Z aténského letiště sice vede metro, ale škrti jedou autobusem za půlku a přímo na hlavní náměstí Syntagma s Parlamentem. Dnes zahlédnu jen pár antických sloupů a oblouků, které se tak mimochodem povalují kolem hlavní silnice. Sehnat pokojíček v centru pro jednoho už vypadalo marně, tak mám za tři stovky na noc moderní hostel Athens Studios na dohled od Akropole. Ono teda na dohled Akropole je půlka Atén, ale odsud je to prostě jen blok. Osmimístná ložnice s koupelnou a s překvapivě slušnou bufetovou snídaní na terase byla fajn, i když ne každého nadchla. Paní s obrkufrem na kolečkách to po příchodu dlouho rozdejchávala, a když jsem seskočil z palandy dolů a pozdravil, beze slova s hrůzou utekla.
Na ponoření do antického světa mám dva a půl dne a stačilo to akorát na venkovní expozice. Na muzea, a že jich tady pár je, ani nedošlo. Zlatý hřeb Akropole si nechám na zítřek a jdu se věnovat zbylým antickým památkám, kterým vévodí rozsáhlá sousední Agora s opravenou tržnicí a nejzachovalejším antickým chrámem Hefaistovým. Na antické památky platí zvýhodněná souhrnná vstupenka za 30 euro. Ta je ale v zimní sezóně k ničemu, protože od listopadu do března je většina vstupů za polovic. Ještě štědřejší jsou Řekové ke studentům, protože ti mají vstupy úplně zadarmo. Ale i nula je u některých vykopávek cenou neadekvátní. Třeba Aristotelovo Lyceum kromě pár základů nemá vůbec nic.
Nicméně Atény mají i živoucí trhovou a kramářskou čtvrť, pár kostelních pokladů ze středověku a přímo ve městě je několik pahorků s výhledy na metropoli táhnoucí se do dáli až k horským hradbám na většině obzoru a k přístavu Pireus a několika poloostrovním plážím. Pro rychlejší útěk do přírody postačí i botanický park hned za novoklasicistním výstavním palácem Zappeionem. Vedle trochu sešlého Parlamentu každou hodinu předvádí čestná stráž vážné příspěvky do festivalu švihlé chůze. Pro sunsetovku nad celým městem se vyškrábu na kaktusy porostlý téměř třístovkový vrchol Lykabitus s kostelíkem (lemry mohou vzít lanovku). V baru pod hotelem ještě prubnu to jejich ouzo. No to je mi hnus.
Další ráno stoupám na přelidněnou Akropoli (10€) - politické, náboženské i kulturní centrum starověkého Řecka vybudovanou zejména mezi 13. až 5. stoletím před n.l. O sezónu musí být nahoře masakr. Výstup po schodech západní bránou lemovaný sloupovím Propyleje, chrámkem Athény Niké, knihovnou a obeliskem je impozantní. Ale na třistametrové horní plošině toho zas tolik přeživšího nezbylo – kromě mohutně opravovaného Parthenonu už jen několikapatrový členitější Erechtheinon, oba z dob Perikla (460-430 př.n.l.) A pak už jen kusy šutrů, které se občas podařilo sestavit do nějakého altánku či zídky. Víc zbylo v parcích pod hradbami, včetně dvou slušně zachovaných a stále používaných divadel. Ale i s výhledy z hradeb a obkroužením všeho se tu zabije pár hodin.
Pravá impozantnost Akropole je zvnějšku. A na ten nejklasičtější pohled je naproti zelený vrch Philopappos. I na něm je antický monument, pár vykopávek a kostelík, ale hlavně tady nejsou lidi. Sem si pro úspěch vylezu ve spletišti cest ještě za tmy na noční panoramata. Mezitím trochu novějšího města, další staré šutry a večerní toulání se zpustlými uličkami pod Akropolí.
Z posledního dne zbyl čas na vymetení největšího chrámu vůbec pojmenovaném po samotném Diovi. Ze stočtyř 17metrových sloupů jich zůstalo stát jen patnáct v jednom růžku, ale i ty zanechávají obdivuhodný dojem, zvláště s Akropolí v pozadí. A kolem zachovalého Hadriánova oblouku před Parlament na odjezd letištního busu.
Do Bratislavy sice dolétáme slušně večer, ale spoje do Prahy odjíždějí dost neslušně. Poslední večerní by šel stihnout, jen kdyby vše klaplo včas. To jsem moc nepředpokládal a jedu na jistotu až žlubusem hluboko po půlnoci. Do té doby se vrhnu do víru vánočního města. Bohužel noční klid dodržují přísně a stánky se zábavou v přeplněném Starém městě v deset utichnou. Jdu se toulat do zahrad kolem mlhou zahalené Stoličky. Zahalené jsou i hospody a bary, v nichž to už nějak doklepu a ráno jsem doma.