• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

CESTOVÁNÍ

PATAGONIE (3.)
Punta Arenas, Isla Magdalena, Puerto Natales

6. 3. (den 12.) Přejezd do Chile

Včera při túrce mi přišel jako fajn nápad pít tamní křišťálovou ledovcovou vodu. Vždyť ty ledovce dávají na etikety flašek jako punc křišťálové kvality. Pak mi došlo, že ta voda na horách hnila třeba 300 let. V noci to došlo i tělu, myslím na sepsání závěti a před očima mám výjev ze Simpsonů, kde Bart místo prince vyčaroval blijící zdegenerovanou žábu, která jen hlesla „prosím, nech mě umřít“.

Noc by byla stejně krátká a ještě za chladné tmy kráčím na ulici Gab Paz 921 na minibus do Punta Arenas. V Tolhuinu máme pauzu na snídani v pekárně s výbornými cukrátkami, což v dnešním stavu moc nepomůže. Tak beru jen šest kousků na váhu a tradiční medicínskou cocacolu. Ranní slunce už prozářilo zbytky lesů, které byly brzy vystřídány nekonečnými žlutými rovinami obehnanými nekonečnými ohradami.

Dorážíme k oceánu u Rio Grande, kde přesedáme na velký bus a rovnou odbýváme i argentinskou výstupní celnici. Veškerý provoz odsud dál na pevninskou Argentinu musí vždy přes Chile, které si obsadilo (respektive uhájilo) kompletní Magalheansův průliv až k Atlantickému oceánu. Opět jdu prozkoumat různorodost nejjižnějších záchodů světa, baštím prášky, a tuhle mátohu za dva dny čeká nejdelší trek života. V Rio Grande řádili betonoví umělci, že jeden žasne. Samozřejmě jsou všude pomníky na válku o Falklandy, které si jako „naše slavné prohry“ rádi připomínaji. A jejich hlavní heslo „Malvinas son Argentinos“ umí stále vykouzlit škodolibý úsměv. Jak jim ti Angličani leží v žaludku bylo teď vidět v patagonském speciálu Top Gearu.

Jedeme kolem moře, dostáváme pití a trochu jídla, což je v jihoamerickcýh busech docela normálka. Jednou za hodinu míjíme několik stoletých dřevěných domů se stromky kolem, jinak furt pustina a vichr. Na chilské celnici musí všechny věci ven a koná se superkontrola, aby se náhodou do Chile nepropašovalo čerstvé jídlo, speciálně ovoce, zelenina a maso. Probírají mi v batohu každý sáček, ale zapomenuté zelené paštiky si stejně nevšimli. Dostáváme další razítka a už tři stránky pasu jsou v prdeli. Velkoneckoidním trajektem přejíždíme rozbouřený průliv. Vichr přinesl nějaký šutr na objektiv akorát při zavírání. Takže teď skoro na každé fotce bude černá šmouha.

Punta Arenas kandiduje, jako jedno z mnoha, na titul nejjižnějšího města Jižní Ameriky, tentokrát to má tu obezličku, že se počítá jen s kontinentem. Silnice 9 pokračuje ještě dál na jih 80 kilometrů k majáku San Isidro skrz několik osad a farem (na úplně nejjižnější bod kontinentu Cabo Froward je to pak 2-3 denní drsnější trek po opuštěném pobřeží). Město má 120 tisíc obyvatel, vzniklo již v roce 1584, kdy zde Španělé vybudovali první osadu, ve které ale skoro všichni pomřeli hladem, tak až v roce 1848 zde Chilané založili město pro vězně. Sláva přístavu upadla s Panamských průplavem a chov ovcí, težba ropy a nekvalitního uhlí už dávno taky není, co bývala.

V Punta Arenas číhají bábušky, ale mám z bookingu postel se snídaní (16$) v dřevěném naplněném Patagonia house pár bloků od centra. Internet nejde, protože je prý vítr. To je tady ale překvapení. Výlet za tučňáky, nejúžasnějších zvířat po pandách, koštuje 28 tisíc. Tak rovnou podojíme bankomat o dvěstě tisíc chilských pesos, kdy vychází 1000 pesos na necelých 40 korun, respektive 550 pesos na 1 dolar.

