EGYPT 2010
(5. Šarm al Šejch - Dahab)
8.2. Luxor - Káhira - Šarm al Šejch - Dahab
Další plán byl válecí - moře a městečko Dahab na Sinaji. Dahab si prý ještě něco uchoval z jisté turistické nezávislosti, není obsazen resorty a bez problémů se tam najde ubytování. Zatím to ještě sedí, ale zájezdový turismus rychle zasazuje rány i zde. Ale ještě to přece jen připomíná nějaké španělské letovisko než resortní betonové zdi.
Do Dahabu by šly asi dvě cesty. Obě blbé a ta naše byla možná tou blbější - vlakem do Káhiry a busem do Dahabu, což vypadá jednoduše, ale člověk si přes Káhiru dost zajíždí. Významná část v pohodlnějším nočním vlaku se může hodit. I když bus z Káhiry je taky celodenní záležitost. Jednodušší by byl bus do Hurghady a ráno lodí do Šarmu a pak už jen hodinu do Dahabu. Ale loď nejede každý den a mně vadila i představa dopravy v obou městech mezi busákama a přístavy, které jsou od sebe hodně kilometrů. A to je hodně dohadů s taxikáři, zvlášť ve dvě ráno. A jen ten trajekt stojí 250. Takže radši s jedním přestupem na jistotu v Káhiře, i když se to ukázalo o půlden náročnější. No, nebo se mělo hledat a najít přímý bus na Sinaj.
Po předchozích vlacích byl tenhle zklamání. Byl s kupéčkama, které jsou ohledně místa na nohy vždy na zabití. Sedačky jsme sice měli číselně vedle sebe, jen každá byla v jiném kupé. Já chytl půlkupé s dvěma Američankami a David vedlejší s pěti Egypťanama se smradlavýma nohama, což umocnili v první minutě, kdy se zuli. Tak se zul taky a vyhrál.
Takhle si drandím nočním Egyptem ve vlaku a stejně pořádně neusnu. V Káhiře potkáváme Slovince z oáz a metrem přejíždíme na autobusák. Do Dahabu to jede za dlouho, ale můžeme jet dřívějším do Šarmu. Tam čekáme na bus do Dahabu, přičemž ten nejbližší je za tři hodiny ten odmítnutý z Káhiry. Sinajský průplav jsme podjeli tunelem, čímž jsme vstoupili na asijský kontinent. Na Sinaji byly obzory zajímavější díky kopečkům, ve kterých se dají dělat nějaké treky. S tím se trochu počítalo, ale lenost zvítězila.
V Šarmu čekáme, buzerujou taxikáři, buzeruje kavárnik, že jestli chceme po celém autobusáku někde sedět, máme si objednat. Doteď jsem byl v klidu, ale už začínám trochu vřít. V pokladnách nám lístek prodat nechtějí, až prej za určitou dobu, aby se mohlo dvacet lidí poprat o volné jízdenky. Během čekání se seznamujeme s Kanaďanem Adonem, který mezi místní vzhledově docela zapadá.
Za tmy dojedeme zbylé kilometry do Dahabu, čímž délka trmácení z Luxoru přesáhne dvacet hodin. Okamžitě se na nás vrhá pár taxikářů, a když mi jeden začne strhávat batoh a strkat do mě, tak kde se vzala, tu se vzala pěst. No, neměl do mě žďóchat. Taxík si teda nebereme a šlapeme tmou asi 2 kilometry do rybářské osady. Končíme v prvním vykachlíkovaném resortíku Penguin. Mají sice jenom čistou kobku s postelemi za směšný peníz, ale pro dnešek to stačí. S Adonem jdeme do nočního centra na žvanec, David samozřejmě dá grilované kuře, já nějaké pokusy o kuřecí kebab. Svého bakšiše se pod nohami dožadují kočky, které jsou postupně vytlačovány psy. Jinak tu skoro není turistická noha, spousta obchůdků a pohoda. Na břehu moře jsou klasické plážové restaurace za dvojnásobné cifry a pár umírajících palem.
Noc: hotel Penguin *50/pokoj
Doprava: vlak Luxor-Káhira 110, metro 1, bus Káhira-Šarm iš Šéch 60, bus Šarm-Dahab 20
Žvanec: kebabkuře,rýže,polévka,chleba 25; džus 6; oříšky 2. Celkem cca 250 L
9.2. Dahab
Na starých fotkách vypadal Dahab skvěle. Pěkná promenáda, za ní campy s chajdama v palmových hájích a na druhé straně pláž. V moři pár desítek metrů mělko a hned poté útes s propastmi, kde je pravý ráj na šnorchlování a potápění. Zůstalo už jen to moře, campy se vykachlíkovaly, přidaly se baráky a patra, palmy se vykácely a zbytek se zalil betonem, díky čemuž kupodivu palmy vychcípaly. Z pláže nezbylo vůbec nic, protože se na jejich místech rozcepily restaurace. Na konci zástavby už je pěkně, jen je otázkou času, než se rozleze zástavba až tam. Podobně náš resort Penguin je sice fajn, ale člověk nemá moc potuchy, že by byl někde u moře. Pokoje s koupelnou a klimou jsou kolem 70 až 100.
