S letištními kontrolama se to už přehání. Buzerovat lidi kvůli 125 mililitrům místo limitu 100, že pytlík igelitový má přes 20 centimetrů, sundávání pásků a bot a příště, až někdo zkusí někdo něco propašovat v hadrech, budeme se svlíkat komplet. Tohle zabije lítání spíš než krize. Kor až se jednou vzmůžou vlaky. Už teď po Británii či Francii s okolím je to rychlejší a přes net dopředu i ceny rozumnější. Jinak si dráhy nějak zvykly, že stejně nejsou konkurenceschopné a jezdí s nimi jenom ti, co se bojí lítat a těm nezbývá než zaplatit cokoliv.
Letadlo na nejdražším úseku mé cesty bylo obsazeno z více než 100 %, páč paní vedle přetejkala i do mého sedadla. Nad Španělskem je obloha vymydlená a nad pobřežím u La Coruni můžu vyzkoušet letecký režim foťáku (ujde to). Letiště Lavacolla je OK a 12 kilásků od centra. Městská jezdí za 2.50 jura do centra po půlhodině, jen řidič jaksi přefrčel autobusák ze zvyku, že každý hned letí ke katedrále. Hodina v pytli, okoukly se další spoje, směr jih nebude problém, Porto je předražený (29€). Z nedalekého Viga však stejný spoj už jezdí jen za 10, protože tam už je náznak konkurence (která jinak na španělských linkách dost chybí). Santiago s mořem moc společného nemá a je od něj 100 kilometrů, což se dá ujít závěrečným poutnickým bonusem za 3-4 dny Camino de Fisterra/Finisterra, neboli Cesta na (tehdejší) konec světa.
Vyrážím do albergue (poutnické ubytovny) Acuario. Na mapě to vypadalo ideálně, ve skutečnosti horší. 10 minut od busáku, ale určitě ne inzerovaných 15 minut od katedrály, nicméně 7 eur, tak co bychom chtěli. Když už nejdu pouť, tak aspoň nasaju její atmosféru, což by toto místo asi splňovalo. Před pár lety jsem eklovně koukal na Marka, když vyprávěl, jak chrápal v Barceloně v 26lůžkovém pokoji. Tady jsem to trumfnul dvojnásobně. Jediná nudlovitá stodolovitá místnost skýtala postele pro 54 poutníků. A takových 54 poutníků po dlouhé pouti... když si sundají boty... a ponožky... teď to ještě vynásobit dvěma... no. Ale i to dokázala nějaká hučící krabička dát do dejchatelna a celkově v zásadě nebyl problém. Teda kromě varianty, když někdo chrápe. Ale to se může stát i jen s jedním spolunocležníkem (třeba v autě v Irsku po dobu dvou týdnů). Nicméně 53 možností poněkud rozšiřuje decibelové spektrum. (Z dalšího ubytování zajímavě vypadal Seminario Menor v impozantní budově na kopečku o něco blíže centru.)
O Svatojakubské pouti, díky níž je Santiago profláklé nejvíc, radši psát moc nebudu, když jsem sem doletěl letadlem. Symbolem poutě je mušle (jako ta ze znaku shellky). Na startu to chce získat poutnický pas "del peregrino", kam se sbírají razítka z ubytoven. Pas se hodí k nějakým slevám, přednostem a diplomu v cíli. Tras je mnoho, ale správně by se na ní člověk měl vydat od svého domova. Nejtradičnější je však Camino Frances s nástupem pod francouzskými Pyrenejemi. Aby se to dalo uznat, musí se ujít alespoň 100 kilometrů (nebo 200 na kole/koni). K tomu mi ždibec chyběl (asi 97 kilometrů, případně 197 kilometrů a kůň), ale do cíle jsem slavně dorazil.
