II. Galapágy - ostrov Isabela
26. 1. Přeplutí na ostrov Isabela (den pátý)
Jede hned pět lodí v jednu dobu, tak je trochu chaos. Navíc je třeba se ještě k lodím přepravit místními bárkami vybírající půldolar. Jedou dohromady, asi pro sichr, kdyby se nějaká cestou rozpadla. Všechno to jsou jachty pro třicet pasažérů. Dvě hodiny na lodi asi nebudou dobrý. A nebyly. Půlka lodi se zeblila. Já v nejhorším po psím způsobu vystrčil hlavu do luftu a přežil. V noci bylo přímo pod městem čtyřkové zemětřesení, prý se rozhoupala hladina a i na místní poměry to houpalo abnormálně. Tím to jelo i mnohem pomaleji, vlny až na strop a k tomu hnusně a déšť. Vono by jich stejně moc nebylo, ostrovy nijak dramatické nejsou a až úplně ke konci míjíme jeden kráter, skálu a u přístavu lávové útesy. Zase musíme přestupovat na lodní taxíky, aby nás dostali na molo.
Ostrov Isabela je suverénně největší z galapážských ostrovů srostlý na šesti stále aktivních sopkách. Je to ještě mladík s pouhým jedním miliónem let. Ostatní ostrovy převyšuje i o výškový kilometr. Ostrov je pokryt četnými lávovými poli a proudy, které oddělily želvy sloní a vytvořily několik různých poddruhů. Také se zde dá dostat i k tučňákům. Je tu jediné malé městečko Puerto Villamil, kde je i veškeré ubytování. Jediná silnice vede jen k prvnímu vulkánu, drtivá většina ostrova je naprosto nepřístupná. Při vstupu se vybírá 10 $.
Všude kolem přístaviště jsou lachtani, válí se to na molu i na lavičkách. Mezi tím se plazí leguáni, pelikáni a další ptáci. Do města je to párset metrů. Beru první hostel po cestě jménem Sarita, který je jen za dvacku s pěknou cimrou a koupelnou. Všude mají teplou vodu a klimatizaci, tady i společnou kuchyni a hovorného domácího. Fajn tu. Prý dnes byly tučňáci přímo u přístavu. To je teď zásadní mise. Nejlepší zvířata vůbec. Se šnorchlem jdu na zadní molo, kde je ideální sopečná laguna na šnorchl, ale ukázaly se jen rybky.
Galapágy
Uvítací výbor u přístavu
Galapágy
Jediné město ostrova Puerto Vilamil
Galapágy
Jižní pobřeží
Galapágy
Cestičky
Galapágy
Lagina Concha Perla
Galapágy
..
Ulice městečka jsou buď ještě hliněné a písečné, nebo už vydlážděné s cyklostezkami a sochami.
Hned blok od náměstí jsou krásné písečné pláže... noc, hvězdičky, měsíček, pohoda.
I zde mají svůj lokální foodcourt, ale paní nebyla z nejostřejších tužek v penálu.
Grilované ryba trvá neskutečně a džus i polévku zapomněla úplně. Ale dobrý to jako bylo.
Hostel Sarita 20, loď Pto Ayora-Pto Villamil 25, vstup na ostrov Isabela 10,
přívoz na zeď 0.8, převoz na loď 0.5-1, večeře 6, oběd 5, cola 1, chipsy 0.5, točená zmrzlina 1… 73$
27. 1. Ostrov Isabela – kolem vesnice až ke Zdi slz
Ráno před oknem projela snad všechny auta z ostrova třikrát. A to na konci ulice nic není. Ještě světlo z lampy mate, netuším hodiny, ale bubnování do plechové střechy nápady na ranní ptáče zavrhává. Tady jsem bez erárních vajíček a toastu, tak mám chipsy a sušenky a v ranním slunci mířím do zátoky u přístavu. Zase žádný tučňák. Šnorchluje tu jen pár turistů a při odlivu jsou břehy hodně odhaleny a brousím víc dno s korály a rybkami. Před brejlemi se občas prohnal lachtan. Jukneme si do očí. Roztomilouši... Proplouvám skalnatými uličkami a pak ještě vlezu na vedlejší pláž obsazenou lachtany a leguány. Mají tu dost kajaků, ale nepůjčí ji na proplutí kolem lávových břehů Tijeras u přístavu, neboť jsou jen pro dvouhodinovou tour s průvodcem za 35. Pche, ale zas na nich je právě největší šance vidět ty tučňáky.
Zpátky na pokoj, noo… klidně bych to zalomil. To mám z toho hnití doma poslední tři měsíce. Chtělo by to sanitární den. I když někdo by řekl, že jiné dny tu zatím nebyly. Venku je vedro a dusno, ideální na celodenní túru. Ojuknu almuerzo, ale nic mě nezaujalo, tak se zaplácnu colou a sušenkami a jdu na laguny s plameňáky za vesnicí. Hejna jich nebyly, ale růžové krasavice si občas nožky ve vodě překřížily. Zem je tvořena hlavně lávou a ve sníženinách a prasklinách jsou zarostlé laguny, kolem nichž vedou lávky až k další chovné stanici tisícovek želv s minimuzeem chránícím je před vším - mravenci, myši, prasata, kočky a psi, kozy, dobytek.. buď želví drobotinu sežerou, nebo rozšlapou. Mezi největší svině patří kozy, které sežerou všechno a jsou přímým konkurentem i dospělých želv. Právě na vedlejší Pintě (odkud byl George) z jednoho vysazeného kozla a dvou koz bylo za 15 let na 40 tisíc šmejdů. Dnes se to střílí i z vrtulníku a docela se je daří vyhubit.
Galapágy
Laguny ve městě
Galapágy
..s plameňáky
Galapágy
..
