• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

CESTOVÁNÍ

Moravia Crest Trail
aneb Cesta kolem Moravy za ?? dní

Sever - přechod Sněžníku a Jeseníků (2. etapa, 174 km)

9. - 14. den (248 - 422 km) Kralický Sněžník - Praděd - Krnov - Hlučín

Po zdolání cesty kolem Čech za 52 dní přicháží na řadu i východní třetinka země. Start je to jednodušší, že čtvrtinu cesty jsem už spláchl kolem Čech. Po moravských hranicích jsem šel tehdy až k závěru, kdy už se nožky trošku rozchodily a 248 kilometrů až k cíli Landštejnu zdolaly za 8 dní. Odkaz na deník i z prvních etap MCT je tak na "z Mladkova do Poličky" a na "přechod Vysočiny". Landštejn bude cíl i napotřetí, jen tentokrát se to vezme podél Polska, Slovenska a Dolních Rakous.

Teď stačí najít vhodný start, kde se z BCT odpojit. Správné trojmezí česko-moravsko-polské je těsně pod vrcholem Kralického Sněžníku. Protože pod něj hranice Čech dělá špičatý dlouhý výběžek, který by zabral dva dny, střihnul jsem zde českou trasu přes pevnostní hřeben s tisícovým Suchým vrchem. To by byl dobrý bod na odražení moravského okruhu, ale pod něj jede autobus tak dvakrát v týdnu. Nejbližší navázání na BCT za použití vlaku mi vychází ve vesnici Mladkov, nad níž jsem tehdy přespal u radioaktivních pramenů a zahájil tehdy ještě nevědomky i první kilometry MCT.

29.6. Mladkov – Jelení vrch

Do Mladkova je to s dvěma vrzy Leo Expressem docela rychlovka. Ani dnešek mě nedonutil k brzkému vstávání a na místo dorážím až ve tři. Naštěstí. To byl akorát čas, kdy po 24 hodinách přestal déšť, který právě v téhle oblasti přinesl 100 milimetrů vody. Čtvrtina ročních srážek během jednoho dne slušně vyplavila míjející Orlici. Ale na hraničních hřebenech by to problém být nemusel. Teoreticky.

Vyškrábnu se kilometr na Hraniční vrch, odkud osmdesát kilometrů téměř dokonale lícuje hraniční patníky turistická cesta přes tři pohoří. Tedy přesněji, turistická značka v mapě. A na polských hraničních stezkách už jsem se taky stačil spálit. Až k přechodu Dolní Lipky jsem se ještě prodral přes rozbahněné úvozy dávných sudetských cest a upršené louky, kterým boty rychle padly za oběť.

V botech tu byla nová pokusnost. Místo kotníkových trekáčů na věčně se lámající kotníky zkouším lehké běžecké boty dle rad dálkových polykačů kilometrů. Přeci jen od někoho, kdo s tímhle od la sportivy prošel Araroe trek to znělo důvěryhodněji než ty po 2 týdnech se rozpadající křápy z Rockpointu. Na puchýřové martýrium by to mělo být lepší. Promokne to sice brzo, ale taky to má šanci uschnout.

Za Dolní Lipkou už z cesty nezbylo nic a krajina se zplacatila. Tudy už prošel maximálně jediný člověk. Možná dokonce vím i kdo. Jen ta svoji cestu kolem hranic bere obráceně a jedním vrzem. Brodím se mokrými loukami a poli podél hranice. Přitom jen kilometřík vedle by byla silnička a o další dál by vedla česká černá hřebenovka. Evidentně hraniční čára nevede ani po rozvodí, jak dokazují čerstvě založené valící se potoky z Polska do Čech. Furt se snažím ještě udržovat zbytky důstojnosti a suchosti, než skončím v jednom z nových potoků po pás. Takže teď už je to jedno a lze jen blahořečit hůlkám, kterými v kalných jezerech zkoumám metr zaplavený terén. O fous dál se na mě ještě valí stádo krav s býky, tak zdrhám přes ostnaté dráty do Polska a ještě chytnu pěkně ostré elektrické rány.

