Albánie & Černá Hora 2001
(2.)
(Černá Hora) Herceg Novi - Tivat - Budva - Bečići
Kousek před hranicemi mi zastavují dvě mladý holky ve Fabii. Jedou až do Budvy, kde jsem to chtěl na pár dní zapíchnout před cestou do Albánie. Mluva v angličtině krapet vázne. Ale z mé strany. Srbská hatmatilka mi moc neštimovala, i když později jsem ji používal nejvíc. Pocházeli ze Sarajeva, teď bydlí v Podgorici a jedou se do Budvy slunit. Přejezd hranic byl i díky nim bez problémů. Vízum do Jugoslávie nemám, ale Černohorci po něm naštěstí neprahnou. Projíždíme dezinfekcí, za kterou si inkasují marky. (V Černé Hoře je oficiální měnou německá marka. Od roku 2002 se bude platit eurem.)
V pase přibylo razítko a už nás čeká kouzelná Boka Kotorska. Boku přejíždíme trajektem, takže nejzapadlejší zálivy neuvidím. V Budvě kupuji plavky (12DM) a vůbec vše je tady dost levný naqvzdory tomu, že by to mělo být nejznámnější (=nejdražší) černohorské letovisko (kola 1DM, voda 1DM, chleba 20 pfeniků a film 1 DM). Akorát ovoce je dražší než u nás. Plahočím se starým městem a jeho pidiuličkami. Pod kostelem mě ohluší zvony. Hledám přespání. Jeden chlap chce 10 marek, a když se už dohadujeme na 8, tak chce za 2 noci dvacku. Možná škoda, protože jestli to byl ten youth hostel, co mám na mapě... A ještě se z něj ozývalo hlasité vzdychání:) Když už jsem se domluvil s další rodinkou na pokoji za 8, tak se ukázalo, že si myslel, že jsem to chtěl na 10 dní. A zas dál.
Objevuji kemp, ale nefunguje. Vedle je most. Že by? O fous dál už ve vsi Bečići je další kemp. Taky nefunguje, ale mluvím se správcem. Otvírají ho příští týden, ale můžu tady grátis zůstat. Ve stanu rozházím věci, aby se to blbě kradlo a jdu na noční koupel. Celá pláž je moje, voda ideál. V noci ještě vyšťourávám kameny zpod stanu.
Černá Hora
Stará Budva
Černá Hora
Černohorské pobřeží
Černá Hora
Smrákající se Budva
24. 6. 2001 (Černá Hora) Bečići - Budva - Bečići
Po 13 hodinách spánku vylejzám v jedenáct. Venku "překvapivě" jasno a hic. Stejně se hodlám jenom flákat. Žeru správcovy špendlíky, ale jinak kemp vypadá, že se přes něj přehnala válka teprve včera. Aspoň teče voda. Jdu na pláž, cestou kupuju vodu. Stojí 0.65 DM, pokladní chce drobný, který nemám, tak to stačí zítra. Válím na poloprázdné pláži a občas hupsnu do vody. Peníze a pas zahrabávám do písku. Navečer jdu po sedmikilometrové promenáda s vláčky do noční Budvy. Je kouzelná. Každý podvečer koncert. Romanťika. A já osobně se romanticky přežírám v místních fastfoodech.
25. 6. 2001 (Černá Hora) Bečići - Svati Stefan - Petrovac - Podgorica
Před další cestou se jdu ještě válet na pláž. Správce říká, že bych mohl klidně zůstat. Svati Stefan je asi sedm kilometrů, tak jsem šel pěšo. To se zdvojnásobila, protože jsem párkrát zabloudil. Pokus o stopa taky nevyšel. Větší kus se musel jít podél magistrály, která není pro chodce uzpůsobena. Podél pobřeží dorážím ke Sv. Stefanovi. Vstup do města je 10 marek, ale prý vevnitř toho tolik není, protože podobná města jsou po celém pobřeží. Akorát tohle na ostrově je slavné. Koupu se přímo u ostrova, kde je zas minimum lidí.
Teď už je na řadě cesta do Albánie. Zkouším stop na magistrále, měl by taky jet autobus. Po hodině mě bere týpek do Petrovace, kde je odbočka na Podgorici. Jsou tu policajti, jeden ke mně rovnou jde. Když řeknu, že jsem z Československa, tak je to OK. Slyší to rádi. Prohodili jsme pár frází a ukázal mi cestu. Zvedl jsem palec na stopa a přichází za mnou s tím, ať ten papír na Podgorici schovám. To se nesmí? Ne, zastavil auto a řekl řidiči, ať mě hodí do Podgorice.
Černá Hora
Černohorské moře za světla
Černá Hora
...a za tmy
Černá Hora
Svati Stefan
Černá Hora
Podgorica, či bývalý Titograd
Jedu novým Golfem s dvěma chlápky a kecáme ruskoanglicky. Přejezd hor byla krásný, pak už Skaderské jezero a centrum hlavního města. Podgorica je vcelku panelákov, něco jako Chomutov. Policajti mě dvakrát kontrolovali a jednou pěkně dlouho. Po procházce a nákupu žvance mířím k nádraží. Vlaky do Albánie nejezdí, i když trať má být postavená. Autobusy dnes nefrčí, ale něco jede do Sarajeva (21 DM) a Banja Luky, kdybych chtěl zdrhnout. Vedle nádraží je hotel, tak ho zkusím. Zvenku sice hnus, ale vevnitř vypadá až moc dobře. Už se otáčím, ale pro jistotu se zeptám na cenu. 120 marek na noc je akorát na protočení panenek. Recepční mě přesvědčuje, jak je to málo. Říkám, že jsem ochoten dát 5 - 10 mařen, koneckonců je už půlnoc. Někam volá a říká, že pět jo. To je hodně překvapivé, ale za ten krcálek 2 krát 2 metry. Už se převlíkám, ale pro jistotu se jdu na ještě přeptat. Trapas. Nemyslelo se pět až deset, ale padesat.
Jdu na autobusák, překvapivě luxusní. Hraje televize a totální čistota. Koukám na anglický film o horolezcích. Vždycky udělali z někoho hlavního hrdinu, aby o něco později zahynul. Ideálně při kamarádském odřezávání lana. Ráno by měl jet bus do Tuzi kousek od hranic. Zatímco doma mě reakce na Albánii stylu, že mě tam zastřelí, nepřekvapily, tady už vcelku jo. Přece jenom s nimi sousedí a všichni říkali, že je to "very dangerous", že mě odbouchnou, okradou a cosi o mafii.