Noční busy jsou fajn, člověk uškudlí čas, prospí se v ceně jízdenky a je o zem dále. Blbý na tomhle nočním spoji je, že trvá 2.5 hodiny (a to ještě jednu ukradne časový posun). Třeba terminál v Portu, kam dorazím tak před jednou v noci, došláfnutí umožní. Pche. Konečná v Portu nemá vůbec nic, co by připomínalo zastávku. Tak si užiju procházku po nočním Portu a užije se jeho genius noci. Geniuse jsme si přivezli sami, ale i s tou locí to tu sedne. Sice tu není žádný megahotspot, který by se každému vybavil (možná sklepy Portského a Eiffelův most, který není od Eiffela), ale jako celek je to nádherné město na nádherném místě mezi hlubokou strží řeky Douro a pitoreskními čtvrtěmi na jejím dnu.
Za tmy a samoty jsem prošel uličky. Bohužel po druhé povypínali i většinu osvětlení, takže z kýčovitých nočních foteček nic nebude. Atmosféru dodává i neuvěřitelný počet opuštěných domů na hlavních třídách. Místo fasády se tu na stěny prskají dlaždičky, což není zas tak blbej nápad. I když za komančů to na vesnici tímhle stylem taky jelo, ale nějak to u nás nebylo ono (on taky výběr dvou barev u nás a tisíců různě malovávaných a tvarovaných vzorů tady je jinčí kafe).
Nejkrásněji je na osvětleném impozantním dvoupatrovém mostě (ofiko je to Ponte de Dom Luís I. od žáků Eiffela z roku 1886 s výškou 45 metrů). Do dolních uliček radši nejdu. Samotu občas naruší několik zbloudilců, kteří se zásadně mezi sebou hádají jak koně (koně se někdy hádaj?). Cesta k hotelu u nádraží je zase sakra dlouhá, a to jsem to nádraží nakonec vůbec nepotřeboval, ač jsem u něj být chtěl (ale jinak vláčky do krásných měst jako Braga, Guimares či Viana jezdí často za 5 eur zpáteční).
Na nádraží zalomím pár pětiminutových spánků, ale ani v 9 ještě není v hotelu volno. Paní slibuje, že za hodinku už bude, tak po gáblíku sestávajícího se z něčeho vzdáleně připomínající hotdog a ještě vzdálenějšími hranolkami můžu jít okusit jediné hotelové ubytování na cestě v Pensao Povdera (chtít single pokoje to holt proti párečkům trochu prodražuje). Má to jakoby 3 hvězdy a je to ve stylu klasických blízkonádražních penziónů, ale pokoj je fajn, k tomu telka i koupelna (20€). Tak se pěkně vyrochním a zalomím to do odpoledne. Jó, to bylo plánů, jak ten čas tady musím využít.
Nádraží využiju aspoň na vlak do centra (metro se mu totiž fikaně vyhejbá). Kromě toho ještě odnikud nikam drandí po centru zbytek historických tramvají. Nejdřív se vyplahočím po 225 schodech na barokní zvonici věže dos Clerigos (3€). Zvonečků mají nahoře pár desítek. Výhled na červené střechy by strčil do kapsy i Malou Stranu. Oběd zastoupí nákup ovoce. Uličkami a plácky se proderu ke katedrále Sé s dalšími architektonickými zajímavostmi kolem a i prvními turistickými informacemi po cestě. Dál se brouzdám zase na most Luise I., po jehož horní části jezdí metro a úplně dole na zdvihací části auta.
Nějak se courám a máme tu tím i první oběť tohoto rychlovýletu. A to hned dost zásadní - zapomnělo se na sklepy plné portského (neboli na vinné katedrály, které mají pár plusů proti těm gotickým) ve čtvrti pod mostem a dorazilo se k nim až po zavíračce. Bych se... K žvanci zkouším na nábřeží jejich franchesitu (něco jako lasagne v toastu, s párkem a omáčkou s hranolemi). Ale ten číšník je nějakej divnej. Už dotaz na cenu sangrie furt vrací, že toho bude půllitru, a když popáté teda pochopí, tak že prej "poco". To jako jo, ale franchesita silně připomínala obyčejný náznak steaku. Teď už dělá úplně němýho, kromě výrazu jakože se stala chybička a nasadí ksichtík Macháčka. Něco zdlábnu, ale tohle fakt ne a jdu ho nabonzovat šéfový. Další skoro hodina, ale dočkám se franchisity. Cestou zpátky za tmy projdu přes pitoreskní čtvrť Ribeira, kam se naskládaly úzké domečky, prudké a klikaté uličky a desítky schodišť. Z nádraží zase zpátky jedu vlakem (1.1€ nebo pomaleji a nejistě busem za 0.95).
