Poslední snídaňová přežíračka na cestě a na bus. Skoro hodinu sedím na mezinárodní zastávce u autobusáku, než mi došlo, že tahle patří jen pro Argentinu a ta paraguayská je na druhé straně bloku. Prachy si vezme, ale na hranici nepočká ani těch 30 vteřin, které trvá brazilské výstupní razítko. Tak si projdu alespoň pořádný most přes hraniční řeku Uraná s mrakodrapovým panoramatem kšeftařského čtvrtmilionového města Ciudad del Este (dříve Puerto Presidente Dictatoro Stroessner) a hraniční čáru přelezu pěšky. Ze vstupu do Paraguaye by se ale jeden posral. Takže tím bychom měli program na celnici. Razítko k tomu a dokonce i turistický prospekt.
Takže Paraguay…
má 406 tisíc kilometrů (víc než Polsko) a 6.5 milionů obyvatel
španělsko-guaranského původu. Je zde z dob příchodu kolonistů na přelomu století řada německých,
ukrajinských, pár českých a dalších vesnic, které si dodnes zachovávají své zvyky a jazyk.
Hlavním městem je dvoumiliónový Asuncion. Nejvyšší kopec má 842 mnm.
Před příchodem Španělů území obývali Indiáni Guaraní. V koloniálním období zde působili jezuité, kteří zakládali redukce a vytvořili v 17. století defacto nezávislý stát. Dnes jeho zbytky patří do UNESCO. Nezávislost získala země v 1811 a v dalším období byla střídána období splašených diktátorů a chaosu. Diktátor F.S.Solano roce v 1864-1870 rozpoutal válku s Brazílií, Argentinou a Uruguayi. Paraguayci hrdinně bojovali až do zničení sebe i země. Padli muži i značná část území ve prospěch sousedů. Když se po 60 letech země trochu vzpamatovala, našla si na další krutou válku ještě větší zoufalce – Bolívii a servali se vítězně o zbytečné Gran Chaco. V letech 1954-1989 byl prezidentem Alfredo Stroessner, označovaný dnes za diktátora. Jeho strana Colorado vyhrávala každých 5 let volby nad dalšími stranami. Byl nesmiřitelný vůči komunistům a přinesl zemi stabilitu. Stroessner se držel úsporných a ekonomických opatření, která byla navrhována Mezinárodním měnovým fondem a učinil z Paraguaye zemi bohatou, stabilní a bezpečnou. Inicioval velké projekty, zejména pak výstavbu Itaipú. Dnes je ale moderně označován za zkorumpovaného diktátora tvrdě porušujícího lidská práva.
V roce 1989 zorganizoval generál Andrés Rodríguez vojenský převrat za podpory USA a Katolické církve. Následně se začala země demokratizovat a v roce 1992 byla přijata ústava, která omezila možnost znovuzvolení prezidenta. Ale aktuálně už chytají bolivijské sklony.Řeka Paraguay prostředkem rozděluje zemi na dvě velmi rozdílné části. Východní část Paraguaye (Oriental/Paraneña) je charakteristická travnatými pláněmi, zvlněným terénem a úrodným prostředím pro zemědělství. Západní část země (Occidental/Chaco) je typická nízkým reliéfem, bažinatou rovinou a je prakticky neobydlená.
Pod betonovými monstry obsypanými reklamními panely se nachází stovky stánků a rozvojový binec. Ale je neděle a nic se tu neděje. Než se člověk naděje, potká zloděje (=taxikáře). Následuje boj s bankomaty, než se pátý umoudří a vybalí paraguayský miliónek. V měně guarani vyjde jedna jejich pětitisícovka na dolar (1000 Guaraní = 5 Kč). Kilometr zdejší avenue k omšelému (a to jako fakt dost) městskému busovému terminálu, kam se busy už bojí i zajíždět. Ty městské busy se ale zase asi bojí meziměstského.
Než se pustit rovnou do Asuncionu za 5 hodin, ušetřené dny za atlantické pláže na Paraty vyměním za vařící pláně jihovýchodní Paraguaye, kde jsou zbytky jezuitského státu a údajné paraguayské Rio - Encarnacion. I na jih jede busů dost, společností je spousta, pár naháněčů je i na společnost Jana Nepomuckého, který je v Jižní Americe docela uctíván. 5 hodin a 300 kilometrů v buse vyjde na 60 tisíc, i když první desítky z nich bezcílně kroužíme po Východním Městě.
Rychlost se nezvýšila o moc ani na venkově. Ale tam už je možnost kochat se krásnou, upravenou a posekanou krajinou. Je jasné, že zde se usídlila ta početná německá menšina, když sem zdrhali před nacisty a pak i nacisti. Stále více to vypadá jak v Evropě – listnáče, políčka, lesnaté vlnky.
