Havajské ostrovy 2012
(11. Z Kauai na Oahu)
19. 11. Salt Pond Beach – Kauai Cofee – Waimea
Kauai
Salt Pond Beach
Pomalu balíme po poslední stanové noci. Teď již jen trapně hotely po celý týden. Máme dost času, tak cestou zpátky vymetám vedlejšky. Okoukneme dřevěné centrum města Hanapepe, které tady má všude reklamy (nic moc) a zastavujeme v továrně a plantáži na kávu. Kdysi se tu pěstovala cukrová třtina, ale všechny cukrovary už zkrachovaly, tak se tady aspoň přeorientovaly. V bývalých domcích sídlí nezbytná prodejna a spousta koštovaček. Aspoň budou dárečky. Možno prolézt mezi mnoha druhy kávovníků a občas tu je i krátká tour s výkladem, což akorát chytáme. Říkají, jak dělají 60 % amerického trhu s kávou, ale Amerika pro ně ale asi končí v nejbližším městě, protože již nikde na Havaji jsme tuhle značku neviděli a všude vládne káva Kona ze sousedního ostrova.
Dál máme krátkou zastávku v Koloa a treetunelem jedeme na Lihue. Čas je, tak zastavujeme v obchodním centru Kukui Grove na oběd a internet. Objednaný hotel Kauai Sands je asi 7 kilometrů za Lihue ve Wailua. Našel jsem ho sice přes booking.com, ale objednal přes jejich web, kde měli akci deluxe pokoje za 65$. Pravda, při objednávce to vyhazovalo jen jednu osobu, ale dvě tam stejně dát nešli a psali o dvou king bedech. Nicméně radši jsem neprovokoval a u recepce jsem se potloukal sám. K 65 dolarům přidali taxy na celkových 72. Areál je to velký, zas po dlouhé době budu mít i bazén, pokoj taky fajn a na 200 pokojů je asi 20 hostů. A to ještě jeden blok je zakryt cirkuovým stanem pro deratizaci. Nechám Máru napospas osudu, moři, bazénů a nedalekých cukráren a jedu na letiště vrátit auto. Najeli jsme přes 300 mil, což je na ostrov, který má v průměru 30 mil, solidní výsledek. Rychlopřejímka byla asi na 15 sekund a pak jen vytiskli papír s vrácením kauce.
Kauai
Klasická architektura amerických maloměstských kin a divadel
Kauai
Plantáže Kauai Coffee
Zpátky k hotelu to půjde pomaleji. Nejdřív shuttlebusem k terminálu, na jehož konci je autobusová zastávka s velkým upozorněním, že velká zavazadla se neberou. Bus ve tvaru dodávky dorazil po půlhodině. Nějaký chlap tam zrovna dostával kázání, že batohy neberou. Ale nejdřív zaplatil a až pak si pro batoh šel, tak mu to prošlo. Obkroužíme snad každou ulici, co Lihue má, párkrát se i vracíme, takže na 2 kilometry vzdálené hlavní přestupiště u Civic Centra jsme dojeli za třičtvrtě hodiny. Linka 200 Hanalai na sever ostrova tu akorát stojí (2$). Vystupuju u Coconut Marketu, což byl asi kdysi velký developerský obchodní záměr. Dnes je tu narváno jak v Nových Butovicích, takže nijak. Pár krámků s cetkami a jídlem tu ale na zbloudilce čeká. Jeden na rybu ulovil i mě. Dál už jen válení na pláži, u bazénu, v bazénu a na posteli u televize. To jsou novoty na starý kolena. I když film v americké televizi je síla. Patnáctiminutový blok reklam a upoutávek jede každých deset minut.
Noc: Waikiki hostel *72
Žvance: fish+chips 8
Doprava: busy Letiště-Lihue-Waimea *0.5+2. Celkem: 43,25$
20. 11. Přelet z Kauai na Oauhu (Wailua – Lihue – Honolulu – Waikiki)
Dopoledne jsme na pláži, ale nějaká plážová havaj tu moc není. Zamračeno, větrno, moře divoký, čímž dost padá šnorchlování, takže suma sumárum docela klemra. Márovi je úplně zima, tak radši jde sosat jídlo do Coconut Marketu a já radši plavat do hotelového bazénu, kde je teplota vody i vzduchu příjemnější. V poledne balíme a jdeme se ještě válet na pláž. Ale tady to fakt moc vydržet nejde, tak jdeme do Coconutu na dávku palačinek s oreem.
