• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

CESTOVÁNÍ

Střední Amerika 2005
9. Panama - Panama City, Panamský průplav, Miraflores, Mexico City

25.2.05: Panama City

To byla zas jízda. Kolem čtvrté ráno vystupujem na hlavním autobusovém terminálu. Ani nevíme pořádně kolik je hodin. Někam se to posouvá. V hale u stolečku čekáme na rozednění. Jdem vybrat prašule z bankomatu a s pomocí místních chytáme bus na Plaza 5de Mayo, což je náměstí s palácem a dálničními nadjezdy na okraji pěší zóny.

Chytáme směr k hostelu ve čtvrti La Exposición přes několik křižovatek. Residencial Turistico Volcán je v relativně lepší čtvrti. Pokojík je útulný s telkou a koupelnou za 12 USD, tak tu zůstaneme všechny tři noci. Po sprše skáčíme do postele. V poledne vyrážíme na prohlídku města se zastávkou na internet u hotelu pro potvrzení zpátečního letu emailem u GTS.

Na pobřeží je jakýsi náznak promenády. Ale je tu totální pusto. Moc dobrý pocit z toho není. Míříme k poloostrůvku s nejstarší částí Panamy, což se zove Casco Antiguo. U parku Svatý Anny špatně odbočujeme a dostáváme se do míst, které vypadají na drsnější ghetta. Šílený barabizny, jen mercedesy před nima docela hezký. Asi kradený. Byla to čtvrť Chorillo, před kterou varují v každém průvodci. Místní nás důrazně upozorňují, abychom vypadli a nechodili dál, že to je tady bum bum. Kupodivu kolem kráčí policajt, tak se za něj chceme zavěsit a dostat se s ním do klidnějších míst. Ale vypadalo to, že se nás spíš bojí, protože furt zrychloval. Jsme zpět u parku a tipuju správnější cestu. Lúce se už moc nechce. Panama jí evidentně na první pohled nechytila, což se moc nedivím.

Vydáváme se po pěší zoně na Avenida Central. To je široká ulice plná lidí a obchodů. Nakukujem do krámků na cetky. Dáváme pizzu a přemlouvám Lúcu na správnější a bezpečnější cestu k památkám. Na druhý pokus se dostaneme na Plaza Independencia, kde je Muzeum Panamského průplavu a katedrála. Tahle část je zapsána v Unescu. Část budov je celkem opravená a udržovaná. Hned vedle jsou ale totální ruiny, ze kterých zbývají jen obvodové zdi. Na některých se podepsali i Američani nedávnými nálety proti Noriegovi. Asi ho chtěli zasáhnout na nejcitlivějším místě, protože se nejvíc zaměřili na jeho oblíbenou hospodu Club de Clases y Tropas. Moc živo tu není, ale je to tady aspoň civilizovanější.

Procházíme na Pargue Bolivar s Národním divadlem a opravovaným kostelem sv. Františka, přes promenádu s už turistickým nádechem na náměstí Francie s obeliskem na paměť obětí francouzského stavitelského umu. Jsou odsud výhledy na průplav a Most Amerik. Vracíme se Museu de Canal Interoceánico a vluzujeme se dovnitř (1 USD). Expozice znázorňují historii budování průplavu, ruku v ruce s politickým děním v Panamě. Celkem zajímavé, ale popisky jsou opět jen ve španělštině. Před muzeem nás pak skoro srazí malá dodávka, na níž visí tucet hasičů, kteří ještě stačí zuřivě zamávat do objektivu foťáku.

Kolem hotelu není nic zajímavého k večeři, tak se za šera proplétáme skoro prázdnýma ulicema, což je fakt fajn. První restaurace je zavřená (už dlouho) a druhá neexistuje vůbec. Třetí La Cascada zvenku nadějně taky nevypadala, ale je to příjemná restaurace v kýčovité zahradě s jezírkem a soukromím. Je tu přes 500 míst, jen od doby, kdy jí postavili, už na ni nikdo nešáhl. Zařízení je rozbité, pomlácené, cesta na záchod připomíná průchod kolektorem. Ono vůbec v těhle končinách něco nově postaví, ale pak se o to už nestarají a radši počkají až to spadne a postaví si nové. Dáváme si ananasový džus, pivo, pečenou půlku kuře a rybu s česnekovou omáčkou, přihodí plný talíř hranolek, pečených brambor, žemli a zeleninu (6 USD). Byla to ohromná porce a pochutnali jsme si parádně. Následoval úprk tmou do hotelu, sprša a na dobrou noc v telce Tom a Jerry.