Konečně je tu výstup na Výčnělek - začátek skutečných hor a lesů s pár výhledy. S pádem tmy jsem teprve na Jelením vrchu. Kousek je pramen Kladské Nisy, tak aspoň je o zásoby brutálně ledové vody na pití a koupelnu postaráno. Země je prosycená mokrem, jediný náznak pevné země je až vysoko nade mnou na rozhledně Klepáč. Ale je tu jakýsi přístřešek, tak se k němu nacpu aspoň na suchá prkna. Hotový zázrak v dnešní psotě, kde člověk od startu nepotkal živou duši. Za pozdní odpoledne se nabrodilo jen 17 kilometrů a ještě navíc se z prvního dne na Moravia Crest Trailu na Moravě nestrávila ani minuta.
dnes 17 km; +700 výškových metrů; trasa Mladkov – Hraniční vrch (po Zelené značce) - Výčnělek - Jelení vrch

30. 6. Klepáč – Kralický Sněžník - Ostružná

Spaní stálo stejně za prd a jsem vzhůru před pátou. Rozhledna Klepáč byla stejně hodně vachrlatá, dřevěná a už oficiálně uzavřená, protože ve zdejších klimatických podmínkách nevydržela ani 10 let. Ale nějaké ranní výhledy do Kladska i naproti do mlžného údolí Dolní Morava s obludnou Stezkou v oblacích na obzoru nabídne. Přes Malý Sněžník dorazím na ten hlavní Kralický, který se topí v mlze, mracích a v zimě. Těsně pod ním se střetávám s historickým trojmezníkem a vstupuju na území Moravy. Nahoře zatím není nic, tak se choulím před větrem a čekám na průzory v mracích. Čas zabíjím ochranou přírody a rozbíjím všechny postavené mužiky a kamínkové pyramidy, na které jsou Poláci zvlášť ujetý. Je to docela zábava, když to s rámusem padá. Jen tu největší kamennou haldu po zřícené polské rozhledně nechám být.

Z druhé strany je těsně pod vrcholem i pramen Moravy a ikonická soška slůněte u ruin chaty. To už v Dolní Moravě otevřeli lanovku a zavřeli snídaňové bufety a valí se sem výletníci. Ale ti se drží českých stezek a vedlejší polská hraniční je výjimečně průchozí. Rozdíl v národním vedení je ale zřetelný. České stezky dělají serpentinky a vybírají vhodné trasování, Polácí to nacpou kolmo na vrstevnici přes hory, doly i skály.

Po sestupu pod tisícovku mě čeká příjemný pustý lesní hřebínek až ke Kladskému sedlu. Konečně vylezlo i slunce, tak přichází sušení a doufání v otevření zdejší hospody. Bohužel paní doráží až při odchodu. Ale o fous dál leží u studánky zapomenutá zabalená svačina. Že by???

Od Chlupenkovce opouštím hranici i následující hřeben zapomenutých Rychlebských hor, protože hřebenovku táhnu přes nejvyšší moravské vrcholy – přes Praděd s Keprníkem. Je to sice největší odchýlení od hranic vůbec, ale jmenuje se to Moravia něco…, takže slezské ocintky necháme být.

Na červené stezce se totiž nachází ještě něco vzácnější – výstavní hospoda Paprsek na svahu. Vyžeru celý jídelní lístek s všudypřítomnými holba pivy. Juknu na booking, jestli v okolí není nějaké postel. Je. Vymetu v okolí dvě tisícovky a padám do Ramzovského sedla, kde čerstvě otevřeli ve Skilandu Ostružná kemp i s klasickou turistickou noclehárnou alpského typu, tak vzácný to úkaz v našich horách. Ve velkonoclehárně za symbolickou stokorunu jsem asi první (a zatím jediný) host. Po včerejší noci je tohle luxus pětihvězdičkového hotelu. A po teplé sprše se přesunout vedle mezi stovky hudebních nástrojů se zasyčením několika chmelových nápojů. Druhá půlka dne prostě neměla chybu.
Dnes 33 km, +1200 v.m.; hraniční přechod Horní Morava (ČV) - Klepáč (Z) – Malý Sněžník – Kralický Sněžník (ČV/Z) – Kladské sedlo – Chlupenkovec (ČV) – Paprsek – Císařská chata (Z) – Ostružná

