Tři Guyány (5.)
Trestanecká kolonie Guyana
7. 3. pokr. Saint Laurent du Maroni
Na přechodu nikdo není, ale pendluje tu oficiální trajekt i pro náklaďáky (osoba 4,3€). Vstup do Francouzské Guyany je jen formalitou bez razítek. Zpět v EU, platí se eury, platí tu telefonní eurotarif a i město je jak vystřižené z pařížských předměstí. FranGuyana má ubytování ještě dražší, pod 150 euro za noc tu není téměř nic. Ale zas když jsme v té EU, troufnul jsem si tu půjčit auto od půjčovny Jumbo, od které jsem ho měl už na Reuniónu. Má pobočku i tady v hraničním městě, tak odpadají starosti s veřejnou dopravou do hlavního města, která není z nejfrekventovanějších. Vlastně ani nevím, jestli jsem nějaký autobus viděl. A auto pomůže poznat zemi důkladně a dá se v tom i přespat, což by tady mohlo být i safe. Vyzvednutí auta mám v pět večer, tak mám odpoledne na prohlédnutí hraničního města, které bylo vstupní branou všech trestanců do této země.
Jede tu i turismus, centrum a nábřeží má koloniální šmrnc s několika historickými baráky a infocentrem, historické domy jsou opraveny a popsány informacemi, u řeky je v originálních budovách muzeum trestanecké kolonie, kde trávil čas Papillon/Motýlek i filmové štáby o pár desítek let později. Cely s betonovými postelemi a okovy, k tomu pár samotek, kam se šlo na 2 či po druhém pokusu o útěk na 5 let do chládku. Uprostřed dvora je místečko na gilotinu a takové ty klasické francouzské propriety.
Fran. Guyana
Saint Laurent du Maroni
Fran. Guyana
..
Fran. Guyana
Hraniční řeka
Fran. Guyana
Vězení v St. Laurent
Fran. Guyana
..
Fran. Guyana
Brou noc
Přesouvám se k autopůjčovně, kde najdu jen zamčená vrata. Trochu doufám, jestli někdo dorazí, když včera bez problému přišlo potvrzení o rezervaci. O uzávěře nemají ponětí ani na emailovém helplinu, ale ve městě je nějaký mejdan, tak proč bychom se neveselili, že. Kluk na druhé straně emailu odněkud z Guadeloupu domluvil jinou půjčovnu a za chvíli pro mě dorazili, že mi půjčí jiné auto. Ale jen do zítřka a ráno bych si to měl vyměnit tady v Jumbu. To mi moc nepomůže, tak s díky odmítám a pokusím se jít do ubytování ve městě. Jenže to vytipované z odpoledne je plné a další hotely také, tak to vypadá hanebně. Až překvapivě nejluxusnější hotel po trošce smlouvání dá pokoj za 70 babek, tak si užiju klimatizaci, tv i bazén. Ve tmě ojuknu blízké ulice, které obsadí kromě různých sportů i fastfoodové dodávky.
8. 3. Západní Franguyana
Sbohem pokojíčku, bylo to fajn. Bych tu snad i zůstal, už mě to vyrážení do nejistot nějak unavuje. Ale v půjčovně vše proběhlo v cajku, připlatil jsem nulovou spoluúčast za 12€/den a dostal bílé Clio. První stopka v pořádném supermaketu SuperAU nabrat pití, kilo sušenek, bó „akce“ a francouzskou vanlifovou klasiku - sýr brie, bagety a červené víno. Než bych pro začátek přejížděl křižovatku v městském provozu, radši objedu blok s tradičním stíráním místo blikání. Ani návraty vpravo nejsou zdarma. Ale brzy vypadnu z města a veškerý provoz klesne o 99 % a začíná 6denní roadtrip Francouzskou Guyanou.
Užívám si celých 5 kilometrů, než mě svede vzácná turistická infrastruktura na stezky v místním pralese po stopách dávných campů různorodých etnik, ruin a železnic. Nezbylo sice skoro nic, ale byla to fajn procházka v džungli po udržovaných cestách snad bez hadů. Jen z toho vedra ze mě lije, tak klimatizace v autě je fajn. Za chvíli je ten kontrolní checkpoint. Ale jak policajtka zjistí, že jsem jen nefrancouzský turista, jen se ptá, jak a proč jsem se sem probohoa dostal a popřeje šťastnou cestu. Odbočuji na jednu z mála vedlejšek směrem k moři, ale i tady je asfalt. Kolem silnice je pár baráků a už jen džungle a vyschlé planiny.
Městečko Mana na břehu řeky s kostelíkem žije pátečním ruchem škol. Ve vzduchu je mořský vzduch, ale od oceánu mě dělí různé mangrovy, náplavy a bažiny. V jednom místě je turistická stezka s parkingem, vyrazím do křovisek, ale okamžitý nálet komárů z té prokácené džungle v brutus hicu příjemný špacír neudělal. Na konci silnice je ves Yalimapo, která má i pláž. Ale ani tady koupání neláká, moře je hnusně šedé a plné bahna. Ale má to tu jiné přednosti pro chození po pláži, přes den ve vichru nejsou komáři a v noci tu mohou být želvy na kladení vajec. To se mělo zjistit minulou noc nebýt lemer z půjčovny. Dnes je do noci ještě dlouho a mě čeká 200 kilometrů do Kurou.
