VIII. Quilotoa - trek ke kráteru
17.2. ..Latacunga - Cotopaxi (den 27.)
...zajedu až do centra Latacungy na prohlídku a průzkum cestovek s výstupy na sopky. Je to rušné město, malé uličky praskají ve švech. Je tu pár koloniálních staveb a kostelů a hezké vzdušné náměstí. Je pondělí, muzea jsou zavřená, tak jen zobnu kuře s hranolky - papipollo. Vzácné to jídlo plné hranol. Jinak znají asi jen jedinou přílohu – rýži. A tu fakt po pár dnech nesnáším. Nicméně i když si člověk objedná něco s hranolky, hranolek je tam přesně deset a zbytek je rýže. Vrchol byly boloňské těstoviny, i tam bylo přesně deset vrtulí a zbytek rýže.
Ekvádor
Latacunga
Ekvádor
park Vicenta Leona
Ekvádor
Vládní barák centra Latacungy
Ekvádor
Jízda ke Cotopaxi
Ekvádor
Vila Rondador
Ekvádor
Stezka na vrchol mezi trhlinami z plakátu
Vlezu do busu na Quito a číhám na sjezd na Cotopaxi. Ještě že mám tu GPSku, jinak by mě odvezli až do hlavního města.
Vyskakuji na dálnici, taxíky nabízí odvoz do parku za 25, ale teď odpoledne je tu pro mě nedaleká vila Rondador
i s erární smečkou a lamou.
Je to krásná stavba ze dřeva zvenku i zevnitř, všude mají čerstvé kytky a obrpugéty.
Bez rezervace mají už jen půdní prkenný krcálek. Ale pod ním mám obývák s terasou a výhledem
na legendární Cotopaxi jen pro sebe, tak se po obejití vesničky na úpatí sopky
a nákupu pár škodlivin celý večer válím na gauči.
Hotel 13/pokoj se snídaní, bus Isinliví-Sigchos-Latacunga-sjezd na Cotopaxi 1+2.3+1.5,
papipollo 2, oreo 1… 24$
18.2. Cotopaxi
Sopky Chimborazo (6300 mnm) a Cotopaxi (5900 mnm) jsou nejvyššími body planety a nejvzdálenější od středu země pro příznivce teze o zploštělé kulaté Zemi. Zatímco Chimborazo je rozeklané, Cotopaxi je dokonalý kužel a horní část doplňuje ledovcová čepice. Na obě sopky je relativně lehký výstup, zrádné ale zůstávají ledovcové trhliny, nadmořská výška a nevlídné počasí. Rovník-nerovník, je tam pěkná klemra a hnus. Průvodce, lana, cepíny a mačky z dvoudenního výstupu s přespáním na chatě z toho dělají akci tak na 250-300 dolarů. Jediné vybavení v batohu připomínající túry jsou možná rukavice z dekáče za 39 káčé, takže tohle nebylo mým cílem. Ale na jednodenní výlet kolem Cotopaxi zálusk byl. Hliněná silnice vede až do 4600 metrů a za hodinu se dá vystoupat až k ledovci nad 5000…
V parku jsou ale i jiné stezky a brány. Já si vybral lehký 5kilometrový výstup na horu Ruminahui naproti Cotopaxi. Protože proč lézt na nejkrásnější horu, když na ní z ní nic neuvidím. Z tohodle o tisíc metrů nižšího vyhaslého vulkánu by na ní byl přes lagunu výhled famózní a výstup lze dát nezávisle, bez průvodců a ledovců. A ještě by mohla být ve hře varianta sestupu na druhou stranu hory ven z parku do Santa Anny.
Vstávám nedobrovolně v sedm. Venku jsou nevlídné mraky. Domácí prý umí zorganizovat shared tour, tak volím jistotu. Stopem by to šlo taky minimálně k laguně, ale když jsem chtěl do toho hodit i vršek Cotopaxi, už je to na tři spoje a vzhledem k tomu, jak dopadlo počasí, bylo by to strašný. Ale než přivezou další dva lidi, trvá to dvě hodiny. Vede to dcerka a ta divná dvojice jsou Amíci. Za branou národního parku (opět se neplatí a jen se někam zapíšeme, případně se uhradí drobný dolar za kempink na vyhrazených místech) pomalu vyjíždíme nad mrak. Ale vrchol je už zase v další vrstvě mraků.
Silnice je už jen hliněnou roletou a kolem zarůstá láva v obrovských kaňonech. Poslední lávová vrstva tady dole, co sebou vzala i silnici, je jen pět let stará. Zastavujeme u laguny Limpiopungo v rovině s pasoucími se koňmi. Moc courat ale nemůžeme, jen k altánu a zpět. Amíkovi i to stačilo, aby svoji kačenou nakrmil zdejší kačeny. Je vichr, slunce, ale Cotopaxi naproti je furt beznadějně v mracích. Zato nad tím Ruminahui je jasno. Hezky by se tam šlo. Škoda.
Ekvádor
Cesta sopkou
Ekvádor
Laguna Limpiopungo
Ekvádor
Cotopaxi od laguny
Ekvádor
Národní park
Ekvádor
Refugio Rivas
Ekvádor
..vevnitř
Ekvádor
Čelo ledovce
Ekvádor
Ledovec
Ekvádor
O pár kilometrů dál
Vyjedeme drsnější cestou až k parkovišti ve 4600, kde je pořádný vichr, déšť, mlha a není vidět lautr nic. Vyrážíme v sopečném prachu vzhůru. Průvodkyně vybírá lehčí zigzag cestu, ale vzhledem k její exponovanosti a počasí to není moc dobrý nápad. Létající ledové jehličky jsou drsnou akupunkturou. Ale jde se dobře a ani se nezadejchám. To Amíci ve svých plátěných cvičkách se táhnou pomalu. Mé vybavení ale nedopadlo po hodině o mnoho lépe a s rybníkem v botách dorážím na refugio José Rivas. Je nové, ale vymrzlé a čekat dnem a nocí na ranní výstup bych tu nechtěl. Je tu dost lidí choulící se u koka čaje a horké čokolády.
Dál k ledovci jdu už jenom já. Už to není moc stoupání, ale jde se přímo proti té nejnávětrnější stěně. Konečně se zjeví ledová zeď, slušný macek na to málo, co je viditelné. Ale je špinavá a mizející. Rychle pár fotek, ledový dotek a mlhou zpět, nabrat Amíky a v sopečném prachu se sunout dolů, což z člověka udělá příslušníka terakotové armády. Dole u laguny je zase slunce a Cotopaxi se tváří s bílou čepičkou z mraků naprosto nevinně. Svině jedna. Zastavíme u návštěvního centra na pár tabulí a suvenýrů uvnitř a okružní cestičku s výhledy venku.
Na hotelu roztávám ve vařící sprše a už se jen válím v obýváku. Dole zbuchnu k večeři curry kuře,
piva a sladkosti. Zůstávám tu ještě jednu noc, stejně nemám boty, které se choulí na krbu.
Zatím přijela parta švýcarských vědců zkoumající ledovec a pan domácí dal přednášku a hru na místní hudební nástroje.
Hotel 13/noc, tour na Cotopaxi 30, večeře 6.5, pivo 2.5… 55$