• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

CESTOVÁNÍ

Taiwan, Sumatra & Indočína 2013
(10. Sumatra - Jezero Toba a nemocnice v Tuktuku)

9. 2. pokr. ostrov Samosir

I když jsme tu mimo špičku v dešťové sezóně, která právě teď dává o sobě vědět, jsou ubytka docela full. Až v posledním zákoutí relativního centra Tuktuku v guesthousu Linda nám místní čmoud nabídl apartmán za šede, respektive pade. Poslední turistický marketingový pokus byl učiněn v mém 10 let starém lonely, kdy ho ještě řídila prý příjemná domorodá Linda. Ta asi zdrhla (doufejme v lepší variantu) a nechala podnik možná exmanželovi, který ke starání se o apartmány přistupuje s chlapsky čmoudím přístupem. Nicméně dlaždičky jsou věčné, apartmány špatné nejsou (pokud se nerozpadá postel – proto měníme pokoj) a výhled s terasou přímo na břehu jezera je parádní. Navíc se přes hráz dojde lehce k expandujícímu resortu vyvoněného rezortu Tabo Cottages, kam máme přímý přístup, čímž získáváme nádherné zastřešené lenošiště nad jezerem, lehátka, koupací vstup do jezera a bazén.

Hned do Bagus na zábavu a jídlo, které zde obohacují o železo trochu naturálněji. Na naše námitky ke kusům drátěnky v dýňové polévce koukají téměř uraženě. Potkáváme opět chlápky z hotspringů, kteří tu i bydlí, krafeme a pozorujeme jakési místní tance. Jezero je totiž domovem zcela odlišného etnika Bataků, kteří jsou mnohem příjemnější než průměrní Indonésané, se zvláštní kulturou a písněmi, krásnou vyřezávanou architekturou a také jsou plně christianizování, čili nás tu čekají příjemná rána bez mešit. Večer vylezeme na posed nad jezerem, kde si vychutnáme nádhernou noc pod hvězdami na matračkách. Ani se nám moc nechce do našeho slavného apartmánu.

Noc: guesthouse Linda, Tuktuk, 50k za pokoj s koupelnou
Doprava: privatejeep Berestagi-Parapat 100k, loď Parapat-Tuktuk 10k
Nákup a véča 32; internet 3. Celkem: 170k (19 $)

10. 2. Danau Toba a ostrov Samosir

Prolejzáme Tuktukem do, Michalem vychvalované, Caroliny na špičce poloostrova. Ale to je na nás až moc rušné a přeplněné. Ale mají před ní alespoň dobrou snídani s porridgí (brr) pro Zuzu a sladkým jogurtem a čokopalačinkou pro mě. Jídelní základnu jsme si nakonec udělali ze zastrčené Liberty s příjemným panem majitelem, i když jídla nebyli úplný hodobóžo, ale zas bez drátěnek a levný. Na večer si objednáváme barbecue fish. Dnes máme v plánu výlet k vodopádu, jehož velikost padající z hor nad vesnicí vypadá zdálky parádně. Je to tak na dvě hodiny (na hlavní okružní silnici, po 100 metrech za mostkem do kopců, skrz batacké vesnice milých lidí a na zřetelné křižovatce cestou doprava). Tahle vedlejší cesta lemuje podkopec a míjí mnoho starých typických batackých stavení s převislou střechou a protáhlou štítovou špičkou. Na polích jednoznačně vede čerstvě zasazená sytě zelená rýže. Před potokem zahýbáme skrz dvorek do háje, kde paní pase buvoly. Sice si nerozumíme ani slovo, ale kecáme asi čtvrthodinku. Dál už se drápeme úzkou pěšinou lesem a moje fivefingersky opět pláčou. Dostáváme se k zurčící vodě, kde dál už musíme bosky po šutrovitém řečišti. Máme tak nakonec i slušný canyoning. Sem se asi už moc lidí nevyškrábe. Dvousetmetrový vodopád, na jehož špičku tady nevidíme, má pod sebou malou ledovou tůňku, tak si tady pěkně zablbneme.

Dole pokračujeme po cestě pod horami a nad rýžovými poli. U kostela se školou si trochu zakopeme s dětmi. Po značně delší době se nakonec prodereme na hlavní silnici, kde jsme se dostali až do Anaburi, což je slušná zacházka. Do Tuktuku tak jdeme po břehu celého poloostrova. Tím se zastavujeme i u tzv. Stone chairs, což jsou batacká obřadní a soudcovská místa. Kolem toho je cosi jako skanzen, mnoho domorodých baráků uvedených v původním stavu (ale takových jsme mimo hlavní silnici minuli několik desítek), na place se předvádí, jak se řezali hlavy a údy (před useknutím se hlava pepřila a očiliovala) a v přístřešcích jsou tucty prodavačů suvenýrů, kteří nabízejí vyřezávané sošky od pár centimetrů po nějaký ten metřík. Procházka se nám pořádně protáhla, tak večer jen padla ryba s peanut omáčkou a místní pivo Bintang, které je tu v Indonésii na zdejší poměry pěkně drahé – od 2,5 dolaru.

