JAPONSKO (4.)
Himeji, Osaka, Universal Studios
19. 4. Hiroshima – Himeji – Most Akaši – Osaka
Hrad Himeji. Úvod o japonských hradech jsme si udělali včera, ale ten přeživší, nejautentičtější, nejhezčí a nejslavnější je ve městě Himeji (jen asi kilometr od nádraží na hlavní trati). Sedmipatrová věž je pravou představou japonské stavbičky. K tomu tu máme další desítky budov, hradby, menší spojené věže a labyrint chodeb pro lepší ochranu. Hrad je z roku 1346, finální vzhled pak dostal kolem 1610. Prošmejdit lze i uvnitř vše. Dřevěné útroby jen ve fuseklích a většinou zbývá se kochat jen výhledy z oken nebo dřevěnými nosníky, protože uvnitř není většinou nic (jen nahoře cosi jako oltář). Pro abnormální návštěvnost jsou trochu limitovány vstupy na „pouhých“ 5 milionu návštěvníků ročně. Vstup je oroštován na netradiční tisícovku, ale se symbolickým 40jenových příplatkem je k tomu sousední japonská zahrada Koko-En s klasickými scenériemi s jezírky, stromečky a mosty.
Japonsko
Hrad Himeji
Japonsko
Dřevěné útroby
Japonsko
Hrad Himeji
Japonsko
ze všech úhlů
Japonsko
Zahrady Koko-En
Japonsko
Most Akaši-Kaikyo
A tím bych mohl Japonsko vlastně ukončit. Všechny hlavní must-see jsou splněny a teď co? Krajinka a hory zas tak přístupné vlakem nejsou (ale jsou teď cílem číslo jedna), na jižním ostrově furt vlaky nejezdí a stále jsou tam silné otřesy, na severu je zima a sníh, tak asi budu kroužit po klejích nazdařbůh za nosem, udělám ze sebe šotouše a vrhnu se do opuštěnějších končin mimo šinkanzenové tratě.
Další cíl mi přinesla Honzou kdysi darované kniha 100 divů světa, která k světovým skvostům zařadila most Akaši-Kaikyo (ehm). Stovku z té knihy asi neudělám (je tam třeba i Mezinárodní vesmírná stanice), ale tohle s menší zajížďkou po pobřeží přes Kobé okouknout půjde. Most byl dokončen v 1998 a je to úctyhodný macek (délka 4 km, rozpětí mezi pilíři 2 km, výška 283 m, průměr lan přes metr). A taky pořádně odolný kousek, protože jedno z nejničivějších zemětřesení století, které zlikvidovalo nedaleké Kóbé (čtvrt milionu budov bylo zničeno) mělo epicentrům přímo mezi mostními pilíři a mostu se ani netklo. Vypadá impozantně z břehu přímo pod ním s odleskem zapadajícího slunce. A kdyby se člověk méně kochal a přišel dřív, mohl navštívit i muzeum a lávku pod mostovkou.
Ve vlaku se výjimečně dává do řeči i Japonec. Ač zásadně používám, dle nejnovějších doporučení Vlády, že jsem z Czechie, nikdo nikdy tomu nerozuměl. Zemi z toho dokázali vydedukovat pouze tehdy, když si mysleli, že říkám Turkiye. Ale k Čeko jsme se dostali, i rád by tam někdy jel, ale jak říkal, nikdy nedostal v práci za svých 50 let pracovní éry více než 3 dny dovolené v kuse. Proto jsou Japonci tak vydření z nadcházejícího Golden weeku na přelomu dubna-května, kdy v rychlém sledu jsou hned čtyři svátky (29.4. a 3-5. května) a celá země se dává do pohybu. Takže tomu je radno se jako turista vyhnout.
Kóbe nestíhám a i z Osaky mám jen přestupy na nádražích do zastávky Imamiya, kde mám z bookingu objednán suverénně nejlevnější hotel v celém Japonsku za pouhých 1100 jenů jednolůžkový pokoj (Diamond). Byla to sice jen matrace a stará televize, koupelna je v přízemí vedena jako onsen (tj. společné sprchy v sedě a vařící bazén), dost omšelé, ale čisté. Ona je ta Imamiya vůbec nějaká pofidernější čtvrť.
20. 4. Osaka - Universal Studios
Dneska bude hezky, haranti si hrajou. Bohužel zrovna hezké počasí na návštěvu zábavních parků si nepřejte, protože se tam budou hrnout i místní, mající často roční vstupenku. No ale popořádku, mám rád horské dráhy a podobný hovadiny a zábavní park je koneckonců také jedna z cest na poznaní svérázu japonské kultury. Sice prvotní záměr byl Fuji Q Highland se sbírkou horský drah z Guinessovy knihy rekordů, ale ten není na železniční trati JR a po zkušenosti s japonskými frontami i zkušenosti kámošů tam, se mi představa dvouhodinových front o samotě na pár vteřin jízdy trochu zajedla. Proto jsem vzal aspoň osacký Universal Studius, protože: a) je to světová klasika, b) nestihl jsem Universal Studios v Los Angeles na CKS, c) horský dráhy jsou tam také, d) je tam i spousta známých baráčků a krajinek, na které žádné fronty neplatí, e) lehce a přímo se tam dojede vlakem, f) a jedině zde jsem uspěl s kreditkou (7400 jenů za vstup s neomezenými jízdami).
