Ráno nás probudili dělníci, kteří se začali mihotat kolem auta. Ono jsme totiž zaparkovali před bránou do jejich fabriky. Rychle jsme vypadli a sjeli zpátky k Balatonu hledat místo na vykoupání a spaní. Nejdřív jsme zastavili ve městečku Tihany na balatonském poloostrově, který téměř rozděluje jezero vejpůl. Uprostřed polostrova je kopec, na něm pár menších jezírek a pohodová vesnička plná paprik a salámu, směnárna a barokní katedrály. Kolem poledne jsme pokračovali hledat nějaký ten plácek. Pobřeží jsme projeli skoro k polovině jezera. Ale čím jižněji, tím bylo na pobřeží víc rákosu a míň vody. Vrátili jsme se tedy zpátky k tomu prvnímu kempu. Místo něj nás ale značky nasměrovaly na jiný kemp ve vesničce Csopak.
Ani tenhle kemp jsme ale nemohli najít. V budce turistických informací nám sice poradili cestu, ale hlavně dohodili ubytování v soukromí za 25 euro. Ubytování to bylo dokonalé - vilka se třemi pokoji, kuchyní, koupelnou i satelitem a plnou zahradou ovoce. Což vzhledem k tomu, že za stejnou cenu jsme se mohli mačkat někde v kempu pod stanem, není zlé. Majitelka vilky bydlela kousek od nás, ale viděli jsme ji asi dvakrát. Stejně nám šla maďarština asi tolik jako jí čeština. Večer se pak konala ve vesnici nějaká fiesta, tak jsme mohli okouknout místní maškary.
K Balatonu to bylo tak 200 metrů, pláž byla sice přes den placená (1 euro), ale na Balaton velmi solidní. Podle řečí jsem si představoval Balaton jako louži, kde se jde kilometr, aby byla voda aspoň po pás. Tady byla krátká mělčina a pak už šlo dno do hlubin. Voda nádherně teplá, takže dny plné cachtání zaručeny. Zato maďarské jídlo se zatím do našich žaludků moc nedostalo, protože kufr auta byl zásobami z domova vybaven bohužel dosti důkladně.