Tři Guyány (4.)
Kolem Paramariba
3. 3. Na kole Peperpot – Alkmaar – Nový Amsterodam
Nechce se z pelechu, ale dnes je tu velká cyklotour. V neděli je město mrtvé, žádný krám není otevřen, kromě těch s hadry. Bych řekl, že voda by byla praktičtější než krajka. Na přístavišti s loďkami přes řeku není žádný cestující, tak je nabídka zaplatit celou loď pro 20 lidí sám. Dík, tak to radši zkusím přejet po tom obrmostu v dáli. Je sice veliký, vysoký s významným stoupáním, ale dost úzký, bez chodníku či krajnice a čert ví, jestli tam mohou kola. Chodci určitě ne, a to stoupaní na tomhle růžovém vraku je nekonečné. Ale slézt nemůžu, už takhle čistím autům zrcátka rukávem.
První zastávka jsou plantáže Peperpot, což je dnes butikový hotel a jedno z mála míst, kde se dá dojit k řece. Ono taky není u ní o co stát. Jinak se projíždí krásné vesničky, všude kanály, vilky s kvetoucími zahradami. Přes plantáž to odsud nejde a musím zpět vesnicemi na hlavní silnici do Tamanredjo hezkou lesní krajinou. Naštěstí kromě toho mostu tady není jediný ždibec stoupání.
Surinam
On the road
Surinam
Plantáže Peperpot
Surinam
..
Surinam
Cukrovar v Marienburgu
Surinam
..
Surinam
Grachty
Surinam
Vidiek
Surinam
Pevnost Nový Amsterdam
Surinam
..
Z hlavní vede 10kilometrová přímka k vodě přes Alkmaar. Mraky se rozplynuly a začíná to ve výhni drhnout. Tady na venkově aspoň jsou krámky otevřené všude. Času taky není nazbyt. Zastavuji v bývalém zarůstajícím cukrovaru. Bylo tu i muzeum, ale i to celé stihl stejný osud, jako vystavované exponáty. A dál krásnými vesničkami po klidných silničkách podél vody, ale od moře mě za ní dělí další mangrovní nížiny a ostrovy.
Dojedu k pevnosti Nový Amsterodam na soutoku řek, který vzápětí ústí do moře. Tahle pevnost je už pořádná s klasickým evropským uspořádáním bašt a vodních příkopů. V části jsou domy i muzeum s pár exponáty. Na hradbách je parkové korzo, kam se západem slunce vylezlo dost místních na špacír. Mně by se hodil ten přívoz u pevnosti, ale tady není ani kláda. Teď bych si klidně tu loďku zaplatil celou, protože to nemůžu stihnout. Rozpohybuju lososový vrak a přejíždím most už za tmy. Teď je to docela bezpečné, protože auta na něm stojí v nekonečných kolonách. A brzy živ na pokoji po více než 80 kilometrech v sedle.
4. 3. Paramaribo
Nervozitou z interview ani nedospím, zvědav na to, co to bude za opičárnu. Lezu do dlouhých kalhot. Naštěstí se včera už nestihlo vrátit kolo, tak mi to ušetří trochu chůze k ambasádě. Zas připitoměle na mě čumí ten neruda, ale naštěstí se papíry za těch 5 dní posunuly k příjemnější babce, prolétla papíry, zeptala se, koho znám v Guyaně. Já, že vodopády, vzala si pas, a že do konce týdne dají vědět. Coo? No dobře, tak ve středu si přijďte, pokud se neozveme. Sice furt nechápu, o co jim jde, ale sláva za další krůček.
Projdu další části města. Mapy.cz mají označenou atrakci House of trees, což je prostě prázdný
barák zarostlý keři. Na oslavu milkshake a vyměnit pár surikat na další nucené dny zde.
Když už by někde náhodou vzali kartu, tak je to o 5 procent dražší. Ve Francii koncem
týdne snad napakuju devizovou tvrdou menu. Ještě na trh za nejoblíbenějším zdejším produktem
– za melounem. V hotelovém distriktu koupím na zítra tour na delfíny, od čehož moc nečekám,
ale aspoň něco a je to levný. Jinak hlavní akce, které tu agentury zařizují, je vyrazit na
víc dní do nějakých lodgí na břehu řek v pralese. Má to plnou penzi, nějakou procházku
do džungle a v příjemném prostředí je to fest zewl aspoň za 200 euro za den.
