• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

CESTOVÁNÍ

PATAGONIE (4.)
Torres del Paine - W trek

9. 3. (15. den) Torres del Paine I. – Šč trek

Torres del Paine je hlavním národním parkem Patagonie s úchvatnými skalními věžemi, které se dostávají na titulní stránky knih o nejkrásnějších místech planety. V něm jsou dva základní treky – 10denní okružní trek „O“ kolem celého masivu v pustině s divočejším sedlem a turistický 4-5denní W trek v jižní části, kde jsou kempy a několik chatek se základním vybavením. Trasa vede nad jezerem Nordenskjol a vybíhají z ní zpáteční trasy do třech údolí v útrobách masivu, takže z toho je jasné, proč se to jmenuje W. Já k tomu přidal ještě závěrečnou cestu po planině ke vzdálené základně parku do zrcadlového tvaru písmene ruského šč, která zde zkompletuje kilometrovou sbírku na rovnou stovku a ušetří za trajekt přes jezero u Pudeto (22$).

Z Pto Natales je to 130 kilometrů po šotolince, které jsou obsluhovány několika busy. Přes noc vše výš zapadalo sněhem. To bude zajímavý. Začíná prokukovat slunce a kolem pobíhají lamy. Na centrále parku se vyplňují formuláře, podepisují upozornění (za oheň hrozí až 20 let) a reverzy a platí se permit (rasistické ceníky platí i v bohatém Chile, takže pro nás 18000, ale je v tom několik základních kempů). Popojedeme zdejším pendlujícím busem k první zastávce u hotelu Torres se zelenými loukami pro kempování a řadou nových dřevěných stavbiček. Opět se potkávám s Marcosem, tak ho zlákám rovnou na první úsek pod věže.

Věže Torres se tyčí na obzoru a je skoro jasno. Ona je ale štreka i jen k refugiu na start skutečné trasy. Už tam funím na první terenní vlnce. Údolím mírně stoupáme po linoucí se stezce, míjíme občerstvovací chatu. Na konci dole v lese je tábořiště Torres, kde v rychlosti stavíme stany, k čemuž mám doplňkovou zábavu s izolepou. Marcos si stan se spacákem půjčil rovnou v Puerto Natales za pár stovek.

Finální výstup je v kamenném šutrovisku na morénu, za níž se schovávají tři žulové věže. Pod nimi jezero, krása. Jen té modře na obloze je pomálu. Na druhé straně údolí jsou pocukrované zaoblené kopce. K tomu vichr a čekání na odmrakování. Večer ještě zkusím trochu prorazit za kemp do prázdného Japonského údolí, které pokračuje údolím Ticha. Na starých mapách je tam ještě cesta, ale dnes už je zakázaná. Vadí trochu zákaz, kamenné laviny, rychle ztrácející se cesta a padající tma, tak radši zpět zdlábnout trochu jídla a chrnět.

Noc: Torres del Paine, Campemento Torres
Doprava: bus Pto Natales – Torres del Paine 5000/9$, busík po parku 2500/4.5$
Vstup do parku 18000 / 33 $

10. 3. (16. den) Torres del Paine II. – Šč trek

V noci jsem se musel jen trochu přiobléknout. Bohužel se mi nepodařilo sehnat v Natales lahev s tlustým otvorem, abych mohl dělat noční potřeby po horolezecku v klidu stanu. A i když zima je fakt slušná, hrdlo láhve od coly nestačí. Zato v sedm ráno se budím šílenou bolestí. Nemůžu ani hnout krkem. Vyděšeně ležím 3 hodinu bez pohnutí, poslouchám déšť padající na stan s různou intenzitou, která se ale rozhodně nezmenšuje. Čtu zápisky od Foxe a přemýšlím, kde by tu mohl přistát záchranný vrtulník. Narvu do sebe pár brufíků a z hadrů si udělám ochranný límec. První den treku po 10 kilometry a je ze mě úplná troska. Boha jeho.

K polednímu se musím vyplazit ze stanu a v bolestech sklízím stan od bahna. Vyčasuje se a pomalu se šourám k Refugio Chileno na teplý čaj u kamen (1000 CLP). Jde se těžko, ale nápady na skreč jsou zavrhnuty a navíc je to dnes jen zkratkou příjemně z kopce. Je to bez lidí, pouze travnaté pláně, nádherné výhledy na jezera různých modrých barev a čerstvě zasněžené kopce nade mnou s několika ledovcovými splazy, tak docela zapomínám na ranní strasti. Slunce svah rozzářilo, tak stačí jen triko. Čas ubíhá a za zbytků světla dorážím po 15 kilometrech na Refugio Los Cuernos.

