Thajsko & Laos
(10. Bangkok)
8. 2. 2004: Bangkok po roce
Autobus byl bohužel až moc dobrý. Do Bangkoku totiž dorazil o dost dřív než měl. Venku se sotva rozednilo a my jsme už byli vykopnuti ze spánku do ticha velkoměsta. Byli jsme opět na profláklé Khao San area. Většina guesthousů a hotelů byla ještě zavřená a zbytek byl plný. Než hledat něco přímo na Khao San, radši jsme zkusili zapadlé uličky u řeky. Tady jsme měli štěstí (nebo smůlu) a získali pokoj na jednu noc za dvě stovky. Po čase jsme zjistili, že záchody či sprchy na chodbě nejsou úplně v provozuschopném stavu, okna v pokoji nebyly, postele se div nerozpadají a jsou neskutečně tvrdé. Ale co, já hned usnul a probudil se až pozdě dopoledne. V poledne jsme vyrazili do Khao na nákupy jídla, hadrů a cedéček.
Thajsko
Čínská čtvrť v Bangkoku plná zlata a špíny
Odpoledne jsme skočili do lodního autobusu, který pendluje po řece Chao Praya. Za 6 bahtů jsme dopluli do Čínské čtvrti. Bohužel ulice plné zlata, které jsme viděli před týdnem z autobusu, jsme hledali pěkně dlouho (mojí mapu Bangkoku mi totiž Pavel loni zanechal na patníku u řeky a teď už tam kupodivu nebyla). Mezitím jsme se ocitli v zapadlých uličkách, a když jsme se dostali do čínského centra, stánky a obchody už zavírali. Takže moc zajímavého jsme neviděli, vyjma potloukání komplexem Chrámu Zlatého Budhy.
Z Bangkoku jsem viděl skoro všechno, ale jedno lákadlo mi ještě utíkalo. Tím byla čtvrť Patpong s bary a šílenými show. Ale najít nějaký spoj se mi nepodařilo, a tak jsme tam zamířili pěšky. Né, že by to bylo daleko, ale když se jde špatným směrem, tak cesta moc neubývá. Musíme se vracet a vzdáváme to. Sedáme zas na linku 53 (když se ví, kam která linka jede, tak je Bangkok fajn). Hluboko po půlnoci brouzdáme kolem Khao. Trošku jukneme na net. Vedle ptačí chřipky zrovna řádí i islámští separatisté na jihu země a na konto si připsali za poslední dny pár desítek mrtvých.
Výdaje cca. 400 B (cca. 10 $)
ubytování 100 B (guesthouse naproti Chais house)
doprava: 10 B (lodní autobus 6; MHD 4)
jídlo: 150 B (snídaně, večeře, džusivo)
ostatní: 140 B (2*CD s MP3)
9. 2. 2004: Čedokáři v Bangkoku
Thajsko
Boeing od Lauda Air
Poslední den už jsme nevytáhli paty od Khao San arei. Jen jsme žrali, pili a nakupovali. Severně od Khao San jsou trhy spíš pro místní a za ceny, které musíte jinak dlouze usmlouvat (čímž se ale připravíte o zábavu). Nákupy jsme rozjeli ve velkém štýlu, musel jsem dvakrát do směnárny vyměnit další dolary a do hotelu vyprázdnit tašky před dalšími štacemi. Lístky mikrobusem na letiště jsme koupili za 60 bahtů. Prodavač řval úplně nadšením, že jsme very lucky, když jsme sehnali takhle levně lístky na dnešek. Prostě magor. Navečer jsme se vrátili do hotelu pro věci a na poslední vykoupání. Ale akorát překopli bagrem v ulici vodu, takže jsme zůstali na suchu a v prachu až na Mělník.
V sedm jsme skočili do mikrobusu a po pár kolečkách kolem místních hotelů jsme zamířili na letiště. Tady jsme ještě zkusili přerezervovat let z Vídně na dřívejší dobu, ale bezúspěšně. Zaplatili jsme jejich odletovou taxu 500 bahtů a půlhodinu před půlnoci jsme se odlepili z thajské půdy a hurá dom (kam se mi teda vůbec nechtělo).
Výdaje 690 B (17 $)
doprava: 560 B (airport bus 60; odletová taxa 500)
jídlo: 120 B (snídaně, oběd, zmrzlina 12)
ostatní: 10 + ? B (internet 10; nějaké hadry)
10. 2. 2004: Home
Let stál opět za prd. Měli jsme snad nejblbější místo vzadu, letadlo se už zužovalo, ale sedaček bylo furt stejně, takže nohy už nebylo kam strčit. Rakušáci byli ještě více arogantní než minule. A když si Mára dovolil je upozornit, že dostal nefunkční sluchátka, byli jsme uvrženi do klatby. Potom jsme už nedostali ani kapku vody. Aspoň jsem skouknul dvojku filmu Mizerové. Spánek přerušovalo úpěnlivé hledání polohy pro nohy. Ve Vídni jsme čekali šílených 6 hodin na let do Prahy. Na letiště jsem nadával už první den, tak jsem jen slova opepřil a mohl je opakovat dvakrát dále. Několik náznaků spánku zrušil ječivý hlas z reproduktorů varující před opuštěnými zavazadly každých deset minut. Před odletem jsme opět vyrazili kamsi do útrob letiště, odkud odlétala letadla na prominentní trasy do Kišiněva a do Prahy. Moldavané však měli to štěstí, že jim to letělo včas. My tu tvrdli a mrzli další hodinu. Kraksna byla stejná, ale tentokrát jsme letěli pod hlavičkou společnosti Tyrolean. Abychom náhodou neumřeli hlady, rozdali nám 3 pralinky. V Praze už na nás čekal odvoz a na mě si tu počíhala i Lucka, která příští cestu Máru nahradila. Nic proti němu, naopak pohoda, ale...
A špatka statistiky na závěr, která se rozmazává ještě více v itineráři. Letenka z Prahy do Bangkoku nás stála 18 tisíc a doprava po Asii 2630 Kč za 5350 kilometrů. Za 20 nocí v Asii pak padlo 1330 Kč.