VI. Baňos
9. 2. Busem do záchodu (den devatenáctý)
Rychlá stále stejná snídaně a jedeme do Baňos jediným přímým denním autobusem v devět. Budeme v něm sedět sedm hodin, čili celý den je zabit. Fakt se tohle mělo spojit s tou Ingapircou. Stihnou nám pustit 4 filmy, výhledy moc nebyly a jedeme v mracích. Škoda, míjeli jsme i nejvyšší sopku Chimborazo. Sjíždíme k Baňos zeleným údolím řeky Pastaza, které pokračuje až do Amazonské pánve.
Ekvádor
Katedrála v Baňos
Ekvádor
Baňos nad kaňonem
Ekvádor
Ulice městečka
Město je echt turistické ghetto plné kanceláří a adrenalinových výletů po okolí
(canyonig či rafting od 25, džungle za stovku na den). Hostel Timara mám kousek, obejdu
příjemné město s upravenými náměstími a kamennými kostely, ze skal kolem padají vodopády.
Hory jsou hned nad hlavou a pětitisícová sopka Tungurahoa je za rohem. Městem je na hraně kaňonu,
do něhož padají hned od baráků další vodopády. Z mostu skáčou a jezdí na laně, ale tohle
si nechám někdy na doma, ať mám aspoň zdravotní péči.
Hotel Timara 10/pokoj, bus Cuenca-Baňos 10, empanáda .7,
incacola .5, večeře 2.5-polévka,ryba a džus… 25$
10.2. Baňos
Prší. Hurá, nikam nemusím, válím se v posteli a nějak mi to nevadí. Já jsem taaak zlemrovatěl. Odpoledne mrknu do hezkého kostela s megaobrazy, svatou jeskyní a muzeem. Hřbitovy jsou spíš bílá městečka. Za městem je na ostrohu vysoko nad kaňonem zoo ekvádorské fauny. Betonové výběhy jsou malé, ale aspoň ne úplně depresivní. Je to tu pěkný, pohoda a dvě hodiny do zavíračky utekly. Cesta k vodopádu pod zoo je zavřená, tak už jen koupit kus jídla a spát. Nebo ještě ne.
Ekvádor
Hřbitovy
Ekvádor
Kaňon řeky Pasteza
Ekvádor
Ulice městečka
Ekvádor
Tukan
Ekvádor
Papouši
Ekvádor
Baňos zvršku
Název Baňos neznamená španělsky jen záchody, ale hlavně teplé prameny.
Ve městě je několik veřejných koupališť s termální vodou. Nejfotogeničtější je El Salado
západně od města na konci kaňonu. Několik bazénků s různě vyvěrající vodou,
které mají vstup až hluboko do noci. I když s večerem už bazénky pomalu vypouští.
Tak po koupení povinné koupací čapky se jdu pod útesy sopky na dvě hodiny vyhřát.
V nejteplejším bazénu se vydržet dlouho ani nedá, ale to ani v tom ledovém vedle. Jako pěkný tady.
Hotel 10, vstupné zoo 3.5, vstupné hotspringy El Salado 4, koupací čapka 1… 24$
11.2. Na kole do Puyo
Oblíbeným celodenním nezávislým programem v Baňos je půjčit si kolo a po silnici sjíždět 60 kilometrů kaňonem s vodopády až na hranici Amazonky ve města Puyo a zpátky by se to mělo dát vyjet autobusem. Ranní ptáčatům v tomhle hotelu není přáno. Zas je deset. Výběr kola je ale ořech. Sice je pronajímají všude za pět dolarů, ale jsou to hrozné herky, co nikdy neviděly servis. Zkusím to projet, ale po pár metrech se to začíná sypat, na jednom kole se po šlápnutí úplně ohnula celá přehazovačka do drátů, tak až u šestého kola a třetího obchodu rezignuju a beru to i s lezeckou helmou.
Je po 11, čili dojet do Puya je nereálné. Všichni stejně jezdí jen do Ďáblova kaňonu. A čert ví, jak je to s tou dopravou. To jsem měl obavy ale zbytečné. I když bílé pickupy a nakláďáčky byly vidět jen do toho Rio Verde, dálkoví autobusáci nemají problém nacpat kolo do kufru za půldolar.