Santiago je postaveno ve třech okruzích, barokní centrum, kolem stěsnaná poválečná zástavba a pak vzdušná moderní panelákovna. Hlavními stavebními prvky jsou šutry a balkóny. Na obzoru roste šílenost s krycím jménem kulturní centrum. V centru je pár paláců, desítky kostelů a hlavně ta katedrála. Trošku si kvůli ní obejdu město, abych k ní nedorazil ze strany, ale pěkně napřímo, aby ukázala svůj majestát. A výrazově se stydět nemusí. Před ní veliké náměstí olemované radnicí a pětihvězdičkovým hotelem. Vnitřku vévodí zlatá klec s útrobami a compostelskými proprietami. Uprostřed chrámu se hejbá stříbrný džbáneček. Lezu do Muzea katedrály (vstup za 5, se studentským, důchodcovským průkazem či s pěknými očima za 3), které nabízí pár dalších kaplí, výhledů, architektonických vychytávek, pokladů a tapisérií.
Dál se v hicu potloukám městem. Šutry měním za zeleň příjemného parku, odkud jsou další panoramata s katedrálou. Zdlábnu nějakou zmrzku a vodu. Ale jinak teda moc nabídek na jídlo se neobjevilo. Už hrozila historická krize žrádlem z mekáče, naštěstí rychlost obsloužení jedné osoby za 10 minut mě rychle odvála jinam. V jedenáct jsem dolezl zničenej do ubytovny, kde už skoro všichni spali (dobře no, asi ušli o něco víc).
Noc: Albergue Acuario (megadorm 7€/os.)
Doprava: bus Santiago letiště - centrum 2.5€; let Stanstead - Santiago Compostela 0.76L + poplatky 28.30L
Žvanec: nákupy-flaška vody 0.6, kešu oříšky 0.9; quick-pečená bageta, cola a hranole 5.8; zmrzlina 1
Ostatní: vstup do katedrálního muzea 3 / Celkem 21.40€
Původně tento den měl být startem jedné ze dvou nepatrných výprav, a to dva dny se probíjet směrem na Porto, něco třeba i stopem, přespat někde po cestě. No... Nakonec, ve světle úspěchu zavedení sanitárních dnů na poslední cestě, jsem se rozhodl pro tu lehčí možnost. Pravda na Filipínách byl až po 3 týdnech, tady krapet dřív. Takže se v už vyprázdněné stodole chrupkalo do deseti.
Dopoledne se dorazilo do megashopping centra na snídani a internet, pak se vyšplhalo za město na kopce. Odpoledne v centru jsem zalezl do příjemného muzea Pobo Galego, které mapuje život v Galicii. Je v pěkném klášteru se zajímavým kostelem a schodištěm (a je zadarmo). Nad muzeem jsou dobře udělané zahrady a nějaké fontánky. Pak se už jenom potloukám starým centrem, zdlábnu durum kebab a rozšířím modelem katedrály sbírku kýčů na domácí poličce.
Noc: Albergue Acuario (megadorm 7€/os.)
Doprava: nožičky / Žvanec: durum kebab 4, nákup-litr džusu 0.5, sůši 0.6, čokopečivo 1
Ostatní: model baráku 4, hodina internetu 2 / Celkem 19.10€
Usínání bylo tentokrát vyšperkované chrápáním. Dnešek mám na to, dostat se do Porta (tímto se škrtá z plánů Braga). První štace je nedaleká Pontevedra, kam jezdí busy každou chvíli, není-li neděle. Ta je dnes (první bus odjíždí tak až v 10). Z plynové komory (stanoviště pro tůrující busy v obestavěném přízemí) to je za necelou hodinku v Pontevedře.
Nádraží je z ruky a úřaduje na něm obecní blb. Do centra se doleze podél stoky, kterou nedávno proměnili v potokovou promenádu. Pontevedra bývala kdysi přístavem a největším galicijským městem. Bejvávalo, ale aspoň se tady příjemně zastavil čas, i když je to stále hlavním městem provincie. Staré centrum u řeky je kompaktní a má klasickou směsku kostelů (basilika Santa Maria, kostel svatého Františka), pár příjemných náměstíček a paláců.