Vichr řádí pořádně i ve městě, které se zde na rovinách mohlo důsledně držet svého kostičkovného půdorysu s velkorysými ulicemi. Je tu pár výstavních secesních vil a muzea kolem hlavního náměstí, které se, jako téměř každé jihoamerické, jmenuje Plaza de Armas. Ve městě je už vše pozavíráno, tak aspoň v marketu naberu řádně proclené zásoby jídla za vcelku ucházející ceny. V hotelu poprvé rozparádím své kuchařské umění a chuťové buňky ostatních hostů omámím čínskou polévkou a čajem.

Noc: Punta Arenas, Patagonia house, 8800 CLP postel v 6dormu
Doprava: Bus Ushuaia-Rio Grande 180 ARS, Rio Grande-Punta Arenas 400ARS+taxa 3ARS
Ceny žrídla v krámech: pět cookies a houska 10 ARS, coca cola 12 ARS; Chile - velká voda 700, kakao 300, sůši 350, banán 100, houska 100, jogurt 150…
Celkem: 605 ARS + 10625 CLP (1450 Kč)

7. 3. (den 13.) Tučňáci na Isla Magdalena

Na tučňáky jsou tu dvě oblasti – bližší a levnější záliv Seno Otway (20 $) a ostrov Isla Magdalena (50 $). Na Otway ale počty jdou často jen do jednotek, kdežto na Magdaléně jsou rozsáhlé kolonie. Takže tohle by bylo jasné. Kromě organizátorů lze plavbu na Magdalénu sehnat rovnou od přístaviště, kam se lze dostat sběrnými taxíky (č. 15), které mají své standardní ceny (400) a trasy. Jenže to skoro nikdo neporadí, protože turista-retard musí přece zásadně jezdit klasickými taxíky. V sedm jsem u přístavu, kde není ani noha, takže ten nejpozdější čas v 7:30 znamená spíš nejdřívější. Zatím chytám úsvit nad průlivem s vraky a naším červeným trajektem Melinka. Na trajektu je banda Čechomoraváků z Masarykovy univerzity, kteří se po 6 týdnech vrací z české stanice na Antarktidě, kam je přepravuje argentinská armáda, tak trochu pokecáme. Na dvouhodinové plavbě průlivem se občas objeví velrybí vyplivnutí.

Isla Magdalena je asi dvoukilometrový ostrůvek s majákem uprostřed průlivu. Přirážíme ke dvěma budkám s molem na pobřeží, které je už obsypáno malými černobílými tučňáky magellanskými. Je jich tu přes 100 tisíc od září, kdy sem připlouvají hnízdit a vyvádějí mláďata v lednu. Naštěstí i březnu jich tu zbývá více než dost. Jsou sice malinký, ale stále úžasní. Kolébají se kolem a dost je jich zalezlých v norách, ze kterých po větru hází dvoumetrové kakance a vytváří kolem sebe hezké bílé sluníčko.

Ostrov je díky obrovské populaci úplně vyholený, čemuž pomáhá neustávající fujavice, a zem pokrývá jen provrtaná hlína. Skrz pláně vede ohraničená pěšina k majáku s výstavkou o fauně zdejších ostrovů a výhledem na ostrov. Z cesty se tučnáci před lidmi pomalu klidí, ale při sklonění si i rádi do prstíčku klovnou. Na pobřeží jsou houfy školních tučnácích děcek. Jinak na ostrově jsou u sebe spíše párečky. Někteří jsou nádherní, někteří vypelichaní a posraní. Ti jsou vždycky sami. Bohužel máme pouze hodinu a začínají nás nahánět do lodi. Škoda, 4 hodiny se trmácet na vlnách a v téhle tučňácí úžasnosti jen tak krátce.

Z přístavu jdu pěšo s Brazilcem Marcosem a zastavujeme se v obchodních centrech zdejší duty free zóny. Ďobnu oběd a dokoupím pořádné zálesácké zásoby na zítřek (tuňáky, rybičky, sůši, chleba a pomazánky). Dál po hlavní třídě je pár pomníků a velký úplně bílý a čistý hřbitov s dokonale vošmikanými stromy. Ubikace pro rakve jsou tu v několika patrech. Podle jmen tu byla spousta Jugoslávců, hlavně Chorvatů. Hřbitovy já rád všude, řeknou dost o národu, jejich úctě k tradici, předkům i o chování dneška. Míjím muzeum, ale mizerné je nejen vstupné, ale i otevíračka, tak jdu nakoupit na zítřek lístek do Puerto Natales, ojuknout katedrálu a vyplazit se nad barvami hýřící město.

