• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

CESTOVÁNÍ

Havajské ostrovy 2012
(7. Hilo)

10. 11. Hilo

Ráno prší furt a času moc není, protože v 11 musíme vrátit auto. Původně jsem myslel, že buď strávíme 2 noci v klidu v Hilu bez auta, nebo spíš že ještě dva autodny přihodíme, ale to bylo Márou zamítnuto. Že se taky někdy ptám. Snad tu demokratickou diskuzi na cestách jsem jasně zakázal. Ale jak se ukázalo o ostrov dál, ono to prodloužení výpůjčky auta tady není žádná sranda. Balíme mokrý stan a za úsvitu rychle mizíme. Ještě se pokochám hřbitovem a dám si opět průjezd Jungle Scenic Road. Ale teď už si člověk nějak zvykl a úplný odvar to není.

Projedeme městem Hilo a po pobřeží dojedeme až na konec k Richardson parku, kde mimo jiné je prý fajné šnorchlování. My tady sockovně sušíme věci a uklízíme auto. Ubytování na následující dvě noci jsem nezajišťoval. Hostelové možnosti v centru Hilu byly, tak takhle mimo špičku to přeci nebude problém. Pro sichr jsem se zeptat ještě cestou v Tropical Gardens Guesthouse (nabízí i kempování, dormy za 25$ a dvojlůžáky za 65$). Pokoje jsou, tak v nejhorším...

Přejedeme do centra, kde se ale zrovna táhne městem Veterans Day Parade, kdy ulicemi štráduje průvod s alegorickými vozy a různými mávajícími či pochodujícími skupinkami pravděpodobně vojenského charakteru. Dřevěný Hilo Bay Hostel měl hezky starou atmosféru, ale bylo úplně plno, včetně dormů. To samé v protějším hostelu, tak jedeme zpátky do Tropical. Baba recepční ještě před oznámením, že všechny pokoje už jsou plné, mě nejdřív sjede, že na úplně prázdném parkovišti stojím přes 2 parkovací místa, a že to nepočká ani 5 minut, za které musíme odjet. Každopádně střechu nad hlavou mít dnes nebudeme, bude aspoň zítra. Dnes bereme jedno z 9 stanových míst, které tu v tropické zahradě má. Ale ona i ta teplá sprcha bude po týdnu fajn. Zas odsud je blízko na mořské zewlování a šnorchlování a na letiště se dostaneme stejně odkudkoliv jenom taxíkem za dvacku.

Sjedeme na letiště vrátit auto. Ani si ho neprohlížejí a naše mílové skóre se zastavilo na 505 kilometrech. Při dožadování se shuttle busu do downtownu se odvedle nabízí holka, že tam akorát jede. Prolezeme (fruit)market, kde dáme fishburgry. Z ovoce tu nejvíce a nejlevněji j sou výborné papaye (4 kusy za dolar), nabereme i nějaké banány a pomeranče. Pak procouráme centrum, zalezeme do Mokupapapa Discovery Centre (minimuzejíčko o havajských korálech – jsou tu fotky vzdálených korálových ostrovů, které kdysi byly tak velké jako současné havajské ostrovy, ale již se dávno propadly zpět do moře a dnes z nich zbyly jen korálové atolky, které jsou pokryty haldami plastových odpadků, které pak sežerou albatrosy a další ptáci. Vedlejší Pacific Tsunami Museum s mnoha výstřižky z novin za 8$ nás nakonec nezláká a jdeme radši žrát. Vůbec celé město je docela dřevěné. Pobřeží je hodně volné, protože ty časté tsunamky posunuly pobřežní zástavbu o pár bloků dále. Na promenádě dám i shave ice, což sice vydávají za zmrzlinu, ale je to jen led se šťávou. Ale i tak je to dobrý.

Z posezení v parku nás rychle vyhání dobře mířená hovna od ptáků, takže nás čeká dlouhá, hodně dlouhá, cesta k hotelu (bus se tam samozřejmě nevede, i když nějaké busové náznaky tu po městě jsou – ale dneška se to stejně netýká kvůli víkendu). Na začátku jsou ještě příjemné zastávky na Kokosovém ostrově plným piknikářů a v rybárně před ostrovem s čerstvými a výbornými úlovky. Dál už se šerem jen ťapkalo kolem přístavu ke guesthousu. Ono je to teda hned za zatáčkou. Jen ta zatáčka je po 5 kilometrech rovinky. Tropical Garden je příjemna, tak konečně dočítáme přivezené štosy časopisů a wifinujeme na telefénu.

