Dnes jsme se museli dostat někam, kde můžeme strávit minimálně 2 dny, protože v neděli busy nejezdí vůbec a v sobotu jedou jen dopoledne. Vypadnutím Trodosu se stal cílem poloostrov Akamas na nejzápadnější výspě Kypru. Vstali jsme na naše poměry hodně brzo (před osmou) a u náměstí našli minibus do Nicosie. Pokud nepospícháte, zajeďte si do Famagusty/Magusy. Busů odsud jezdí spousta a město to není k zahození. A vyměnit v cestovních itinerářích řecký Akamaský poloostrov za turecký Karpaský polostrov by taky asi nebyla chyba.
Cestou jsme překousli jednu silniční a jednu celniční kontrolu. Prej jestli jsme něco nekupovali a nepodporovali hospodářství okupantů. Samozřejmě, že jen vodu;-) Hned jsme letěli na místo, odkud by měly jezdit busy do Polis v 9:45. Blbý bylo, že těch míst bylo uvedeno hned několik. Každá společnost jezdí z jiného koutu někde podél hradeb. Toho našeho v 9:45 jsme se nedočkali. Jediné, co se vyklubalo v průběhu dne naším směrem, byl bus do Paphosu v poledne.
Za 5,40 kyperských liber jsme popojeli 130 kilometrů do Paphosu, kde nám ujel o pár minut přípoj stejné společnosti do Afroditiných koupelí (Bath of Aphrodité) na Akamasu. Poslední bus po čtvrté jel jen do Polisu, ale aspoň něco. Čas jsem zabil trháním zelených mandarinek, ale furt to byla lepší varianta než týden stará vánočka v báglu. Divná herka nás dovezla až do Polisu. Strach z busu byl ale menší než z řidiče, protože ten stačil během cesty dohnat pár minut spánkového deficitu, který asi získal při nočním tahu.
V Polisu jsme zamířili do kempu, který byl 2 kilometry za městem u moře. Už se pěkně setmělo, tak jsme aspoň ukradli/otrhali pomeranče a mandarinky ze sadu. Zbytek cesty jsme si to pak vyčítali. Jako že jsme toho natrhali málo. Kemp byl ukryt v cedrovém háji, kudy se taky prohnal orkán. Na recepci ani noha, což jsme vzhledem k tomu, že jsme to tím pádem měli zadarmo, lehce překousli. V areálu bylo asi 10 karavanů a maximálně 5 lidí. Stan jsme postavili, ale jeho tvůrci nemysleli na to, že ti, co by v něm chtěli přespat, by taky mohli mít zavazadla. Už jsem to skoro viděl na noční přesun do umývárky na lavici. Sociálky byly ve výborné kvalitě a dokonce po desetiminutovém odtečení jsem se dočkal i vařící vody. To už se mi po zbytek cesty nepovedlo. Ještě jsem chvíli brouzdal po pláži, kde se akorát vyloupl úplněk a došlo i na romantické posezení s tou starou vánočkou z tesca.
Po osmé jsme se navrtali do stanu a začala nejpernější noc cesty. Usnutí nám nebylo moc přáno. Když se mi to podařilo, tak po probuzení a juknutí na hodinky nastala depka, protože z toho vyšel spánek max na 20 minut. Náš užasnej stan dokázal zcela zabránit v prostupu vlhkosti a vzduchu. Problém byl, že vlhkost se utvořila vevnitř a stěny byly hned plné kapek, což vzhledem k velikosti stanu znamenalo při každém pohybu schytat pěkný deštík na spacák. Vlhkost nám navíc asi zalepila všechny póry stanu, takže jsme se ještě skoro udusili. Vyvětráním se zas dostal na naše makovice studený vítr... No jo no, zalésáci z nás asi nebudou. A stany z tesca na spaní taky ne. Ale přežili jsme!