Noc: Pensao Povdera (single pokoj s koupelnou, 20€)
Doprava: vlak v Portu nádraží-centrum 1.10 /
Žvanec: snídaně 3, véča-franchesita 6.50 a sangria 2.50, meruňky a broskve 1€/kg atd. /
Ostatní: vstup na Torre dos Clerigos 3 / Celkem 40€
PORTO
(wiki) V některých jazycích nazýváno též Oporto.
Je druhé největší portugalské město. Má 240 000 obyvatel,
nicméně v metropolitní oblasti žije zhruba 1,8 miliónu lidí.
Oblast kolem města je jednou z nejvíce průmyslových oblastí Portugalska.
Porto je známé svým vývozním artiklem – Portským vínem,
které bylo původně jen z tohoto města.
Sváželo a dodnes sváží po řece Douro, jehož hluboké údolí utváří kolorit města.
Jižní břeh řeky již náleží obci Vila Nova de Gaia.
Historické centrum Porta (Ribeira) bylo přidáno na seznam UNESCO v roce 1996.
Historie: Prapůvodními obyvateli byli Keltové. První zmínky však pocházejí až ze 4. století a nadvlády Římské říše.
Po zániku Říše se dostalo pod vliv Maurů (711). V roce 868 poslal na toto území Vímara Peres v rámci Reconquisty
skupinu bojovníků, kteří muslimské Maury porazili.
Ve 12. století začala stavba katedrály Sé de Porto. Některé části se dochovaly v románském slohu,
další byly přestavěny v gotice a baroku. V té době bylo Porto sídlem portugalských králů.
V roce 1387, po svatbě Jana I. a Filipy z Lancasteru (Anglie), dcery Jana z Gauntu,
vznikla nejstarší vojenská aliance na světě.
Od 14. století se rychle rozvíjela lodní doprava a s ní spojené objevy.
V roce 1415 Jindřich, syn Jana I., přezdívaný Mořeplavec, vykonal plavbu z Porta
do marockého přístavu Ceuta, která předznamenala portugalské zámořské objevy.
Vznikaly nové a nové lodní cesty, jako například v roce 1703 mezi Portem a Anglií.
Během 18. a 19. století město dále rostlo, byl postaven mj. kostel, z nějž se dochovala
pouze štíhlá věž Torre dos Clérigos, vysoká 76 m. V březnu 1809 sem přitáhlo
napoleonské vojsko pod vedením maršála Soulta.
Místní obyvatelé se snažili před vojáky uprchnout přes Douro ponton (Ponte dos Barcos),
který se pod vahou zřítil, a řeka pohřbila přes 4000 lidí.
Druhá polovina 19. století přinesla industrializaci, stavbu železnice
a mostů přes Douro.
Nejúspěšnějším fotbalovým klubem ve městě
je v současnosti FC Porto, vítěz Ligy mistrů v letech 1987 a 2004.
Dalšími profesionálními kluby jsou Boavista FC a SC Salgueiros.
Mosty:
Obchodním cestám procházejícím Portem bylo překážkou hluboké údolí řeky Douro.
Mosty, jež přes něj vedou, jsou neodmyslitelnou dominantou města. Prvním mostem byl pontonový
Ponte dos Barcos zbudovaný roku 1806. Roku 1843 jej nahradil Ponte do Pensil,
z něhož se dochovala dvojice pilířů. V roce 1877 byl vystavěn Ponte Maria Pia,
přivádějící železnici z Lisabonu. Stavbu řídil Gustave Eiffel. Sloužil až do roku 1991,
kdy byl zprovozněn vedlejší Ponte de Sao Joao.
Nejznámějším mostem je pak dvoupatrový Most Ludvíka I. (Ponte Dom Luís I) o výšce 45 m,
jehož stavbu řídil Eiffelův kolega Théophile Seyrig. Vystavěn byl v letech 1881—1886.