Ze Skalistých hor zase zpět k Pacifiku. Městečka jako Clinton, Lillooett či Pemberton jsou zase skoky do minulosti. Dřevěné domky a mosty stále odolávají, po železnicích se prohání ruční drezíny. Hory kolem furt dosahují tří kilometrů. Joeffre Lakes Trail pod ledovec by stál za hřích, ale už zase prší, tak jedeme dál s drobnými zastávkami.
Posledním slavným městem je Whistler. Mondénní olympijské velkoletovisko (v roce 2010 odsud přivezla bronz Šárka Záhrobská), které žije i teď, jen lyže byly vyměněny za horská kola. Za Cheakamusem jsou nějaké pěšiny v kopcích ke kráteru s jezerem Lagger. Jsme docela nízko a lesy jsou husté a nasáté pacifickým živlem. Zuza už na vodopády nevyleze, ale tenhle Brandywine padající v zácloně do díry je parádní. A ještě jeden pořádný 335metrový vodopád Shannon stihneme za soumraku nad Squmishem u moře. Zbufneme něco dole ve městě a uložíme se ke spánku u mořské hladiny v Darrel Bay.
Podél moře dojedeme do Vancouveru. Když jsem se kdysi ptal domácích, co tam mají hezký, tak dali dohromady jeden park (Stanley na ostrově). Náš úkol je v Downtonu v krámečku, kde by měla AirCanada na své náklady opravit Zuzčin zničený kufr. Normálně na to mají 14 dní, nám to slíbí za dvě hodiny, tak obejdeme okolí vlakového nádraží a zálivu.
Zbývá ještě čas do nočního odletu, i když ne tolik na zajížďku do národního parku vedle ve Státech, tak vyberu nejbližší kopec nad Vancouverem, kam se dá nejvýše vyjet autem. Hned nad městem je Mount Seymour. Vyjedeme do 1100 mnm, město je pod námi, jezera mezi, moře v dáli a zasněžené hory kolem. Sezóna už skončila, turistická ještě potřebuje odtátí, tak si slušné kanadské sněžné trmácení dáváme i na dohled od letiště.
Za hodinu jsme od sněžných závějí na pacifické pláži Iona u letiště, kde při západu slunce děláme závěrečný velkoúklid, dojídáme zásoby a dopřejeme si sprchu z vyhřátých trubek. Po setmění vracíme auto s nájezdem 6000 kilometrů a čekáme na půlnoční let zpět na druhou stranu kontinentu.
Do quebeckého Montrealu přilétáme ráno. S cestou proti slunci je už tak krátká noc setsakra prťavá. Máme tu skoro celý den do dalšího letu, tak sjedeme do centra frankofonního historického města na kompletní prolezení (zpáteční bus z letiště 10 CAD).
Další noc v letadle a ráno v dalším městě. Opět docela frankofonním. Zatím teda. Na letišti se loučím se Zu, která tu bude pár hodin čekat na další let a já si jdu projít kus Paříže kolem Louvru a něco nakoupit (ne, neptejte se). A fertig, pak už jen dojít k žlubusu a další nocí dom.
A doma. Příjemný roadtripík. Na tohle je prostě Severní Amerika dokonalá. Sice hlavní cíl Aljaška krachla hned v úvodu, ale zpětně jen dobře. Yellowstone a Montana v tomhle čase byl určitě lepším, barevnějším a faunovitějším místem. A o důvod víc se do té Ameriky zase vrátit a dorazit ten můj etapovitý výlet z Ohňové země až k Severnímu ledovému oceánu.
Půjčení auta 33700 Kč/28 dní (minivan je o 10 tisíc dražší než corolla, ale je o něco praktičtější, campervany by byly za další dvojnásobek)
Benzín 11300 Kč (6000 kilometrů, nejlevnější benzín v USA (2,8$ za galon = 17 Kč/l) a v Calgary (1,4 CAD/l 25Kč), v národních parcích minimálně o půlku výš
Ubytování 900 Kč (1x hotel Calgary, 1x placený parking Icefield Cntr)
Pasy do národních parků - 1800 Kč v USA a 2400 Kč v Kanadě
Kurzy USD 22.5, CAD 17.6
Útrata v Kanadě 25000 (ve dvou, ve čtyřech další dělení)
letenka Paříž - Montreal - Vancouver a autobus Praha - Paříž a zpět 4800
městská doprava v Montrealu a Paříži 1000
Celkem 30800 + jídlo po pár dolarech denně