Odlet máme v nechutnou sedmou ranní, což indikuje vstávání na čtvrtou. Se Zuzu se úspěšně shledáváme a můžeme se těšit na klasickou bohatou snídani ve formě pěti minipreclíčků od ČSA na letu do Amsterdamu. Tam máme 4 hodiny a Zuza hned na úvod nastavuje spací laťku hodně nízko, když se rozvalí do spacáku na zem. A tahle laťka se bude následující dva měsíce párkrát hodit.
Další lety byly s China Southern, kde očekávání nebylo příliš vysoké. Ale Číňané se s Airbusem A330 vcelku činili a i řízky, které jsem nabalil po poslední zkušenosti s Korean Air, si mohly ještě chvíli pohovět na dně batohu. Rychle jsme skončili v mracích, čímž zbyla na koukání už jen obrazovka přede mnou (nebo Zuzu vedle).
Po jedenácti hodinách letu a významně méně hodinách spánku jsme přistáli na základně China Southern v jihočínském Kantonu. Ten má patnáct miliónů obyvatel, ale s nedalekýma bratříčky, jako Shenzen a Dongguan, srostlo už ve čtyřicetimiliónovou megapoli. Skrz smog jsou z letadla k vidění ale jen opuštěná a zpustlá sídliště v okolí letiště. Máme pětihodinové čekání, které trochu zkracuje fronta na tranzit po příletu (naštěstí na ten víza netřeba). Letiště stojí za pendrek a moc toho v tranzitu není.
Let na Taiwan trvá dvě hodiny a já konečně usínám, což na nejkratším letu není zrovna nejpraktičtější. Zuzu mezitím zapředává do družného hovoru s Taiwankou, se kterou se následné dny (marně) domlouváme na průlez nočních marketů v Taipei.
V Taipei přistáváme o půldruhé. Vstupní formality docela v pohodě, jen ostříží čuch (to spojení je asi blbost) neohroženého dvaceticentimetrového psa u zavazadlového pásu sebere Zuzu z batohu řízek. Letiště takové pěkné, moderní a vychcané (všechny směnárny stejné zlodějské kurzy). Na úvod stejně sosáme z bankomatu, a to bez problémů, což dál již nebylo úplnou samozřejmostí, jak by se v roce 2013 zdálo. Platí se tu dolary taiwanskými, kterých je něco přes třicet za jeden americký, respektive 100 TWD = 66 Kč.
Z Taiwanu byly trochu obavy, protože bílá turistika je tu v plenkách a ani s angličtinou to není proti očekávání žádná sláva. Z letiště se dostáváme ještě v pohodě, i když ani na něm se kromě turistického infocentra o angličtinu nezavadilo. Naštěstí louňácký průvodce to dále dobře zastal. V zadní části letiště je busový terminál s pár pokladnami. Do centra jede jakási Western Line za 90 taiwanských dolarů, která končí po hodinové jízdě né úplně vzhlednými předměstími u Sheraton hotelu na hlavní třídě. Tady už to vypadá po asijsku velkoměstský, široké silnice, okolní zástavba nejde pod 15 pater a je tu i slušné čisto, což rozhodně není na Taiwanu pravidlem. Máme tu nedaleko díky webové adrese v lounelym objednaný Taipei Hostel (dvojlůžák s koupelnou za 800TWD). K Sheratonu to má dost daleko, ale za dvojitou mříží je nám v pokojíku dobře. Snad byly i nějaké plány na večerní průlez kolem, ale po drobném odpoledním šlofíku se budíme až se západem slunce, což se využije k otočení na druhý bok a spaní dále.
Noc: Taipei Hostel, 800 TWD/noc s koupelnou
Doprava: bus letiště-Taipei 90 TWD
Celkem 490 TWD (16$)
Finanční zápisky z Taiwanu se nedochovaly, pokud někdy byly, tak byl jen pokus
o rekonstrukci a sčot alespoň bez útrat za žvance. Ty jsou stejně přibližně jako u nás.
Hlavní nákupy byly ve všudypřítomých 7eleven (voda, pečivo, hotovky do mikrovlnek či čínské polévky).
