Cesta kolem světa za 120 dní
USA: Colorado, Rocky Mountains, Grand Junction
24. den: 4. 10. UTAH - NP Arches
Ráno vjíždíme do Utahu (220 tis km2, 2.8 mil. obyvatel, hlavní město Salt Lake City 0.2 mil, ale v jeho aglomeraci Wasatch Front žije téměř 90 % obyvatel státu), jehož jižní půlka je přecpaná nejexkluzivnějšími přírodními skvosty. První na ráně je národní park Arches, kde tak nějak z názvů vyplývá, že půjde o skalní oblouky. Nejslavnější Delicate Arch se dostal i na vítací státní ceduli a espézetky.
Utah
Utah
Utah
Cesta údolím Colorada
Z dálnice sjíždíme do údolí řeky Colorada, podél něhož se line silnička až do Moabu. Po hnědé řece mezi červenými navrstvenými skalami jede pár vodáků a podél je několik tábořišť. Na obzorech už jsou pouště, stolové hory a pískovcové špice, ale i zasněžené hory.
Nasbíráme trochu infa, filmů i materiálů v přeplněném Visitors centru, čímž je evidentní, že se už dostáváme na zlatý okruh všech koleček po parcích západu USA. Tenhle park je navíc maličký, projíždí jím jedna 30kilometrová silnice. Protože hlavním tahákem jsou oblouky, u nichž jsou postaveny parkoviště, není tu ani příliš velkých treků, na kterých se lidé mohou ztratit.
Z údolí se vyškrábeme na plošinu, ze které vystupují tisíce pitoreskních červených skalních bloků, jejichž pojmenování vcelku vystihne, vo co de, tak jen jména – Park Avenue, The Organ (ten né, jako varhany), Courthouse Tower, Tower of Babel, Three Gossips, Petrifiels Dunes, Balanced Rock, Lower a Upper Delicate Arch Viewpoint, Salt Valley, Fiery Furnace (Ohnivé pece), Sand Dune Arch (který opanovalo nekonečné focení ošklivé indické nevěsty), Skyline Arch, Broken Arch, Tapestry Arch (Gobelínový), Tunnel Arch, Pine Tree Arch, Landscape Arch... jen skalních oblouků je tady přes 2 tisíce. A občas túry k nim vydají i na 400metrový okruh. A pak jsou tu dva na více než dvě hodiny, takže jeden den na tenhle park je stejně málo.
Utah
Národní park Arches
Utah
Balanced Rock
Utah
Delicate Arch
Utah
Double Arch
Nejslavnější Delicate Arch jsme přes den okoukli z dolních viewpointů, od kterých ho dělí obrovská skalní stěna, ale výstup nahoru jsme si nechali až na sunset, protože to navíc se zpátečkou vydá na 5 kilometrů. Od Wolfova ranče, za nímž jsou ještě nějaké skalní kresby, skáčeme po skalách a kamenech nahoru, kdy se snažíme dohnat poslední paprsky slunce na finální ozáření oblouku. Souboj jsme těsně prohráli, ale i tak to je odsud pěkný pohled, za obloukem širá krajina, pod obloukem ve skalní vaně oáza.
Pod obloukem nás odchytává pohodový československý páreček. Jen tu láhev vína táhneme zase zpátky a přejíždíme na parkoviště a kempoviště k Devils Garden. Marcela s Pavlem tady už cestují pár měsíců, tak nás ponoukají k nepravostem jako přespání na národněparkovních parkovištích. Za keřem se jim tu ohřívala solární sprcha ve velkém kanystru. Kdyžtak se ale k autu dá vyfasovat i jakási kartička opravňující k nočnímu parkování při vícedenních trecích, aby se rangeři nehrozili, že jim zas někdo někam spadl. Tak tu zakempujeme a zbavíme se tekutin s vyšším obsahem alkoholu. Dneska jsme to slušně natáhli a můj pád do snových oblak ve tři ráno byl stejně doprovázen pohrdlivých pohledem ostatních, kteří ještě vyrazili do skal. A stále jsme nepřišli na princip zamykání našeho auta, které se při stejných postupech chová značně rozdílně. Někdy se kufr neotevře, někdy se při zamčení zevnitř spustí alarm, který umlčíme jenom mačkáním všech možných knoflíků. A to se nám samozřejmě v noci dělo i zde, což muselo vzbudit celý národní park. (130 mil)
25. den: 5. 10. UTAH - Arches – Hog – Natural Bridges
Ráno jsem vyrazil na východ slunce, které dokonale ozářil Landscape Arch. Tady se vyplatí zjistit, které oblouky vidět v kterou dobu. Tenhle byl včera v pozdějším odpoledne už o ničem, ale teď je úžasnej. Ostatní si zatím uklohnili a zblajzli podivně zdravou snídani a na mě zbyl půlkilový pytlík cookies.
Utah
Ranní Landscape Arch
Utah
Severní a Jižní brána
Spolu přejíždíme na poslední asfaltový ocásek s okruhem pod dalšími skalními okny a s výlezem na Double Arch, kde se Marcelou a Pavlem loučíme s tím, že se uvidíme kdyžtak druhý večer v Grand kaňonu na prvním parkoviští. Ještě nám nedoporučili NP Canyonlands se stále stejnými vyhlídkami a my se vydali naopak k doporučenému státnímu parku Gobblins s jízdou pouští, což možná nebyl logisticky ten nejlepší nápad, ale aspoň jsme přebili davy. Polopouštní rovinou, kde dlouho za námi číhalo policejní auto, jestli nám nenaměří nějakou rychlost, jsme se vrátili na dálnici, nabrali benzín a subway bagety (7$) v Green River a sjeli do Gobblins Valley, kde příroda pískovcové skalky vytvarovala trochu jinak a udělala z nich oblé postavičky a valouny (státní park, vstup za 10$, kemp jen 3$).
Obešli jsme trochu i horu a pokračovali dál na jih, z rovin tu už vylejzají čtyřtisícové kopce, ale my jsme se zakroutili do údolí, ze kterého nás parkoviště navedlo na jakýsi trail do kaňonku Hog s pár jezírky v jinak vyschlé říčce. Snad by to měly být i nějaké indiánské kresby, které jsme neviděli, ale koupání v jezírkách, prodírání se po skalách a v travinách a užívat přírody bez dohledu plných parkovišť a skvělých chodníků je fajn. Navíc zdejší vana je pro koupel lepší než včerejší sprchový kout v Arches.
Utah
Gobblins Park
Utah
Kaňon Hog
Utah
Glennův kaňon na Coloradu
Utah
NM Natural Bridges
Strhující scenérie má opět řeka Colorado, která zde tvoří Glennův kaňon a začíná se rozšiřovat do jezera Powell. Jestli tady potkáváme jedno auto za půlhodiny, je to moc. Sjíždíme do dolních partií kaňonu k mostu a se zapadajícím sluncem dojíždíme do národního památníku Natural Bridges. Tady už jsou to Pravčické brány jak vyšité, rozměrově i vzhledem, které spojují skalní útesy. Bohužel to už tma padá hodně, horko těžko něco vidíme z vyhlídek a zrovna tady to na bližší poznání chce něco nachodit i po stráních a mizernějších stezkách. Na poslední oblouk sice sejdu, ale už za úplné tmy, kterou naštěstí prozáří slušně měsíc. Vespod kaňonu v absolutním tichu s mostem a Velkým vozem nad hlavou je úžasný. Před odbočkou bylo snad vedené tábořišťové velkoparkoviště, tak se tu ještě s jedním autem vcelku v pohodě smrskneme. (280 mil)