Egypt
Osada Dahab..
Egypt
na břehu Rudého moře
Egypt
Rudé moře
Egypt
Sinajský poloostrov
Až na konci osady, kde končí hlavní turistický mišmaš je příjemný motel Ghazella, který má písečný kousek pláže, je hezky udělaný, má výhled na moře i pěkný pokoj. Za Ghazellou už nic nestojí, ale k zapíchlým kolíkům asi brzy přibude příslušenství. Zatím je tu ale klídek, tak se sem stěhujeme. Zalezli jsme na pláž, uvelebili se na gauči, trochu se smažili, četli a vyráželi na průzkum útesu. Po těch dvaceti stupních, co nás doteď provázely, začal teploměr lízat třicítku. Voda ale žádný čajík nebyla. Že by se v tom čék hodinu cachtal, to většinou ne.
Večer se srážíme s Adonem, jdeme do fajn podniků, které patří asi těm 0.1 % turistickým Egypťanům. Nejdřív beduínská pizza, pak piva (prodávají je v samostatných licencovaných krámech) a nakonec střecha pobřežní restaurace s šíšou (půlhodinka foukání po 6). No, pro mě je to stejný hnus jako cigára, ale budiž jednou za pět let se to dá. Z piv se pije Sagada, které je docela slušné a vyráběné belgickou Stellou (srovnávám s tím hnusem z Asuánu).
Noc: motel Ghazella *100/pokoj, koupelna, AC. Žvanec: palačinka 15, véča-lasagne 10, beduin pizza 8, pivo 7... Internet 6/hod, šíša *6. Celkem cca 100 L
10.2. Dahab
Původně byl předpoklad juknutí do Jordánska na Petru, Mrtvé moře a jeden křižácký hrad. To časově nevycházelo a vidět Petru asi tak na dvě hodiny v rámci jednodenního výletu se mi rozhodně nechtělo. David to prubnout chtěl, ale nakonec ho odradila cifra někde kolem 300 dolarů. Samostatná plavba přes moře je přes 100 dolarů, ale jde to i přeskákat po zemi přes izraelský Eilat. Jordánsko na svůj týden se mnou si asi ještě chvíli počká (dočkalo se).
Egypt
Motel Ghazella
Egypt
Potřebuju sudej počet
Čiliže dnešek bude opět válecí. Jdeme po pláži k centru. Občas se koupnem, nikde nikdo, jen tu a tam cedule s mapkou útesů a podmořskými houly a ajlendy. Za plážemi je jezírko Zázraku (čemuž by někdo řekl vysychající solná louže), u centra města je laguna na windsurfování, kolem obloukové pláže, občas kůň či velbloud pro turisty a sem tem domorodec. Večer dobrá pizza a na střeše Penguinu sosáme sahleb (nějaké pití s konzistencí pudingu s čerstvým ovocem, ale faraonova pomsta se tím dá přivolat podobně jistě jako vstupem do Tutanchámonovy hrobky). David se ještě stačil brutálně spálit.
Noc: motel Ghazella *100
Žvanec: pizza 15-20, sahleb 10, velká cola 5, velká voda 2.5... Celkem cca 90 L
11.2. Dahab
David úpí v posteli a já razím na špacír nakoupit lístky do Káhiry na zítřejší noc. Centrum Dahabu je dost vzdušné (jakože tam skoro nic nestojí), u pobřeží jsou luxusnější hotely s umělými trávníčky a půjčovny všeho možného. Povede se najít i fungující pošta se známkami. Né, že bych chytil nejpřímější směr zpátky, ale člověk aspoň pozná nové kouty. Po poledni se na vzduch vyplazí i David a procouráme severní konec osady. Tam už se začínají svažovat k moři hory a asi by tam byla pěkná delší procházka. Někdy.
12.2. Dahab
Do Káhiry jedou 4 busy, ideální noční vyráží v deset. Do té doby se nevzdálíme od Ghazelly na déle než 200 metrů, což obnáší celý den u pláže a jídla. Bože, to je lemrovitost. Tohle jsou historické 4 dny v kuse u moře bez výraznější aktivity. A není to zas tak blbý. To se chtěl dát aspoň denní výlet do kaňonů, případně na Mojžíšovu horu (standardně se jezdí ranní, kdy se tam stoupá za tmy a zimy - fuj). V buse se mí spí ideálně, tak kromě povinné zastávky, jsem to prochrápal až ke káhirskému popelníčku.
Noc: v buse do Káhiry
Doprava: autobus Dahab - Káhira 90
Známka do ČR 2.50, pohled 1; kuřecí filet s hranolemi 25, pizza 20... Celkem cca 150 L