Ráno procházíme dál soutěskou Wádí Bani Khalid, než zapadá skalami a prolejzací cesta jeskyní Netopýrů skončí v hukotu podzemní řeky. Když to nejde dál, ani dolů, vezmeme to nahoru. Po hraně kaňonu na vyhlídky až na kopec Jebel al Flahwil dokonce směřují i turistické značky kolem několika pasteveckých osad. O poslední a polední koupel laguny vypadají ještě krásněji, i když se o ně dělíme už s několika lidmi.
Prokliky na fotočlánečky na webu spolucestujícího Foxe
www.gigaplaces.com/clanek-koupani-ve-wadi-bani-khalid/
www.gigaplaces.com/clanek-prochazka-souteskou-wadi-bani-khalid/
www.gigaplaces.com/clanek-vystup-na-jebel-al-flahwil/
Popojedeme o 50 kilometrů přes rozsáhlé palmové háje i vybydlené infostředisko na druhou stranu silnice kolem hradu Jalan Bani Nu Ali do jiného světa. Toho echt pouštního. Za silnicí dál na jih totiž začíná nekonečná písečná poušť Wahiba Sands s až 100 metrů vysokými dunami. Místy do ní zabíhá osídlení, velbloudi, mešita, baráčky obehnané zdí snažící se zastavit postup pouště a místňáci se snaží zastavit nás, aby nás dostali na pouštní tour s velbloudy či džípy. Nám stačí naše nožky, necháme auto co nejvíc v útrobách pouště u Bidiyah, a obplazíme pár sousedních dun. Konečně aspoň na dvě hodiny to, co by si jeden mohl myslet, že tu jenom uvidí.
V podvečer oběhneme Al Mudayrib, oázu tisíce palem s hliněnými rozpadajícími se domky a strážními věžemi na skalách nad tím. Doufali jsme, že se dostaneme za Birkhatem na náhorní plošinu Saiq Plateau ve výšce 2000 metrů. Tam může být fajn, dokonce i nová asfaltka tam vede, ale na ní je checkpoint a pouští nahoru jen auta s pohonem na všechny čtyři. Takže smůla a jedeme do Nizwy najít nějaký hotel. Tentokrát bez rezervace, ale podél silnice se za tu obligátní dvacku rychle nějaký obchodní hotel najde.
Wahiba Sands/
Hradu Jalan Bani bu Ali/
Birkat al Mawz/
Nizwa je bývalé hlavní město obklopené palmérií, tradičním trhem s originálními dýkami khanjar a keramickou, podzemními zavodňovacími kanály a hlavně rozsáhlou pevností s další vnitřní kruhovou pevností, kde dnes probíhá slavnost plná tradičně oděných domorodců a dětí, hudby, výstavek a ukázek tradičních řemesel. (vstup dnes zdarma, jinak již 5 OMR). V pátek by se chytil i trh s dobytkem a velbloudy.
Z Al Hamry vyjíždíme do dvoutisícového průsmyku Sharaf al Alamayn, který ostře padá na druhé straně do hlubokých údolí a nekonečných hradeb dalších hor. Konečně máme i hory a panoramata, tak se trochu projdeme po útesech na vzdálenější vrcholky.
Misfat Al Abriyenn je tradiční a konzervativní (asi jediné místo s doporučením o nenošení šortek a tílek) vesnice s domky jemenského typu vystupujících ze skal. Skály jsou protnuty dalšími falaji a palmovými terasami nad wádí, kterými se dá trochu brouzdat až k prameni nebo na portál kaňonu hlídaného věží hradu Rogan.
Pět kilometrů před tím je město Al Safah s ukázkovým městem duchů mnohapatrových zděných, hliněných a rozpadajících se domů nad palmérií na večerní průlez vnějškem, vnitřkem i po střechách. Nic na kebuli nespadlo, tak můžeme nocí vyrazit na nejvyšší horu Ománu. Asfalt pomalu mizí, dvojkolka by asi takhle na nezpevněné silnice už neměla, ale zvolna stoupáme výš a výš než na jedné plošince nad útesem rozděláme výškový tábor.
Průsmyk Sharaf al Alamayn/
Misfat al Abriyeen/
Jabel Shams s 3028 metry je nejvyšší horou Ománu. Moc zajímavá není - pozvolná, žádný dramatično a vršek si uzurpuje armáda na radary. Pěšky by to bylo zbytečně na dlouho, ale druhá cesta vede na parádní vyhlídky nad kaňonem, na jehož dně jsou vesnice Al Hajir a Al Nakur. Ve stěně kaňonu vede stezka až do opuštěné vesnice pod útesy. Vše je pospojováno značenými turistickými cestami. My jdeme Rim Walk z vesničky Al Khitam na hraně kaňonu, mírně klesneme a po policích nádhernou stezkou se za dvě hodiny dostaneme do vesnice As Sab. Z ní už moc nezbylo, jen tísnící se baráčky nalepené na skály připomínají indiánské puebla. Nad tím je jezero s jeskyní a ještě jedna sakra vzdušná stezka... nádherné místo
Dole u portálu kaňonu je další krásně se rozpadající se město Ghul na hraně útesu s hradem, které tentokrát místo hliněných cihel je celé z kamenů. Západ slunce a tradiční obnoční hotel stihneme u obrovského hradu Bahla s rozpadlým podhradím.