• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

CESTOVÁNÍ

FILIPÍNY & BORNEO
(10. Kota Kinabalu a výstup na Mount Kinabalu - 4095 m.n.m.)

11. únor: ...Kota Kinabalu

Letiště v Kota Kinabalu je docela slušné a 10 kiláků od centra. Dál jsem vykecával s Ricardem, kterého vyzvedávala jeho holka už rovnou i se mnou a hodili mě na Australian Place, kde je pár batůžkářských hotýlků u centra. Ještě bychom se mohli zítra sejít na pivo. Ale to by seznam.cz nesměl odesílaný email vyhodnotit jako spam a požadovat vyplnit potvrzovací písmenka jako ř, ů, š a samé další výborné znaky, kterými anglickomalajská klávesnice jen kypí. Nakonec se to nějak zkopírovalo, ale mail se druhý den vrátil stejně zpátky. Po hledání až v Kinabalu Lodge měli solidní vyklimatizovanou ložnici, kde počet lidí za celou dobu nepřesáhl dva, včetně mě. Ceny se za ty roky krapet zvedly a za cenu pokoje je teď stěží dorm (20-25 RM). V centru to pěkně šlapalo, vše upravené a čisté. Po měsíci na Filipínách je to jak rána kladivem. Vyzobnul jsem něco z Maybanky, malajský ringit je přes pětikorunu a hurá do vařící sprchy.

Noc: Kota Kinabalu, Kinabalu Lodge, 20R(=110 Kč) postel (6dorm s AC)
Cesta: bus Baguio-Clark 300P, let AirAsie Clark-Kota Kinabalu 2208P (1000 Kč) + zavazadlo 70P + letištní poplatek 500P
Žvanec: oběd na letišti 60P a dablpizza 100P, véča v letadle 95..
Celkem cca 550P a 22R (13 €) + 2778P

12. únor: Kota Kinabalu

Dnešek se vyhlásil za sanitární den, poflakovalo se po městě, užívalo se civilizace a nahrazovaly se předchozí ztráty. Město bylo docela zlikvidováno za války, nezbylo skoro kromě Clocktoweru, což je pěkná malá dřevěná věžička. Jinak má město vcelku kompaktní atmosféru a život se soustředí do mnoha nepřehledných obchoďáků. S mořem tu nekamarádí, na nábřeží není skoro nic kromě trhu a spalujícího slunce bez špetky stínu. Sumasumárum, není tady moc k dělání. Je vedro k padnutí, tak jsem radši zalezl do obchoďáků.

Noc: Kota Kinabalu, Kinabalu Lodge, 20R
Žvanec: oběd-sweet sour fish, rýže,stoplus 10; véča-kuře a rýže 6.5; fresh orange džus 3.5...
Ceny colových a džusových plechovek a malých flaší jsou od 0.8R v supermarketech do 2R na ulicích a v restauracích; velká voda 0.7R-1.5R, sušenky kolem 2 ringitů
Sluneční brýle 10, vlajková nášivka k zamáznutí díry od myši v batohu 4.4, čepička na hlavu 8
Celkem cca 74R (15€)

13. únor: Ostrov Mamutik, Kota Kinabalu

Po obligátní minisnídani vyrážím do přístavu na jednodenní výlet na blízké ostrovy, které jsou národním parkem Tunku Abdul Rahman. Je tu několik společností, které se můžou vcelku ukřičet, když vidí čerstvou kavku. Mám nějaký kupon z hotelu, který zpáteční tiket sundává na 13 babek a přidává dalších 6 jako přístavní poplatek a 10 za vstup do parku. Od rána jezdí minimálně každou hodinu loďky na ostrov, poslední se vrací kolem páté, a to ještě musí být lidi (jakože nebyli). Mám v merku doporučený ostrov s krásnou písečnou kosou. Na něj jezdí málokdo, protože tam není zázemí a snaží se mi ho vymluvit naháněči. Těžko chápou, že to je právě ten důvod, proč tam chci. Bohužel jsem sám a minimální počet jsou dva, tak se aspoň přifařím do lodi směr ostrov Mamutik.

Ostrovy slouží jako hlavní výletoviště pro místní, kteří končí na první pláži. Jde tady i stanovat a přespávat. Obcházím ostrov, trošku se proderu džunglí do kopečka a za 30 minut jsem zpátky na pláži. Rozvalím se, zámkem na kolo přivážu věci k palmě a jdu se rochnit. Je tu pár korálů, dost rybek, ale jinak zčeřený a obehnaný bójkami. Zase jsem si pěkně na pár hodin zaumíral s křečemi. Fajn je to na konci druhé strany pláže se šutriskama, bez lidí a k infarktu rád dopomůže mrskající se dvoumetrový varan.