Já moc ok dnes nejsem, tak si s radostí užiju zewl i na pokoji za 12 pod větrákem s litry tekutin.
Ono to stejně i dnes dalo přes 15ooo kroků.
burger 140, milkshake 100, meloun 35, rajčata 15, tour za delfíny 27,5€ + doprava k přístavišti 7€, pokoj 12$
5. 3. Delfíní tour
Kolem bloku je zásadní objev cukrárno-pekárny. Plus vody, ořechy, súši a zalézt na pokoj. Když zewl, tak zewl. Po třetí vyrazím k agentuře Orange na delfíny. Ještě, že jedu od nich, protože to veliké zpoždění by při čekání v hotelu dost znervóznilo. Tady to mám krytý a pod klimatizací. Dorazí Elton a busíkem nás patnáct veze k přístavišti Leonsberg. Sedáme do typické dřevěné loďkyk se střechou, nafasujeme piva, coly a smažené dobroty (rolky, banány, chipsy banánové a rýžové chipsy a prolít to třeba zajímavou pálivou peanut sauce).
Vlnky to dělá pěkné, tak suchý odsud neodejdeme. Soutok dvou řek u pevnosti je vidět okem – klidnější a světlejší je ta menší ze strany. A tady mají mít delfíni hlavní rejdy. Hejna až 10 kousků se promenádují kolem. Párkrát si vyskočí, pohrají s rybkou a hned fuč do hlubin. Párkrát se předvedly i metr od lodi, ale na fotopokusy to moc není, tak jen čumím na ploutvičky.
Surinam
Řeka Surinam
Surinam
Nepózujou, no
Surinam
Břehy
Surinam
Plantáže Einde Rust
Surinam
..
Surinam
..
Vylodíme se na druhém břehu, poslední výspě civilizace než se zbytky udržovaných plantáží změní v pobřežní mangrovy a bažiny. Plantáže už většinou zanikly, zdejší majitel jich desítku i s vesničkami skoupil, opravil kanály a chová na nich stáda dobytka. Projdeme vesničkou, která už je hodněv sepětí s přírodou, ptáci, papoušci, malé opice, v prašných cestách na motorkách rajtují 8leté děti. A se západem slunce zpět do centra.
6. 3. Paramaribo
Dnes bude velký den? Dokonce přišel email a můžu vyrazit pro vízum. Nechávám jim 40 dolarů a dostavám razítko platící odteď na 3 týdny. Tak to by se asi zařizovat dopředu dost blbě? To je jedno, pro mě ideál a můžu se odsud pakovat přesně na druhou stranu – do Francouzské Guyany. A to se musím dostat do hraniční Albiny. Hodně se tu používají sdílené taxíky ze zapadlého stanoviště (25$), ale i autobus (2,5$) tam jede z centrálního placu v 6, 10 a 13 hodin, lístky se musí sice koupit dopředu, ale až v ten den. Prodávají se od pěti a kdo dřív přijde, ten jede. To je kšeft, co zavání nejistotou a nevyspáním. Ale teď je čas oslavit razítko i svátek, tak se jde k cukrárně. Týden v hlavním městě byl dlouhý, ale dalo se to užít na pohodu a teď to bude trochu akčnější.
Surinam
Katedrála sv. Petra a Pavla
Surinam
..
Surinam
Na závěr další zákoutí Parba
7. 3. Cesta do Francie
Dám si ranní jogging na autobusák, získám lístek na dopoledne a můžu zpět na pokoj. I před nástupem se dějí nepříliš logické procesy, ale jede se. Za Parbem je už jen pár vesniček a jinak projíždíme džunglí až do cílové Albiny. Zpět jezdí busy jen dopoledne, ale to je jen další z mnoha narušení plánů. Vrhají se na mě pohunci desítek loděk, co tu pendlují přes hraniční řeku do sousedního francouzského Saint Laurent. Pokud by člověk nepokračoval dál, stačilo by to, ale za městem je checkpoint, tak by se hodilo použít řádný přechod s razítkama, který je o něco jižněji, i když to znamená, že vstupní ceremónie do Surinamu budu muset zažít ještě jednou. Jen tentokrát se tisknout vstupní poplatek někde v džungli bude o něco hůř.