Západní KANADA a USA, roadtrip 2018 (1.)
Paříž & Kanadská hranice
19. 5. 2018 (sobota) Paříž
Přes noc jedu žlubusem, kde jsem spal až pod dopolední katedrálu v Remeši. V Paříží jsme se nakvartýrovali k Zuzčině kamarádovi Ondrovi v nedalekém Chatou, který se o nás vzorně postaral. Nacházím ho v kavárně na typickém pařížském předměstí. Jako typický myslím ještě dle filmů ze starých časů – kytičky, secesní baráčky, kamenná náměstíčka. Pravda, dnes je spojení pařížské předměstí už vyhrazeno pro jiný obrázek.
V Paříži jsem asi popáté, ale stejně opět lezu na klasická místa. Jako první je nedaleké La Defense se skleněnými mrakodrapy a děravou krychlí. Hned několik věžáků tu má Kupka. I když ještě víc zaujaly válcové věže Tours Aillaud nedalekého sídliště postaveného v roce 1976 s kulatými okny a vlnovkami všude kolem lehce připomínající mimozemské město.
Dnes je muzejní noc, tak se po půlhodinové frontě vmáčknu do Centre Pompidou s galerií
a muzeem moderního umění. Barák je nezaměnitelný a slavný sám o sobě vysunutím všech ocelových serepetiček
a trubek před fasádu. Uvnitř je pár známých jmen ze začátku minulého století (Miró, Picasso, Rousseau),
ale ty novější expozice jsou poněkud mimo chápání maloměstského burana.
I Kaplický to sem dotáhl se svou knihovnou (pro Paříž). Pro ty přízemnější je ze
střechy aspoň pěkný pohled na půlnoční pařížské panorama.
celodenní lístek na metro a příměstské vlaky RER do Chatou - Mobilis 12€
na víc dní se vyplatí týdenní Navigo Semaina za 23€ do všech 5 zón)
vstup Fontainebleau 12€
Paříž
Grande Arche v La Defense
Paříž
Sídliště Tours Aillaud
Paříž
Centre Pompidou
Francie
Zámek Fontainebleau
Francie
Zámecký park
Francie
Ludvíkova ložnice
20. 5. Chateau Fontainebleau
V neděli prolezeme prosluněné nábřeží a uličky za Notre Dame a sjedeme do klasické a po Versailles nejbližšího zámku jménem Fontainebleau. Jeden z nejrozsáhlejších francouzských zámků nabízí klasiku - krásu, eleganci, bohatě zdobené útroby, rozsáhlé parky s vodními hladinami, všude kytky, unesco a historie Ludvíků… asi i hezčí než Versailles a ideální na nedělní potulování.
21. 5. Let do Vancouveru
Poslední postelové vyspání a dopoledne na letiště RER-Béčkem (10€). Letíme s Air Canada přes Montreal. Aerolinka patří ke skoupějším. Přes moře to ještě ujde, ale po Americe už létá odnož Rouge, což je pětihodinový hladolet, tak předtím na přestupu trochu vyžereme salónek.
Ve Vancouveru přistáváme před půlnocí. V půjčovně hodí ty špatné zprávy, že Aljaška nebude, tak jsem ji operativně zaměnil za jižnější Yellowstone, který jako jediný vypadl z naší minulé transamerické cesty. Mně to přišlo jako rozumná výměna, ale Zuzu to sralo dost. Další očekávanou špatnou zprávou bylo, že místo Dodge máme Toyotu, která ty sedačky a rovinu moc vyřešenou nemá, tak sbíráme kartóny a každou noc zadní sedačky stěhujeme. Má to quebeckou poznávačku, takže se někdo před námi hezky projel. Auto ještě můžeme zkusit změnit, ale vnitrozemských poboček je poskrovnu a auta nemají a rentalcars nekomunikuje. Kostky byly vrženy. A byl to nakonec pěkný hod. Teď vyrážíme nocí pryč z letiště a města podél americké hranice do vnitrozemí na nějaký piknik spací plácek.
22. 5. Po kanadské hranici
Hraniční čára tu není zrovna nejinteligentnějším geografickým počinem. Od Vancouveru je to mnohatisícikilometrová přímka po 49. rovnoběžce. Jedeme těsně nad ní směrem k hlavnímu hřebenu na hranici Britské Kolumbie a Alberty, kdyby se nakonec ještě ta Aljaška vykřesala do původního okruhu. Když ne, někde odbočíme na jih do Států. První dva dny vyplňujeme zbytečným hledáním autopůjčovny na výměnu auta, hledáním bomby na vařič a solární sprchu a zásoby žvance a sušenek. I když Zuza jede nějakou zdravou výživu, táhne z domova dvě kila čočky a podobně. K jídlu to teda podle mě moc není, ale auto to vytopí.
Po chvilce na Transkanadské dálnici se pomalu propadáme časem, když se silnička kroutí několika provinčními zalesněnými parky a městečky, které si před pár desetiletými užili těžební slávu, turisté sem moc nezabloudí a lidí je pár a jsou fajn (jako snad všichni v Kanadě). Pravý úvod do dávných časů přinesl Chiliwack s historickým parkem, kde se hromadí staré hezké krámy a stroje, které se ve městě za poslední století vyhodily. Kousek dál přítok řeky Fraser dělá divoký kaňon, kterým se v dávných časech tunely Othello probourala železniční trať.
