Rio de Janeiro 1999
7 - Pláže Barra
18. 2. pokr. Barra
Místním busem drandím do Barry k hotelu. Stupidně vystupuju o jednu zatáčku dřív, a tak se vláčím 4 kilometry v horku pěšky. Zacvakám hotel na pět nocí (zlevnili na 25 realů za pokoj a noc = 500 Kč). Hotýlek, nesoucí jméno Beira Mar, je na jezerním poloostrově. Má dvě patra a desítku pokojů s třemi hosty. Pokoj je v pohodě, má i koupelnu se skoro horkou a skoro sladkou vodou. Z okna koukám na 50 metrů vzdálené moře a lagunu. A hlavně je k tomu i snídaně.
Hodinu jsem vychutnával sprchu. Pak jsem se smažil na pláži a ve vlnách. Večer přišel i dešť. V životě jsem ho neviděl radši. V pokoji jsem zahájil válku s mravenci, kteří okupovali stěny pokoje, a pak jsem konečně zalehl na rovné měkké velkoposteli.
19. 2. Pláže Barra
Ráno jsem se královsky nasnídal a "pokecal" s majiteli hotelu. Vybil jsem nějaký ten hmyz v koupelně a v pokoji a po zbytek dne jsem se už jenom poflakoval u pláži. Dostkrát jsem si nechal srovnat kosti vlnami a večer zasedl do baru. Pláže jsou tady skoro liduprázdné, akorát odpoledne někdo prokorzuje, zarybaří či nabídne marihuanu.
Maricá
Výhled od hotelu Beira Mar
Maricá
Fantastické pláže s moře
20. 2. Pláže potřetí - Maricá
Po převalování v pokoji jsem jel do města na nákup. Na bus jsem čekal asi půl hodiny na hrázi mezi lagunou a mořem za zvuků Oasis od místních. Po přežití další cesty MHD, jsem se totálně přežral v místní restauraci mořskými potvorami. Ještě, že nevím, co to je. Funguje tu self-service - něco jako švédský stůl, tudíž přesně pro mojí vybíravost a nevěřícnost (co nevidím, to si neobjednám). Platí se 0,70 realu za 100 gramů čehokoliv co se do talíře (talířů) vejde. Pak putuje do žaludku další žrádlo, dva litry koly Guanabara (0,8 R) a ovoce (meloun za 2 realy).
Po spořádání melounu v hotelu a menší siestě přesouvám odpoledne horizontální polohu těla na pláže. Blbnul jsem na širém moři na madračce. Než mě napadlo, že by tam mohl být žralok. A tak jsem blbnul dál. Nechal jsem se párkrát zmasírovat od vln (asi lehčí otřes mozku). Na břehu jsem se zblízka potkal s místní faunou, která navštívila útroby plavek. Pak noc a zase koupání a válení a sezení v báru. Akorát ten písek je už skoro všude. Aspoň si pak může hoteliérka z pokoje udělat pískoviště.
21. 2. Pláže počtvrté
Dopoledne jsem se probudil za zvuků Franka Sinatry linoucí se oknem - vůbec mi to tady kolem připomíná Kalifornii padesátých let, jak ji znám z hollywoodských braků - auta, stavby, silnice, lidi, pohoda a klid. Klasický program - snídaně, lenošení, vylití limonády do tašky, odvrácení dalšího útoku hmyzu v pokoji.
Tentokrát jsem se vydal na menší šestihodinovou procházku po okolí. Po hodince chůze po plážích, dřepím pod bůhvíčím a dopisuju deníček. Na obzoru je pár ostrovů. Dál se plazím přes místní skoropoušt (konce vidět nebylo) s kaktusovými oázkami. Před jednou z oáz jsem se chtěl vyfotil. Zapnul jsem samospoušť a neprozřetelně hodil pózu na písku. Ty vteřiny do udělání záběru byly nekonečné. S kyselým obličejem a popáleným tělem jsem se vyblejskl a s hlasitým nadáváním jsem táhnul dál. Po hodince plahočení (třetí hodina po poledni asi není dobrý čas na procházky) jsem dorazil zpátky na cestu, po které jsem zamířil trošku do vnitrozemí zjevu skorosavany. Dalšího plahočení se mi už zajedlo, tak jsem to otočil směrem na pláž u laguny. Voda měla snad 40 stupňů a kdoví co ještě. Koupe se tu místní omladina a haranti si hrajou na břehu s mrtvou rybou.
Maricá
Skorosavana s ptáky
Maricá
Skorolaguna s..., v pozadí Barra
Cestu zpět jsem si chtěl zkrátit přes tu skorosavanu s kaktusy a dalšími trnitými keři a stromy. Po čase začali nade mnou kroužit skorosupy. Představa vyklovnutých očí mě nenadchla, přece jenom měli rozpětí křídel jak kráva. V dosti přikrčené a směšné póze jsem pokračoval dál po jakési skoropěšině. Projelo kolem mě taky něco jako skorokovboj na koni. Hodil na mě podivný pohled a asi nadávku. O něco později se objevil přede mnou 20 metrů široký vodní příkop z tekutin, připomínajících výsledek břišní dutiny s velmi porušenou bifidogenní mikroflórou. Potupně se vracím zpět a po silničce se plahočím do hotelu, kam přicházím už za tmy. Mravenci ještě stačili provést centrální útok do týla. Pak jsem se došoural vyjíst místní restauraci (špagety, rýže, opečený brambory, ryby...).
22. 2. Pláže popáté
Ráno v osm jsem zjistil, že je sedm. Asi nějaký ten zimní/letní čas, takže se stmívá už před dvacátou hodinou. Aspoň tu budu o hodinu déle. Ráno se proběhnu po americku po pláži (ale divím se, že vůbec můžu chodit). Postavím si hrad z písku a začínám balit. Odpoledne se jdu spálit na pláž (spánek nebyl asi ten nejlepší nápad) a postavit hradby u hradu. Taky nesmím zapomenout na občasmé mrzačení od vln. Tentokrát stály za to. Něco mě kouslo do nohy. Ale co.
Navečer jsem zas blbnul na madračce a daroval jsem moři potápěčské brýle (doprčic). Večer jsem už jenom tak dřepěl, poslouchal music a čučel na noční moře a loučil se s touhle nádherou.