Rio de Janeiro 1999
1. Cesta do Ria
12. 2. Odlet z Prahy
Můj milý deníčku...
Tato první moje jakás-takás cesta začala dnes v 11:00 SEČ.
Začátek byl o 4 dny dříve, kdy jsem v GTS získal letenky
do Rio de Janeira za 8950 Kč + letištní poplatky 683 Kč od Lufthansy.
Ale s drobnější podmínkou, že se musí ihned odletět
a vrátit do 14 dní. Přihodil jsem tu i cestovní pojištění (120 Kč).
Hned jsem letěl na brazilskou ambasádu pro víza,
které byly za 2 dny za 20 dolarů
A v pátek ráno jsem si to štrádoval na letiště.
Po balící nervóze vyrážím autobusem do Prahy a bágl, ze kterého jsem ještě před hodinou vyhazoval věci, se v něm vykoupal v břečce. V Praze jsem vyměnil pár dolarů a zakulatil jejich sumičku na 250, což by mohlo na 14 dní stačit.
Na letiště jsem dorazil se solidním čtyřhodinovým předstihem. Než mě odbavili, sežral jsem značnou část zásob pod průhlednou záminkou snížení váhy zavazadla. Pak ještě nějaký nákup v duty (jakej asi?) a čekal jsem nad erárními Timesy v odlescích zapadajícího slunce nad zasněženým letištěm. Odlet z Prahy měl být v 19:10 a z přestupového Frankfurtu ve 22:05.
V v půl osmé jsem tak poprvé odlepil nožky od země výš než metr (nepočítám-li pád z hrušky). Dostal jsem i něco najíst a nutno uznat, že úroveň cestování je poněkud větší než časově stejně dlouhá 15hodinová cesta vlakem do Frýdlantu nad Ostravicí. Za hodinku jsem byl ve Frankfurtu, kde na odbavení do Ria čekalo dalších asi deset českých studentů. Dle mých komunikačních zvyklostí ale výraznější spojení nenavázáno. A taky znalosti němčiny budou asi horší něž jsem čekal.
23:10 - Dřepím u okýnka Airbusu A-330 kdesi nad Paříží. Venku příjemných -58°C a letí se necelých 1000 km za hodinku. Rvu do sebe rybičky a popíjím campari s džusem a zabředl jsem do rozhovoru s německy mluvícím sousedem.
13. 2. Přílet do Ria
5:50 sobota - V noci se mi podařilo asi třikrát na 5 minut usnout. Éro proletělo nad Bilbaem, Lisabonem, Kanárskými a Kapverdskými ostrovy. Teď jsme 11900 m nad mořem a pomalu nás vítají první sluneční paprsky nad brazilským Recifé, což je asi hodinku od Ria.
Stále občas kecám s Manuelem (toť jedno z jmen mého souseda, vedle dalších šesti). Dokonce mu i trochu rozumím, a když ne, tak kejvu hlavou a směju se, protože on se taky směje. Je z Portugalska, kousek od Porta, a už delší dobu pracuje v Německu, takže mu to německy čvachtá docela dobře.
6:00 - Na letišti vše dopadlo OK. A dozvěděl jsem se úžasnou věc (náznaky jsem měl teda už z domova), že zítra začíná karneval. Co víc si od Brazílie přát. Od veksláka jsem vyměnil 20 dolarů nza 30 realů (směnárny měly kurz o fous horší) s tím, že zbytek si vyměním za normální kurz ve městě (chybička). Kurz realu se pohyboval kolem 1.50 za dolar. O několik roků dřív měli cruzeiro, to však zachvátila hyperinflace. Ještě teď se na ulici válejí staré mince. Původně měly hodnotu jednoho cruzeiro. Pak na ní pouze přiráželi další nuly. Takže přešli na real, který se dlouho držel kolem parity k dolaru. Dva týdny před mým příletem ale přišla na Brazílii další měnová krize a kurz se propadl o polovinu.
