Itálie & Sicílie 1999 (5.)
5. den: Neapol - Pompeje - Salerno
Po probuzení jsme zjistili, že chrápame na zastávce u křižovatky. Rychle jsme zmizeli a po poledni dojeli před Neapol. Další nákup v supermercatu (ceny jsou v Itálii o něco vyšší, ale pokud nejste Hotline, vždycky najdete něco, co je v pohodě). Neapolští řidiči jsou prý nejhorší. Velmi jemné slůvko. Pokus dostat se do Neapole napoprvé nevyšel. Tak jsme to stočili zpět před Neapol k pobřeží, čučeli na záliv, slunili se a pomlouvali kdekoho a kdeco. A věřili, že navečer bude průjezd schůdnější.
Nebyl. Za soumraku se prodíráme zácpou, která se ovšem liší od ostatních zácep tím, že se jede osmdesátkou v úzkých uličkách, auto na autě plus mopedy a další havěť. Vzhledem tomu, že Hotline neuměl a bál se zastavit, nejsou z Neapole fotky (z Vesuvu a Pompejí taky ne, i když z nich jsme zahlédli aspoň ceduli s názvem).
Itálie - Neapol
Kousek před Neapolí
Itálie
Moře je tu parádní
Hotline to začal nějak prožívat a hrál si na Schumiho, takže na nás už sahala smrt. Bohužel mé zašlapávání fiktivní brzdy nepomáhalo, a tak jsem zaujal stabilizovanou polohu, abych zdravotníkům nebo havranův ulehčil práci. Šíleným způsobem v pidiuličkách plných výmolů a zatáček jsme frčeli přes 100 kilometrů až do Salerna, kde jsme najeli na dálnici (od Salerna na jih je už bez poplatků) a chcípli na první benzínce. Ayssan furt úpí od šlápnutí na mořského ježka.
6. den: Kalábrie
Dál na jih se pokračovalo bezproblémově po dálnici. Docela rozdíl oproti normálním silnicím, kde každých deset kilometrů byly dopravní značky jako práce na silnici. Nicméně největší pracovní úsilí u silnic bylo, jak pes občůral orezrej bagr, na němž se blahosklonně usadila břízka. Občas jsme zapadli na odpočívadla a debužírovali zásoby, které ale byly studený jak psí čumák a hnusný jak Hotlinův vkus.
Po příjezdu na špičku boty a před plavbou na Sicílii jsme zapadli k moři. Sjeli jsme do vesničky. Prý známá z nějakého filmu, ale říkal to Hotline, takže asi ne. Mácháme se v moři a potápíme za místní bohatou faunou a florou. Nejvíc se s faunou sblížil Ayssan, kterého požahala medúza, a tak jeho úpot zas nabral na intenzitě. Rady, že si to musí nachcat, si nevzal k srdci (používá se taky ocet), a tak se s památkou na medúzu vytahoval ještě v Čechách. Skoro za tmy jsme se vrátili na dálnici a přespali na odpočívadle nad Messinským průlivem. Hotline se výhledu nemohl nabažit, tak i potřebu šel vykonat na přilehlé smetiště, odkud měl stále skvělý výhled.
Itálie
Kalábrijské pláže
Itálie
Messinský průliv