• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

CESTOVÁNÍ

Taiwan, Sumatra & Indočína 2013
(6. Taipei a okolí)

28. 1. Taipei

Od Sun Moon Lake je už trochu autobusová konkurence, tak není o moc dražší vzít rovnou čáru do hlavního města než se kodrcat na vlakový přestup. Autobusy v Taipei končí u hlavního nádraží, tak teď jen tam najít ubytování. Náš minulý hostel se nám nepodařilo zajistit i přes několik emailů, nejdřív říkali, že možná budou mít plno, pak už pro jistotu nereagovali vůbec. V hotelích kolem hlavního nádraží moc úspěchy nemáme a pod 2000 to jde hodně ztuha. V turistických informacích na nádraží ale nějaká nabídka byla, tak jsme šli po nejlevnějším v okolí centra, což byl o zastávku dál 1+1hotel za tisícovku, což nám zarezervovali, pokud tam dorazíme v brzké době. Každopádně o něco jednodušší by bylo něco najít přes internet třeba na trivago.cz. Náš kutloch byl ve staré části města, což mělo mnohem lepší atmosféru než okolní mrakodrapno. I v prospektu to nevypadalo na úplný švábík hotel, i když ta růžová postel ve tvaru srdce v pokoji možná měla cílit i na jiné zákazníky. Cestou jsme minuli pár dalších hotelů s cedulemi kol tisícovky, ale asi bez oken či tak. Na naší adrese byly různé hotely v každém patře, tak jsme nejdřív zkusili ty sousední, ale k naší cenové úrovni se to nedostalo. Srdcová postel tu nebyla, ale pohoda, klid, čisto a hodně srandovní recepční, který ve svém malém budníku asi poctivě slouží 24hodinovky po celý týden. Bereme tu závěrečné tři noci.

Tahle část Taipeie je úplně jiná. Ale on náš Čerňák s Klánovickým lesem taky není holt jako chodit po Staromáku, takže máme před sebou 2,5 dne na to, abychom Taipeii dali co proto. Dnes začínáme starým městem s cílem v templu Longshen, což je nejznámější temple pro místní s pěknou a poklidnou atmosférou. Procházíme i jiné templíky s pecemi na pálení papírů a štosů přáníček. Po starých uličkách se dostáváme k našemu výlezu z metra, kde to pro změnu pořádně bliká a žije kalícím životem. I když kalení... mladí Taiwanci venku jen mobilují a čekají fronty na mekáč.

Noc: Taipei, 1+1hotel, 1000 za pokoj s koupelnou
Doprava: bus Sun Moon Lake-Taipei 470, metro 20
Celkem bez jídla cca 990 TWD (33$)

29. 1. Taipei

Dopoledne razíme na Čangajškovo muzeum, kam byly odvezeny hlavní poklady z pevninské Číny, které vezla se sebou Čangajškova armáda, jak postupně ustupovala. A když nakonec ztratili všechno kromě tohohle ostrova, zůstalo to tu. Těch kousků je na půlmilionu, vystaveno je 12000 a různě se to střídá. Dostat se tam musí metrem plus busem (díky openkartě jsou časově další spoje mnohem levnější, než kdyby se to platilo samostatně). U výlezu z metra jsou i anglické nápisy, takže to sem jde v pohodě. Stojíme před klasickou bránou a v pozadí pořádný barák muzea. Vstup za 200 a dovnitř se nemůže s batohem, foťákem, vodou, vlastně s ničím. Dáváme si na tři a půl hodiny rozchod. Chození po muzeích je pro nohy a záda asi nejhustší záhul. Závěr už jen končím usazením na lavičce uprostřed místnosti a očumováním předmětů kolem. Je toho moc včetně nejrůznějších zlatých cetek, ale momentálně největší vystavený hit je hlávka čínského zelí. Pravda, z nějakého skla, ale stejně. Každopádně předměty z dob, kdy jsme ještě někde u Volhy možná kamenem škrtali jiskry, jsou úctyhodné.