Zůstávám s Manuelem. Původně měl jet s kámošem za kámošem toho kámoše na svatbu kamsi na sever, ale jeho kámošovi zjistili na letišti, že má prošlý pas, a tak jel do prkýnka. Protože Manuel chtěl peneřit po Brazílii nějaký ten měsíc, tak čekal, až mu sem kámoš přiletí o pár dní později. Což se mi setsakramentsky hodí, protože je to pohodář a hlavně kecá portugalsky, což je řeč, která se může v Brazílii hodit. Zúročit mých znalostí němčiny se moc nedaří. On naštěstí kecá furt, a tak říkám "ja, ja". Mimochodem ještě marněji vyšla snaha domluvit se španělsky, protože s ní nemluví skoro nikdo (v podstatě teda ani já ne).
Brazílie
Můj první krok v Riu
Brazílie
První smočení ve vlnkách na pláži Flamengo
Z mezinárodního letiště (je asi 15 kilometrů severně od centra) jezdí za 2 realy klimatizované minibusy na druhé rioské letiště Santos Dumont pro vnitrostátní spoje. To vybudovali přímo ve středu města na umělém poloostrově. Za 3 realy to sveze až na Copacabanu. Cesta vedla po dvacetiproudých silnicích mezi nádhernými, pitoreskními a pestrými slumy (když tam bydlíte, asi vám to nepřijde). Centrum je protkané dálnicemi všeho druhu, celé město je pak nasázené mezi kopci s tropickými lesy. Prvním krůčkem v Riu utkvěl pohled na Sugar Loaf (Cukrová homole) a druhý na omšelé mrakodrapy.
Jdeme kolem zátoky až na pláž Flamengo (pláže jsou pojmenované podle čtvrtí k nímž patří). V půl deváté skáču do vod zátoky Baía de Guanabara. Užívám si pláž z bílého jemného písku a kochám se výhledy na Cukrovou homoli a další pahorky. Úpně nejvýš se tyčí kopec Corcovado se sochou Krista.
Pak hledáme ho(s)tel. Procházíme přes parky obklopující pláž s nejrůznější flórou a bohužel i s nejrůznější faunou. Jdeme přes omšelou čtvrť Gloria, která se od dob, kdy to tady patřilo Portugalcům, moc nezměnila. První pokus vycházel na vysokých 40 realů, ale zas vypadal docela slušně, koneckonců tam bydlel i Ian Wright z dokumentu Lonely Planet. Na druhý pokus máme "skvostnou" stavbu nesoucí název Hostel Benjamin. Byly to kobky za 8 realů (160 Kč) na osobu a noc. Minimální délka pobytu byla na 5 nocí, ale Manuel to domluvil na 3 noci za 30 realů. To bude stačit ažaž. Zařízení kobky, samozřejmě bez oken, o rozměrech 2 krát 2 metry ve 4 patře, se skládalo ze tří kusů dřeva - "postel", "stůl" a "skříň". Ale je to kousek od centra i od moře a vedle stanice metra Gloria, takže co.
Brazílie
Ráno nad Brazílii
Rio de Janeiro
Kostelík ve čtvrti Gloria
Rio de Janeiro
Pokojík v hostelu
Ceny jsou tady podobné jako u nás. Vzhledem k tomu, že jsem v nejturističtějších místech, mimo Rio by to mohlo být levnější. Stejné jídlo padesát kilometrů odsud stálo polovic. Ale i tak se dá bohatě najíst v místních restauracích za 4 realy (80 Kč), ať už je to mekáč nebo místní rybí a jiné pochutiny. Pití se dá sehnat všude, voda vyjde na půl realu, limonáda kolem realu. Všude se ochomítají různé živly nabízející vychlazené plechovky coca-coly či místního piva Skol po realu (20 Kč). Po městě jezdí městské autobusy za 0.80 realu (16 Kč). Kdyby tady byl člověk dlouho, možná by se vyplatila i koupě auta, protože benzín je tu do realu (0,70 - 0,80) a občas jsou viděl auta s prodejní cedulkou. VW brouk, kterých je tady nejvíc, stál třeba 600 realů (12 tisíc Kč).