Ve čtyři jsem trefil správnou loď. Vedro ve vypáleném městě je brutus. Azylem se stává nejbližší obchoďák a žrádelní koutek, kde jsem po dlouhé době dal westernfood, což jsou naše blafy za trojnásobek malajských cen. Ale není tam rýže! Od lasagnového oběda uběhly 3 hodiny a hledalo se dobré místo na véču. Domácí v Lodgi mě nasměrovali do indického Curryhouse u radnice s vynikajícími roti (cosi jako omeleta s iks přílohami) a kuřecí verzí murtabaku (ayam). To zalité různými omáčkami kari. A tím jsem se stal zarytým hledačem roti, což není žádná sranda, protože to zas úplně všude nemají. A když jo, tak to né vždy připomíná to, co bylo tady tak dokonalé. Mým tradičním nákupním tovarem v Malajsii se stává strepsils na věčně nachcípaný krk. Večer se urvalo pár hodin na netu pro prácovní resty.

Noc: Kinabalu Lodge 20 za dorm
Cesta: loď K.K.-Mamutik 13 zpáteční, přístavní poplatek 6
Žvanec: Oběd-lasagne 10, papaya džus 3.5, véča-murtabak ayam 5.5 + icetea 1.3; vanilková cola 1.8, pineapple džus s éčkama 2.5; chipsy 2.8, mandarinky 2.5/kg, strepsils 2.9...
Vstup do národního parku 10, internet 1.5R/hod. Celkem cca 90R (15€)

14. únor: Kota Kinabalu - Mount Kinabalu National park

Vyrážím za hlavním cílem malajského Bornea - na nejvyšší horu. A jak reklamní žblebty říkají, na nejvyšší horu mezi Himalájemi a Papuou. Sice se má člověk registrovat už ve městě na správě parku (fajn jsme si pokecali, ale nebylo to třeba) a rezervovat ubytování v hotelích na trase v parku (Sanctuary Lodge). Na hoře totiž panuje důsledný monopol a všechny 4 chajdy patří jedné společnosti, která na nich rejžuje. Nedávno byly za 40 babek, dnes už se to nakupuje v balíčkách se 4 jídly za desetinásobek. Nakonec vylejzají levnější varianty na nevytápěnou chajdu za 200 plus poplatky v parku. Uvidíme na místě. Jsou i jiné trasy, kdyby to padlo.

K parku stačí chytit jakýkoli bus na Ranau. Šplháme do kopců a v mlze probleskne mohutná masa Mount Kinabalu. Bus nás vyhazuje před vstupem do parku a začíná domluva. S ubytováním šanci nemám, na místě je to ještě horší. Něco možná za 360. Ale vrcholek je jenom 9 kilometrů, i když výškově dva a půl.

Standardní procedura s Kinabalulandem je s dvoudenním výstupem (někdy i třídenním). První den se leze pět hodin k chatě Laban Rata ve 3200 mnm. V noci ve dvě je vstávačka a za tmy se s dalšími stovkami(!) turistů leze nahoru, aby se jako vychutnal východ slunce. To je samozřejmě klemra jak sviň a na vrcholovou fotku si musíte vystát frontu. Tohle není zrovna ta pecka, kterou bych nahoře na hoře hledal.

Má to výhodu, že ráno je v průměru větší šance na jasno. Ale to by dost lidí nesouhlasilo. Po rozednění všichni schází dolů, dají oběd a odpoledne to dorazí na silnici. Díky přísunu Číňanů a Japonců na Borneo a zdražování se však celá trasa dělá pro ně. Plazí se tady trosky, které průvodci odnáší i na zádech. To naštěstí u drobných Japonců vadí méně, než kdyby sem byl příliv Amíků. V celém parku jsou jen dvě trasy, na jiné výstupy se prakticky povolení sehnat nedá. Každopádně zapomeňte na horské zážitky. Nicméně hora je to krásná a výhled na South Peak nezapomenutelný.

Zkouším možnost z jednoho cestopisu, a to ujít to celé v jednom dni. To je prý složité, jenom pro zdatné turisty, můžou to jít jen 4 lidi za den, je to obsazené a musí se volat rangerovi. Nakonec se to přes příjemnou paní na recepci povedlo zařídit. Takže zítra UP. Dávají se časové limity, které když nedodržím, musím to točit dolů. Zítra ráno v sedm je start. Bohužel se k tomu musí kupovat ještě průvodce, i když byl zbytečný a sloužil akorát k dělání fotek. V tom cestopise to tehdy umluvili bez průvodce a jeden týpek, co nás předbíhal (doslova) ho taky neměl. Ale tohle přiznat asi nemůžou, protože je to aspoň nějaká práce pro kluky z okolí. Běhají tu i climbmaratón a celý se to dá vyběhnout i za tři hodinky.