Nejdřív se jede příjemně dolů, i když ten pokles v metrech není tak významný jako minule v Bolívii. Zato jakékoliv mírné stoupání na té herce je utrpení. I když pro mě by bylo utrpení stoupání asi už na čemkoliv. K tomu ještě je ostrý protivítr a po pár kilometrech se přidává i amazonské vedro. Míjí se několik vodopádů padajících do hlavního kaňonu. Všude jsou canopy, ziplajny, lávky a lanovky. Turismus tu buší na plný koule. Jízda po hlavní silnici moc zážitek není a cyklocesta se odtrhne jen občas na objížďkách novějších tunelů po staré cestě ve skále s občas padajícími vodopády na hlavu.
Ekvádor
Cesta do Puyo na kole..
Ekvádor
..kaňonem řeky..
Ekvádor
..Pasteza
Ekvádor
Klecové tarabity přes kaňon
Ekvádor
Ďáblův balkón
Ekvádor
Ďáblův kaňon
Nechci se zastavovat u každé atrakce poblíž města, tak dojedu až do Rio Verde k Ďáblovu kaňonu. Ten má dva přístupy, lepší je prý ten starý až za mostem. Po schodech se jde dolů džunglí až k hladině Ďáblovy díry, do níž padá s vřískotem a stříkotem řeka. Na to vše je tady pár vyhlídkových balkonů a skalní pěšinka pro hobity. Ta lezecká helma byla nakonec užitečný doplněk. To si myslí i všichni chudáci, co se stezkou plazí taky. Dostanu se až za vodopád. Ještě pár kroků kolem, za most a zpět a hodina a půl je pryč.
Nahoře ve městě kecám na obědě s Kolumbijkou z Bogoty. Reklamu svému rodnému městu ale neudělala, a to by jeden řekl, že domácí to budou mít víc na háku. Kandidát na škrty Bogota už stejně pár dní byla.
Dál je to chvíli rovně a pak sjíždím do Rio Negro, hory kolem klesají, ale začínám
mít obavy z toho návratu, protože jediný pickup chtěl přes 10 dolarů a ty dálkové autobusy
mi tehdy nepřišly pravděpodobné, ale bez mrknutí oka to nasoukali do podpalubí.
Mohl jsem ještě urval pár kilometrů, ale takhle
končím po pouhých třiceti.
Zpátky prázdným busem přijíždím v pět a vracím herku. Večer se vykopu na nákup,
hodinovou masáž tímhle sportovním „výkonem“ zmoženého těla a na lasagne. Není jako moc
věcí mražených z Kauflandu, o kterých by se dalo říci, že jsou lepší než cokoliv. Tady jo.
Hotel 10/pokoj, půjčení kola 5/den, vstup Ďáblův vodopád 2, bus Rio Negro-Baňos 1 + 0.5 za kolo
v podpalubí, oběd 2.5 kuřecí plátek a spol, lasagne 4.5 + cola 1, masáž 15… 45$
12.2. Vyhlídky Baňosu
Tohle je začátek konce jednoho cestovatele v přímém přenosu. Vstávám v deset a nikam se mi nechce. Plány byly velké. Venku je sice trochu hnusně, ale v tom to nebude, jsem troska. Čumím do netu a vyplazím se aspoň na oběd s hranolemi a objevím pořádnou zmrzlinárnu s mraženým jogurtem s mraky přísad. Muzeum je zavřené, ojuknu kostel a nádraží a jdu kolem hotelu. To se hodí. Chce se mi hrozně spát. Válím se na posteli, pak se aspoň přesunu do houpací sítě. To je konec. Zítra nikam nejedu. A to jsem to rozhlašoval, jak zítra začne echt cestování. Prdlajs.
Ekvádor
Muzeum u katedrály
Ekvádor
Stezka nad městem
Ekvádor
..s výhledy na město
Po třetí se aspoň vyplazím na vyhlídku Bella Vista s křížem. Stezka vede v zelené
stěně nad hotelem a výhledy na město jsou furt lepší. Město má dva kryté stadiony
v centru a spoustu hřišť všude. Každá ekvádorská díra je na tom lépe než Mělník.
