Itálie - historie
Římská Říše
Rozpad Říma
Středověk až 18. století
Napoleonské války a sjednocení
Vstup do 20. století
2. světová válka
Poválečná Itálie
Současnost
Římská říše
Během staletí se na Apeninském poloostrově vystřídala řada kultur. Již před čtyřmi tisíci lety sem přišly italické kmeny. O tisíc let později přišli Etruskové, což byl velmi vyspělý národ, jehož existence je stále zahalena řadou tajemství. Ti postupně ovládli celý poloostrov. Dějiny Itálie jsou ale spojeny hlavně s érou Římského impéria, které postupně ovládlo všechny zdejší kultury (etruskou, italickou, řeckou) a v Punských válkách se ubránilo Kartagincům, stejně tak jako Keltům. Římská říše ovládala svého času celé Středomoří a Blízký východ.
Rozpad Říma
Pronikající germánské kmeny (Ostrogóti, Langobardi) přivodily rozpad Říma. Území se rozdělilo na řadu nestabilních státních útvarů. Byzanc (Východořímská říše) si udržela vliv v oblasti Ravenny, Říma a v jižní Itálii. Řím se stal jádrem církevního státu. Jižní Itálie a Sicílie byla ovládnuta v 11. století Normany a vzniká zde Království obojí Sicílie, těžící z hospodářských a kulturních styků s arabskou a byzantskou oblastí.
Středověk až 18. století
V tomto období patřila oblast Itálie k nejvyspělejším v Evropě. Nositeli tohoto pokroku a rozvoje se staly severoitalská města (Benátky, Janov, Florencie, Milán), která ve 14. století fungovala jako samostatné republiky. Obdobím jejich rozkvětu bylo hlavně následující století. V době italských válek (od r.1559) jejich vliv slábne, přesto zůstávají vůdčími nositeli evropské kultury až do konce 18. století. Ve větší části poloostrova získali moc španělští Habsburkové. Po dalších bojích v 18. století získávají velký vliv v severní Itálii rakouští Habsburkové, jih Itálie je stále ve sféře španělských zájmů. Papežský stát si nezávislost a vliv udržel.
Napoleonské války a sjednocení
Napoleonské války umocnily revoluční vlnu namířenou proti feudálnímu systému. Napoleon vyhlásil Italské království, Řím připojil k Francii, ale po jeho porážce se vrátil na většině území Itálie předrevoluční stav. V jižní Itálii bylo Království obojí Sicílie pod vládou Bourbonů. Po národně-osvobozeneckých bouřích (Garibaldiho tažení) bylo vyhlášeno sjednocené Italské království pod vládou savojské dynastie. Proces sjednocení byl dokončen v 1870 připojením Říma (v roce 1871 vyčleněn Vatikán).
Vstup do 20. století
Relativní zaostalost země vedla k politické nestabilitě, což se sebou nese téměř vždy nacionalistické nálady. Ty se dožadovaly uznání Itálie jako světové velmoci. V 80. letech 19. století zahajuje Itálie koloniální výboje v severní Africe (Eritrea, Somálsko), roku 1890 získává protektorát nad Habeší (Etiopie). Politicky se Itálie orientuje na Německo a Rakousko-Uhersko, s nimiž v roce 1882 založila Trojspolek, který byl namířen proti Francii. Počátkem 20. století se dostává po dlouhé době Itálii prosperity a rozvoje. Do první světové války vstoupila po boku Německa a Rakousko-Uherska, 24.5.1915 otočila, usmířila se s Francií a vojensky se zapojila do války na straně Dohody.
2. světová válka
Poválečné vyrovnání neuspokojilo italské územní požadavky. To vedlo k vzrůstu radikálního fašistického hnutí pod vedením Benita Mussoliniho. 28. října 1922 obsazují jeho squadristé Řím. Mussolini je jmenován ministerským předsedou a po roce 1925 nastoluje totalitní režim. Roku 1936 vzniká osa Berlín-Řím, která se připravuje na válku. Válka však přivedla Itálii velmi brzy na pokraj krachu, rozpadlo se hospodářství a těžké porážky v severní Africe umožnily vylodění Spojenců v jižní Itálii. Domácí opozice se vzbouřila a 25.7.1943 Mussoliniho zatkla a uvěznila. Krátce poté Itálie kapituluje (3.9.1943). V té době byla však většina Itálie obsazena německou armádou, která osvobodila Mussoliniho a nastolila na severu země Italskou sociální republiku. Na jihu byl zbytek Itálie pod patronátem spojeneckých vojsk.
Poválečná Itálie
Poválečná Italská republika byla vyhlášena 18.6.1946. Itálie se zapojuje do Marshallova plánu a v roce 1949 se stává členem NATO. V padesátých a počátkem 60. let se střídají u moci vlády pravicové a pravocentristické. Díky zahraničním investicím zažívá Itálie velký hospodářský vzestup. Roku 1963 se poprvé dostávají do vlády socialisté a začíná období tzv. levého centrismu. To brzy vedlo ke krizím.
Současnost
V zahraniční politice se Itálie snažila udržet vliv ve Středomoří i za cenu podpory palestinskému hnutí, což vede k tzv. importovanému terorismu. Proto se v polovině 80. let začala více orientovat na země Latinské Ameriky. Zvládla kritické hospodářské ukazatele i vysokou inflaci své liry a stala se členem EMU. V poválečné historii byla politika provázena silnou politickou nestabilitou a Itálie měla v průměru jednu vládu na jeden rok, proto přešla v současnosti na většinový systém, který měl dopomoci k větší stabilitě. Dnes se počítá mezi sedm nejvyspělejších zemí světa (skupina G7).