Celá sranda bez ubytování a jídla vyjde přes dvě stovky, které se skládá z: 15 babek za vstup do parku, jakési pojištění 7, povolení k výstupu 100 (Malajci 30), průvodce za 85 a busík ráno k horní bráně za 16. Poslední dvě částky se můžou dělit počtem osob, což je v mém případě jedna. Na Sabahu se vůbec móda dvojích cen hodně rozšířila díky přílivu Číňanů. Naštěstí do sousedního Sarawaku a pevninské Malajsie tenhle móres ještě nedorazil. A nedorazili tam ani moc turisti.

Ubytování mi doporučili v Homestay Buyu sotva kilometr před parkem směrem ke Kejkej. Rovnou mi tam zavolali a rezervovalii. Zatím si tady nechávám batoh a vyrážím na menší trasy kolem. Těch je tu 12 a dalo by se jimi den a půl zabrat. I když jsou kolem čedokářské základny parku, kromě pár hlavních tras se rychle ocitnete v džungloidním osamění. Dvě túrky vedou podle potoků, je tu i botanická zahrada. Poslední trasu dávám do kopců, kde se rychle ocitám v mracích a dešti. Zase se ozývá Jyrka s Bóžou Čobkou. No nevím, jestli jsem se musel zrasit zrovna dneska. V hotýlku čekaly příjemné dřevěné pokojíky v domku, kde nikdo není. Venku je motorest se slušným výběrem za normální cifry.

Noc: Homestay Bayu 20 za pokoj, koupelna s teplou vodou a bedna
Cesta: Busík KK-Kinabalu Park(Ranau) 15
Žvanec: Oběd-friedrice s pitím 8, véča-sýrová omeleta 4, melounový džus 3.5. Celkem cca 50 R (10€)

15. únor: Mount Kinabalu (4095,2 m.n.m.)

Máme den D. Vstávám na šestou, nakoupím vodu a k snídani naprosto odporné buchty, které radši obětuju koši ještě před výstupem. Ráno je jasno, slunce začíná olizovat vrcholky a v sedm vyčkávám na základně průvodce. To je třicetiletej kluk (bych tipl 18) jménem Francis, který dvakrát týdně dělá výstupy. Upozorní na časové stoplossy a skoro hodina se ztratí, než se to všechno zpunktuje, sepíše a než jede busík k bráně Timpohon 5 kilometrů od recepce (výška 1866 m.) a než jí tam otevřou. To zrovna časový optimismem nenavnadí.

Začínám zvostra. Každý půlkilometr je značen, i když mám podezření na švindl, aby zezačátku lidi moc neodradili a značky vycházely na pěkná místa s vyhlídkami a kulatými výškovými metry. První kilometr byl skoro po rovince a míjíme i pěkný vodopád. Cesta se ale rychle mění ve schodišťové martýrium mezi kořeny stromů. Mizí stromy nad hlavou, ale kořeny zůstávají. Dva kilometry utekly rychle, ale ty výškové dva zůstaly skoro netknuté. Žulový masiv vzdáleně okupuje obzor a občas problesknou solidní výhledy do údolí. Zezačátku je dost odpočívadel se záchody a barely vody. Ty samozřejmě končí v místech, kde by se teprve hodily.

Na pátém kilometru se překonal třítisící výškový metr. Poprvé míjíme scházející skupinky. Nahoru jdou dnes jenom dva další lidé - osamocený rychloběžec a jeden, co se párkrát míjel, ale nahoru se nevyplazil. O něco dál je chajda Laban Rata s restaurací a hotelem (výška 3270), kam jsem dolezl za slušné dvě a třičtvrtě hodiny. Dal jsem pauzu, přichomejtl se k obědu, který bufetově debužírovali vícedenní turisti mající za sebou ranní výstup. Nasosal jsem vodu a džus a vyrazil dál. Na dalších metrech už jsem měl horu jenom pro sebe.

