podél silnic už jen plechové sila a větrníky, místo jezer lány kukuřice a místo nespoutané zvířeny už jen nekoneční oceloví oři. Kromě toho je tu také zatím nejlevnější benzín s cenovkou 3,1 dolaru za litr (cca 17 Kč za litr). Ideálním přehledem na cenu benzínu má http://www.gasbuddy.com/gb_gastemperaturemap.aspx, kde lze nalézt konkrétních ceny v jakékoli oblasti, což se v USA vyplatí, protože rozdíly v cenách benzínu u jednotlivých pump jsou pořádně vysoké a i díky daním se liší stát od státu i město od města.

Hezké to vidět, hezké tím projet, ale moc příležitostí na pěší túrky to tu nedává, tak k večeru se napojujeme na naši první transamerickou dálnici (route 90). Ale ani tím závratnou rychlost nenabereme, protože na amerických dálnicích i v totální pustině je zřídkakdy dovoleno jet přes 110 km/h. I když nějaká tolerance je, policajt s radarem se najde i na těch nejnepravděpodobnějších místech. Tím se dostáváme do Jižní Dakoty (Mount Rushmore State), která má jen 800 tisíc obyvatel, což dělá 3,8 člověka na kilometr čtverečný (největší město je hned u hranic Sioux Falls, hlavní město ve středu státu je pouze třináctitisícový Pierre. A kdybychom byli lovci amerických států, stačilo si ještě zajet 10 kilometrů do Iowy. Jenže ani ty známé tematické cedule bychom si nevyfotili, protože jednak východní státy je asi moc nedělají (ještě jsme neviděli ani jednu) a hlavně nikdy nejsou na těch silničkách, kterými se trmácíme.

Hned za hranicí na hlavních tazích jsou umístěné turistické informační kanceláře, kde se dá nafasovat pořádná dávka drbů a prospektů. To nás svedlo do jiného hlavního města – Mitchellu, což je hlavní město kukuřice, které z ní staví každý rok originální palác ozdobený obrovskými obrazy ve stylu socialistického realismu, ale vše je vyrobeno jen z kukuřice. Jenže teď se teprve dokončuje a jsme tu obligátně opět po zavíračce. Za vděk bereme alespoň prvními stavebními známkami Divokého západu s tradičními dřevěnými domy a ozdobnými cedulemi.

Tmou po dálnici ještě zdoláme zdánlivě nejnudnější část cesty před brány prvního národního parku na cestě, čímž jsme dneska ujeli rekordních 725 mil (1160 km). V pustině stepí bez lesů a vod se ale nějaké romantické spací místo hledá hůř, tak končíme u motelu na opuštěném předměstí 50členného městečka Belvidere. Snad tu nebude řádit někdo s motorovou pilou, protože by sem sedl jak prdel na hrnec.

20. den: 27. 9. JIŽNÍ DAKOTA – Badlands, Mount Rushmore

Takže jsme přesně v polovině přímé cesty mezi Los Angeles a Washingtonem. 1500 mil na obě strany. Sem jsme to měli za 5 dní, kdy jsme si přidali jen 500 mil. Na druhou „půlku“ máme 20 dní a přes 4000 mil, čímž je jemně naznačeno, kterou část upřednostňujeme. Ale protože první národní parky začínají už za rohem, je jedno, jestli se sem člověk přiřítí klasickým kolečkem ze Západu či roadtripem z Východu.

Ranní slunce ozařuje pustinu rovných stepí, kterou ukončuje na jihu rozsáhlá proláklina Buffala Gapu. Než vjedeme za bránu národního parku, zláká nás budka jakési Minuman Missile NHS, což je pozůstatek nejstudenější části studené války, kdy zejména v obou Dakotách vyrostla řada raketových sil s dodávkou čerstvého uranu Sovětskému svazu. Zde na křižovatce je drobná výstavka, film a možnost získat lístek (zdarma) do raketového sila u 10 kilometrů vzdáleném Cottonwoodu. To je oplocená jednopatrová budova, která byla opticky zvenku i zevnitř normální barák pro několikačlennou posádku. Provede nás veterán, který zde před 50 lety sloužil. Po sjetí výtahem pod zem je ale za dveřmi obrovského trezoru spousta hejblat a budíků, které kdyžtak pošlou přilehlou raketu na půlhodinový mezikontinentální let.

Tak zpátky a konečně první národní park - Badlands. Jestli něco Amíci umí excelentně, tak je to správa národních parků (pokud teda Obama neprošustruje zase rozpočet, kde je uzavřou, protože není na výplaty). Ke každému parku je vydána brožurka s mapkou a hlavními informacemi, případně i noviny s podrobnějšími drby. Parky jsou protkané perfektními silnicemi, takže ke všem hlavním atrakcím se dojede pohodově autem a chodecké vzdálenosti se počítají maximálně v jednotkách kilometrů. Tím naopak je trochu problém domoci se nějakých zajímavějších a delších tras, protože ty jsou skryty a nezveřejňovány, protože by to mohlo být very dangerous. Snad jen kempy za nelidové ceny kolem 20-30 dolarů za plac by mohly být vybavené lépe, či aspoň se sprchou. Do národních parků se platí vstupné kolem 10 – 25 dolarů za auto a pár dnů (platí to pro celou posádku vozu), případně vhodnější je koupit si kartu opravňující ke vstupům do všech amerických národních parků a tzv. národních monumentů na 1 rok za 80 dolarů. Ale řada míst je jen státním parkem, kam karta neplatí a je třeba pár dolarů zaplatit. Sousední Kanada má podobný průkaz za 140 kanadských dolarů.

