Je ještě hnusněji než včera, pokus o Ruminahui vzdávám, takže vzhůru do Quita. Domácí mě ještě odveze ten půlkilometr na dálnici. Sotva zastavíme, už přes tři pruhy brzdí u nás autobus. Z moderního quitoského busáku dojedu metrobusem C4 rovnou do centra ke kostelu Santo Domingo, kde mám hotel Yumbo – taková spleť chodeb a dvorků, ale pokoj pod střechou stačí. Jsem nějak přichcíplej, snad zklamán z cotopaxské mise, ale přede mnou je další koloniální Unesco město plné historie.
Co o tom psát... kostely, starý baráky a muzea. Ulice čisté a v centru už jen pěší zóny
a Plaza Grande s katedrálou a prezidentským palácem. Jediná místa dvojích cen v zemi se usadila
v kostelích přetékajících zlatem na oltářích. Svině nekřesťanské. Kolem města je pás hor a pár kopců
s výhledy je i v centru. Kolem novogotické Národní baziliky, obsazenou na nějaké biřmování policistů,
sejdu k observatoři v parku, kde zrovna rozhání demonstraci. Zatím mi v jídelně konečně po měsíci dochází,
co znamená v menu ta menestra. To nebude zeleninová polévka, ale ten všudypřítomný hnus s rýží a čočkou.
Aspoň že ten řízek, zákusek a polévka ujde. Už je pět, tak dokroužím kolem dalších kostelů
s večerními motlitbami a zmrzlináren k hotelu, kam zapadnu se západem, než přijde Očista.
Batůžky si tu na břiše nedrží jen všichni turisté, ale i místní. Přeci
jen hlavní město nepatří k největším sichrům v jihoamerických zemích.
Hotel Yumbo 9.5/pokoj, bus Cotopaxi-Quito 1, MHD v Quito .25, empanáda 1,
bolones-hnusná plněná koule 1.5, oběd-menu menestra 2.75… 18$
Nebyl to nejnabitější den. Opět. Cílem je Střed světa na rovníku v ekvádorském podání, asi 30 kilometrů od centra. Než se dostanu do autobusu projíždějící Tejas nad centrem, je deset. Dnes jsem nechal v hotelu všechno vyprat, tak mi zbylo jen triko a kraťasy. Ještě že je pěkně. Zatím. Ale večer mám krásně vyvoněné hadry. Jak málo stačí ke spokojenosti.
Mitad del Mundo je dnes městečko plně replik typických domečků se stovkou prodejen suvenýrových kýčů. K tomu je i pár normálnějších replik kostela a zdejší verze pyramidy s náspem, a muzea čokolády a piva sloužící spíše jako prodejní kanál. I když cupcake tam byl vynikající. A pak je tu hlavně nejznámější ekvádorská stavba - monument na 7. jižní vteřině. Ale pro účely turismu je vydáván za rovník se zeměpisnou šířkou na 0.0.0. Kdysi udělali chybu při měření rovníku, tak už nechali. Fejk to je, ale lidé jsou tam šťastní. Samozřejmě všechny ty rovníkové triky s vejcem či dřezem "fungují" i zde. Skutečná rovníková čára je o párset metrů severněji na silnici u zaparkovaných buldozerů. Ale monument je to pořádný, uvnitř je 7 pater muzea Ekvádoru a pod planetou je vyhlídková plošina. Jak jsem tady ale mohl strávit tolik času, nechápu. Ještě zajdu na tu pravou čáru a vkročím na severní polokouli.
Zpátky jedeme dlouho. Chtěl jsem vyjet Telefericem nad město na skoro čtyřtisícový vrch Cruzloma,
případně přidat ještě 5km na horu Pichinchu. Tam to ale dnes stihly jen dešťové mraky.
Stihnu aspoň historickou observatoř plnou neuvěřitelných astronomických aparátů.
M.R.Štefánik tu má bustu na vzpomínku svého pobytu zde s francouzskou vědeckou expedicí.
Trochu žvance, menu a sýrová placka a pak už jen kolem Národní baziliky domů.
Hotel Yumbo 9.5/pokoj, bus do Mitad del Mundo .4, vstupné Mitad del Mundo 5,
vstupné Observatoř 2… 26$
Dopoledne vyrazím do Národního muzea. Trolejbus bez troleje jede k Arku s vítězným obloukem a v parku je oválný barák plný kanceláří a výstavních ploch. Hlavním exponátem je indiánská zlatá maska slunce, ještě trochu zlata, hrnců a hodně obrazů. Vedle v kulturním muzeu je změť hudebních nástrojů, mnohatisícileté i zánovní, známé i neznámé. Ještě něco etnografie a zpět.
Průtrž jsem přečkal zase v místě včerejší placky a přidám džus a empanády. Potřetí jdu nahoru k bazilice a konečně jsou otevřené věže. Je to nový betonový barák, takže schody jsou sterilní a ve věži je dokonce výtah, ale pak se přejde po lávce nad klenbou k věži Kondorů. A jde to i výš až do oblak, kde to už splňuje i parametry ferraty. Chrliče nechrlí, ale jsou to krásné sochy místní fauny. V hlavní hodinové věži jsou v patrech krámky. Dává se se mnou do řeči místní holka, konečně pěkná Jihoameričanka. Už jsem nepospíchal. Ale nečekaně není z Ekvádoru, ale z Venezuely. V Casa Sucre ještě stihnu muzeum tohoto věrného spolubojovníka Bolívara, který si vzal zdejší holku a střihnul si prezidentství ve dvou státech (Bolívar ale ve čtyřech).
Ve směnárně získám pár pesos na první minuty v Kolumbii, seberu batoh, trolejbusem přes Ejedo na obstarožní terminálu Carcelen, odkud jezdí autobusy na sever. Do Kolumbie přímé autobusy nejezdí. Člověk se dostane jenom na hranici do Tulcánu. Já mám ještě jednu zastávku – Otavalo. Tam to jezdí každých 10 minut a naštěstí usínám, protože opět pouští tu kravinu s poblitou svatbou.
Hotel Runa Pacha 6.75/pokoj, trolejbus v Quito .25, bus Quito-Otavalo 2.75, oběd-kuře, empanáda a ananasový džus 3.25, vstup do věže Národní baziliky 2 výměna 1 USD=3150 kolumbijských pesos, sun-krém 5.7… 26$