• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

CESTOVÁNÍ

Itálie & Sicílie 1999 (10.)

16. den: Arivederči Sicko (Taormina - Messina - Salerno - Avellino - Benevento)

Stejně se probouzím v šest, ostatní chrápou, tak jdu na okouknout blízké krátery. Definitivně směr ČR, což Hotline s velkou vervou každý půlden oznamuje osofónem domů. Dál už to mělo rychlý sled - Taormina (bohužel až moc rychlý), Messina, Reggio di Calabria, Cosenza a Salerno. Z Reggia se jelo zas po dálnici, tak jsem hodil Ayssana s mapou dopředu, abych se taky vyspal. Na dálnici jsme překvapivě nezabloudili (nebylo kam), ale v okamžiku, když dálnice u Avellina končila, pan Kartograf (tenhle obor totiž studuje) byl evidentně v pytli. Po hodině pobaveného koukání na týmovou spolupráci Ayssan - Hotline jsem se vrátil k navigátorskému křeslu. Za tu hodinu totiž pánové dokázali najet padesát kilometrů a byli o deset zpátky. Dál se jelo po solidní silnici uprostřed Apenin. Silnici si oblíbili i policajti, kteří měřili rychlost. Naštěstí Italové dají o radaru vědět s předstihem blikáním, houkáním a máváním. V noci jsme spali uprostřed opuštěných Apenin za zvuku cikád a chrápání Hotlina.

Taormina leží na krásném místě s bezpočtem restaurací a hotelů i písečných pláží hluboko dole. Nejvěhlasnější památkou je divadlo ze 3. století před Kristem. Mezi antické památky spadá odeion (pro recitaci a hudební přednesy) a nádrž na naumachie (simulace námořních bitev). Na místě někdejšího římského fóra se tyčí Palazzo Corvaia (14. stol). Dóm zrenovovaný roku 1636 připomíná pevnost. Jižně od Taorminy na mysu Capo Schiso jsou trosky starověkého Naxu. V Savoce je kostel Chiesa Madre a katakomby pod klášterem kapucínů.

17. den: Pescara - Ancona - San Marino - Rimini - Ravenna

Ráno se jelo ještě kousek v Apeninách a podél pobřeží krajem Marche. U Ancony jsme se naposled vykoupali. Sice nevím, jak to vypadá v proslaveném Bibione, ale už tady to byl docela hnus. Jak říkal Hotline, je to ještě horší. A to jeho sen byl se do Bibione znovu podívat. San Marino se nemohlo vynechat (přes 700 let existující republika). I když příště radši zaparkovat někde dole. Jinak až na ty kýčovitě vietnamské stánky s brakem je San Marino fajn. Mimochodem vedle italštiny byla slyšet nejčastěji čeština. Škoda, že nebylo víc času, dalo by se tady cabrnožit pěkně dlouho.

Po návratu zpět do tepající Itálie jsme přespávali kdesi v deltě Pádu - smrad rybiny a auto přes noc kompletně posrali holuby a Ayssan v rámci každonočního bloudění nohama po přístrojové desce skoro vybil baterii.

18. den: Venezia (Benátky) - Treviso - Cortina di Ampezzo - Brenner

Ráno jsme přitáhli do Benátek. Přes most jsme dojeli až na ostrov, kde parkovné je za 35 tisíc. Členové klubu EUnuchů to měli o třetinu levnější. kolem jen mercedesy a bavoráci a naše pokálený krám Ale, kdyby se zastavilo na pevnině a do Benátek jelo lodí, jak se to většinou dělá, tak by to vyšlo nastejno - za člověka vybírají 10000 lir. Jinak město je to zajímavý a pěkný, ale nesměli by ho mít Táloši. Takže je tu smrad, všude holuby, ceny třikrát vyšší a služby čtyřikrát horší.

Další pokus najíst se byl učiněn bohužel zde. Řekl jsem si, že na špagetách nejde co zkazit. A ono to kupodivu jde. Přidali k nim dva kousky neskutečně tvrdý veky (+ 7000 lir) a džbánek skoro slaný vody z kohoutku za 6000. Ejsan si dal ovocný pohár, skládající se jenom ze shnilého melouna. Aspoň jsme v tom nebyli sami. Vedle zhnuseně nadávali Angláni. Vedle automatického spropitného 20% v ceně, zde zaokrouhlují směrem nahoru na padesát tisíc. Útrata 33000 + spropitné 6600 = 50000 lir + vykopnutí se slovy gracia.

S lecčím na rtech jsme vypadli a zamířili do Alp, kde jsme zastavili v dolomitském horském středisku Cortina di Ampezzo, kde snad měla být někdy olympiáda. No, v letě docela díra. Projelo se Brenerským průsmykem po normální silnici (takže bez poplatků), kde jsme taky v klidném údolíčku přespali. Nad námi se klenula betonová dálniční monstra (holt rakouské souznění se životním prostředím).

21. den: Už jen kus, a zas ten všední hnus (Innsbruck - Ga-Pa - Mnichov - Mělník)

Ráno jsem zas v šest vzhůru, ostatní spí, tak jdu na houby. Lišky by se daly sklízet kosou. Přes Innsbruck, Ga-Pa a Mnichov, kdy jsme zastavili jen v typicky kýčovité bavorsko-tyrolské vesničce, kde Bavoři trajdali v kamaších s pérem za kloboukem.

Na německé dálnici Hotline ukázal, co si myslí pod slovy "be cool" - k našemu děsu vytáhl kazetu Michaela Úchyla Jacksona a rozhrkal herku na dvěstědeset a řval "jóóó". Odpoledne se dorazilo domů, kde čekaly normální postele a noci bez Hotlinova chrápání. Vše se přežilo, Omega bez problému zvládla šest tisíc km, prostě pohodová letní cesta on the road. Jen z té Itálie jsme vlastně neviděli skoro nic a fotky máme úplně příšerné, protože během cesty odešly postupně všechny foťáky.