• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

CESTOVÁNÍ

Národní park Stolové hory u Náchoda
Park národowy Gór Stolowych v Klodzku

Fajn jednodenní okruh do dvou nejprofláklejších míst polského národního parku Stolowé Góry (Bledné Skaly a Velká Hejšovina/Szscelinec Wielki), který se nachází přímo na českopolských hranicích u Náchoda v Kladském výběžku. Jsou to místa, kde klasické hlody z průvodců o skalních bludištích a skalních městech skutečně doznávají pravého významu svých slov, a né, jak jimi bývá označen kdejaký blok skal se dvěma škvírami.

Začít okruh se dá ledaskde. Já zůstal věren českému území. Spaní jsem měl v autokempu Velký Dřevíč u Hronova a dojel cca 10 kilometrů do Machova, kde jsem zaparkoval na náměstíčku, kde se dá nabrat i veškerý proviant na cestu. Velká parkoviště ale jsou i nedaleko obou turistických míst - u Bledných Skal a ve vesničce Karlow pod Hejšovinou (parkovné cca 10 zlotých). Z Machova vyrážím po nově vyznačené žluté trase až k Bledným skalám (na mapách nebývá ještě vyznačena). Nad Machovem se vypínají skokanské můstky, které asi už svoji slávu mají dost za sebou. Mohlo se teda vyrazit i dřív než v půl jedenácté, ale tak spánek je věc vzácná. Přes jarně rozkvetlou louky na vrcholku Bučina s minirozhledničkou v bezu (pravděpodobně budována ještě před érou Evropských fondů, protože za svoji cenu v hodnotě 10tisíc plní stejnou službu líp než dnešní eurorozledny za desítky miliónů.

K hranicím už je výstup trochu drsnější, v závěru mezi skalami pomůžou schody. Odlehlá romantika Sudet je prudce přervána parkovištěm s několika školními autobusy a stánky s jídlem a kdejakými ptákovinami. Poláci jsou prostě kšeftaři prvního stupně. Vstup do Bledných skal je za drobný 6zlaťákový obulus (=36 Kč). Žádná zmínka o možnosti platby v jiných více čí méně pevnějších měnách tam nebyla. Na úvod se ze skalnatého vrcholku Boru (852 metrů) odkrývají rozhledy do české krajiny, na Broumovské stěny a Ostaš. Dál se ale už člověk zanoří do bludiště pískovcových skal. Nejsou sice nějak vysoké, ale díky vymletosti vodou jejich spodní části vypadají dost jinak proti klasickým pískovcovým městům. Pocit bludiště je bohužel ničen jasně vyznačenou trasou, navádění po fošnách a plůtky před ztracením v postranních uličkách. Ale i tak si tady člověk řádně ohne hřbet a zakoulí kyčlemi do stran. Po necelé hodině se dojde ke druhému vchodu, odkud je buď možné se vrátit spodní, pravděpodobně ne příliš zajímavou, cestou ke vchodu, či pokračovat po červené půldruhé hodiny po stolové hoře s nejvyšším bodem Skalniak (918 mnm). Občas hodí nějaké ty panoramata, ale spíš je to jen na pochod vpřed po rozsáhlé mýtině.

U velkého rozchodníčku si lze udělat desetiminutovou odbočku ke zřícenině Fort Karola (nejdřív po zelené a dál furt do kopce). Z ní zbylo jen pár šutrů, ale ze skalního bloku jsou k vidění opět nějaká ta panoramata. Dál už jen klesání a napojení na silnici do Karlowa, který nabízí různé ubytování a hlavně jídla, od restaurací, jídelny Šmakoše Karola, krámů a po cestě k Hejšovině desítku kiosků (točené pivo 5zl, velká perlivá voda 2zl, různé zapékanky, hamburgery a spol kol 5zl, grilované ovčí sýry 2zl).