1. 7. Keprník - Praděd

Spaní bylo o dost lepší, ale kupodivu se budím už v sedm, takže stíhám i první lanovku. Lanovku! Jakože cože? Je z toho černé svědomí, ale odsud by se člověk asi tři hodiny plahočil podél lanovky mezi smrčky, což nezní jako zábava, když by mi nad hlavou jezdili vozíčky a jde hlavně o tu výstavní hřebenovku dál. A když už si tak sedím na lanovce, koukám na ty smrkové plantáže pod nohami, nějak se černota ze svědomí rozpouští. Nahoře na Šeráku (1351m) je větrno, ale také nádherné slunečno a zatím pustoprázdno, což se o tomhle prémiovém úseku, zejména když začínají prázdniny, asi říci nedá často.

Parádní vrchol skalních kop je Keprník. Praděd je předaleko na obzoru a nechce se moc věřit, že tam ještě odpoledne budu. Střídají se louky, kleče, drobné lesy a borůvkové pláně s rašeliništi. Červenou se vyplatí opustit, když se nedrží hřebenu, a kde třeba zrovna zívá Skalní okno.

Na Červenohorském sedle už je rušno, což sebou nese časové oběti díky obědu a škopkům. Dál po červené, tentokrát už v lesnatém patře až ke Švýcarně pod Malým Dědem s chlupatým rohatým skotským horským skotem vůkol. Praděd následuje vzápětí a z druhé strany od nejbližšího parkoviště na Ovčárně se k němu po asfaltu táhnou davy. Z něj se sjíždí už koloběžkami a podobnými nesmysly, ale povinná zacházka na střechu Moravy se udělat musí.

Pod Pradědem v příjemně chatičce U Barborky se zas doplní kalorie. Z juknutí na booking se vyklube hodně levný pokojík přímo na trase dolů. Bude to zajímavý souboj s časem, ale v tuhle chvíli mi přišel fajn nápad zase na teplou sprchu před spaním a postel. Já vím, že většina dálkových trekařů se zvláštním gustem popisují, jak smrdí na sto honů, ale do této fáze jsem stále nedospěl a cimprlichárně i do spacáku pod širákem lezu čisťounkej a v pyžamku. Njn.

Dolů letím krásným kaňonem Bílé Opavy s mnoha vodopády a mostky jak z rakouských klammů. Takhle pozdě ani zde už nejsou lidské nohy. Lázeňskou Karlovu Studánku nechám na pokoji a neznačenými lesními cestami to beru přes Rudolfův kámen na severovýchod. Míjím pár výhledů a dokonce i parádní útulnu. Škoda, ale cíl je na chatě Pepíno v Ludvíkově, která mě vrací do krásných dob let osmdesátých. Ale je tu fajn a dole hospoda, tak hodnému panu domácímu musím trochu útratově vylepšit ty necelé tři stovky za pokoj. Dneska padlo obstojných 35 kilometrů a celkově to je asi nejvýstavnější moravská etapa. Jen si ochránit, aby nevyšla na prázdninový víkend.
Dnes 35 km; +1000 v.m.; Ostružná (o) – Ramzová – (lanovka) – Šerák (ČV) – Keprník – Červenohorské sedlo - Praděd – Bílá Opava – (M/ŽL) – Rudolfům kámen (o) – Brantloch – Ludvíkov

2.7. Vrbno p. P. - Krnov

Že ze mě trekař fakt nebude, naznačí, když si snídani vybírám z poledního menu. Válel jsem se v pelechu dlouho a vypadl z penzionu až po desáté. Vyškrábal jsem se na modrou stezku vedoucí až na vrbenské náměstí. Na rozdíl od mého mělnického Vrbna, tady toho historického není mnoho, tak se jen nafutruju a zmrzlinové stánky taky potěší. Je jedna odpol a já v podstatě začínám dnešní šlapání. Do Krnova to beru zdánlivě nejpřímější cestou. Teď to vychází hezky podél řeky Opava do historických Karlovic s kosárnou a mlýny.