Na hlavním Armádním náměstím opět potkávám Veroniku z Antarktidy na lovu suvenýrů a i já přihodím do batohu sádrového tučňáka. V kanceláři LANu (chilské aerolinie) kecám o letenkách. Šance na Velikonoční ostrovy by stále byla. Dnes sice zas nic levného, někdy dokonce vůbec žádná letenka, ale vždy o půlnoci se mají restartovat rezervace. Na poště mě pustí za přepážku, ať si totálně prohrabu všechny jejich zásobníky a vyberu z toho mála, co filatelistické hrdlo ráčí. A do toho spadlo akorát dlouho očekávané výběrové řízení na jeden baráček v Čechách. Byl by na to měsíc, který přesně zapadl do mých cestovních 40 dní, tak řeším blbosti kolem. Než se dostanu do Lopitos, kde si měli na pivu a steaku pošušňávat Brňáci, už jsou pryč. Co jíst, nevím, mají tu pár názvů a spoustu jakýchsi příloh. Jen u jednoho je napsáno „todos“ (= všechno), což výběr dost usnadňuje. Za 7 dolarů přistál na stole obrhamburger s flákem masa, který do sebe soukám až do noci, kdy v hotelu už všichni spí. Po půlnoci zkusím lovit na webu LANu, ale zase nic.

Noc: Punta Arenas, Patagonia house, 8800 CLP postel v 6dormu
Loď na Isla Magdalena 28000 CLP, sběrné taxi k přístavu 400
Jídlo: oběd-wrap, hranole a cola 2290, obrhamburger 3900 + pitivo po 300, v krámech – sardinky 540, tuňák 530, plechovka piva 440, sůši 360, salám aleman 880/100 gr…
Známka do ČR 600, internet 750/hod… Celkem: 55 540 CLP (2000 Kč)

8. 3. (den 14.) Puerto Natales

Po zbufnutí hotelové snídaně jsem si zašel vymalovat zámeček do železářství. Notnou chvíli jim trvalo, než v mé malůvce objevili visací zámek. Poprchává, vichr, nevlídno… jak někde v Patagonii. V LANu na počítači zase brouzdám po internetu, přepínám jazyky a konečně se něco urodilo a beru zpátečku ze Santiaga na Velikonoční ostrov / Isla de Pascua na poslední týden před mým odletem dom. Citlivost na cenu letenky poslední dny významně klesla, tak už těch 460 eur ani moc roli nehrálo (ale za 300 eur by to mělo být také reálné) a radost se mě drží docela dlouho. Tý jo, Velikonoční ostrov… to není místo, které by mě napadlo, že tam někdy budu.

V buse Pacheco (11:00, 4500 CLP/8$) opět potkávám Marcuse a jedeme do Puerto Natales mírně zvlněnou krajinou. První zasněžené kopce se objeví až u cíle na břehu pacifického fjordu Almirante Montt. Nový autobusák je trochu z ruky a kupuju na zítra lístek do Torres del Paine s otevřeným návratem (10 tisíc/18$).

Užiju si další kostičkovaný půdorys ze vzdálenějšího kopečka. Prozkoumám možnosti jízdy do El Calafate a hostel Backpackers, což je dřevěná překližkárna, ale v malém pokojíku jsem sám. Z batohu vyhazuju zbytečnosti před zítřejším 6denním trekem a je z toho slušný balík, který tu nechám s příslibem další noci po návratu. Venku je slunce a prší vlastně jen, když jdu ven. Hned zalezu do malého milého muzea o zdejších národech a osídlování. Dávám poslední večeři (možná úplně) s pořádným steakem v Don Carlito. Na hotelu netím a jukám na předpověď na Torres – hrůza, teploty k nule a v 38 ze 40 předpovědních okýnek chčije.

Noc: Puerto Natales, Backpackers hostel, 6000CLP/11$ pokoj
Doprava: bus Punta Arenas – Pto Natales 4500/8$
Vstup do muzea v PN 1000, visací zámeček 1500, salmon steak 7000 + pivo á750
Celkem: 26 600 CLP (900 Kč)

< zpět (Ushuaia)   |   úvod   |   DÁLE (Torres del Paine) >