NP Badlands, jak název napovídá, je nehostinný kout země s nedostatkem vody i vegetace. Táhne se 160 km unikátní krajinou z jiného světa. Části prérie byly vymodelovány vodní a větrnou erozí do nejroztodivnějších tvarů, kdy díky sedimentům jsou kopce zpruhovány, hory vypadají jako kužele nasypané z písku a bahna a jsou plné zkamenělin a fosílií.

Jenže sem dorážíme akorát za deště, což na procházku po jílových kuželích není nejideálnější. Na boty se nám rychle lepí červené bahno. Naštěstí na to je tu řada vyhlídek a stezek na vyhlídky, kde celá krajina může počasí navzdory zarazit klín do očí dostatečně. U stezek na Door i Window se dá po napíchnutých kolících sledovat hodinku i nevyasfaltovaný chodník Notch Trailu do útrob kopců. Když ale zkusíme o kus dál se po další stezce Saddle Trailu drápat do kopců, jsme za chvíli od jílu jak prasata a po pár minutách to musíme sklouzat zpět. Dál jsou další vyhlídkové plošiny podél silnice, která skrz park prochází, chvíli se kroutí mezi kopci, chvíli na hraně útesů za nímž je už jen nekonečná travnatá pláň. V druhé půlce se pak špičky kopců oblí a chytají zelený chemický nádech.

Na parkovištích národních parků se budeme nyní také shledávat s dvěma typickými druhy – roztomilými pičmunky (alá Chip a Dale, kteří i roztomile čvachtnou, když je poškádlíte pneumatikou v osmdesátce) a obrovskými soupravami karavanů, které velikostí strčí do kapsy i průměrný český byt. A to ještě mají normální auto připojené na tyči vzadu.

Vracíme se k dálnici, kam z celého státu vedou cedule lákající na „World´s Largest Drug Store“ Wall Drug, což je prehistorický obchoďák zachovaný ve stylu 30. let, v jakém byl postaven. Jen se k tomu za ty léta nabalily všechny myslitelné kýče. Divoký západ pochopím, těžbu zlata i s vycpanými čipmunky v hornickém budiž, ale motají se tu i dinosauři. Na podívání hezký, na nákupy horší.

Kilometry se už dnes moc nenalámou, po chvíli sjíždíme u Rapid City, kde konečně končí travnaté roviny a začínají skalnaté hory a lesy Black Hills, kde se začínáme už skoro natrvalo pohybovat v nadmořské výšce přes 1500 metrů. Prokroužíme a protunelujeme se až k jedné z amerických ikon – Mount Rushmore. Věrni svému českému původu míjíme placené parkoviště a zastavujeme až u parkoviště s výhledem na výrazný profil George Washingtona. Těch 500 metrů za ušetřené tři stovky nožky zvládnou, tak se můžeme nechat pohltit impozantním sochařským dílem Gutzona Burgloma ne/dostavěného v roce 1941. Znázorňuje čtyřku amerických prezidentů – George Washingtona (+1799), Thomase Jeffersona (3. prezident, +1826), Theodora Roosevelta (+1919) a Abrahama Lincolna (+1865). Jen hlava má na výšku 18 metrů, ale i tak je to jen část původních plánů, kdy měly být všichni vytesání až po pás. Válka však práce přerušila a pod krkem zůstaly jen hromady sutin.

Nejdřív ale přichází oslava amerického úspěchu plná betonu a vlajek. Výhled na monument je z terasy s amfiteátrem a muzeem vespod. Až pod sochy vede Prezidentský trail s dalšími neklasickými záběry soch. Kolem jsou ale i bílí kozorožci, sochařské studio Borgluma a zavřená vesnice zdejších indiánských kmenů Dakotů, Lakotů a Nakotů. Borglum zde též provozoval před rokem 1919 camp pro Čechoslováky a spolupodílel se na napsání československé deklarace nezávislosti.

