VII. Quilotoa trek
14.2. Quilotoa kráter (den 24.)
Další hotspot Ekvádoru je kráter Quilotoa – dokonalé sopečné jezero v kráteru ve 4tisícové výšce. Na útesu je stejnojmenné město. Sem se dá dojít i třídenním trekem ze Sigchosu po okolních horských vesničkách, horách a kaňonech. Motorizovanější národ má pak Quilotoa Loop, což je 200kilometrový okruh z Latacungy přes místní horské vesnice.
Njn, v půl devět vzhůru, hotový ranní ptáče pro velký přelet. Dojedu zásoby a podojím bankomat. Ani tady nepatří k nejštědřejším a maximum je 200 dolarů. Do Quita to jezdí každou čtvrthodinu. Obchvaty měst ale sebou nesou vyhazování místo autobusáků kdesi na dálničních křižovatkách. A to není výhra. Nicméně touto křižovatkou projíždí i busy ke Quilotoa. Plán byl sice to vzít z druhého směru, ale to bych musel vystoupit jinde. Zrovna jede bus do Zumbahumby. Tak se vykroutíme kolem políček a seschlých kopců do čtyřtisícových výšin. Přímo do Quilotoa jezdí jen pár spojů dopoledne, ale z té Zumbahumby je to k cíli už jen 12 kilometrů.
V Zumbahua zrovna končí škola a nějaký fest a kropí se tu navzájem vodou. Nestačím se na rušné ulici ani rozkoukat a první řidič nabízí odvoz za tři dolary a druhý mě rovnou vezme zdarma. Tomu se ani nedá říkat stopování, které jsem chtěl za vsí zkusit. Pán s rodinou jede juknout na kráter ve fábii. Škodovka je tu vidět docela často a obstarožní felicie i vícekrát než u nás. Pověst to prý nemá nejlepší, ale on je spokojen. Nabídl i odvoz večer dolů, ale já zkusím ten trek, i když informace o nejasné trase a vzteklých psech jsou všude. To jsem teda dopadl, že z nich mám po dvou menších kousnutích do lýtka najednou obavy. No, do Rumunska už asi nepojedu.
Ekvádor
Kaldera Quilotoa
Ekvádor
..
Ekvádor
Stezka po kráteru
Vesnice Quilotoa je přímo na hraně kráteru, který je o 350 metrů níž vyplněn krásným jezerem. Kolem jsou útesy a na průměr má 10 kilometrů. Ojuknu vyhlídky a hotýlky. Hned ve druhém je pokoj s polopenzí za 15. Tady v horách se pronajímají pokoje i s polopenzí, což se hodí. Také mnohem častěji jedou společné ložnice a samostatné pokojíky jsou větší vzácností.
Vesnice je dnes dost turistická, snad do ní cizinci platí i vstupné a ceny v minikrámcích jsou o dost vyšší.
Jsem ve výšce 3885 mnm, tak je cítil málo vzduchu a noví turisté funí jak sentinel.
Do kráteru vede koňská stezka i kroky všech ostatních. Vypadá to jak na Santorini.
Dole už zůstali jen fakani, kempaři a kolibříci. Nahoru už je to horší. Hostelová
erární večeře pro mě i druhého hosta je výborná - zelenina a sýrová polévka,
kuře s několika přílohami. Ještě na pokoji rozchodím teplou sprchu, wifi a dokonce i radiátor.
Hotel 15/noc s polopenzí, bus Baňos-Latacunga-Zumbahua 2.5+2,
místní poplatek za výběr z bankomatu 3… 22.5$
15.2. Quilotoa trek do Chugchilánu
To nebyla dobrá noc. Výška byla znát, furt se budím a nemůžu dýchat. Vstávám brzo, ale v pokoji je příjemné teplo a venku slunce a jasno. Ale to mě nezlomí a valím se dál. Snídaně nepřekvapila – toast a vejce. V půl deset se zmátožím a rezervnu pokoj v další vesnici Chugchilanu.
Jdu ještě na vyhlídku jako bych snad následující dvě hodiny nedělal a neviděl něco jiného. Cesta je na pouhých 13 km a půlkilometrový sestup. Teď se příjemně kroutí po hraně kráteru. Zelená pole, visuté zahrady a krajina posetá erozí na jedné straně a na druhé je smaragdové oko laguny.
Po obejití půlky kráteru následuje sestup. Je to značené a i mapy.cz sedí. Potkávám asi desítku plazících protijdoucích lidí. Trasy jsou dvě, ta moje přes vesničku San Pedro je údajně „extrémní“, ale takhle v období sucha je úplně v pohodě. Mezi poli klesám do vesnice na trochu občerstvení mezi dětmi a domorodci. I tady mají ale pension, kdyby i těch 13 kiláků bylo příliš. Hůl i šutry mám v ruce, ale psi nakonec vyběhli jen dva. Zbytek byli menší podvraťáci, ale stejně… Obavu, že dál by už kulturní krajina mezi políčky byla nudnější, rozráží velkolepý kaňon, přes který se bude muset třikrát.