Noc: guesthouse Linda, Tuktuk, 50k za pokoj s koupelnou

Jídlo: jogurt s čokopalačinkou 5k+8k, smažené banány 3k, ryba s přílohou 28k, pivo *23k.
Vstupné skanzen 3k, vyřezávaný baráček 10k. Celkem: 94k (10,5 $)

11. 2. Tuk Tuk relax

Dneska byl plán na trek do kopců nad jezerem, ale po pohodové snídani v Liberty se Zuza cítila nějak rozlámaně a koneckonců jsme na dovolené a času máme momentálně spoustu. Čili z dneška se stal den čistě válecí. Kdybychom tak věděli, kolik takových dnů nás ještě čeká. Teď se jdeme natáhnout na pokoj, pak na verandu, a pak i o celých 10 metrů dál na břeh jezera opalovat si těla. K tomu pořádná dávka plavání nad Atlantidou. Voda tu totiž poslední měsíce a roky dost stoupla a pod plovoucím tělem je bývalé vybetonované pobřeží, schůdky a zábradlí. Dnes voda zatopila i některá dolní patra mnoha rezortů a i u na podlahu našeho apartmánu chybí tak 10 čísel. Jinak tady taky dvakrát denně prší – dopoledne a odpoledne.

Kromě válení taky debužírujeme, nejdřív u Caroliny a navečer zas na střechu Liberty. Ale abychom se odsud neodvalili jak koule, začneme se trochu mírnit, dáme jen oněcované nudle respektive rýži. Pak se ale ještě objevil nápad (kupodivu né můj) na ananasovou palačinku. A po nejpohodovějším dni přichází nejnáročnější noc.

Noc: guesthouse Linda, Tuktuk, 50k za pokoj
Celodenní žranice 67k. Celkem: 92k (10,5 $)

12. 2. Nemocnice

Ve spánku zaznamenám, jak se Zuza zvedá a následně pořádná rána a nic. To pořádně probudilo mě, Zuza leží na zemi v bezvědomí, z hlavy jí teče krev, ale probírá se a dopotácí se na záchod, kde se konají né zrovna věci hodné popisování do deníčku. Krev byla z rozseknutého obočí od brýlí a vypadá to na velmi efektní jizvu. Zuza se nakonec dala trošičku do kupy, ale moc dobře se mi teda neulehá, kdo ví, co z toho může být.

Následuje trochu spánku a po 2 hodinách jdu na záchod já. Tam si nějak říkám, že ten strop je zajímavej, ale proč na něj vlastně takhle koukám. To už se dopotácela do dveří Zu, kterou pro změnu vzbudila rána. Aha, takže teď jsem upadl do bezvědomí, elegantně přímo na znak, zas já. Krev z hlavy pro změnu teče ze zadní části hlavy, která si vybrala na zmírnění nárazu ostrý roh zdi. Pak už následovalo jen bratskosestrské střídání o mísu a kýbl. Mezitím došla voda, která začala zoufale chybět a pomohla by od totální dehydratace. Pak se to trošku zlepšilo a s přestávkami jsme dospali do rána.

Ale to vysvobození nebylo. Došourali jsme se opírání jeden o druhého do jídelny vedlejšího resortu Taba Cottage, kde se dala natočit voda do flašek jako refill (3000). Paní majitelová nám udělala hnusnou porridge a isodrinky, za které, jak jsme zjistili o dny později z jídeláku, naúčtovala dvojnásobek cifer. To zdůvodnili, že do porridge museli dát více soli. Nabízí nám i odvoz do nemocnice, což zatím nebereme a myslíme si, že to vodou zachráníme. Odpoledne jsme to vzdali a nechali se polomrtvolně naložit od jednoho kluka na motorku a odvézt se do, naštěstí jen kilometr vzdáleného, zdravotního střediska. To už vedu ve chcíplosti suverénně já a Zu je líp a je na mě jednou i hodná a milá;-) Doktorka tu ale bude až za 3 hodiny, tak padám na zem a počkám si na dlaždičkách.

Doktorka pak přijede až do haly na motorce. Sestry, kterých jsou tu asi 3, sice anglicky skoro ani ťuk, ale s doktorskou se Zu pečlivě domluvila v pohodě. Vezmou nás na ošetřovnu, lehneme na vozíčky pamatující holandskou armádu a nasadili nám nějaký prášky, minerály a kapačky. Zu je varuje, že po injekci se jí asi udělá špatně, což moc nepochopily a radši jí nedaly nic. Jinak je tu klid a žádní pacienti. Na chodbě se občas jen proženou hrající si haranti a doktorka na motorce. Zu tady přes noc zůstává se mnou. To už bylo v pohodě, jen šourání se na záchod, kde ani netekla voda, nepatřilo k nejoptimálnějšímu.