Velká Hejšovina, neboli po polski Szscelinec Wielki je echt stolová hora s echt skalnatými ochozy a nejvyšší kótou 919 metrů. Právě na a v ní vede další turistický okruh. Na jeho začátek je třeba se významně vyškrábat po schodech k chatě Švýcarka a pivními výhledy na Broumovsko. Po zaplacení dalších 6 zlotých za vstup se nejdřív člověk loudá po plošině s několika solitérními skalami s ještě vyšší vyhlídkou. Dál se ale stezka zavrtává do útrob hory a vede v mnoha temných puklinách, několika tunelech. Některé trhliny jdou pod třicetimetrovými skály, jejichž dno je pokryto stále pořádnými závějemi sněhu. Na rozdíl od Bledných skal, kde jsem v poledne chytil několik školních zájezdů, tady už nebyla později odpoledne ani noha. Ve špičce, při čekání ve frontě na projití, zážitek asi dost významně klesá. na konci jsou ještě další výhledy na Kladsko a sestup zpět k výchozímu bodu.

Odsud cestou nejmenšího odporu pokračuji po modré obloukem kolem Malé Hejšoviny na druhou stranu hor, odkud klesáme dávnou cestou kolem potoka k osadě Pasterka. Furt dál, na konci vesnice se napojit na modrou a zmizet v polích a následně lesích směrem k české hranici. Ta začíná čtyřmetrovým skalnatým hřibem, což je docela efektní hraniční patník. Dál cesta kličkuje mezi patníky až na rozcestí Machovský kříž s altánkem a vstupem do Broumovských stěn. Původní velké oči ještě počítaly s okruhem po nich, ale půlosmá večer velela ke čtyřkilometrové klesající cestě do Machova zpět k autu. Tohle se dá přirozeně od Hejšovn různě zkratit nejbližšími cestami na západ, například zelenou z Pasterky do Machovské Lhoty.

Nocování: já chrněl v autokempu Velký Dřevíč u Hronova, příjemný, sice už má nejlepší roky za sebou, ale na pěkném místě. Ceny - stan 55, chatka pro jednoho 120-170 + 45 auto. Zato bez hospody a jediná hospůdka Na Návsi s nepříjemnou ženskou vyhazuje hosty od dveří už hodinu před zavírací dobou, která je do desíti, o víkendy do jedenácti.
Doprava: kromě auta se dá dostat do srdce národního parku v Karlowě v době letních prázdnin i z Náchoda cyklobusy "Kladským pomezím" - modrá linka 2 z Náchoda přes Kudowu Zdroj do Karlowa, denně v 8 a 12 hodin, zpět z Karlowa v 9:20 a 16:35, jízda trvá 35 minut.

Další zastávky po trase Walbrzych - Kudowa Zdroj - Kladsko - Ziebice: zámek Ksiaž nad Valbřichem se 400 zatím známými místnostmi; muzeum motoristických sportů ve Valbřichu; Hitlerovo podzemí Riese v útrobách Sovích hor - například u Walimi; vesnice Wambierzyce/Vambeřice s ohromnou bazilikou, kalvárií s 79 kaplemi a slavným schodištěm přirovnávaným bezmála k římským Španělským schodům či oděským Potěmkinovým schodům; kaple v Czermné postavená z 300 lebek; lázně Kudowa Zdroj, Dušníky a jiné; historické Kladsko pod tisíc let starou pevností; kamenný viadukt v Kladském Levíně; tisíc let staré městečko Bardo; tajemný zámek Kamienec Zabkowický velikostně překonávající i krakovský Wawel; bohaté opatství Henrykow.

Ještě jeden autotip, pokud tento výlet spácháte jako jednodenní zastávku cestou na Moravu přes Hradec jako já. Pokračujte na Náchod, ale stočte to na Kudowou Zdroj a Kladsko a zde odbočte na silnici (389?) na Zieleniec. Vedlejší silnice, označená nějak jako Sudetenstrada, se táhne prakticky po hraniční čáře po zeleném hřebeni Orlických hor s několika vyhlídkami a úpadkovými sudetskými vesnicemi, má nový povrch a hlavně za celou hodinu a půl jsem nepotkal jediné auto. Jen je třeba v Nejmojowě (obec z kostelem a zříceninou zámku, i když asi nejvíc upoutá zřícenina statku pod zámkem) odbočit přes hraniční přechod na české území a dál pokračovat už po něm. Dál totiž už evidentně došel sudetský zlaťák a asfalt a cesta se postupně mění na děrované peklo, jako kdyby se po ní přehnala mělnické revitalizační komando.