U metra dáváme dlabanec, kde skáču do skoro italské restaurace, ale kotlík zapečených těstovin s kuřetem v kari byl naprosto skvostný. Zuza zatím někde ulovila své tofu a mohli jsme dojet na konečnou do lázní v Beitou, což jsou nejveřejnější horké prameny v okruhu města. Lázeňsky působí i celá čtvrť, v postranních údolích se v páře vynořují vařící prameny, které jsou pak rozváděný do okolních hotelů, kam si lze taky na hotspringy zalézt. My jdeme do veřejných bazénů, které u pramenů jsou vařící neskutečně (40 TW$ na 4 hodiny – po nich to vždy vyklízejí a uklízejí, čímž zajístí, aby se tam nikdo neválel celý den).

Po vycachtání jsme původně měli domluvenou schůzku v nočním marketu s Hongkongčankou z letadla, ale bohužel musela zas někam odletět. Tak nejslavnější noční trh Šulin prolejzáme sami. Žije to tu taky pořádně, krámků i lidí nespočet. Něco jsme uďobli a prodrali se tu nocí pár tepajícími bloky.

Noc: Taipei, 1+1hotel, 1000 za pokoj s koupelnou
Doprava: metro 4x, bus 2x
Ostatní: vstup do Čangajškova muzea 200/student 80, vstup lázně Beitou 40
Celkem bez jídla cca 720 TWD (24$)

30. 1. Wulai - Neidong

Dnešní cíl byl trochu za Taipeií, která je obklopená krásnou přírodou a horami, které jsou tak lehce dostupné. Jedeme na konečnou metra (Xindian), odkud by měl často jezdit autobus do Wulai (číslo 1061). To „často“ se tu docela protahuje k radosti taxikářů, kteří odlákali pár cestujících. U výlezu z metra bývají i letáčky a informace co a kde v okolí, takže se tu snad neztratíte ani vy, až pojedete náhodou kolem. Bus byl pěkně našláplý a při naší výšce jsme stáním drželi střechu hlavou. Ještě že negelujeme Schwarzkopfem. Rychle opouštíme betonový panelákov a v zákrutách údolí smaragdové říčky laškujeme s žaludkem. Ten Zuzin ale neměl dnes moc náladu. Dorážíme do cílového městečka Wulai Hot Springs, které slouží jako horská destinace pro měšťáky. Zase spousta turistických stánků, restaurací, horké prameny a mimochodem tady nabízejí krásné ubytování s vlastní lázní s těmito prameny pod tisícovku (snad). V okolí se dají dělat nějaké túrky. Pro domácí je to ale jen o procházce po asfaltce, či ještě lépe minivláčkem, do vesnice o 2 kilometry výše, naproti níž padá stometrový vodopád.

My pokračujeme po silnici mnohem dál kaňonem Nanshih k parku Neidong. Po projití silničního tunelu a několika zákrut se dá dostat mostem na druhou stranu řeky, kde už vede pěkná pěšína až ke vstupu do parku. Ten začíná vodní nádraží, pokračuje vyhlídkami na vodopády a stoupá kamsi nahoru. Tam se už nechce Zuze a mě začíná tlačit čas, bota a tma. K cíli, kde stejně nevím, co má být, nedorážím, seberu jednu flash kartu na zemi (bylo na ní 200 fotek, z nichž 198 byl obličej nějaké Číňanky a 2 fotky okolí bez ní – ale při všech těch domácích vymoženostech tohle musí být zrovna velikost 0,5 GB, což tady muselo letět tak před 10 lety). Zpátky za šera byl učiněn stopovací pokus, ale aut moc nebylo a žádné z těch dvou nezastavilo. Busy naštěstí jezdí i dost pozdě, tak nebyl problém ještě stihnout ponoření do obžerství kolem hotelu. U švadleny jsem nechal zalátat i kaťata.