Městem prochází procesí s mnoha kapelami, dudáky, nosiči dřevěných soch a lodí, církevních hodnostářů, starých krojů i armádních uniforem, a to vše lemováno stovkami okukovačů. Sice dlouho není jasný, jestli to má být svatba či pohřeb. Ale ono to je v zásadě jedno a ve výsledku stejný. Rakev na konci půlhodinového průvodu by se klonila k druhé možnosti. K obědu padla zmrzlinová vafle a po třech hodinkách se jede o štaci dále do Viga (proti Santiagu je to vzdálenostně polovička ale cenově dvojnásobek). Do Viga nejede vůbec nikdo. A brzy se uvidí, že se jim nelze divit.
Že já remcal v minulém odstavci na vzdálenost busiště od centra. Tady se to rozhodně nevylepšilo, ale zas bylo dost neomezeně času. Na Porto jedou 3 busy denně, tak beru ten dnešní poslední. Nějak to asi s romantickým přespáním na pláži nevyjde.
Vylezl jsem na kopeček s bývalou pevností Castelo de Castro proměněnou v příjemnou zahrádku. A to byla asi poslední příjemná věc tady. Výhledy by byly dobrý, nebýt mlžného oparu jak v Kuberově kanceláři. Jakoby historické centrum se slumovitým vzezřením je plné šlapek. "Muy bien," říkaly jako ony, já fakt ne. Vůbec tady otravuje snad každej pošuk. Novější části se tváří sice honosněji, ale s přicházejícím deštěm a nedělní pustotou taky žádná sláva. Díky rozlezlým přístavištím městské pobřeží stojí za pendrek a zdobí ho jen ohromná socha dítěte padajícího na držku. Dávám nějakou kuřecí patlaninu v gigante menu (větší než grande, ale stejně proklatě málo). Čas v pytli, k moři se nepodívám a počas je na pendrek.
Bus jede v 23:15, řidič je vyhulenej a kouká jak mimoň. Ale po cigárku si vezme peníze v ceně lístků, což nevypadalo zpočátku jako úplná jistota. Ale pětka juráčů se na další hulení asi hodí. Zapínám pevně pásy a padám do spánku a po pár minutách i do Portugalska.
Noc: v buse do Porta (2,5 hodiny)
Doprava: bus Santiago - Pontevedra 2.55, bus Pontevedra - Vigo 5.55, bus Vigo - Porto 10
Žvanec: vafle a pití 2, voda 1 /
Celkem 21.10€
SANTIAGO DE COMPOSTELA
Leží v západním Španělsku v provincii Galície.
Má 90 tisíc obyvatel. Název města je odvozen z latinského Campus Stellae, tj. hvězdné pole resp. Mléčná dráha.
Později pak byl zkomolen na Compostela. Od vrcholného středověku je pak Santiago
jedním z nejvýznamnějších katolických poutních míst s velkou katedrálou.
Historie: bylo založeno na přelomu 4. a 5. století n.l.
V 9. století zde byly objeveny údajné ostatky svatého Jakuba Staršího (Santiaga),
jednoho z dvanácti apoštolů.
Když pak papež Kalixtus II. zavedl a papež Alexandr III. papežskou bulou Regis Aeterni v roce 1179 potvrdil
tzv. jubilejní neboli svatý compostelský rok, tradičně opakovaný v letech, kdy den sv. Jakuba - 25. červenec - padne na neděli,
a s ním i milost odpuštění všech hříchů, stalo se toto město nejvýznamnějším poutním místem středověké Evropy.
Památky: cílem poutě je katedrála na velkolepém Praza do Obradoiro.
Pod hlavním oltářem je domnělý hrob apoštola Santiaga (svatého Jakuba).
Prý tu byly pohřbeny v 1. století a pak znovu objeveny v roce 813, kde se Santiago stal patronem křesťanské rekonquisty.
Katedrála je nádherná románská stavba postavená v 11. - 13. století poté,
co původní malou trojlodní baziliku z konce 9. století zničili Maurové.
