Teorie efektivních trhů (Efficient market) tvrdí, že akciový trh je efektivní a kurzotvorné informace v sobě obsahuje téměř okamžitě (rozšíření důležité informace trvá maximálně 30 vteřin). Proto selhávají jednotlivé obchodní strategie a akciové analýzy, protože kurz je vždy objektivní a přizpůsobuje se své vnitřní hodnotě a na pohyby kurzu má vliv pouze neočekávaná informace, a proto se kurzy pohybují též neočekávaně.
Předpoklady efektivního trhu jsou:
Dle síly efektivnosti rozlišujeme tři základní formy:
1) Slabá forma efektivnosti - kurz obsahuje všechny historické
informace, a proto prognózování kurzu na základě minulého průběhu kurzu
je nemožné, čímž se zpochybňuje technická analýza.
2) Středně silná forma efektivnosti - kurz obsahuje všechny historické
a současné veřejné informace, čímž se zpochybňuje i fundamentální analýza.
3) Silná forma efektivnosti - kurz obsahuje všechny informace včetně
neveřejných.
Bylo provedeno mnoho výzkumů na téma teorie efektivních trhů, ale byla potvrzena pouze slabá a částečně středně silná forma efektivnosti. Je potvrzeno, že existují neveřejné informace přístupné pouze pro vyvolené profesionály, na jejichž základě dosahují nadprůměrných výnosů.
I přestože teorie efektivních trhů předpokládá, že kurz je vždy objektivní, dochází k pravidelně opakujícím se anomáliím s víceméně logickým vysvětlením, kdy lze docílit nadprůměrných výnosů:
Akvizice a fůze - dochází k abnormálním výkyvům kurzů obvykle směrem
vzhůru.
Lze očekávat snížení nákladů podniku a z pohledu investorů snížení
rizika.
Kótování na burzách je doprovázeno růstem kurzů.
Souvisí se zvýšenou likviditou na trhu a je vnímáno jako zvýšení kvality
společnosti a tedy jako snížení rizika.
Efekt malých společností - velikost společností je v inverzním
vztahu s výnosem.
Lze předpokládat, že investoři vyhledávají menší společnosti méně z důvodů
nízké likvidity a vyššího rizika, a proto jsou jejich ceny nižší než u věrších
společností ve stejné ekonomické situaci.
Efekt nízkého P/E (poměr kurzu akcie a zisku po zdanění na jednu
akcii) - čím nižší je P/E, tím vyšší je výnos.
I toto je relativně logické, protože nízkém P/E znamená, že na akcii připadá
vyšší zisk, který je možno reinvestovat, či vyplatit více na dividendách,
a to se zákonitě pozitivně odrazí v budoucnosti ve formě vyššího výnosu.
Pondělní efekt - v pondělí je výnos akciového trhu záporný. Pravděpodobně způsobeno mimo jiné oznamování negativních zpráv v pátek po uzavření obchodování, povíkendové nervozitě na trzích a přehodnocení investorských pozic přes víkend.
Lednový efekt - v lednu je výnos na akciových trzích mimořádně
vysoký.
Za příčinu lednového efektu lze snad označit daňovou optimalizaci na konci
roku, poklesy trhů v prosinci v důsledku vyšších prodejů akcií kvůli potřebě
zvýšení disponibilních prostředků domácností před Vánocemi a podniků
před roční uzávěrkou a vyplácení vánočních prémií. Zvláštním případem
lednového efektu se stal světový trh svědkem letos, kdy akcie na konci minulého
roku klesaly v obavě před Y2K. Poté, co se obavy o Nový rok nenaplnily, došlo k prudkému
růstu.
Prognózování akciových kurzů je za normálních okolností velmi obtížné z důvodů vlivu efektivních trhů. V průměru jsou akciový analytici schopni předpovídat akciové kurzy jen v asi 53 %, což není o moc lepší než házení kostkou. Proto na jejich adresu můžeme slyšet řadu nepříliš lichotivých názorů, například od profesora Eugena Famy: „Přirovnal bych akciové analytiky k astrologům, ale nechci urážet astrology“, či od Rexe Sinquefielda: „Jediní, kdo dnes nevěří, že trh funguje, jsou Severní Korejci, Kubánci a akciový analytici“.
Na druhou stranu proč by existovaly tisíce analytiků, kteří se zabývají jednotlivými druhy analýz, kdyby tito analytici neměli výsledky. Těžko uvěřit, že by banky, investiční společnosti a investoři utráceli horentní částky za jejich rady, doporučení, analýzy a prognózy. Snad to stačí alespoň na pokrytí vyšších nákladů, které sebou analytici přinášejí.
V praxi se používá kombinace analýz. Investorská politika se určuje podle globální fundamentální analýzy, výběr titulů se uskutečňuje na základě mikroekonomické fundamentální analýzy a technická analýza slouží ke správnému načasování obchodu (Timing). I při pochybnostech o úspěšnosti těchto analýz se vyplatí je sledovat a odhadnout tak chování investorů, kteří se podle analýz řídí.
Postupem času se však zdá, že se váhy přiklánějí na stranu odpůrců akciových analýz, neboť v hodnocení nejlepších akciových fondů se mezi nejlepšími stabilně objevují indexové fondy, které se v žádném případě neřídí akciovými analýzami, či úsudky protfoliomanažerů.
Beneš, V. - Musílek, P.: Burzy a burzovní obchody; Informatorium 1992, Praha.
Dědič, P. - Pauly, J.: Cenné papíry; Prospektum 1994, Praha.
Dočkal, E. - Polúchalová, M.: Investice na naší straně; KATOS 1996, Kojetín.
Friedman, M.: Za vším hledej peníze; Victoria Publishing 1997, Praha.
Lébl, M.: Vnější vlivy na vývoj akciového trhu v ČR; 2000, Mělník.
Musílek, P.: Finanční trhy: instrumenty, instituce a management; VŠE 1996,
Praha.
Sekerka, B.: Cenné papíry a kapitálové trhy; Profess 1996, Praha.
Mladá fronta DNES; MaFra 1994-1998
Ekonom, Economia 1999-2000