Zde jsou všechny plácky na lukách a lesích obsazené, až na konci lesa nacházím jeden plácek na větru, tak stavím větrolamy z klacků a šutrů. V hospodě to pořádně žije a vesele se pije. To mě moc neinteresuje narozdíl od možnosti teplé sprchy, kterou dlouho nahřívám krk. Mezitím ve stanu přibyly dvě nové dírky a ubyly oříšky. Usínám, ale v noci mě na dlouho probouzí sen, jak je stan roztrhán na cáry a všude je vidět ven.

11. 3. (17. den) Torres del Paine III. – Šč trek

Balím 20 minut batoh, dalších 20 minut promoklý stan a vyrážím do počínajícího pršení. Jde se podél jezera Nordenskjold, někdy přímo po plážích, občas se zaplouvá do lesíků, které zde ještě nestačili turisté vypálit. Na jezeře se kroutí vodní tornádka. Takhle časně v hnusu je lidí jen pár, kteří mě dochází a předchází. Já věren svému tempu nepředcházím nikoho. Dochází mě i Marcos a dorážíme do Italského kempu, odkud vede trasa do Valle de Frances. To je vzhledem k počasí uzavřeno a je možné jít jen kryté dva kilometry na Mirador. V budce rangera necháváme batoh a šplháme po šutrech na morénu, odkud se začíná zjevovat Glacier del Frances. Nahoře je ticho, které kazí jen vodopád. Hlavní štíty bohužel zůstávají v mracích, a když ještě zkusíme po skalách dál, akorát se přižene sněhová stěna, která nás strhává k zemi.

Takže asi nic, zpátky, dole sbíráme batohy, dám oběd s tuňákem a buchtou. Už mi to přijde jako velká mňamka. V půltřetí razíme psát další nožku wéčka. Zde už požár řádil docela nedávno a proplejtáme se černými ohořelými pahýly stromů. U nás byl hodně medializovaný ten český případ Šmitáka v 2005, ale jen o dva roky později izraelská partička vypálila plochu dvakrát větší a hlavně mnohem turisticky i přírodně vzácnější. A že i ten náš český nebyl malý táboráček, když zlikvidoval 6 % parku. Tehdy mu hrozilo až 5 let a pokuta 120 miliónů dolarů. Dnes by to bylo ještě horší. Tento asi dva roky starý požár způsobil opět Izraelec. Vzhledem k těm, co jsem na této cestě potkal, tak se izraelské příslušnosti paličů ani nedivím, protože se chovali jak dementi.

Mírně klesáme k nižšímu jezeru Pahoe. Po 8 kilometrech v hnusném lezavu, kdy na ruce přidávám další vrstvu ponožek, dorážím po 20 kilometrech na otevřené ohořelé pláně, v jejichž záhybu sídlí kemp a refugio Paine Grande. Díky zimě se tu člověk ani nezapotí. Kemp je otevřen jen z jedné strany, bohužel zrovna z té, odkud se řítí drsné poryvy vichru. Stan zatěžuju všemi dostupnými kameny a jdu se sprchnout a modlit se aby neulítl. Poryvy s ním vyvádějí neuvěřitelné věci, občas jsou pruty ohnuty úplně k zemi. Ale ostatní stany na tom nejsou ani o ždibík lépe. Je tu vařící přístřešek, koupelna a cvaká se na recepci 4800 pesos. Koukám, že po dnešku mám v deníku zápisku ve stylu „domů“, a „už mě to nebaví.“ Já jsem vůl. Zajímavé, že na tyhle pocity si naprosto nepamatuju. Asi někdy má něco do sebe psát ten deník každý den, a ne po dvou letech, kor když se to jmenuje deník. V noci vichřice vyhnala mraky a masiv Torres krásně ozařuje úplněk. Vichr mlátí stanem i přes noc, ale kupodivu jsem se vyspal docela dobře.

12. 3. (18. den) Torres del Paine IV. – Ledovec Grey

V noci se zas myši snažily dostat pro zbytky jídla v batohu a v klídku si prohryzaly všechny igelity, tak zachráněný zbytek jdu schovat na záchod. Snídám v přístřešku a vyrážím až v deset. Nechávám v tomhle větrném tunelu stan, protože se sem chci večer vrátit na dopsání třetí nožičky. Ukotvil jsem ho, co to šlo, nasypal dovnitř všechny šutry z okolí a ze sedacích lavic udělal větrolam. I tak mě cestou jeho osud nemile znervózňoval.