Noc: Taipei, 1+1hotel, 1000 za pokoj s koupelnou
Doprava: bus Taipei-Wulai 2x ?80, metro 2x
Ostatní: vstup do Neidong park 40, švadlena 150
Celkem bez jídla cca 900 TWD (30$)

31. 1. Taipei

Po sbalení a nechání věcí na recepci jedeme na novější taipeiské stavby. Začínáme prohlídkou prezidentského paláce, kde nafasujeme osobního průvodce, který provede historií, životem otce zakladatele a fotkami těch, co se s ním kdy vyfotili. Pochlubí se asi desítkou zemí, které Taiwan oficiálně uznávají, a jak na tom skvěle jsou. Vůbec uznání a neuznání Taiwanu je sranda velká. Různé pacifické a karibské ostrovní zemičky uznávají buď Čínu nebo Taiwan podle toho, kdo kolik zaplatí na rozvojovou pomoc. Takže někdo to stihne i dvakrát otočit během pár let (Nauru). A to původně Taiwan zastupoval celou Čínu i v OSN až do roku 1972, ale pak to otočili skoro všichni a Taiwan byl out.

O něco dál máme Čangajškův memoriál, což je ohromné prostranství a na každé straně krásné budovy Národní knihovny, Národního divadla, vstupní brány a mauzolea. Uvnitř mauzolea jsou zase různé výstavky a památky na Čangajška. Před Národní halou se v odlesku vstupních dveři kochají sebe samými cvičící a tančící celé třídy mlaďochů a mlaďošek.

Přejedeme k nejvyššímu mrakodrapu Taipei101, který jsme napoprvé únavou nějak ignorovali. Nahoru by se sice chtělo i přes trochu dražší čtyřstovkový vstup, ale na vystání dlouhé fronty už bohužel nebyl čas. Venku se zatím rozpálilo slunce a teplota přelezla třicítku. Stíháme ještě projít přes memoriál Sun Yat-sena s dalším parkem a výměnou stráží.

Pak už jen sebrat batohy, udělat fotky s recepčním, z automatu získat zbylé dolary a zálohy z openkradky, nakoupit na Western Terminalu B (u vlakáče) lístky na bus na letiště, který jezdí každou čtvrhodinu, báj báj a těšit se na kousek domova v Singapuru. Na letištním směnárenském monopolu ještě směním zbylé dolary na tvrdou singapurskou měnu a před devátou nastupujeme do letadla Jetstar. Ten má naštěstí limit na váhu ještě 10 kilo, které se stejně moc nekontrolují. I jinak tenhle lowcost byl v pohodě. Asi jak patří pod křídla Quantasu, tak nejdou na dřeň jako Ryani nebo Ejša.

Noc: v letadle
Doprava: bus Taipei-letiště 90, metro 3x
Ostatní: vstup Prezidentský palác, Čangajškův memoriál a memoriál Sun Yat-sena zdarma, pohledy á20, známka do ČR a12
Celkem bez jídla cca 210 TWD (7$)

Suma sumárum, Taiwan byl nádherný. Na téhle cestě jasná jednička. Určitě je zralý i na návrat v budoucnu. Ale chce to na dýl, do hor na měsíc, a víc dní i kolem Taipei (bez víz je tu povoleno 90 dní, takže by se to mohlo vejít). Není tu taková tláča jako jinde v Asie, respektive bělochy skoro nepotkáte a čínské turisty stejně nerozeznáte od místních.

Poznámky:
- Rýže a nudle levné, na naše 30-50 Kč
- Busy drahý a beze slev
- Vlaky levnější a na isica sleva 30 %
- Ovoce drahý a málo. Jen dvakrát jsme potkali prodejce z farmy (3 kg mandarinek 50$, papaja 15, voskový jablíčka 2. Jinak za pár kousků chtějí nekřesťanský peníz.
- 99 procent Taipeičanů nosí brýle a zbytkové procento asi čočky
- Wifi internet je i na nejvyšší hoře v 3952 mnm
- Městské a místní mapy zcela ignorují zavedený sever nahoře a různě mapy otáčejí, aniž by ukazovali, kde je sever či měřítko. Děs běs se v tom orientovat.
- Utratili jsme komplet včetně jídla, suvenýrů a poplatků 14.300 TWD, cca 9.700 Kč za 17 dní, takže nějakých 570 Kč na den, dál už by to mělo být o půlku levnější
- Bez jídla sčot vyšel na 344$, takže 20 dolarů na den za ubytování, dopravu kolem ostrova a nějaké vstupy