Výdaje 17.5$ (375 Kč)
ubytování: 12$/pokoj (Residencial turistico Volcán, Calle 29 a Av.Cuba; malý pokoj s koupelnou a TV)
jídlo: 9.75$ (véča 6.25; pizza *1.75+džus 0.5; voda 1; nákup-sůša *0.5; meloun *0.3; vánočka *0.5; cola *1.3)
vstupné muzeum 1$; internet 0.5$/hod

26.2.05: Panamský průplav

Dneska se nechtělo vstávat. Překvapivě, že? Ale povalování do jedenácti bychom si odpustit mohli. Chtěli jsme se stavit na turistických informacích, ale infokiosky jsou zrušeny. Zopáknem včerejší pizzu a zkoušíme třešnový džus. Jako snídaně dobrý. Okukujem busy z Plaza 5de Mayo. S letištěm by neměl být pozítří problém. Horší je to s busem do Miraflores, což jsou nejbližší dvě ze šesti komor Panamského průplavu. Terminálek je trochu zašitý, ale je tu dokonce jízdní řád a rychle přijíždí solidní bus se solidním řidičem. Silnice za městem se vine podél průplavu. Odháníme taxikáře a dostáváme se do střeženého areálu průplavu až k vysoké sličné budově u plavební komory.

I když lonely informoval o dobrovolném vstupném, časy se rychle mění (8$/5$ za kompletní prohlídku). Nejdříve jdeme na vyhlídkové terasy pozorovat, jak to ve dvoukomorovém průplavu funguje. V dálce čekají obrovské nákladní lodě, které postupně připlouvají do komor, aby mohli vyplout na Pacifik. Půlden se jezdí jedním směrem a druhej půlden se tu promenádují lodě k Atlantiku. Ty největší se posouvají v komorách osmi elektrickými lokomotivami, ke kterým je loď přivázána. V několikapatrovém muzeu jsou expozice věnovaná výstavbě průplavu, první patro se tématicky věnuje vodě v životě, druhé patro se věnuje provozu průplavu, včetně simulátoru lodě proplouvající komorami. Ve třetím patře se chlubili průplavem jako dopravní Mekkou světa. Pak tu je ještě nějaký kino, žrádelnice, cetkárná a podobně.

Chtěli jsme teď dát místním taxikářům vydělat, ale do city za dolar nás nevzali a radši jeli prázdní. No nepředali jsme se, ale autobusákovi to stačilo až k 5de Mayo. Přece se nebudeme zbytečně pokoušet do této země zavlést na zrádnou cestu inflační spirály. Bylo ještě světlo, tak jsme hledali restauraci s panamským jídlem ve čtvrti mrakodrapů. Marně. Tady pan Lounly dlouho nebyl. Kupujeme aspoň vodu a pečivo. Nad našim hotelem to docela žije, je tu spousta obchoďáků. Jdeme na net a zkoušíme nóbl restauraci vedle hotelu. Zkouším kořeněné kuře, ale nic moc.

Výdaje 21.1$ (460 Kč)
ubytování: 12$/pokoj (Residencial turistico Volcán)
doprava: 0.85$ (Panama-Miraflores 0.5$; Miraflores-Panama 0.35$)
jídlo: 9$ (véča 6; pizza 1.25+džus 0.5; voda 1; pečivo *0.5)
vstupné průplav Miraflores 5$ (na ISIC, jinak 8$); internet *0.5$/hod

27.2.05: Panama City

Poslední volný den jsme si chtěli užít v klídku. To nevyšlo. Vstáváme brzo, abychom se dostali na ostrov Taboga, kde bychom se váleli na plážích. Ten je asi hodinku plavby od Panamy. Autobus chytáme hned, ale zastávku jsme přejeli. Řidič nás na správném místě vyhodil na druhý pokus, takže jsme to kolem pěkně obkroužili. Po chvíli najdeme i vchod pro pěší. V budově zjištujeme, že jedna společnost je zrušená lístky u jiných jsou pro dnešek vyprodány. Pokud teda bylo vyprodat co, protože to na nějak četné plavby nevypadá.