Výdaje: 2 mil TL + 7.20 KL (430 Kč)
Ubytování: Campsite v Polis - 0, normálně by to bylo asi 2.5 KL
Doprava: Kyrenia-Nicosia 2 mil. TL; bus Nicosia-Pafos 5.40; bus Pafos-Polis 1.80
Jídlo: mandaricnky a pomeranče - 0
Po čtvrté jsem spánek definitivně vzdal a přesunul se do koupelny, kde aspoň bylo sucho a o fous větší teplo. Po rozednění kolem šesté jsem se coural po pláži a před vyplaveným bunkrem jsem si udělal piknik (týdenní vánočka, nakradený pomeranče a voda ze záchodu). Mára se vymotal ze stanu až v devět. Výběrčí nás ale stejně nestihl. Pohodlnost Kypřanů je úžasná, od svého karavanu jezdili 100 metrů na záchod autem.
Do Afroditiných koupelí jsme museli pěšky, páč tady berou tu neděli vážně. Vyšlo to bratru na 10 kilometrů s plnou polní na zádech. Asi nemusím zdůrazňovat, že nejjasnější a nejteplejší den z pobytu byl právě dnes. Přidal se k nám zbloudilý pes poněkud větších rozměrů, z čehož jsme ze začátku radost neměli. Naštěstí byl v pohodě a vydržel to s námi až do Latsi, kde po něm vystartoval desetkrát menší ratlík a hnal ho zpátky ke kempu. Aspoň obchody fungujou i v neděli a mohli jsme koupit podél silnice kus žvance.
Kolem druhé jsme přišli ke slavným koupelím. Z turistického pavilónů se vyklubala restaurace a všechno ostatní bylo pozavírané. Ještě hůř se vyklubal slibovaný kemp. Byl to nějaký sad na mořském útesu, v němž byly porůznu zaparkované vysloužilé karavany a u každého byla kadibudka se sprchou (samozřejmě důkladně zamknutá). Po recepci nebo duši ani vidu. Jedinými živoucími bytostmi byly kozy pasoucí se na stromech. No co, zatloukli jsme stan a vyrazili do restaurace na kus malého, předraženého a hnusného jídla.
Poloostrov Akamas je neobydlený panenský kus kyperské přírody. Měl by tu být národní park, přes který vede několik turistických tras. Nejprofláknutější traily vedou odsud a mají kolem 8 kilometrů. Zajímavější je ta západnější, tak jsme se na ní po třetí hodině vydali. Akorát jsme minuli posledního turistu pospíchajícího na bus a už byl celý park jen pro nás. Cesta byla výborná, nádherné výhledy, spousta stromů, keřů a koz. Pěšiny dobrý a značení horší (na rovince je označen každý druhý kámen, aby se pak barvy nedostalo na značení odboček). Převýšení bylo ve stovkách metrů. Nejhorší byl závěrečný sešup v serpentinách na strmé stěně, kdy pod námi byla jen 200 metrová ďuzna a pobřežní útesy. Vzhledem k tomu, že už se setmělo, udělalo to závěr pochodu docela zajímavým.
U kempu a restaurace bylo mrtvo, tak jsem ještě natrhal mandarinky a vošpláchnul se pod vodopádky v Afroditině jezírku. Že bych se zrovna těšil do stanu se říci nedá. Tentokrát to ale dopadlo lépe. Já spal několik hodin v kuse. Mára prej ne, ale s tím bych se smířil. Ani jsme se neudusili a ani neutopili.
Výdaje: 3,35 KL (185 Kč)
Ubytování: stan u Baths of Aphrodité
Jídlo: šunkový toast 2.25; džus 0.60; flaška vody 0.5
Ráno byl drsný budíček. S prvními fotony vyrazily stovky koz na pastvu a každá měla na krku pořádný zvonec. Bus do Paphosu měl jet kolem poledne, což bylo spoustu času na zdolání druhé trasy. Ta už tolik zajímavá není, ale zas je cestou několik pramenů a konečně jsme trefili zbytky zřícenin byzantského chrámu. Toulat se tady by šlo ale i víc dní v té pustotě nad oceánem s krásnými plážemi až na nejzápadnější mys. Ke kempu jsme přišli až v 11:45, tak byl docela frmol s balením. Opět nás vezl ten spící ožrala a vyjeli jsme stejně až poté, co se v jednu probudil a uráčil se otevřít dveře. Naštěstí jel jen do Polisu, kde jsme čekali na další bus. Za tu hoďku jsem prolítl centrum pohodového městečka a nabral nějaký mandarinky (bohužel se z nich vyklubaly hnusný grepový pomeranče).