Po setmění měla být nějaká tradiční světelná show. Asi jsme se měli zeptat, o co půjde, protože ono nešlo skoro o nic. V amfiteátru se nashromáždilo dost lidí, ale vše spočívalo jen v pomalém nasvětlení soch a dole na pódiu se představovali lidé, kteří do mikrofonu řekli své jméno, hodnost, armádní složku a zemi, kde sloužili a publikum nadšeně svým veteránům zatlesklo. Na konci zahrála hymna a mohlo se jít domů/do auta. Nechat si utéct zdejší skalní krajinu by byla ale škoda, tak hledáme nejbližší parkoviště, které bylo u jezera Zloděje koní (Horse Thief Lake). Na noční stání tam byl zákaz, a protože já ty cedule až trapně dodržuju, tak posloužilo jen jako koupelna a popojeli jsme ještě kousek na lesní parkoviště bez cedulí. (175 mil)

21. den: 1.10. WYOMING - Black Hills - Devils Tower

V ranním slunci pokračujeme skrz skály Černých hor. Hned vedle je ještě státní park Custer a národní park Větrné jeskyně. V Custrovi mají podle letáků běhat stáda bizonů, ale co jsme se včera bavili, tak je tam nikdo neviděl a průzkum Větrné jeskyně by byl fajn, kdyby nebyla třeba dlouhodobá rezervace dopředu (30$, jinak jsou přístupné i hodinové miniokruhy). I když na celý průlez by to chtělo možná rok, protože její chodby měří přes 226 kilometrů.

Odflákli jsme i rushmorského kámoše či spíše soupeře – gigantickou sochu náčelníka Splašeného koně (Crazy Horse) ze skály, kterou kolega Burgluma Ziolkowski začal budovat od roku 1948 (se 174 metry by měla být největší sochou na světě). Jeho potomci na ní pracují dodnes a stále je zatím hotová jen hlava, trochu ruka o délce fotbalového hřiště a zbytek je gigantický kamenolom, ze kterého jednou týdně ustřelí další tuny skály. Tam se vykládá historie trochu jinak než u bělošských bílých mužů z Washingtónu, kor když náčelník Splašený kůň je ten, co vymlátil generála Custera v bitvě u Little Bighornu. Kromě náznaků sochy je to tak hlavně rejdiště suvenýrů, muzeí o Indiánech, historií výstavby (Kozlowski tu začínal sám s manželkou vybudováním vlastního srubu) a hračiček pro dětičky (10$/os.).

Po ojuknutí skály dojedeme do Hill City k vláčkům z 20. století pod obchodní značkou 1880, které zde párou pravidelně zasmrádnou 10mílové údolí do Keystone. Kolem Pactola Lake sjedeme do zlatokopeckého města Deadwoodu, které se ze své bohaté historie i současnosti snaží vymlátit, co to dá. Centrum města je pěkně historicky upraveno a i autobusy jezdí ve stylu meziválečných dob, kdy to tu ale žilo mnohem víc a i těch aut tehdy v ulicích stálo víc. Na ještě mnohem slavnější westernovou éru Deadwoodu odkazuje stejnojmenný seriál, který tohle město líčí jako peklo na zemi plný nejhorší kníraté sebranky ze Států. V informacích si tradičně pokecáme s příjemnou ženštinou, která sem přišla v dávných dobách z Rumunska. Když už to tady vypadá jak v echt emérice, tak zajdeme do saloonu plného starých fotek a hracích automatů na pořádnej burgerovej dlabanec, kde už ty housky vypadají poněkud odlišně od těch mekáčových.

Ze sousedního Leadu, kde sloužil nejbohatší a nejhlubší severoamerický zlatý důl Homestake Mine až do roku 2002, se mi podařilo vybrat tak úžasnou cestu, že po půl hodině jízdy do Wyomingu přijíždím znovu na stejnou křižovatku.

Kolem řeky Sperfish v odlehlém kaňonu se skalními věžemi a několika nevýznamnými vodopády, k nímž se lesem dají pěkně protáhnout šunky, dojedeme na dálnici a vzápětí do obdélníčkového Wyomingu (12.). I když nejnudnější hranici na světě (spolu s Coloradem) narušují zásadní výběžky na severozápadě země, kde sousední Montana přímou linku drze posune až o jeden kilometr. Na ploše čtvrt milionu kilometrů tu žije jen půlmiliónu obyvatel, což z Wyomingu dělá nejméně lidnatý stát. Hlavním i největším městem je 60tisícový Cheyenne.

Od hranic začíná opanovávat obzor kromě drobných červených pískovcových útesů hlavně Devils Tower. Hlavní roli si zahrála ve Spielbergově sci-fi filmu Blízká setkání třetího druhu. Ďáblova věž s výškou 386 metrů (1558 mnm) je dokonalým příkladem sloupcové odlučnosti magmatu bývalé sopky, kolem níž vše ostatní zerodovalo. Je oblíbeným cílem mrňavých horolezců, kteří se drápou na mohutných sloupech. Kolem věže je několik stezek, tak dáváme tu hlavní, která krouží po úpatí věže v délce 2 kilometrů. Nahoře je pak přistávací dráha pro ufonské lodě. Pod věží ještě upoutá Prérijní Dog Town, ve kterém řádí něco syslovitého (psoun prériový). Škoda, že zapadající slunce se ukázalo jen ve chvíli, kdy jsme byli v nejhustším lese. Ještě sjedeme na prašnou cestu, ale to už je věž spíše v měsíčním světle.

Vzdáváme dlouhou zajížďku k Yellowstone, kterou měníme za Rocky Mountains a tmou po nějaké bláznivé náklaďákové zkratce (č. 59) se stáčíme na jih, než to zalomíme kdesi na piknikovišti v Thunder Basin (dnes 370 mil).

< zpět (Kanada)   |   úvod   |   DÁLE > (Colorado)