Až do Krnova vede zelená stezka, což většinou neznačí nějaký výšplech. Tady jo. Stejně jako polské zelené, ani moravské zelené nejsou vždy průchozí a končí beznadějně v ostružiní, které se nejednou docela úspěšně snaží o amputaci nohou. Z lesů tu totiž nezbylo skoro nic a bez jejich ochrany cesty mizí a viditelné jsou jen díky třímetrovým úvozům. Ty jsou zarostlé jen do dvou metrů, ale postupu to nepomůže. No masakr.

Do dlouhé vsi Krasov je to nekonečné. Aby se člověk náhodou nezačal radovat, že to přežil, začíná pršet, před čímž se dá schovat před zdejší jednotu. Je pozdě, prší fest a vyndávám další ne zcela tradiční trekařskou proprietu - deštníček. Pláštěnky se stejně mokré akorát lepí na tělo a člověk se v tom potí. Ale teď na loukách při intenzivní bouřce s práskáním blesků kolem mám jisté výhrady i k železné konstrukci nad sebou. Evidentně se nedostanu za Krnov, kde by noční romantiku mohl nabídnout koupací rybník nebo třeba zřícenina. Probrodím se aspoň na kopec Vyhlídka s vyhlídkou na rozhledně Ježník před městem. Stačím vylézt na krvavý západ slunce a je tu absolutní klid. Z města je to přece jen daleko na krkolomné noční romantické vycházky, tak dnešní spací místo bude s milionovým výhledem.
27 km, +500 vm; Ludvíkov (M) – Vrbno p.P. (NS) – Karlovice (Z) – Krasov – Ježník nad Krnovem

3.7. Krnov – podél Opavy - Opava

Zpod širáku se vyleze vždy proklatě brzy a výjimečně vidím i opačné sluneční představení než západ. Jako pěkný, ale ta zima a vítr. Zlatý západy. A to se kvůli východům lidé tahají po nocích a mrazech na kopce. Fuj, ale když už tu jsem. O snídani se postará třešňový sad a klesám ke Krnovu, slezskému Manchestru. Uvádí ho průmyslová zóna s nádražím, kam akorát stihnu zalézt před další průtrží. Je to víceméně poprvé, co na treku chodím v dešti. Ale v botkách to rychle vyschne, což by se pohorkám až domů už nepovedlo. Po nádražním hemenexu dorazím do pěkného historického centra Krnova s rozlehlým centrem plným parků a historickým baráků. I když nezbytný prior na náměstí nechybí.

I z druhé strany má Krnov rozhlednu, rovnou i s areálem poutního místa Cvilín, ke kterému vede 222 schodů. Cizinci dorazili raději autem, ale když vidí, že k rozhledně je ještě desetimetrový sešup, který by museli vyjít zas zpět, kašlou na ní. Zas takovou chybu neudělali, kamenná rozhledna je sice hezká, ale má jednu vadu - nemá rozhled a je zavřená bó se nějak rozpadá.

Po hřebeni je to kousek k rozsáhlé zřícenině Šelenburk nad řekou Opava. Nic vyššího až k Baltu tu vlastně už není. Koupací rybník si v tomhle počasu můžu odpustit a mířím přímo k hraniční řece Opavě. Asi až moc přímo, protože je třeba přebrodit nějaké strouhy, kopřivy a lány s obilím, ale pak už jsem přímo na páteřní cyklostezce.

Teď mi to přijde jako super ťapkat bez umulousaných bot a nohavic hezky po suchu. Jenže asfaltové pozlátko velmi klame. Krásy meadrující řeky ze stezky nevidno, asfalt to táhne v přímkách docela od ní. A velmi brzy asfalt pod sebou neocení ani nožky a dávají to rychle vědět. Chtěl bych asfalt opustit na staré pěšiny, které tu kdysi byly a řekou obtáčely těsněji. Ale ta asfaltová dálnice všechen dřívější provoz ostatních pěšin utnul, stáhl na sebe a staré pěšiny beznadějně zmizely. Jen kousek cesty byl takový jako dřív - úzká pěšina klikatící se mezi alejí statných stromisek… nádhera. Ale to rychle končí a asfalt se stočí úplně podél hlavní silnice a železnice.