Vypáleným údolím jdu k temně modré laguně Grey s několika ostrůvky. Dnes se uráčilo i slunce, je teplo, kolem zasněžené štíty a hned to baví úplně jinak. Kilometry obývají nezvykle rychle. Po 2 hodinách je mirador, kde se sice sotva udržím, ale výhled na ledovec Grey, který se ukázkově doplazuje do jezera, vše přebíjí. Na jezeře brouzdá pár osamělých ker úžasných tvarů ve všech barvách modře. Potkávám Marcose, který je už na cestě zpět, protože ještě dnes přejíždí jezero a chce do města. Po dnešní noci, kdy ho stan permanentně fackoval, už tu další noc nechce. Jenže až na konci cesty zjistil, že ten stan ze zad někde trasou ztratil, tak se mu to prodražilo asi o třista tisíc.

Po třech hodinách jsem na refugio Grey, odkud je to kousek na mirador na vyhlodaném poloostrově před čelem ledovce. Teda, dnes už čelo o něco popošlo dozadu, ale i tak šířka stěny je slušná. Je krásně modrej, žádný klasický zaprášenej šmutzig. Jsou krásně vidět plazící se čáry z hor na jeho povrchu.

Trochu okoupnu na pláži nožky mezi zbytky ker a další mirador na dvě hodiny zvládám za 50 minut, abych se brzy mohl vrátit ke zbytkům stanu. Dostávám se nad ledovec do krpálu, ale furt to není ono. Už jsem na trase O treku, kde je minimum lidí. Přes sesuvové kaňony tu mají obrmost, ale další vzdálený mirador už kašlu a přes les se dostávám na okraj stěny na pozorovačku lesní škvírou.

Zpátky mě popohání vichr, tak to dávám z refugia za dvě hodinky. K závěru už po očku hledám létající zbytky stanu, ale stojí, i když chudák dostává co proto. V kuchyňce kecám u čaje s Chilanem Franciscem za pomocí pidgin španglištiny a jdu si užít poslední noc.

13. 3. (19. den) Torres del Paine V. – Jižní trek

Vstávám brzy a i ten stan by se dal důstojně složit, kdybych nejdřív nesundal tyčky. Sušenky jsem tentokrát před myšmi schoval do kuchyňky, kde mi je pro změnu sežrali lidi a zanechali jen rozdrobený a od myší ohlodaný chleba. Šerem vystoupám nad jezero a dál už doslova letím po rovince. Orkán mě tlačí do zad o přesdržku. Žlutými travinami se táhne úzká cestička. Stromy nevidno a vše je vypálené i zde. Občas se zanořím i do skotské vysočiny s rašeliništi, ale dál jsou už jen louky podél řeky a za ní zasnežené hory. Na jediné rozbočce jdu špatně. Sice se to zase sejde, ale zacházet po prašné silnice jsem si nemusel.

V poledne po dvaceti kilometrech a 4 hodinách, respektive po 100 kilometrech a pěti dnech, jsem na konci této úžasné štreky v zadním administrativním centru. Je tu malá výstavka, pozorovatelna vodního ptactva, na obzoru hodně nízko položený oblouk, či spíš úsečka, duhy. Vše tu vyšlo jen na 80 dolarů (permit 18000, dva placené kempy (Paine Grande 4800/nic) a dopravu z Pto Natales - zpáteční za 10000). Bus nabírá na všech zastávkách a mám první řadu, tak bych se mohl kochat, kdyby nepršelo, nebyla mlha, nebyla špinavá okna a já neusnul.

V Puerto Natales koupím lístek na zítřek do argentinského El Calafate, něco zdlábnu, zalehnu v Backpackersu, net, pokec se dvěma spolubydlícími Američankami a ještě do supermarketu na odměny – sůši, čokoláda, piva, jogurt, ovoce… to všechno sežeru a chrnět.

Noc: Puerto Natales, Backpackers hostel, 6000 CLP / 11$ pokoj (550 chilských pesios = 1$)
Ceny: sůši 300, čokoláda 200, piva v plechu 300-500, jablka 150/ks, pečiva 100-400/ks, voda 520, jogurt 150, véča 3000..

< zpět (Punta Arenas)   |   úvod   |   DÁLE (Fitz Roy) >