Ekvádor
Quilotoa trek
Ekvádor
..do horského vnitrozemí
Ekvádor
..přes místní vesničky
Ekvádor
..s domorodci
Ekvádor
..přes kaňon Sigue
Ekvádor
..do Chugchillánu
Vesnice Chugchilán je na druhé straně. Občas ostrým úvozem a občas vzdušnou stezkou v sesuvech sejdu až na vachrlatý most. Dohnal jsem i pár lidí. Ještě v zeleni vystoupat do docela živoucí vesnice. Nahoře je už celý silniční okruh nově vyasfaltován a i busy projedou. Hostel Cloud Forest na první pohled vypadá pěkně. Na návsi se sešla celá vesnice debužírovat a koukat na volejbal. Ještě dám drobnou procházka podél hřbitova, která by šla protáhnout na kopec. Po západu slunce je hned zima a v sedm je erární večeře, na které se nás sešlo asi padesát. Tak tolik jich na treku fakt nebylo. Konečně trocha pokecu s ostatními cestovateli a pak se přesuneme do gameroomu, kde jsou prehistorické rozpadající se fotbálky, kulečníky a stolní tenis. Takový stolní tenis v deseti lidech vypadá zajímavě, kor když tu máme párek šašků z Itálie. Koupím k tomu litr místního piva, ale jsou to echt pročišťovače ledvin, které nepřispívají k nepřerušovanému spánku. (Chugchilán hotel 21/pokoj s polopenzí… 27.5$)
16.2. Quilotoa trek do Isinliví
Od zájezdu harantů je pěkný bordel a v noci řádí psi. Furt si ještě myslím, že pojedu dnes pod Cotopaxi, ale autobusy jezdí odsud jen zpět přes Quilotoa, takže by z toho nebyl ani ten loop. Je krásně a informace o stavu psů jsou příznivé. Další standardní etapa je 13 kilometrů do Isinliví, kde booknu postel v nejslavnějším hostelu na trase lákající na žvanec, jógu, saunu a vířivku.
Italové jsou vzácný úkaz, vyráží ještě později než já, ale nechám je předejít jako protipsí štít. Dva kilometry jdou po perfektní silnici, ale krajina s výhledy je parádní. Údolím pomalu k velkolepé vyhlídce. Potkáváme jediné nesměle žebrající dítě, ale ségra to rozumně maskuje prodejem nakrájených kousků ovoce.
Slejzáme o patro níže k vesnici Itaulo s kostelem a pokračujeme podél říčky Toachí na zeleném dně kaňonu. Občas pokecám s Italy nebo s Frantíkem, se kterými se párkrát potkám. První most brát nemáme, i když ukazatele i mapy by rády. Lepší je pokračovat dál a jít další hodinu příjemně podél vody na kládový most. Jak vidno, znamená to, že se celý most skládá z jediné klády.
Ekvádor
Chugchillán
Ekvádor
Mirador Pugara
Ekvádor
Stezka do kaňonu
Ekvádor
Chugchillán
Ekvádor
Most přes řeku Sigue
Ekvádor
Quilotoa trek
Následuje krásný úsek sytě zelené. Už se regulérně přidám k Italům a začínáme stoupat postranním údolím. Podle potu asi docela ostrý výšvih. Slunce pálí a znova jsem se spálil. Jediný útok psí smečky podvraťáků a nahoře se napojíme na cestu vyoranou ve svazích. Finální výstup do Isinliví a jsem mrtev.
Hotel Llullulama vypadá perfektně a vyvoněně. Zbyla mi tu jediná společná ložnice na cestě, což byly postele rozházené mezi krovem po půdě. Má to styl a je tu čistěji než v nemocnici. Sice tu není internet, sauna nefunguje a ta vířivka je jen na dvě hodiny, ale zas je tu erární bernardýn Baloo, co se občas přidá na procházky. Jen tu mají prosbu, abychom si ho nebrali na vícedenní treky.
Vesnice má dva bloky, kostel, hospodu a krámky s domácími nanuky. Z vířivky je výhled do zahrady
a protější kopce. Trocha nudy do večeře, která je výborná - krémová polévka, masový koláč a hodně
zeleniny a zákusek a dost pokecu s ostatními. V noci je venku překvapivě málo hvězd a budí mě tentokrát
chroupání ze sousedního batohu.
(hotel Llullulama 19/noc s polopenzí… 22$)
17. 2. Přes Sigchos a Latacungu pod sopku Cotopaxi
V půl osmé vyrážím o východ slunce na nedalekou vyhlídku nad hostelem, ke které se přidá průvodce Baloo. Je nádherný, i když mazel to moc nebude. Zas aspoň v jeho okolí není sucho, jak ho hojně osvěžuje slinami. Snídaně je opulentní a konečně má kvanta exotického ovoce, se kterým jinde drakonicky šetří. Džus z mora – ostružin je výborný, i když ostružinu bych v tom nepoznal. Loučím se s Italy, kteří poslední 13kilometrový úsek do Sigchosu jdou pěšky. Mně přijde už nudný, kor když po téhle trase jezdí autobus. Tedy ten jede jen v pět ráno, ale v 9:15 jede milk truck.
Na korbičce náklaďáčku jsou obrovské konve, do kterých se vykupuje od místních z kýblů mléko. Mezi ty konve se nás pár naskládá a skoro hodinu se kroutíme zákrutami dolů a nahoru. Pěšky bych to moc jít nechtěl v tomhle dalším parném dni. Sigchos je už velké město, plno penziónů a jeden je pojmenován i po Hurvínkovi. Už tu mají předimenzovaný terminál a každou hodinu to jezdí do Latacungy po perfektní silnici mezi sytě zelenými svahy.
Ekvádor
Isinlivi
Ekvádor
Balloo
Ekvádor
Výhled z vesnice
Ekvádor
Nastupovat - milktruck
Ekvádor
Sigchos
Ekvádor
Quilotoa loop