• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

CESTOVÁNÍ

EGYPT 2010
(6. Alexandrie - Káhira)

13.2. Káhira - Alexandrie

Autobus končí po rozednění někde na předměstském busišti, kudy prý nejezdí autobusy a metro už vůbec ne. Fakt super. Naštěstí policajt nám zastaví taxík a cenu k nejbližšímu metru si máme určit. Vylezeme zase na stanici Nasser a jdeme do Regent hotelu. Stejně nic lepšího nepotkáváme. Připojí se k nám týpek, a že v hotelu svého bratra to je za osmdesát, nechám ho jít naším směrem a taky neomylně míří do Regentu. Minule jsme to těžce usmlouvali na stovku, tak hádat se nebudeme.

Dnešek je pro Alexandrii v rámci jednodenního výletu, což se ukáže dost únavný. Vyrážíme z autobusáku Tugmuránu, ale konečná je někde daleko před centrem Alexandrie. Další etapa tak spočívá v nacpání se do správného minibusu, čímž se jízda sem protáhla na 4 hodiny. Prolejzáme centrum a podél pobřeží v hicu jdeme k Qujitbájově pevnosti, která byla postavena z šutrů zříceného alexandrijského majáku Faros. Tam chceme juknout, ale skončíme v katastrofálním muzeíčku mořských živočichů ve třech sklepních místnostech. No, o dveře vedle. Pevnost za prošmejdění určitě stojí, spousta hradeb a střílen na moře, uprostřed věž se spoustou místností a žádný blbý židle a obrazy.

Zpátky do centra sjedeme rozhrkanou tramvají za 25 piastrů. Do Káhiry bychom autobusák určitě nenašli, tak jdeme na jistotu na vlak. Tam nás různě přehazují u pokladen, že vlak je vyprodaný, že na tenhle nemůžeme, totální chaos a každej říká něco jiného. Tady jsem to vůbec nepochopil.

Rychlík teda nemáme, tak prodají nějaký lístek, třikrát nás posunou na jiná nástupiště, a když konečně v sedíme v odjíždějícím vlaku, vyhání nás průvodčí, že máme lístky na jinou třídu. Ale jestli tenhle je ten, co měl být vyprodaný, tak tu je asi 7 lidí na jeden vagon.

Nám evidentně prodali lístky na třetí třídu, tak míříme o nástupiště vedle a další třičtvrtěhodinu pozdějc. Totální blivajs to není, jen tu chybí světlo, ale to je asi lepší. Jízda ve třetí třídě přinese spoustu zábavy sledováním místních občanů, lidé spokojeně opět ulehnou na držáky pro zavazadla, další blázen se snaží získat poloviční jízdné poskakováním v otevřených dveřích, jakože polovinu času stráví mimo vlak. Vlak se táhne, nabírá zpoždění a v Káhiře jsme o půlnoci.

Tady to žije stejně jako po setmění, tak se zchladím aspoň důvěryhodnou zmrzlinou. Nevim, jestli ta Alex stála takhle za to. Kdyby se tam bylo včas, daly by se stihnout i nějaké katakomby či muzea.

Noc: hotel Regent 80/pokoj, koupelna, snídaně
Doprava: taxi z busáku na metro *10, bus Káhira-Alexandrie 25, minibus do centra Alex 0.75, tramvaj v Alex 0.25, vlak Alex-Káhira 7, metro 1
Ostatní: muzeum moře 5, pevnost 25/15. Celkem cca 115 L

14.2. Káhira

Napotřetí se konečně dočkáme i snídaně do postele, vyklidíme pokoj, necháme tu batohy a jdeme do Káhirského muzea (vstup 60/30) plného mumií a šutrů v nejrůznějším stavu opracování a s nejznámějším artefaktem, což je 11kilová zlatá Tutanchámova maska. Tady zabíjíme několik hodin.

Navečer sjedeme do staré koptské Káhiry, které je rovnou u metra (jinak ještě další dobrá věc by byla možná Citadela a Severní hrřbitov, ale to je z ruky). Stejně i sem přijíždíme po zavření. Nějakým postranním tunelem se dostaneme do pár stísněných uliček s kostelíky.

Najít žvanec v centru opět byla fuška, ale nakonec se řádně finálně přežereme asi pěti chody (22L) v egyptském fastfoodu Kazak. A už jen pro batoh, sprchu a na busiště u muzea, odkud má jezdit ten bílý bus č. 369 každých 20 minut za 2 libry, což tentokrát kupodivu sedí. Na letišti zabíjíme moře času do odletu ve tři ráno, který se ještě posunuje o další hodinu.

15.2. Praha

Tááákže doma v zasněžené Praze. Felinka na svém místě stojí, ale okradli ji o poklice (jako okrádat felicii, to je ubohost největšího ražení, jako okrádat invalidní babičku o hůl) a ještě si z ní někdo udělat brzdící bariéru. No jo, Praha. Ale kupodivu na první pokus nastartovala a mohla se vydat na poslední úsek cesty.

Sumárum zájezdovou řečí to bylo 18 dní za 11 tisíc i s letenkou. Nebylo to věru špatný. I nezávisle se dal Egypt v pohodě projet. Blbý pocit člověk neměl ani v městech ani po nocích. Jen ti taxikáři jsou mor, se kterými jakákoliv dohoda stejně neplatí. Ale tento čas zapadl do vzácného období, kdy byl v Egyptě klid. Jen pár let předtím takhle svobodně cestovat bylo obtížné až nemožné, a teˇuž je to zase pár let v pytli. Z Egypta jsem ale tímhle projel vše podstatné a asi opakovat to jen tak nebudu. Možná zbývá na důchod ten Sinaj na klasickou zimní muchlovací válečku allinclusivskou přežíračku s fakultativním číhnutím do útrob poloostrova (jenže tam řádí momentálně islamisté). Ale hned vedle je Jordánsko, Izrael, Súdán...
A tak končí tahle komédije,
a furt se ještě žije.
Slza v oku se bliští
a cestování je zas v řiti.