Noc: guesthouse Linda, Tuktuk, 50k za pokoj
Jídlo: ranní porridge 18, 2isodrinky 12, voda 5. Celkem: 60k (7 $)

13. 2. Tuktuk

Ráno mi je furt dost mizerně. Přinesou nám jídlo, řádně osmažené, což teda nevím, jestli je ideální, ale jinak se tu jídlo vlastně ani nedělá. Ale něco sníst se jako má. Nafasujeme ještě prášky, antibiotika, rady a účty (já za 595 tisíc, Zu bez kapaček jen 190 tisíc. Prý to byla nějaká bakterie a pak těžká dehydratace a ještě nějaké latinské slovo tam bylo. Účet jsme zaplatili v cashi, čímž jsme pořádně vyluxovali peněženky. Fakturu i s anglickým popisem nám pak do měsíce bez problémů proplatila čobka, u níž jsme měli cestovní pojištění k platební kartě (za 300 Kč ročně).

Do Lindy dojdeme pěšky, respektive mě tam Zuzu dotáhne. Venku celý den paří slunce. Tak aspoň roztáhneme závěs a můžeme být šťastní, že zrovna tady máme tak dokonalý výhled přímo na jezero. S jídlem jsme odsouzení bohužel na Tabu Cottage, která jediná je blízko. Není to úplně nejlevnější a už vůbec ne nejlepší, ale o každý krok méně má pro nás cenu aspoň tisícovky. Baba majitelová zatím číhá, kde zas někdo upadne, aby ho mohla natáhnout. A vzhledem k osazení německými a holandskými důchodci, se občas dočká. A ani dneska nebyla noc z těch nejideálnějších.

Noc: guesthouse Linda, Tuktuk, 50k za pokoj
Jídlo: obědová smaženina 10k, véča 25k, voda 3k. Celkem: 63k (7 $) + nemocnice 595k (67 $)

14. 2. Tuktuk

Situace se nám začíná obracet, Zu je spíš mizerněji, já se z toho snad už lížu. Jdu pro další léky do nemocnice a pro kytičku pro Zuzanku. Úspěch má ale hlavně donesené jídlo. Čmoud se na nás také přišel podívat, jestli ještě žijeme. Večer jdu zkusit i bazén, ale ten je dost špinavej, myjí ho už týden, vždy udělají tři pruhy na dně a pokračování příště. Vodu má stejně studenější než jezero. Ale s lampičkami a nasvícené vypadá v noci hezky. To se nám ten deník takhle hejbá.

Noc: guesthouse Linda, Tuktuk, 50k za pokoj
Jídlo a nákupy 48k, léky 10k. Celkem: 83k (9 $)

15. 2. Ambarita

Dnes vyrážím na trek. Docela ptákovina vzhledem k těm antibiotikům a nedávnému stavu, ale potřebujeme hlavně peníze a jediný bankomat na ostrově je v Ambaritě. Ale mám i smělejší cíle a zachtělo by se konečně vylézt na ty hory nad jezerem. 5 kilometrů se zastávkou u dalších kamenných křesel do Ambarity uteklo v pohodě, jen bankomat trochu škudlí a dává maximálně jeden a čtvrt miliónů po padesátitisícovkách. Je tu i pošta, tak nakoupím známky (odsud chtěli známku o půlku levnější než minule z Bali) a pošlu pár pohledů. Na hlavní silnici si opět dávám smažené banány a nějaké sušenky a pokračuju nahoru do svahu, kde tuším cestu do hor podle mapky. Na začátku byla i šipka, ale dál se už beznadějně ztrácím v hustém porostu a cestu do hor nemůžu najít. Zkouším asi pět cest, ale nic. Z jedné mě vyhání naštvanej bejk či bůvol. Navíc tělo začíná trochu protestovat a naznačovat, že je to fakt blbej nápad.

To potvrzuje i přicházející déšť, který utnul prolejzání zatopených břehů. A to jako že nakonec déšť nešetřil. A jako že na dlouho, tak se postupně zmoklej jak slepice dostávám k apartmánu, kde mám jen vzkaz, že mám zase zpátky vyrazit do Liberty, kde si relaxuje Zuza. Ta furt nemá moc elánu, čímž nápad na půjčení motorky a objetí ostrova padá a kupujeme si na zítřejší noc lístky na autobus na jižní polokouli.

Noc: guesthouse Linda, Tuktuk, 50k za pokoj
Jídlo a nákupy 31k, známka á5k. Celkem: 66k (7,5 $)