• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

CESTOVÁNÍ

EuroCityTrip 2009 - Británie, Španělsko, Portugalsko
(1. Anglie - Birmingham, Londýn)

Nákupy

Dostat se na korunové ceny chce hodně trpělivosti. Málokdy se povedou najít rozumně zpáteční lety, ale stejně je lepší nacvakat si nějaké to kolečko. Standardně se připočítávají letištní poplatky kolem 20-30 eur, nicméně v tarifech special jsou už v ceně těch pár babek. Je třeba mít jenom příruční zavazadlo (takhle už stejně lítá většina lidí). Blbý jsou k tomu ale letištní kontroly, takže na výlet si nevezmete nůžky ani lahvičku čehokoliv nad 100 ml. Dále se použije online odbavení, včetně vytištění palubní vstupenky (od září to ani jinak nepůjde). Taky je potřeba důkladně odškrtat všechny vnucované nesmysly od pojištění po právo výběru sedaček. A zlatý hřeb nakonec je platba kartou, která vychází na pětistovku (vyjma Visy Electron, která byla zdarma, dnes je zdarma jenom nějaká předplacenka od Mastercardu). Takže s maximální flexibilitou, malým batůžkem, internetem a zvláštní visou se ta koruna dá pořešit (ono je to stejně jedno, jak vylezete z letiště, tak doprava do centra spolehlivě odčerpá mnohem víc). Někde Ryanair přistává na polích, které mají s jménem uváděného města společného možná provincii (viz Barcelona Girona či Reus, které jsou více než 100 kilometrů od města). Ale i to se dá proměnit ve výhodu. Někdy, resp. málokdy.

Protože jedu vysloveně po městech, tak by se nějaký to ubytování v hostelech hodilo. Někde nestačila rezervace přes Hostelworld ani měsíc předem. Vyšly z toho i trochu živoucí dvacetilůžkový dormy, ale i jednolůžkový pokojík v Portu v cenách kolem 10-15 eur za noc. Ale ubytování moc neřeším, takže by stačil kus rovný měkký plochy. Ona se nám tam taky totiž vyloupla i noc na letišti, když ranní odlet z polí Stansteadu zrovna záruku dostatečného spánku v Londýně neposkytne. Poslední tři dny se naplánovalo nakvártýrování ke kámošovi do Warringtonu, tak vlastně moc volnosti v plánech nezbylo (dva dny mezi Glasgowem a tři mezi Santiagem a Portem), a i to se nakonec v rámci lenosti a vzrůstající obliby sanitárních dnů ořezalo.

Poslední přípravou byl nákup spojů po Británii. Tam se nákupy dopředu vyplatí i u busů či vlaků, tak není problém přejíždět po Ostrovech po libře (National express, Megabus, Citylink). Za pendolíno z Glasgowa k Manchesteru padlo liber deset (Virgin train) a tak. Okopírovalo se pár stránek z lonely, vytiskly palubní vstupenky, sebral se třicetilitrový batůžek a pět kilo krámů a mohlo se vyrazit.

10.6. Praha - Birmingham

Mělník > Praha > Ruzyně. Tady je ještě letiště v pohodě. Buzeraci, jaká čeká o něco později na Ostrovech, se to naštěstí nepodobá. Éro je z větší části plný. Usazení u okýnka navozuje pravou Anglii - mlha a déšť. Přistání bylo trochu divočejší, nějak pilot přeskočil začátek ranveje a ke konci brzdil hodně divoce a stejně přejel i poslední odbočku z ranveje a první baráky na nás zívaly před čumákem nebezpečně blízko.

Birminghamské letiště je na hlavní vlakové trase. Ale mě teď zajímá bus do centra (číslo 900 a 57 ze stanoviště E u terminálu 1; 1,70 libry - ale je třeba mít přesně, což při prvním dotyku s anglickou půdou jde těžko; doba jízdy do centra 30 minut). Vyskakuju na rozestavěném autobusáku Digbeth, který je 5 minut od centra a 2 minuty od objednaného hostelu Birmingham Backpackers. Je to sice prý jediný hostel ve městě, ale dost v pohodě. Stojí v exdělnické čtvrti, ale všude blízko, vevnitř oáza barev a ve společných pokojích má každý vlastní klícku, kam si může nerušeně zalézt.