Za Bellavista je zpustlé muzeum dinosaurů a úplně nahoře by byl pořádný kopec.
Nahoru to už nedám, ale on tam asi jezdí i autobus, který mě právě minul. Ale dá
se odsud udělat i parádní vrstevnicová skalní stezka nad městem přes Cafe del Cielo
k vyhlídce Virgen na druhé straně hory. Jak visící zahrady, trocha džungle v dosahu lidí.
A bohužel i v dosahu psů. Začíná mě dle zpráv děsit ten příští trek, že tam jsou prý
psi dost ostří. Na Monumento a la Virgen jsem na sunsetové výhledy a je trochu vidět
i sopka nad hlavou, která nedávno docela slušně buchla.
Pokoj 10, oběd 3-kuře,hranolky a cola, frozen jogurt 1.25… 20$
13.2. Baňos
První dnešní misi mám za sebou dřív, než včera otevření oček. Muzeum v klášteře u kostela je směska harampádí od šutrů, střepů, telefonů, mrtvol po papírové autobusy, historické kroje a kresby. I když kresby ufo nad sopkou asi nebudou nejhodnotnější historické archiválie. Další zmrzlý jogurt a na druhou stranu města k zoo. Kaskáda je furt zavřená. Naproti je aventura park se zipline, tak když už jsem tady… Na hodinovém okruhu se sletí kilometr na laně zavěšen hlavou napřed. Když mě s ferratovým setem pokládají do vaku nad propastí, nepřijde mi to tak dobrý nápad. Ale nakonec to jede docela pomalu. Žádný volný pád, jen v závěru, kdy se letí v kaňonu proti skále, vypadal akčněji. Pak se přejde tibetský most nad divokou řekou, následuje železná ferrata k dalšímu letu zpátky. Pohodová blbůstka.
Sednu do busu směr dolů na Puyo a vymetu několik blízkých zastávek podél silnice. Vodopády Agoyan jsou první a dvojité. Na druhou stranu kaňonu se dá dostat tarabitou, což jsou obstarožní klecové lanovky přes řeku. Tahle jede přímo nad vodopádovou tůní. Trochu projdu sady na druhé straně, ale další postup zahradí čoklové. Zpátky je to horší, obsluha je jen na jedné straně a tady není žádný zvonec. Tvrdnu tu pěkně dlouho, než se kluk na druhé straně probere.
Ekvádor
Lanové blbůstky v Baňos
Ekvádor
Vodopád Agoyan
Ekvádor
Vodopád Machay
Po pěti minutách skáču (v Ekvádoru doslova) do busu k opuštěnému Machay. Tady je další vodopád v postranním botanickém údolí. A kdybych věděl víc, tak bych zjistil, že na druhé straně silnice je dalších sedm vodopádů na 2,5kilometrové stezce. No nic, já šel džungli po kozích schodech až dolů k řece. Vysoký Machay vodopád pod sebou nabízí řadu jezírek na chladivou koupel. Bohužel i pár lidí, ale to opadne. Nahoru vede i jiná cesta, tak se to dá pěkně zokruhovat.
Světlo končí, tak ve městě
zajdu do městských hot springů de la Virgen hned pod vodopádem. Večer je cena vyšší,
za což člověk dostane navíc již vypuštěné bazény. Na rozdíl od El Salada je tady snad
půlka města, ale nějak se do zbylých horoucích bazénků vmáčkneme. Stejně je jediným
cílem v nich dřepět nebo stát. Ale fajn. I když to je pak osvěžení v prázdném ledovém taky.
Večeřové kuře, vyžrání lednice se zbylými mangy i papayi a poslední pohodová noc.
Zítra se do toho vandrování trochu pustím, což po 8 dnech v jednom městě
a pěti v druhém je docela čas, když chci přejet Jižní Ameriku.
Hotel 10, aventura park 20, vstup muzeum 1.5, vstup Machay 1, vstup hotspring 4,
KFC menu 4… 47$