Ráno přicházím před brány a doufám, že haranti budou ve školách. Marně. Takový šrumec jsem nečekal ani v nejhorších snech. Před zavřenými branami a pokladnami postavenými v parádním americkém stylu 30. let se tísní ve frontách tisíce lidí, tak je jasný, že tohle nebude velká jízda. Jediné šance na menší fronty jsou v prvních a posledních minutách. Přeci ale nebudu běhat, to už je pod úroveň. Tak není. Ale po doběhu před nejextrémnější horskou dráhu mě už jen omračuje šílená fronta a čekačka 80 minut. Co bych za to později dal, teď jsem jen sklesle přešel na vedlejší lodíčkový průjezd Jurským parkem. Pak tu máme první vlezy do 4D kin. Starý dobrý Návrat do budoucnosti v Doloreinu. Vždy se vyblbnou nejen kinem, ale se spoustou detailů i v celým óbr baráku v interiéru i exteriéru. V sídle newyorské radnice se zas proskáčem na pavučinách atd.
Celý park je rozdělen na několik sektorů a měst s architektonickými vychytávkami dané doby, takže tu máme San Francisco, New York, Hollywood, Wonderland s Kity a Peanutsem pro mrňata (tam jsem teda moc nebyl), Waterwordem (otevřeny jen na hodinu, takže kšeft jako celé Costnerovské dílo), zalesněné Bradavice a Prasinky, vesnice z Čelistí, Jurský svět. Horské dráhy jsou tu jen dvě, pak nějaká 3D až 7D kina a vodní projížďky.
Japonsko
Universal Studios v Osace
Japonsko
Jurský park
Japonsko
San Francisco
Japonsko
a další baráky
Japonsko
Bradavice
Japonsko
Noční marš a nějaká člověčice
K japonským hitům patří kreslené manga holky bojujícím proti všem. Teď asi letí nějaký Evangelion. Opět do kina, ale nejdřív je třeba vytrpět několik minut rozjívené japonské uvaděčky, pak už film, holky jako andělé bojují, končetiny létají, krev stříká na všechny strany a dopadá nám v rámci 7D na držky, děti nadšeně ječí… ale nemyslete si, náznak bradavky byl důkladně rozkostičkován, takže jejich morální vývoj nebyl ani v nejmenším narušen.
U nějakých představení člověk moc nepochopí, co je to za hovadinu (Terminátor, Hasiči či neskutečně ubohé kouzelnické představení). Zaměstnanci se japonsky nadšeně na každého usmívají, žvatlavě zdraví a mávají. To vrcholí maršparádou, roztleskávají se diváci, hudba duní a alegorické vozy projíždí městy. V tu dobu čekačka na horskou dráhu byla 200 minut. Ale fronty byly i na restaurace, kde stejně žvanec ani k tisícovce nejde.
Brejláč je divnej, ve filmu furt nějak zfetlej, ale Harrypotterovské Prasinky na pozadí s Bradavickým hradem vypadají fajn, kor v noci za světla luceren. A když se člověk konečně dostal i do útrob Bradavického hradu na 4D jízdu, byla to asi nejlepší jízda parku, kdy člověk má fakt obstojně autentické pocity letu na koštěti.
Mezitím ale došlo i na Létajícího dinosaura. Čekačka spadla pod 150 minut a dlouho to vypadalo, že to bude možná i polovička, než se to asi uměle na dlouho zasekli. Jízda to byla taky pěkná, ale to nekonečně posouvání mezi provazy je na zabití. Nechtěl bych tu zažít víkend. Naštěstí na noc se to vylidnilo, tak si člověk něco i projel. Cestou ještě proběhla noční maršparáda… prostě celý den totální ztělesnění těch největších kýčů, co náš Universe nabízí.
Japonsko
Sunrise Espress - poslední japonský noční vlak
Japonsko
Ležení v nobi-nobi
Vlakem sjedu do hotelu vyzvednout batoh, vedle naberu v bufíku hotové jídlo do vaničky asi za stovku a i plechovkové automaty jsou tu podezřele levné. Do odjezdu nočního lůžkového vlaku do Tokia o půlnoci je čas, tak dojdu pod nedaleký Umeda Building – slavný osacký mrakodrap s visícími eskalátory ve stovkách metrů nad zemí. Noční vlaky musela být úžasná věc, bohužel teď po zrušení vlaku na Hokkaido čerstvě už zbyl poslední spoj Sunrise Express Tokio – Osaka – Okayama a ostrov Šikoku nebo severozápad Honšů. Nabízí hezká kupéčka za příplatek, ale na JR jsou jen nobi-nobi seats, což je vagón plný lůžek vedle sebe, kde každý má lampičku, zásuvku, povlečený polštářek s dekou, pocit mírného soukromí, okýnko a chrní se na zátěžovém koberci. Vytáhnu spacák, klapky a špunty a chrnělo se perfektně až do Tokya.