Večer vyrážím okouknout centrum, ze kterého se zná jen obchoďák Selfridges od Kaplického, který je součástí většího molochu na Bullringu, který stojí na místě asi 20 bloků historické zástavby. Jen kostelík to přežil. Pěkný výhled na Selfridges je z protilehlého parkoviště, kde z posledního střešního patra se dá pokochat dešťovými mraky široko daleko.

Prolezlo se pár pěších zón směrem ke kostelu svatého Filipa uprostřed hřbitovního parku a dál je tu vlastně jen náměstí s moderní pseudoantickou radnicí, viktoriánskou budovou soudu a sochou královny Viktorie. Hlavní návštěvnický úkol pro Británii byl ale ve světle loňské irské přežíračky najít curry chipsy, a to se kupodivu nepovedlo (došlo curry). Tak se to dohnalo jinou smaženinovou náloží se sýrem. Průběžné poprchává a s postupujícím večerem se centrum slušně vylidnilo. Jen pár snědších individuí si vedlo svoje monology a občas i mně do tváře. Radši zalejzám do hostelové oázy, kde se ještě slupla erární dýňová polévka, a mohlo se zalézt do kotce.

Noc: Birmingham Backpackers (osmidorm, 10 L)
Doprava: bus z letiště do centra Birminghamu 2 L, let Praha - Birmingham 1 Kč vč.poplatků
Žvanec: cheese chips 2, véča v hostelu / Celkem: 14 L

11.6. Birmingham - Londýn - Stanstead

Elán na ranní průlez města rychle vyprchal, tak se sotva stačila snídaně. Na jedenáctou jsem měl lístek na bus do Londýna s National Expressem. Půlhodinku se projíždělo předměstími Brumu tvořenými tmavěhnědými cihlovými baráčky v pěkně urbanisticky vymyšlených půdorysech (žádný trapný obdélce). Tříhodinová cesta po dálnici se už jen utápí v dešti, který naštěstí končí před Londýnem.

Končíme v centru na Victoria Coach Station. Plán na Londýn je jednoduchý (a levný). Dost se toho vidělo před 3 lety, tentokrát jsem chtěl zapadnout na půlden jen do Britského muzea (ve čtvrtek a pátek mají prodloužené jízdy až do deseti). Zrovna za rohem nestojí, ale aspoň se dalo cestou na něco kouknout - Westminsterská katedrála, Buckinghamský palác, Jamesův park s přidrzlými veverkami a husami, The Mall, Trafalgarské náměstí, Picadilly cirkus a za hodinku jsem tam. Odlehčovací kůra batohu proběhla dokonale, ani ho necejtím. A až sním zbytek tatranek, to se teprv půjde. Muzeum je podle klasického střihu, jen vnitřní dvorek byl nedávno zajímavě zastřešen. Vevnitř je celkem 70 místností z různých oblastí (asi nejvíc je toho z Egypta). I když na to, že by tam měla být většina nakradených pokladů z dob Britského impéria, to zas taková pecka to nebyla. Navíc i přes prodlouženou otvíračku začali 4 hodiny dopředu už některá křídla zavírat.

Tak zase zpátky na Victoria Coach Station, odkud mám koupený busík na Stanstead. Dopředu přes net u easybusu to koštuje od dvou liber. Letadlo sice letí až ráno, ale kor v Anglii to chce minimálně dvě hodiny předem, doprava na Stanstead vyjde na další skoro dvě hodiny, nějaká rezerva a člověk aby vylejzal z hotelu v jednu v noci. Takže mě čeká, jako stovky jiných, noc na letišti.

Stanstead se ukáže jako pěkná hrůza. V podstatě jen jeden hangár a po okrajích pár sedaček. Zlatej Gatwick. Sice jsem tam ještě před půlnocí, ale těch pár sedaček už bylo obsazeno. Něco jsem nakonec urval, ale stejně na to pak kašlu, rozbaluju karimatku a nakonec to spaní docela šlo.

Noc: letiště Stanstead
Doprava: bus National Express Birmingham - London 1, minibus Easybus London - Stanstead 2
Žvanec: kuřecí toast 1, snídaně v hostelu / Ostatní: šatna v British museum 1 / Celkem 5 L