Zkoušíme se dostat někam k moři za město. Vracíme se na 5de Mayo. Sledujeme plážově vybavený páreček, který taky asi přišel o plány s Tabogou. Ale vypadají ještě bezradněji než my. Zkoušíme sehnat něco na terminálu, ale vzdáváme to. Hrajeme kapesní člobrdo a nakonec nasedáme na bus k přírodnímu parku Summit Botanical Gardens. Jedeme opět kolem průplavu a vysedáme u obrovské zahrady. Rostliny nejsou označené a pocit botanické zahrady skončil po prvních krocích. Spíš je to jen park na pikniky pro Panamaňáky. Je tu i menší zoo, které ale vzbuzuje spíš hrůzu a lítost nad zvířáty. Naprosto brutální, špinavé klece veliké půl krát půl metru pro zvířata velikosti lišek. Ostatní rozbité a pokus o hru pexesa zrubal vítr. Je tu pár lepších míst, ale radši z parku utíkáme brzo. Možná jsme se měli dostat dál do divočiny, začíná tu totiž už národní park Soberania.

Času furt dost, tak se vydáváme na Hráz. To je skupina ostrovů spojená asi čtyřkilometrovou silnicí lemovanou palmami, kde to žije trochu plážovým a sportovním životem. Škoda jen, že chybí pláž. Ale moře je stejně špinavé. Dojedeme na konečnou jménem Flamengo. Okouknem ostrůvek s restauračkou a hotelem a vracíme se po palmové promenádě zpátky. Pozorujeme lodě vyplouvající z Panamského průplavu a impozantní Most Amerik. Vzniká tu totální zácpa, všichni chtějí na konec hráze, ale tam je už přeplněno. My chceme chytit bus do centra, protože se už stmívá. Ale busy pro dnešek už mají odježdíno. Šlapeme dál směr centrum, ale to bychom museli projít ty nejhorší čtvrtě. Zbývá jen taxi a i chytit je problém. Nakonec jeden usmlouváme na dva dolárky.

Taxikář je lidový vpravěč, který se pokouší o konverzaci v angličtině. Postěžuje si, že nejsme diplomati, protože ti by dali dvacet dolarů a Japonci padesát. To má recht, to fakt nejsme. Za tmy se přesunujeme opět do La Cascady na pár piňa colad, barbeque kuře a rybku con něco. Dnes byli šetrnější, ale furt to stačilo dosyta. Přiťukli jsme frutta punchem s koňakem a pak už jen klasika - internet, sprcha a postel.

Výdaje 20.9$ (450 Kč)
ubytování: 12$/pokoj (Residencial turistico Volcán)
doprava: 2.8$ (MHD 2x0.15; do Summitu 0.7(aircon) a zpět 0.55; na hráz 0.25; taxi *2)
jídlo: 10.85$ (véča, pití a koktejly *16.8
ostatní: 1.25$ (vstup Summit park 1$; internet *0.5$/hod)

28.2.05: Panama City - Mexico City

Drsný budíček v šest. Trochu se motáme ulicemi, ale po chvilce snad chytáme správný bus. Po hodince se dostáváme na okraj města a za chvíli nás bus vyhazuje na křižovatce k letišti. Zbytek musíme dojít pěšky. Času dost, takže si můžete dovolit se nechat za deset dolarů důkladně prošacovat, jestli nemáte bombu. Letíme se společností Copa Air a hned nabíráme hodinové zpoždění poskakováním po ranveji. Ale letíme a okukujeme hornatou krajinu pod námi. Rozdává se oběd, ale k nám se dostane letuška už se značně vybrakovanou nabídkou. Trošku to vyžehlujou při nalévání panáků, protože whiskou mi naplnili celý dvoudeckový kelímek. Než to dochlemtám, už kroužíme kolem Popocatepetlu nad neuvěřitelnou spletí uliček a slumů Mexiko City.

Do Paříže by nám to mělo letět za 7 hodin, tak vyrážíme na metro rozloučit se s Amerikou. I když na imigračním dalo docela fušku vysvětlit pětihodinovou návštěvu. Pokukujeme po tequilách, které by stály za převoz do Čech. V centru vyrážíme na vyhlídkovou věž Torre de America se sídlem místního telecomu. Zvenku nepůsobí konstrukce budovy moc důvěryhodně. Za vstup chtějí 40 pessos (to by bylo tequil) a odjíždíme výtahem do 42. poschodí. Pak je další výtah někam do padesátky, kde je to pěkně zrekonstruováno a odkud je výhled na šrumec dole. Obhlédnout ještě několik zajímavých budov kolem Zócala. Cestou se zastavujem pro tequilu a ve starém známém cukro-pekařství pro nášup do nosu. Vycházíme pěkně přecpaní a přeslazení do tržišť, v něž se proměnily okolní ulice.

