Zakarpatská Ukrajina 2005
(3. Chust)
V Chustu jsme vystoupili na autobusáku (špinavé parkoviště před vlakovým nádražím). Hned se na nás vrhnul taxikář, kam chceme odvést, či kde chceme bydlet. Nabízel něco kolem 40 dolarů, což jsme se vysmáli, a že tak za 10. To se zas vysmál nám, že časy se mění a na takové ceny můžeme zapomenout. Kašlem na něj a vyrážíme ulicí přímo naproti nádraží do kopce po cestách i necestách k turbáze Narcis. Spíš to slouží jako dětský tábor, ale po chvíli domlouvání nás tu nechali za 40 hřiven za noc (možná by se to dalo ještě srazit). Dokonce tekla i teplá voda, ale jen odpoledne, čehož jsme nevyužili, a když jsme v noci přišli z tahu, tak jsme už měli smůlu.
Chust je třetí největší město Zakarpatska. Má 36 tisíc obyvatel a bylo založeno již v 11. století. Za 2. republiky byl Chust dokonce hlavním městem Zakarpatské autonomie a pár hodin také nezávislé republiky. Největší dominantou města je Hrad, dnes jsou to již díky Tatarům a požárům ruiny. V centru je gotický kostel s opevněním. Severovýchodně od města je Údolí narcisů, které je v první půlce května zaplaveno narcisy.
Chust
Zříceniny na Zámkové hoře
Chust
Gotický kostel s opevněním
Vyrazili jsme dál do kopce podél vleku na zříceninu, které se zove Zámok. Sice z ní zbyla jen zarostlá brána a jedna stěna s věží, ale díky převýšení 174 metrů nad městem, je odtud skvělý výhled. Město už tak honosným dojmem nepůsobí, ale furt docela pohoda. Na hlavní silnici jsme minuli starý gotický kostel sv. Elišky obehnaný opevněnou zdí a kurníkem a dorazili až k centrálnímu placu, kde je pár paneláku, továrna, architektura 50. let, slet sovětů s památníkem a právě stavěný pravoslavný chrám. Kousek dál je trh, kde už ale zbyly jen odpadky. Usadili jsme se v restauračce s výhledem na tu mrtvou krásu a zbaštili smažák s hranolkami a pár hltů černogorského moku.
Nočním městem jsme se vrátili do turbázy, kde na nás čekala ledová koupel a postel. Stmívalo se tu tak v půl desáté kyjevského času. Když už jsem zavadil o ten čas, tak v něm tu panuje trošku (dost) zmatek. Standard na jízdních řádech je kyjevský čas (+1 naše hodina). Na Zakarpatsku ale funguje i tzv. místní čas, který je o 2 hodiny posunutý dopředu (takže tu jedou podle londýnského časového pásma). Místní čas si berou za svůj tím víc, čím víc jste v zapadlejších končinách. Navíc je různý oblast od oblasti, nemá žádné hranice a radši se ho nesnažte pochopit.
Chust
Hlavní třída - panelák, kostel, úklidová četa a žigulík s balónkem
Chust
Budova Okresní správy s památnikem
Výdaje: 179.80 H (400 Kč)
Ubytování: 40 H/os (turbáza Narcis, ul. Slivova 38, 890400 Chust, tel.+380-3142-23170)
Doprava: 11.65 H (bus Užhorod-Chust 11,65 H)
Jídlo: 24.95 H (véča-smažák,hranole,3x pivo 20; půlchléb 0.8; dvojlitr Bonaqua 2.5; půllitr coly 1.05; arašídy 0.6)
Ostatní: 3.2 H (4x baterie do foťáku)
Středa 20. 7.: Chust - Solotvina
Kol desáté jsme se uráčili probudit a kalupili jsme na vlakáč, odkud jsme chtěli do Solotviny. Dvě kasy - u jedné menší fronta s intervalem 1 člověk = 15 minut; u druhé prázdno, ale paní zas nejevila nejmenší snahu zareagovat. Mezitím si vlak na druhé straně nádraží přijel a zase odjel. Bez nás. Grrr. Další jel až za 3,5 hodiny. Zkusili jsme busák, ale tam jsme dopadli podobně. Vtíravý taxikář byl strašně překvapen, že nechceme jet s ním těch 50 kilometrů po 10 dolarech. Něco jsme zobli, nakrmili ptactvo a pestvo a objevili další dvě kasy. V těch prvních kasách totiž prodávali jenom dálkové spoje a na kratší vzdálenosti musíte na nádraží objevit jiné kasy na tzv. primistnaje spoje. U jedné kasy nás poslali do té druhé a tam... Tam to fakt bylo. Ale prodává se jen hodinu před odjezdem, takže jsme mohli dál chytat lelky a mouchy.
Nakonec jsme se dočkali a za naší desetikorunu jsme nastoupili do 3. vozové třídy. Vlaky i busy tu jezdí kupodivu načas. Vevnitř to vypadalo také docela dobře až do okamžiku otevření dveří na záchod. Další drobností je, že nejdou otevírat okýnka, což při 35 stupních není nic moc. Ve vlacích už jezdí stvoření pro Ukrajinu typická a je tu plno bábušek, se kterými se dal Kamil do družného hovoru. Jsou to Jehovistky, a když jim říká, že i u nás "mnógo jehovistou", tak jsou jeho. Nakonec se s jednou domlouváme, že nás ubytuje u své kámošky po 10 hřivnách.