Na další dávku deště je tu sice hospoda u silnice, ale hnus na talíři byl podobný tomu venku. Asfaltem ťapkám podél kolejí přes místní vesničky až k montovaným halám před Opavou. Řeka se dál kroutí městem a já se kroutím bolestí achylovek a plosek. Na setmění je tu akorát už prázdný koupací Stříbrný rybník. Jakási nedaleká ubytovna má už po sezóně, ale podél vod by se nějaké místečko uválené od rybářů najít dalo. Jenže na to jsou lepší vody, než v 50tisícovém městě. No nic, poprvé přijde na scénu pidistan, který se zrodí za pomoci trekových hůlek z dosavadního žďáráku. Motá se ale kolem dost rybářů, mládeže i hlídači, které všechny spojuje slezská mluva, která mezi každé slovo vkládá jediné čtyřpísmenné slůvko od pé.
24 km, +200 vm; Ježník (M) - Krnov (Z) – Cvilín – Šelenburk – podél řeky Opava do Opavy

4. 7. Opava – Kravaře - Hlučín

Původně jsem měl únikové cíle už od Krnova, Opava byla optimističtější varianta, a že dokonce to natáhnu na zatím rekordních 6 dní až k Ostravě je jednoznačný úspěch této trosky. I když skončit pátý den, ušetřil bych si dnešní peklo. Ještě to bude boj s časem, protože večer bych rád stihl vlak z Ostravy. Všechno bolí, achilovky nejvíc a došlo i na puchejře. I když až šestý den, dřív to bylo po 6 hodinách, takže botky nějakou práci odvedly. Kašlu na prohlídku Opavy a nejkratší cestou přes sídliště mizím z města. Je toho stejně moc k vidění a město si nechám na řádnou poznávačku. Ignoruji současné hranice a držím se opět těch z let 1918-1920 než se k nám Hlučínsko připojilo. I za městem pokračuje asfaltové cyklopeklo, které opět přerušilo zbylé pěšiny, ale vede aspoň podél kanálů, rybníčků i velkých jezer, zatopených luk i zámků Velké Hoštice, Kravaře a Dolní Benešov.

Odsud to ještě nevyasfaltovali a pěšiny pod starými duby na březích řek a rybníků byly rázem balzámem. Na loukách už to vzdávám s botami úplně a jdu pěšky, což je jednak lepší pro nohy a druhak občas je na těch loukách vody po kolena. Vysloveně ptačí ráj je to zvlášť na Kozmických loukách, kde je i pozorovatelna na ptačí safari desítek lítajících druhů. Jen o fous dál je Štěrkovna aneb Hlučínské průzračné jezero. O dnešní sluncem vypálený den ideální koupací zakončení. Za rohem je už Hlučín, kde tuhle etapu po 174 kilometrech zakončuji.

Stejně dál nemůžu, protože přichází okres Karvinná, který je aktuálně nějak uzavřen kvůli koronáči. Teď jen rozluštit šifry ostravské MHD a dojet do centra uhelné metropole. První člověk po výlezu z autobusu hned nabízí drogy. No kraj je to tu rázovitý i dál. Lístek mám sice koupený z netu na pendolino, ale nádražáci mě rychle z klidu vyvedou. Prej jestli určitě chci jet dnes, že to nedoporučuje, vykolejil vlak, všechno stojí, dosud ani nepřijel vlak, co měl odjíždět před 3 hodinami. Naštěstí ze Slovenska občas přijde i něco dobrého. Kromě Slovenek, které však více než vyvažují někteří dovežení Slováci, je to v tomto případě pendolino z Košic, odkud trať funguje, a se západem slunce uháním dom.

Dnes 28 km, +0 vm; Opava (Čv) – Kravaře (cyklo/o) – Dolní Benešov (o) - Hlučín
Celkem severní etapa 174 km a +3000 vm za 6 dní.
11 tisícovek – Klepý 1144, Hleďsebe 1190, Malý Sněžník 1324, Kralický Sněžník 1423, Palaš (Rychlebky) 1027, Šerák 1351, Keprník 1423, Červená 1333, Výrovka 1167, Malý Děd 1368, Praděd 1491

Interaktivní mapka trasy plusminus, protože to neumí všechny cesty a lesní a polní zkratky