V 3600 mnm zmizely poslední kousky vegetace a začíná šikmá žulová stěna. Po trase je nataženo lano, kterého by se sice měl člověk držet, ale jeho praktické využití je jenom v mokru a mlze. Já mám úžasné počasí, slunce ideálně drží teplotu na triko a vítr si dal taky pohov. Nahoře už je skoro měsíční krajina. Vrchol Kinabalu je rozsáhlý s množstvím nejrůznějších vrcholků nejroztodivnějších tvarů od Oslích uší po fantastický South peak (3933 m). Ten úplně nejvyšší pojmenovaný logicky Low´s má 4095 metrů (někde je uváděno i 4101). Je pojmenován podle prvního výlezce siru Lowovi.

Francis to nějak nezvládá a poslal mě napřed, čímž důležitost svého poslání v podstatě nejdrsnější části korunoval. Né, že by to vadilo. Poslední půlkilometr už byl náročnější, už to nevypadalo jako chůze po chodníku, vydýchávacích pauz přibylo, ale hnalo mě být na vršku před pátou hodinou výstupu. Krásný panoramata na všechny strany, i když z jedné přicházelo pár mraků. Francis dolezl se čtvrthodinovým mankem, prošmejdil skuliny skály, jestli Japončíci nezapomněli foťáky. Dali jsme výstupové fotografie a on vyrazil šupando dolů dokázat, že mě taky trhne.

To se mu povedlo. Mně došla voda a šel jsem na sucho až k Laban Ratě, kde voda koštovala deset ringošů, a to ještě byla nechutně teplá. Na spravení žaludku jsem si dal blbec colu, kterou jsem skoro hned vrhnul zpátky do flašky. Přišla krizička a směrem dolů už se rychlostní rekordy netrhaly. Naštěstí se našla pořádná hůl, která dobrotu udělala. I tak jsem předběhl přes desítku lidí, co vyrazili dolů ráno a vzhledem k jejich rychlosti "krok, dlouho nic, podpěra průvodce, krok" se dolů za světla tutově nedostanou. I já to lezl dolů stejnou dobu jako nahoru.

Za branou jsem se přichomejtl do odvozu místních. Francis se mně snažil vnutit nákup barevného diplomu (10R) o zdolání hory, ale černobílý (1R) stačí. Stejně ho čeká boj o přežití na dně batohu. A zbývá dojít do hotýlku na žvanec s curry nudlema, stopluskou a ice-lemon-tea, který už piju všude a vlez do sprchy a před bednu. Tak nám den D vyšel na jedničku a určitě top03 celé cesty.

Noc: Homestay Bayu 20 za pokoj
Cesta: Busík Kinabalu Headquarters - Timpohon Gate 16.5
Žraso: Nákup dole-voda 3, buchty 2.4; nákup v Laban Rata-voda 10 a cola 5; véča-curry nudle 5
Ostatní: povolení k výstupu 100, průvodce 85, pojištění 7
Celkem cca 257 R (55 €)

16. únor: Kota Kinabalu

Po osmé mě budí kohout, zalezu na snídani a jdu na bus. Nějak se jim nechce a dává se se mnou do řeči taxikář Abdul s bílozeleným minivanem. O rodině, o provozování těchto vanů a kolik musí vydělat, aby měl na zaplacení půjčky na auto. Na vejvar to nevychází. Kšeft měl už cestou sem, tak mě nakonec bere za busových 15 ringošů, protože nikdo jiný tu stejně není.

Cestou se zjevuje majestátně Mount Kinabalu a po necelých dvou hodinách jsem opět před kejkejlskou lodží, kde už mě vítají jak starého známého. Plahočím se do přístavu okouknout lodě na další štaci. Ale mám dost, v těch horách si člověk od tropů rychle odvykne. Zpátky to beru přes klimatizovaný supermarkety a zas debužíruju, co pod nos přijde - meloun, zmrzka od mekáče, džus, 7up, tonic, voda, sušenky, net... fakt horko. Net měním za Curryhouse a další murtabak ayam. Dokoupila se další zásoba náplastí a strepsilsů, ale že by k něčemu byly, to asi ne. V pokoji není vůbec nikdo. Ale po půlnoci se přiřítili dva smradi, kteří zrovna noční klid nedodržovali. Postel si jeden vybral tak dokonale, že mi chrápal do ucha z půlmetru. Tak jsem se přestěhoval já. V šest ráno dorazili další dva, tak jsem jim všem v sedm ráno vrátil.

Noc: Kinabalu Lodge 20 za postel (6dorm, AC, teplá voda, snídaně)
Žraso: Snídaně-bananachipsy 2, tuna toast 4, orange džus 1.8; kus melounu 1, mekáčova zmrzka 2.2, trs banánů 1, strepsils 8, náplasti 1.6; véča-murtabak ayam a voda 6.2
Cesta: minivan Kinabalu Park - Kota Kinabalu 15. Celkem cca. 80 R (17€)