Vodopád Skogafoss vypadá úžasně. Normálně je pěkná stezka podél řeky s vodopády dál na sever, mezi sopkami s ledovci klidně i den k Thorsmorku nebo 4 dny až k Landmannalaugaru (na začátky se dá dostat terénními busy z Reykjavíku, např. icelandbybus.is). Někdy snad na něj taky přijde řada. Dnes je stezka ale zavřená už za první zákrutou.
Vděčná islandská fotka je vrak letadla DC3 na echt nehostinném místě u moře. Je kousek odsud, ale přímo k vraku už se musí pěšky 4 kilometry. A tady se ukázala největší islandská proměna. Zatímco minule jsem o tomhle místě ani nevěděl, dnes je tu megaparkoviště s více než stovkou zaparkovaných bílých aut z půjčoven. A přitom taková blbost. Jak to proboha musí vypadat v sezóně? Banda má trochu problém s demokracií, ale nakonec vyráží k vraku. Já po téhle lidojemové ráně palicí chci vypadnout do zapadlých pobřežních silniček. To je trochu problém, protože na Islandu je v zásadě jen jedna okružní, ale pár odboček k vymetení má. Třeba mordorské pobřeží Reynisfjara s útesy z čedičových sloupů a černými věžemi vystupujících z oceánu.
Metropolí jižního pobřeží je Vik. Má 300 obyvatel, dřevěné baráky a benzínku, která čepuje litr za 210 islandských korun (40 Kč). Dál na východ pustou krajinu krájí rovná silnice a z flóry přežívá jen hustý zelený mechový koberec. K pobřeží se kromě silnice přibližují i vysoké útesy, ze kterých občas spadne nějaký čůrek vody. Nahoře modrá obloha a slunce.
Akorát čas zvednout zadky z auta. Na to je národní park Skaftafell s několika hodinovými okruhy i 30kilometrovými traily na tisícimetrové hřebeny mezi ledovcovými splazy. Dáme ty menší. To na vyhlídky i čedičové vodopády stačí. Jiné stezky vedou k čelu největšího evropského ledovce Vatnajokull. Park má proti minulu několik změn. Místo slejváku aspoň na chvíli slunce, ale i placené parkování (500-1000 ISK), které se nyní rozlejzá na většinu slavných zastávek.
Slunce rychle střídá sněhová bouře a soumrak. Zbytky světla využijeme na ledovcové laguně Jökullsárlén, po níž plavou kry, které občas proklouznou krátkou řekou do oceánu, který je vrací zpět na pláž a tvoří z nich slušnou ledovou hradbu.
Tady většinou nastává dilema, zda se vrátit pomalu zpět, protože končí hlavní turistická místa, nebo pokračovat a objet celý ostrov, kde se Island nabídne z jiných a méně turistických úhlů. Množství zastávek klesne, ale furt za to stojí. A stojí za to i samotná jízda.
S bandou máme sraz v horkých kádích před Hoffnem. I zde pusté místo vystřídaly stavěné chatky a výběrčí, kteří se dožadují obulusů i před půlnocí. Na noc popojedeme na východní špičku ostrova na pěkný spací plac na vyhlídce Vesturhorn.
Ráno se s bandou loučíme. Dokončí komplet objezd ostrova, což jsem si užil minule a teď se chci věnovat objížďkám východních fjordů, kde už jsou stráně a kopce pěkně zasněžené. Objíždíme zálivy, skály a řeky, pobřeží je tady mnohem divočejší a strmější. Možná to nemá ani žádná jména, ale je to fajn. A když se v téhle krajině najde plechová vana napájená vařící vodou a z kufru vytáhnou nízkoalkoholická pivka, nemá slunečný den chybu (Djuparojskorin hotspring 64°39‘ 15,79 a 14°20‘ 15,68). Válíme se tu dlouho, zatímco banda se po vynucených objížďkách ještě zavřeného průsmyku probíjí k jezeru Mývatn na severu.
Ve fjordech s pár dřevěnými osadami se sněhová čára přibližuje mořské hladině. Jen pro islandské koníky to asi není ideální pokryv luk. Furt je čas, tak dojedeme údolím s půlmetrem sněhu až do Egilsstadiru s moderním kostelíkem, kde jsme stejně v půlce celého okruhu, takže je kilometrově jedno kudy dál. Ale mám na jihu nějaké resty a zkusím se zpět probít vnitrozemským průsmykem, který se tváří trochu zavřeně. Zvlněná krajina už je zasněžená komplet, ale právě dnes projel první pluh a bílou tmou se staženou prdelí se podaří přejet průsmyk i naší korejské prdlavce. Bílá země, modré moře, červená obloha, vlastně jiná planeta. O moc se ten pocit nezmění ani s úplňkem a zakončujeme den na perfektním spacím místě na útesu s výhledem na oceán.
PS: Jinak itinerář bandy pro sever byl: jezero Mývatn s minimálně čtyřmi zajímavými oblastmi - sopka Hverfjall s pochůzkami po hraně kráteru, rozeseté pseudokrátery Skútustaðagígar, tajemné místo plné vyvřelin Dimmuborgir a dvě jeskyně s termálními bazénky. Dál na západ se míjí oblíbené vodopády Goðafoss a Geitafoss (40 km), přes větší město Akureyri (52 km) až k termálnímu jezírku Fosslaug (100km). Plus bych do toho narval kaňon s vodopádem Detifoss.