Autobus sice jede úplně mimo jízdní řád, podle kterého má jezdit každou hodinu, ale na to se tu asi nehraje. Lidí na zastávce bylo dost. S batohy problém nebyl, tak jsme za chvíli u Civic Centra. Další hodinový interval shuttle busu na letiště zaváněl nepříjemným čekáním, protože Mára si vzpomněl, že zdejší toaletu ještě neprozkoumal, tak nám to samozřejmě ujelo. Ale času bylo opravdu dost, protože rezervu máme jak blázen pro případ problému s těmi autobusy. Obavy zbytečné, tak jsme na letišti s 3hodinovým předstihem.
Naše aerolinka Island Air vypadá dost uboze. Ani nemají vlastní přepážku, jen jakási cedule, že otevírají za hodinu a půl. Lety mají odsud jen dva, čímž trochu padá úvaha, že bychom třeba letěli dřívějším. Teď koukám, že letka celá společnosti se skládalo přesně z jednoho letounu Bombardier Dash, což by to trochu vysvětlovalo. Nicméně i s tímto omezeným počtem už má společnost ve své historii i totální crash letadla v horách.
Před tranzitem není naprosto nic kromě pár automatů a betonových obrubníků na sezení. Ani batohů se zbavit nemůžeme, tak nejdřív šel na svůj průzkum záchodů Mára a já pak vyrazil na vzdálenější průzkum k moři k troskám bývalého přístaviště. Vedly k němu i zrezlé koleje, ale většinu bývalé tratě si vzalo moře už zpátky. Cestou zpátky ještě proženu na rozloučenou pár nenáviděných kohoutů.
Letí s námi i devět lidí z hotelu. Ale tím tak nějak počet cestujících začíná stagnovat. Stáhnou nás o patnáct dolarů a můžeme do tranzitu, kde je už o dost lépe. Koberce, křesílka a k tomu tklivá hudba dvou starců na ukulele a kytaru za pohybů lepé děvy. Odletový gate nám ani nepíšou na obrazovkách, ale máme jít někam na konec letiště. I 15 minut před odletem jsme tu furt sami. Nakonec někde schrastili i naši devítku spolu s další dvojicí a ve třinácti nastupujeme do malého vrtuláku. Vešlo by se sem ale lidí i víc, vzadu je pětka jak autobusu. Křídla máme nad hlavami a v něm kola. Mezitím na ostrovy už padla tma, tak dáme Kauai vale a za 40 minut jsme zase na Oahu.
Kauai
Bombardier Dash 8-100
Kauai
Sunset and ostrovem Ni´ihau
Z komuter terminálu přejdeme do vedlejšího Hawaiian, před nímž je zastávka lokálních autobusů společnosti The Bus. Právě o něm jdou zkazky, že zásadně neberou lidi se zavazadly a člověk je odkázán na různé turistické shuttle busy a taxíky s cenou na Waikiki od 8 dolarů výše. Řidič sice zabrumlal, že batohy musíme dát pod sedačku nebo na klín, a pak nás ještě vypudil ze sedaček s nějakým označením pro privilegovaný. Ale v pohodě. Horší byla pak jízda. Byl to jediný bus na Oahu, který neměl displej na zobrazování stanic. Hlášení jmen havajských ulic skládající se zásadně z haha, kalala a helehele moc orientaci také nepomohlo. I když to neměla být nějaká extra vzdálenost, autobus objížděl snad každý blok a do pravděpodobného Waikiki se dostal po více než hodině. Tady začal hlásit i jména hotelů, ale „kupodivu“ náš Hostel Internetional mezi nimi nezazněl. Tak jsme radši vylezli, když lezla pryč většina.
Vcelku jsme to i trefili. Venku jsme si dali ještě z pojízdného stánku čtvrtku pizzy s džusem a našli hotel. Přímo blok od pláže, takže místo bylo libový. Pravda, stavba se mezi těmi mrakodrapy dost ztrácela, ale pár podobných se tu taky našlo. Jen tu zelenomodrou barvu fasády nikdo jiný tak hnusnou neměl. Na recepci jsme vyfásli pokoj 4B. Na teplou sprchu si člověk zvyká rychle. Problém palandy byl promptně vyřešen tak, že nahoru byl vyhnán Mára, tak mi v zásadě nic nechybělo. Jasně, pořádná snídaně a výhled na opuštěnou lagunu a podobně by taky neurazil, ale za 58 dolarů se tady moc parády neudělá. Sice lepší kousky na Waikiki byly dražší jen o půlku, ale co z toho?
Noc: Waikiki hostel *58$
Doprava: busy na Kauai 2+0.5$, bus letiště-Waikiki 2.5$, let Lihue-Honolulu 58$ + batoh 15$
Žvance: oreopalačinky 6$, pizza s džusem 5$. Celkem: 45$ + 73$