Galapágy
Pozérka
Galapágy
Pláže města
Galapágy
Laguny
Galapágy
Pozas rojo
Galapágy
..
Galapágy
Jižné pobřeží
Galapágy
Zeď slz
Galapágy
Zeď slz
Galapágy
Sunsetovka
Zpátky na pobřeží, kde je nádherná, nekonečná, písčitá, srpkovitá pláž. A v dáli, předáli, kopeček. A tam jdu. Písčitá cesta vede podél pláže s občasnými křoviskovými tunely pitoreskní krajinou. Míjím laguny všech barev, tunely až do moře, lávová pole, vysoké kaktusy a jedovatá zelená jablíčka. Jindy zas stezka mizí ve změti vysokých mangrovů. Tahle cesta končí až po osmi kilometrech na Cerro Radar, takže to většina lidí bere kolmo. Cestu ale furt zpříjemňují různé zastávky a želvy válející, žvýkající a motající se po cestě. Jejich klikaté stopy připomínají mělnického starostu vracejícího se z koštovačky.
Ke konci je několik skalnatých vyhlídek, kráterů a Zeď slz. V 50. letech tady byl přísný vězeňský tábor, a aby se vězni nenudili, museli budovat tohle hladové kamenné monstrum k ničemu mající na výšku 7 metrů a na délku asi 100. Nad tím ve skále vedou schody na vyhlídky od bývalého radaru do deštivých mraků, které mě už nějakou dobu obklopují. Škoda, byly by to skvostné výhledy na zelený koberec kolem.
Cestou zpět do vesnice mě svede domácí výborné empanády po dolaru. Lepší než jakýkoliv talíř obsahující všudypřítomnou rýži. Brzy ji nenávidím. A že Jihoameričani snad jinou přílohu nejí. Ještě přidám nanuk, colu, zájezd na vulkán a sundám sušené hadry z plotu mokřejší než ráno. (27$)
28. Isabela – Vulkán Sierra Negra
Dnes mám oganizovaný zájezd na jediný přístupný vulkán Sierra Negra (35$). Aby z výletu něco bylo, je třeba mít delší variantu i s vulkánem Chico, který z toho udělá již slušnou 16kilometrovou túrku. Nezávisle by se tam asi stejně nedalo, i kdyby se ten výškový kilometr vyšlapal na kole. Po sedmé mě u hotelu vyzvedává safaribus – dřevěná nástavba s lavicemi. Vypadá to jak z Disneylandu, ale na pevnině podobně vyšperkované autobusy jezdí stále do malých vesniček v horách.
Objedeme městečko, vedle sebe vyfasuju Frantíka a stoupáme ostrovem až k nejzazšímu bodu civilizace na ostrově. To je na konci jediné 23kilometrové cesty, což na ostrově s délkou přes sto není mnoho. Dál už jen pěšky kilometr a půl lesíkem na okraj obrovské kaldery vyplněné černou lávou. Jdeme po její hraně. Sem se už mraky nedostanou, je tu sucho a přežívají jenom kvajávy. Sice je to taky náplava, ale dají se aspoň sežrat.
Kaldera má přes 10 km, vzadu trochu doutná a krajní útesy jsou porostlé zelení. Vypadá jak na Réunionu, ale tam to vypadalo větší. Ale to jim nebudeme říkat, hlásí se tady taky o nějaký primát. Z poslední vyhlídky klesáme po stráni sopky cestou k Malému vulkánu. Nejdřív ještě lesíkem a travinou ale brzy je to lávou pohnojeno čerstvě a začíná sopečné peklo s výhledy na celý ostrov. Cílový vulkán je fakt malý, ďoury nehluboké a kolem jen trochu tepla z podzemí. Cestou kecám s Pierrem, který táhne Amerikou už pátý měsíc.
Galapágy
Cesta na vulkán Sierra Negra
Galapágy
Černá kaldera
Galapágy
Vulkán Chico
Galapágy
Severní pobřeží
Galapágy
..
Galapágy
Zákazníci
V jednu jsme zpátky u truckbusu a před druhou dole na náměstí, aby lidi ještě stihli odpolední lodě a další půldenní tour. Aspoň ten kajak v Tijeras jsem měl dát. Já ale ani nezašel koupit lístky na loď, chvíli se válel na pokoji a šel zas do laguny se šnorchlem hledat tučňáky. Konečně jsem taky nechal věci na pokoji a není třeba se bát o nic na břehu. Dnes je příliv, tak proplouvám mangrovy, pode mnou se ladně vznášejí velké manty. Dál za bójkou i skalním prahem jsou už trochu vlny. Ale támhle na útesu něco je. Blížím se, furt si sedí. Tučňák! Ještě zkusím blíž, sakra, tady už by mě vlny rozmáčkly a na volném moři se pohybují velké černé stíny. Jsem to ale posera. Kdybych to otočil dřív a nevšiml si protažení křídel toho ptáka, byl bych šťastnější. No ale nevzlítl, tak to tučňák být mohl. Já jsem taky už slepej jak patrona. Ale i v laguně bylo fajn. Teď tu jsou tisícihlavá hejna rybek, které mě obklopují ze všech stran a obří želvy si bez obav plavou se mnou.
Večer jdu do města koupit lístky a… a sakra. Ono je na ráno všechno vyprodáno. Obejdu pár kanclů, i když stejně prodávají všichni to samé. Odpolední lodí bych už nestihl další spoj na San Cristóbal, kde mám zaplacenou noc. Dokonce je tu i přímá loď, ale za tři dny. No dík. Ráno zkusím dojít na přístaviště pod heslem „jeden se vždycky vejde“. Nemám ani hlad, tak zajdu zas na empanádu a courám nocí po plážích. Tohle městečko je na ně nejlepší. (58$)