Přes Poprad a Liptovský Mikuláš jsme zamířili pomalu k domovu. Koupili jsme dálniční známku, aby jsme po 10 kilometrech zjistili, že zbytek dálnice opravují a další kilometry ještě nepostavili. Neplánovanou zastávku jsme si udělali v Nízkých Tatrách, kam nás zavedly cedule na Demänovskou ledovou jeskyni. To bylo zas něco po jeskynní stránce jiného a chůze po chodnících uprostřed bílého ledového království stála za to.
Podél Váhu jsme dojeli až do Trenčína. Tady to docela žilo - spousta hospod a restaurací, živá muzika a tak. Snažili jsme se dostat na hrad tyčící se nad městem, ale to se nějak nepodařilo. Vyrušili jsme jen milenecký páreček v nejlepším a skončili v nějaké tajemné zřícenině za hradem. Noc jsme strávili někde na dálničním odpočívadlo u Piešťan.
Ráno jsme ještě sjeli do Piešťan. Docela zklamání. Žádné pěkné kolonádní baráčky ani prostředí. Nejzajímavější byl snad most přes řeku se spoustou labutí pod ním. Odsud to byl už jen kousek do Majcichova, kde jsme vyzvedli tetku. Ta za ty dva týdny rozhodně nezahálela a nashromáždila od příbuzných pěkný majeteček, který si chtěla odvézt domů. Napočítal jsem to na 17 tašek plus vysavač, vánoční svícen, bedny marmelád...:-) Felina měla aspoň konečně šanci ukázat svoji duši kombíku. Své role se zhostila dobře, nacpali jsme tam všechno. Jen po dálnici se nedala udržet rychlost z kopce ani na 140, zato do kopce jsem se řadil mezi dýchavičné Avie šinoucí si to sedmdesátkou.
Rozloučili jsme se s příjemnými slovenskými lidičkami a vyrazili zpátky. Cestou už nebylo nic zajímavého, a tak jsme za pár hodin už večeřeli v Teplicích. Druhý den jsem pak dorazil dom. Opět další pohodová cesta bez průšvihu a litování toho, co jsem nestihl a neviděl (snad kromě jednoho grilovanýho pstruha).