Sjíždíme v Hope na nejjižnější silnici č. 3, kde osídlení v dvoukilometrových horách mizí. Občas nějaká hora spadne i na silnici. V provinčních parcích je občas procházka a trail. Třeba ten rododendrový, kdyby rododendrony kvetly, by byl fajn. Významnější je Manningský park. Právě tady končí po 4300 kilometrech slavná Pacifická hřebenovka (PCT). Z ní už pár kilometrů mám ujito, tak jsem se chtěl vyfotit u finálního terminusu. Ale ten je na hranici a to je odsud 10 kilometrů do hor. Tak alespoň kousek PCT si ujdu. Je tu první značka. A po 300 metrech zabloudíme. Se západem slunce ještě ujdeme ve zdejších hlubokých lesích s jezírky párset metrů. Na vršcích je furt ještě sníh, i když podle dnešních slunečných třicítek se zdá, že léto už je v plném proudu. I tady by se dalo kempovat, ale stan ani netáhneme a sjíždíme na plácek u řeky.
Kanada
Náš domov na roadtripu
Kanada
Chiliwack museum
Kanada
Othello Tunels na Fraseru
Kanada
Poslední metry na PCT
Kanada
Greenwood City
Kanada
Hraniční louky
23. 5. Sommerland a Greenwood
Došlo i na šotolinovou zkratku za Keremosem a dáme zastávky v pár městečkách a jezerní kempové osadě u Sommerlandu. Sezóna ještě nezačala, ale koupání se dá. Největší díra v širém okolí Kelowna má 100000 obyvatel, ale ani tady s ničím neuspějeme, konec spekulací a příští cíl je Yellowstone. Po dalších kilometrech v pustých údolích mezi občas vypálenými horami den zakončíme v nejmenším městě státu – historickém dřevěném Greenwoodu. Spousta domů i drobností tu dávnou dobu hornického města evokuje parádně. A jedna z výsypek nad městem je i naším dalším nocovištěm. (400km)
24. 5. Washington a Idaho
Divoké peřeje a vodopády na řece Kettle se nejlépe najdou příhodně u městečka Cascade. A tady za městem Velká Vidlička přejíždíme hranici do USA. Doufal jsem v zasalutování u budky, ale ne. Posílají nás do celní budovy, dlouho ani netuší, že Češi mohou jen přes ESTU, pokud vůbec tuší, co ESTA je. Nakonec něco tisknou a kontrolují, kor když Zuza si Estu ani nevytiskla a musí se hledat někde v registrech. Tak dobrý, štempl a rozvodněným údolím, které občas uzobne nějakou chatku na břehu, míříme státem Washington do Spokane, kde se napojujeme na dálnici 90. Stát Idaho si užijeme jen na sto kilometrech, tak aspoň jednu zastávku na další dřevěné baráky, na další vodopád a na další stará důlní díla.
Montaně se budeme věnovat mnohem víc. Dneska jsme se konečně pohnuli aspoň o 650 kilometrů. Dálnice teď jde prakticky přímo k Yellowstonu, ale jednu stokilometrovou zajížďku přes zlatokopecká opuštěná města projedeme. Na jejím začátku nocujeme na tábořišti u jezdeckého závodiště, které jako spousta jiných najdeme na aplikaci freecampsites.net. Jen to chce nasosat někde wifinu, k čemuž standardně slouží mekáče, které přináší kromě záchodů a zásuvek i bezedné kelímky sladojedů po dolaru a hamburgerové tlamolepy za podobnou cifru.
Kanada
Cattle river
USA
ú-es-á
USA
Candleshop ve Phillipsburgu
USA
Nevada City
USA
Virginia City
USA
..
25. 5. Staré časy v Montaně
Dneska sice taky nikam nedojedeme, ale fotek a kroků už bude nasekáno dost. Prázdná silnička č. 1 se kroutí zaoblenou krajinou plnou pastvin. Na obzorech vykukují ledovcové štíty. Phillipsburg je další pěkné městečko zastavené v čase kolem roku 1955. Ani velkocukrárna s výrobnou se od té doby nezměnila. Dobré to místo na snídani. Průsmykem přes Georgtownské jezero padáme do nížin s echt zlatokopeckým městem Nevada City. Město s nádražím se bohužel zachovalo tak dokonale, že z něj rovnou udělali skanzen, což autenticitě ale moc nepřidá. Po pořádné spršce v okolí ale můžeme objevovat autentičtější pozůstatky dávné horečky.
U Butte dáváme vale dálnicím a silničkami vjíždíme do útrob Skalistých hor. Další historické městečko je Virginia, které se dochovalo autentičtěji s desítkami krásných dřevěných i kamenných domů, které jsou volně přístupné. Pro Zuzu tu mají i pěkný soud. Nikam nespěcháme, NP Yellowstone se blíží a v něm se legálně nepřespává, tak dáváme říční koupel pod skalními útesy a průzkum zemětřesného sesuvu na řece Madison, který tu svrhnutím jedné hory vytvořil před 50 lety jezero Quake. A protože Amíci milují tyhle přirovnání, tak „sesuv 80 miliónu tun byl tak velký, že by naplnil 6,8 miliónu náklaďáků, které by mohli navézt materiál na metr vysokou dvoupruhovou dálnici odsud až do New Yorku“. Aplikace nás navede na bezplatná tábořiště v údolí Beaver Creeku v hlubokých lesích. Chvíli trvalo, než se našlo volné místo a podvozek už musel políbit nějaký kořen. Už tady řádí medvědi, tak doporučení jsou kromě schovávání jídla i na zahrabávání hoven osm palců hluboko. Tak důkladně měřit. Každopádně do lesa se v noci už nechodí moc daleko.