Přímo na trase 30 kilometrů před Encarnacionem je nejvýznamnější redukce Trinidad. Spoleh na řidiče by asi nebyl, ale nové technologie, GPS a pohybující se kolečko na offline mapách učinila z vylejzání busu na neznámých místech další cestovní jednoduchost.
Trinidad má pěkné kamenné uličky, město rozdělené do velmi vzdušných bloků, v zeleni se ukrývají místní haciendy a naprostý klíííd. Je tu pár domácích posad s pokoji za 70 tisíc guaraní za osobu se snídaní. Posada Maria patří, jak jinak, Němcům a úžasnému psovi Markovi. Takže mám zas kamaráda. A pěkný pokoj s koupelnou, zahradou a wifi. Tady se asi zaseknu.
V infocentru kupuju vstupenku na hlavní tři jezuitské památky v zemi a při sunsetu obejdu roztáhlé ruiny jezuitského města, plného sloupů, oblouků i mohutných zdí bývalé katedrály. Jezuitský stát se rozkládal i v Argentině a v Brazílii, kde jsou další desítky podobných památek. S místními na ulici se pokecá, v hospodě mě pozvou ke stolu na jejich pochoutku – kukuřici se sýrem a pivo Pilsen. Ruiny jsou stále otevřeny a v půldeváté večer začíná každodenní lightshow, kdy se všechny ruiny prolezou v noci při muzice za umělého osvětlení se spoustou ukrytých lampiček, které zvýrazní důmyslné ornamenty lépe, než denní světlo. Historii promítnou nad oltář. Fajn atmosféra. Ta Paraguay je ještě lepší, než jsem čekal.
Noc: Posada Maria 80K Gua/pokoj se snídaní 10/10 (1K Gua = 5 Kč)
Doprava: bus na hranici z Foz 5 Real, městská v Ciudad Este 2K Gua, bus Ciudad Este-Trinidad 60K Gua
Vstupy do misií 25K Gua za Trinidad, Jesus a ještě někde daleko něco
Celkem 175 tisíc Guaraní (875 Kč)
Skromnější snídaně (což by byla každá po minulých fozovských dnech) s dalšími Němci, kteří tu cestují autem. Radši bych ale do hovoru nenadhazoval témata o dědech a otcích. Ruiny Trinidadu šournu ještě za světla a slunečné výhně. Obrovské náměstí lemované stavbami s oblouky a katedrálou, vše z červeného a perfektně opracovaného kamene. Žilo zde 2 tisíce Indiánů pod solidním vedením jezuitských mnichů.
Další redukce jménem Jesus je 10 kilometrů na vedlejší silnici. Kolo by bylo ideální, ale nikdo o něčem takovém netuší. Kdysi ve vesnici jedno prý bylo. Všichni přesvědčivě mluví o busech jezdící každou hodinu. Ale s ním je to asi jako s Bohem. Nikdo ho neviděl. Ani já při hodině čekání ani za další hodiny pohybujících se po cestě. I když v Jesusu měli dokonce i zastávky. Jediný taxikář v opuštěném příjemném městě je stejná svině, jako jeho kolegové všude na světě. Takže platím víc než domácí a ani nedoveze před bránu.
Z téhle redukce zbyl pořádný kusanec zdí kostela, trochu kláštera a pak už jen základy na trávníku a drobné muzeum. Vesnice Jesus je docela rozlehlá, ale to se taky může jen zdát díky stále zpomalujícímu se tempu vláčení v tomhle vedru.
Bus bude za cinco minutos, tak po půlhodině mávnu s pětitisícovkou na taxikáře a můžu za chvíli zpátky v Trinidadu lejt ledové coly do krku. Jo, já vím, že je to blbost. Ale je to fajn. Trocha získané energie stačí na doplazení se do posady do sprchy a postele. Jinak nápoje tu všude v Jižní Americe prodávají chlazené a zálohované ve skle za levný peníz a to samý v plastu bez zálohy za násobky. A stejně za poslední roky petky vytlačily skleněné lahve do záhuby a vesele létají z okýnek aut a autobusů (hlavně pak dál v Bolívii a Peru).
Navečer dám místní burgery – Lomitos za stovku s hranolemi, ale argentinská kola od vozu to rozhodně nejsou. Bez slunce se dá vyrazit na podvečerní procházku po roztroušené vesnici doplňovanou pivními zastávkami u občasných krámků. Nápad dostat se na horizont za vesnicí se natahuje dál a dál, než mě k otočce vysvobodí tma. Haranti nicméně stále zdraví a nehází šutry, kolem políčka, ohrady, koně a krávy… jako na Vysočině.
Noc: Posada Maria 80K Gua/pokoj se snídaní 10/10
Doprava: taxi Trinidad-Jesus 7K a 5K
Nákupy 5+11, véča Lomitos 25, piva 7/litrová flaška, banány 4/kg, rajčata 5/kg, okurky 3/kg, sušenky 2, malá cola 1.5
Celkem 140 tisíc Guaraní (700 Kč)