Fran. Guyana
Cesta do Camp Lorrain
Fran. Guyana
Pláž v Yalamapo i s Cliem
Fran. Guyana
Městečko Mana
Fran. Guyana
Cesta Guyánou
Fran. Guyana
Kostel v Icambou
Fran. Guyana
Ptačí observatoř v Sinnamare
Fran. Guyana
..
Fran. Guyana
..
Fran. Guyana
..
Hlavní silnice N1 je parádní a na rozdíl od jiných Guyán není ani osídlena domorodci. Povolenou 80ku tu nedodržuje teda nikdo, tak na kochání radši sjedu na bývalé kousky staré silnice. První vesnice po 80 kilometrech je Icambou s hezkým dřevěným narvaným kostelíkem, kde probíhá mše se zpívánky. I tady jsou pouliční stánky a foodtruck, tak na procházku městem se jedna palačinka s nutellou šikne.
Nakonec poslední dnešní štace je ptačí rezervace na břehu jezer Yiyi. Je tu prázdný parking, civilizace nikde, tak ideální na přespávačku.
V normálních časech tu jede turismus, cesty jsou vymýcené, na břehu jezer jsou pozorovatelny a rangeři tu mají pěknou dřevěnou základnu.
Moc ptactva se neukázalo, jen hejna volavek obsadila stromy. Auto na noční nenápadnost stavěné ale není, furt svítí, akumulátor něco chce,
i když je vše vyplé a tajemství bezklíčového klíče mi zatím zůstavají utajena. Radši znovu ani nevylejzám. Je pěkný vedro, vyklimatizování
pomůže jen na pár minut a pot může zase prýštit. A silnice kupodivu úplně neztichla. A na dobrou noc je tu nejideálnější pustit film Motýlek.
Autopůjčovna 253€/6 dní + 12€/den plné pojištění + depozit 300€, cola 1.2; nákup 20 (vody, jogurty dzusy, bagety, pecivo, sýr, applemus…)
9. 3. Kourou
Nakonec se usnulo a spalo do sedmi. Rána jsou o něco lepší na ptactvo, ale žádný orgie. Obejdu okruh po plaňkách podél zarostlého jezera, kde si meandruje potok. Jsou tu zařízeni i na loďky. Zpátky se protne i savana a les se zcela nespolupracujícíma opicema. A už je zas hic. Přejedu do nedalekého města Sinnamary na břehu řeky se sobotním trhem. V krámě se vrhnu po melounu, který mi hned berou, že si mám vzít z lednice za dvojnásobek. Tohle je ještě nepřeceněný koupený na trhu vedle krámu. Tak se jde tam a rovnou to ztláskat v na nábřeží. K tomu grepový džus se 400 % doporučeného céčka se taky hodí.
V mapě vyniká nádherně členitá přehrada Petit Saut s tisíci ostrůvky. Klikatá silnice s bohatou vzorkovnou lavorů vede pustinou až ke hrázi. Tady trochu bloudím, což by v jiných končinách asi už vyvolalo ozbrojené složky. Ale tady jsme ve Francii, kam si jen lokálové jezdí na rodinné projížďky. Najdu i vyhlídku, ale tohle by bylo zajímavější ze vzduchu.
Kromě trestanecké historie má země i druhý hotspot - Vesmírné odpalovací centrum v Kourou, které zde vybudovala Francie v 60. letech, když musela opustit to v Alžírsku (je nejlepší vypouštět rakety co nejblíž rovníku). Akorát odjíždí autobusová tour, ale na ni je třeba se registrovat 48 hodin předem na ministerstvu. Proto mají nejbližší termín až ve středu. To by ale mohlo vyjít, tak mě tu holky zaregistrují, vezmou údaje a nechtějí za to ani peníze. Aspoň něco, protože jsem hlavně počítal s muzeem, ale to je v totální rekonstrukci až do léta. Tak jediné, co si tu můžu vyfotit je raketa Ariane 5, trunící vstupu do komplexu a která právě odchází do důchodu.
Fran. Guyana
Vesmírné centrum v Kourou
Fran. Guyana
To né krysa, to agouta
Fran. Guyana
Kourou - Dreyfusova věž
Fran. Guyana
Přehrada Sinnamary
Fran. Guyana
Červení ibisové
Fran. Guyana
Planiny kol
Jedu na skalnatý městský mys s Dreyfusovou věží, posledním zbytkem zdejšího vězenského komplexu, který byl vyměněn za trochu větší a modernější cely hotelu Roches. Pobřeží tady má dokonce koupací pláže, ale v ústí řeky je zas bahno s podivně skákajícími rybkami a mangrovy s tisíci ptáčky vyrovnaných v řadách na větvích. Ale ani plážový život na mořské straně není o mnoho fotogeničtější, chybí tomu pláž a modré moře, zas jen šedá hmota, písek není u vody, a vstup do ní je pokryt hnusřasy. Ale jsou tu sprchy, tak hupsnu do solného bahna a pak se porochním pod sprchou jako člověk.