Katedrála byla přestavována a přistavována a na její konečné podobě se podepsali především mistři baroka.
Nejúžasnější je v západním průčelí Pórtica de la Gloria (Portál slávy, 1188) od mistra Matea, označovaný za vrchol
evropského sochařství 12. století. Je to vlastně v kameni zobrazená stručná historie křesťanské teologie.
Svatý Jakub je zde zobrazen hned dvakrát. Tradičně společně s ostatními apoštoly a pak osamoceně na prostředním
sloupu znázorňujícím strom Jišajův, jako by sám a první chtěl přivítat své hosty. V jeho dolní části je vidět
otisk prstů miliónů poutníků, kteří mu tak už osm století vzdávají dík za jeho pozvání. Z vnitřní strany tohoto
sloupu, až úplně dole, si nelze nevšimnout klečící postavy se skloněnou hlavou. Je to prý sám mistr Mateo.
Mnozí návštěvníci poklekávají a dotýkají se čelem jeho hlavy, snad aby do té své dostali něco z moudrosti velkého umělce.
Kolem katedrály jsou příjemná náměstí
a další více či méně monumentální stavby, jako barokní klášter a kostel sv. Martina Pinaria (patřící po katedrále
k nejvýznamnějším církevním stavbám ve městě), barokní kostel a klášter sv. Dominika (v něm je umístěno galicijské
národopisné muzeum), raně renesanční Fonsecova kolej s hezkým portálem a nádvořím
(postavil ji arcibiskup Alonso Fonseca III., dnes je využívána santiagskou univerzitou).
Úzké a křivolaké uličky středověkého města jsou plné pestrých krámků, půvabných zákoutí i sympatických hospůdek.
V uličce Rua Nova se starými loubenými domy zaujme kostel sv. Marie Salome s románským portálem,
zasvěcený jako jediný ve Španělsku matce sv. Jakuba. Na rohu uličky Rua do Vilar a náměstí Praza do Toural překvapí
svou rozlehlostí palác rodu Bendanů. Ulice s příznačným názvem Rua das Casas Reais (ul. Královských domů) je lemována
domy nejrůznějších architektonických slohů.
Muzea: Katedrální muzeum (Museo y Tesoro de la Catedral);
Muzeum galicijského lidu (Museo do Pobo Galego) San Domingo de Bonaval);
Muzeum poutí (Museo de las Peregrinaciones) San Miguel dos Agros);
Muzeum sakrálního umění (Museo de Arte Sacro) Klášter San Paio de Antealtares Praza da Quintana);
Galicijské centrum moderního umění (Centro Gallego de Arte Contemporáneo Ramón María del Valle Inclán).
(Lonely planet a Spanelsko.info)
PONTEVEDRA
Město v Galicii na severozápadě Španělska má 80 tisíc obyvatel.
Název města pochází z latinského Pons vetus (Starý most).
Sídlem provincie zůstává od roku 1833, přestože ji mezitím co do velikosti předstihlo sousední Vigo.
Historické centrum je dobře zachovalé.
VIGO
Je největším městem Galicie, žije zde 300 tisíc 000 obyvatel. Leží v jednom ze zálivů Rías Baixas na pobřeží Atlantického oceánu.
Město stojí asi 20 kilometrů severně od portugalských hranic.
Přezdívané Olivové město (A Cidade Olívica).
Vigo nemá dlouhou historii jako jiná galicijská města.
Z rybářské osady se stalo město až v novověku. Roku 1702 zde proběhla jedna z prvních
námořních bitev války o dědictví španělské; o století později okupoval město Napoleon.
V centru města převažuje eklektická, historizující a secesní architektura. Funguje zde Mořské museum,
Etnografické museum či Museum současného umění ("Marco").
S rychlým růstem města upadlo užívání galicijštiny, kterou zde dnes mluví přibližně čtvrtina obyvatel.
Zdejší universita vznikla teprve roku 1990 oddělením některých fakult od starší Universidade de Santiago de Compostela.