Noc: kemp Tropical Garden *20$
Žvance: oběd – fishburger 6$, shave ice 1.5, plechovka džusu 0.75$, papaye 0.25$/ks, pomeranče 0.25$/ks...
Celkem: 20$

11. 11. James Kealoha Beach Park

Probouzíme se zase do zmoklého stanu, ale venku už naštěstí šajnuje Sonne. Tohle místo je profláklé prý i svojí homemade zmrzlinou. Ta by sice šla, ale za těch 7 dolarů bych radši flák geneticky modifikovaného antibiotického kuřete. Vyrážíme na nedalekou pláž, respektive Beach Park (Carla Smithe?). Pláže se tu ale nevedou a pobřeží je protkáno lávovými bazénky a ostrými skalkami. Barva voda je ale nádherná modř. Voda je sice frišnější, ale na cachtot gut. Na obzoru se vlny lámou o útesy, kde je na šnorchl trochu bohatší život. Pravých pokladů si ale všímáme až po 2 hodinách, kdy pod rukou u deky propluje metrová kareta velká. Trochu zaměříme zrak a ono tady mezi lidmi líně proplouvá skoro desítka mořských obrů. Při šnorchlování to dokáže ale i tak slušně vystrašit, když se to vyloupne za šutrem.

Mára má zase hlad, tak vyráží někam na jídlo. Vzhledem k tomu, že nabral směr město a evidentně zas rybárna, už jsem ho dnes neviděl. Koupací orgie bez hlídání věcí tím byly trochu narušeny, protože omladiny tu bylo kolem dost. Sice nejsme v Chomutově, ale stejně. Dopluju si alespoň na protější bazének očíhnout zblízka odpočívající karetu na břehu. Jedna se ale ve vodě kolem prohnala takovou rychlostí, že vlny mi řádně pročísly pěšinku.

Zpátky u guesthousu kupuju hotdog a čínskou polévku, ze které za použití zbytků z walmartu vařím baštu podivuhodných chutí. V rámci tohoto zjevného pokusu o snížení váhy batohu skrze pilule endiaronu jsem si k tomu ještě koupil jakýsi pivní likér Mickeys Ice, či co to bylo. Dočkali jsme se v pořádníku i na velké praní v erární pračce (za 5$). Velký pokojík v dřevěném domě dýchá plážovou atmosférou padesátých let a po 8 dnech zase ulehnu na postel. Taky mě z toho druhý den bolely záda nejvíc z cesty.

Noc: Tropical Garden Guesthouse *65$/pokoj
Žvance: véča – hotdog 2, čínská polévka a pivní likér 3.2
Ostatní: praní *5.5$. Celkem: 40.5$

12. 11. Hilo – Honolulu – Lihue

Budím se zase hodinu před budíkem. Taxík máme objednaný na osmou hodinu. Ve stejný čas by se měla objevit i baba, aby vrátila 10$ depozit. To stihla tak tak, tak vyrážíme. Čtyřiceticenty na tachometru naskakují proklatě rychle i když stojíme. Nakonec to bylo za 19$.

Tentokrát letíme s havajskou vlakovou letkou Hawaiian Airlines, která ale kromě největších frekvencí a lepších odbavovacích přepážek moc rozdílů oproti jiným nemá. Za batohy to bylo opět 17 dolarů. V nových rentgenových tubusech je zločinem i šnuptych v kapse. Ale poprvé nějaký rentgen trochu zaregistroval moje 30centimetrově hřeby v noze. Ale ani to nikoho nezajímalo. Opět ideálně přelítáme přes krátery ostrova Maui, tak mě zase pěkně štve, že jsem tady neudělal aspoň 2denní zastávku.

Na letišti v Honolulu si snažím smlsnout aspoň na cibulových kroužcích, což byla pěkná bída. Za chvíli máme letět zas dál. To je ta výhoda největší aerolinky. Nejdřív ale na gatu není žádné letadlo, když dorazí, tak půl hodiny čekáme, než nám oznámí, že se máme přesunout k jinému gatu, a že přivezou jiné letadlo. Po další hodině konečně sedíme v letadle a vyrážíme, když nám pilot oznámí, že něco začalo blikat a musíme zpátky. Tak aspoň čtu hezké čtení o skutečných vraždách, tak se bude mít v noci hezky o čem zdát...