Šeří se a my mažeme zpátky na letiště. Jsme tu v pohodičce. A ta pohodička je taková až najednou jsme v časovém presu. Letiště se přestavuje a je to tu označeno krapet jinak než by to být označeno mělo. Po příchodu k "naší" bráně na odbavení se od personálu dovídáme, že final-finito, je uzavřeno. Trošku šok, ale naštěstí Air France je někde jinde v nové části terminálu na druhé straně. Po chvilce hledání jsme ve správné frontě, samozřejmě poslední. Dozvídáme se, že je nějaký problém. Po půlhodině čekání dostáváme palubní lístky, ale každý úplně jinam. Další lidi po nás lístky dostali hned bez problémů.

Lúca je někde v prvním oddělení mezi mladým Francouzem a mexickou babkou. Pokus o přemístění skončil na jejím nafrněném obličeji. U mě je veselo. Chytil jsem místo vedle malých dětí přímo před záchodky, takže se nedala ani natáhnout noha. Zato ušní bubínky byly natahovány dost. Poslední hodinu a půl na americké pevnině trávíme čekáním v letadle. Vzhledem k tomu, že v Paříži máme hodinku na přestup, bude to ještě zajímavé. V telce nic není, spát se nedá a venku je tma.

Výdaje 10.5$ + 146 ps (520 Kč)
doprava: bus na letiště 0.5$; 2x metro 2 ps.
jídlo: 102 ps. (cukropekárna 14 ps, tacosy 8 ps; sedmička tequilly 80 ps)
ostatní: letištní taxa v Panamě 10$; vstup na Torre Americana 40 ps.

1.3.2005: Paříž - Praha

Přichází večeře. Lůca mě jde navštívit a docela se baví nad tím, jak se asi bavím, když vedle mě řvou a žvatlaj Francouzačata. Zato její sousedka se evidentně nebaví, je nějak nervózní, a notně popíjí. Lúca usíná s klapkami na očích a probouzí se v okamžiku dopadů prvních přetrávených soust od sousedky, která končí na jejím svetru. To se pak už spí a jí blbě. Ke konci letu se holky nakonec rozpovídaly. Její prarodiče byli z Československa.

V Paříži jsme přistáli s hodinovým zpožděním. Letadlo do Prahy mělo právě odletět. Zkusili jsme se dostat na plánovaný odlet. Musí se autobusem, kde se ztrácí další minuty čekáním a kroužením po rozestavěném letišti. Už dávno po odletu jsme přiběhli k checku, ale tady se moc nedělo. Naštěstí Air France se řídí heslem "můžete mít jakékoliv zpoždění, my budeme mít ještě větší". Když jsme se dostali do letadla, první českou větou bylo, že "není prostor pro odlet a ten se posouvá o 150 minut".

Před osmou jsme byli v Praze. I když bez baťohů, bez oblečení, bez klíčů od bytu a bez českých peněz. Vyměňujeme ve směnárně 1 dolar, abychom měli na autobus. V letních kalhotách a tričku se vydáváme na zasněžené Vinohrady. Tam už naštěstí čeká Martina, která pouští dva rampouchy do bytečku.

2.3.2005: Praha - Mělník

Po dvoudenním leteckém přesunu se spalo dost dobře Cesta skvělá a některé země taky, hlavně jižní Mexiko a Guatemala, která je pro pohodové (=líné) baťůžkáře minimálně stejně zajímavá jako Thajsko. Škoda, že země utrpěly oním transamerickým rychlopřejezdem a nestačily ukázat svoje vnady. No, příště. Na začátečníka byla Lucka dobrým společníkem. I když jestli si to myslí i ona, čert ví. Stěžovala si ale jen, že jsem jí trápil hlady. Celková útrata v Americe vyšla na 14550 Kč, plus letenka 20885, belizské vízum 1000 a Lonely 800. Suma sumárum 37.235 Kč za měsíc cestování.