Dnešek měl být jen takové poklidné poflakování na vzpamatování se z přesunu. Počasí bylo ideální, sluníčko a teplota nad dvacítkou. První cíl je zdejší vyhlášená zoologická, kde mají pandy s jejich velmi, velmi inspirujícím životním tempem. Nejdříve se jdeme spolknout metrem, resp zde emártí (MRT). I přes mnoho tras a občas setsakramentsky dlouhé přestupní chodby se v něm dá lehce zorientovat i pro cizince. Ideální je k tomu koupit místní verzi openkradky, čímž padají hotovostní kejkle – za každou vzdálenost a dopravní prostředek se platí jiné ceny (cca 20-32 T$ za jednu cestu). Na úvod je třeba zaplatit vratný depozit 100 T$ a za 400 ji nabít (lze pak vybrat).
Vcelku rychle se z tunelů dostáváme nad úroveň silnic, tak to máme i s pěknou prohlídkou východní části Taipeie, které dominuje, ještě nedávno nejvyšší stavba světa, Taipei101. Kromě toho je okolí prorostlé množstvím zalesněných kopců a lemováno horami, do kterých jsou porůznu vmíseny paneláky. Také Zoo se rozrůstá do kopců (vstup 60T$, možno platit z openkradky). Pandy, i když jen dvě, nezklamaly, jedna chrápe a druhá žere, ale ten areál byl takový divný. Jinak zahrada byla fajn, spousta kytek a tak, po zvířecí stránce o trochu horší, ale na dopolední entrée ideální. Po pár hodinách se necháme turistickým vláčkem (do čehož jsem asi vlezl poprvé, 5T$) a busem vyvézt k druhé zastávce gondoly.
Gondola spojuje několik kopců a končí v horách Maokong, kde jsou vyhlášené čajovny, čajové plantáže a Taipei o sobě dává vědět jen rýsujícími se mrakodrapy v údolích pod nohama. Příjemně se tady turistuje po několika vyznačených trasách kolem čajoven a chrámů.
Oklikou kolem čajů, skrz údolí a přes Zhinan temple chceme nabrat směr do taipeiských hlubin. Jedna odbočka na břehu říčky se mi trošku nepovedla a zanořili jsme se do divočiny, která vyústila ve vesničce na druhé straně údolí než by bylo žádoucí a následovala tak 6kilometrová procházka po okružní asfaltce navíc. Zuzu tím nějak přestala důvěřovat mým dalším zkratkám. Do chrámu Zhinan jsme dorazili už za šera. Chrámy jsou tu často rozsáhlým komplexem mnoha budov a místností s upravenými zahradami s jezírky. Tady je to rozsáhlé pořádně a dostat se z něj naším směrem byla pěkná loterie.
I tato horská silnička by mohla být obsluhována autobusy, ale radši scházíme až k prvnímu monstrpaneláku na zastávku, kde se dočkáme busíku (15 T$), který nás odveze na metro skrz noční živoucí předměstí. Tady se už hodně hlásil hlad. Tedy abych byl přesný, Zuze se hlásil hlad, a to vždy a všude;-) Na začátek to musel spravit McDonald, což je tedy pěkný start v kulinářské Asii. Ale kolem stanice metra nic jiného nebylo. Takže každému dalšímu výletu předchází pro Zuzu povinná zastávka v 7eleven pro zásoby.
Vystupujeme nedaleko 101 na tepoucích ulicích, kde podle mapky má být jeden z nočních marketů. Tenhle nepatřil asi mezi ty vyhlášené, ale ďobli jsme nějaké pokusné žvance a ovoce, které ale bylo dost drahé po celé zemi. Courání se děje jen na nejbližší stanici metra, únava je už pořádná, že vcelku ignorujeme stojedničku stojící jen o blok dál a padáme do metra a do postele.
Noc: Taipei Hostel, 800 TWD/noc s koupelnou
Doprava: městská v Taipei 400 za easykartu, gondola 50
Ostatní: vstup do zoo 60, fishburger 30, velké vody 20
Celkem bez jídla cca 600 TWD (20$)