Cílem v tomto městě jsou ale ty tečky na obzoru – Ďáblovy ostrovy, případně ostrovy Spásy. U přístaviště je jen cedule, že se jede ráno s nástupem od 7:45. Praktičtější by to bylo přes internet, ale francouzština trochu odradila, ale vypadá, že míst je dost, tak to zkusím ráno. Ted už jen nákup ledových věcí a zakempit někde v nedalekých horách. Tedy u jedné hory, co má celých 160 metrů. Ale silnice podél je rušná, všude domorodci. Na konci cesty se přestupuje na lodičky a vyráží se na víkendové pikniky na četná tábořiště podél řeky. Ztratím se mezi auty, co tu budou přes noc, tak snad bude klid. I když občas někdo přijede a divně to tu zkoumá. (8€)
10. 9. Ostrovy Spásy
Noc byla fajn a za světla vyrážím s předstihem k přístavišti. Podél cest je dost věcí spálených na troud, klidně i celá auta či dětská kola, tak snad takhle nedopadnu. Na přístavišti se pomalu slejzá lid i posádka. Prý je plno, ale jeden se snad vejde. A vešel. Jedeme pořádným katamaránem, pokecám po 3 týdnech s prvním turistou. Je z Belgie, jinak tu jsou všichni Francouzi. Milejší je vidět na pobřeží konečně i nádherné červené ibisy. Šedé bahno se v moři drží skoro celých těch 25 kilometrů k ostrovům. Tady už jsou slušné vlny, občas nás to na špičce plováků prošplouchne a nakonec utečeme do podpalubí před bouřkou.
Ostrovy Spásy jsou tři šutriskové ostrovy zarostlé palmami. Na hlavním Královském ostrově bylo zázemí pro dozorce. Ale hned po přistání přeskočím na přívoz na vedlejší menší ostrov Svatého Josefa, kde je to zanechané přírodě komplet napospas. Jsou tu neuvěřitelné kvanta teras a staveb. Ale těch 80 tisíc věznů za jedno století na to mělo času dost. Vězením prorůstají stromy jak v Angkor Vatu. Po zemi tu zdrhají zrzavé vačice – agouti, krysy a ve stromách opice kapucínské. Je tu ještě hřbitov doplňující celkově tísnivou atmosféru na břehu surového Atlantiku. Prolézám baráky, jejichž rastr je důvěrně znám ze včerejšího filmu, i když točené to bylo asi jen v St Laurentu. Až samotný závěr byl z Ďáblova ostrova, což je ten třetí ostrov, odkud se nedalo dostat, a my turisté se nedostaneme ani tam. V minulosti tam měli lanovku a dnes tam zbyl jeden barák.
Fran. Guyana
Připlutí na ostrovy Spásy
Fran. Guyana
Věznice na Svatém Josefu
Fran. Guyana
..
Fran. Guyana
Věznice na Svatém Josefu
Fran. Guyana
Hřbitov
Fran. Guyana
Jediné guyanské koupání
Fran. Guyana
Lepší baráky na hlavním ostrově
Fran. Guyana
Ďáblův ostrov
Fran. Guyana
Dnešní obyvatelé
Na hlavním ostrově to žije - hotel, restaurace, pár obyvatel v důstojnických vilkách se zahrádkou. Dá se tu ale zaplatit noc i jen za plácnutí se kdekoliv po ostrově, ať už ve stanu nebo v opuštěných budovách, což není špatný nápad, vědět to. Ale i tady je ruin dost, i když jsou poupravené. Jsem dead, tak zkusím místní Royal džus. Nějaké lokální delikatesa asi, tak ne, za 5 eur mi nalijí dvě deci z krabicáku. I tak dobrý, protože teplá voda už došla a sušenky jsem podcenil. Na konci ostrova je kostel i maják a celé to lze zokruhovat promenádní pěšinou.
Je tu i malý koupací plácek oddělený zbytky hrází od bouřícího oceánu, tak hodím koupel. Najs. Jen když něco přejede přes bok,
tak snad to nebyl nějaký žraloček, kterých je tu prý plno. Na břehu mě zas docela pokoušou brablenci. A v 16:15 na loď, kde brzy vytuhnu na stole.
V Kourou přejedu na pláž za sprchou. V neděli je ve městě vše zavřené, ale ve foodtrucku do vypečené bagety narvou kuře, hranole, vejce a tak dál.
A na závěr zmrzlina z mekáče a dlouhý čas na wifi, protože data se tu nějak neprocpou. Vracím se zas na včerejší spací místo, ale je po víkendu a zbylo tu jediné auto. A zítra do hlavního města...
Katamarán na ostrovy Spásy 47€ zpáteční; přejezd na Sv. Josefa 5€; džus 5, plněná bageta 5.5, zmrzlina 3… 65 eur