Po drobných peripetiích (jako třeba hodina čekání než Ayssan docválá k autu, nebo natankovat plnou nádrž a zjistit, že jsem zapomněl peníze) jsme se odlepili z rodného města. Rozvadov a po německých dálnicích na Mnichov. Cestu poněkud protáhla šílená průtrž a z dálnice se tak nějak udělala řeka. Na hodinku se zastavilo na krajnici a čekalo se, jestli nás to odnese do Dunaje nebo ne. Ne, a tak si další cestu zpestřujeme výhledem na auta, která takové štěstí neměla.
Přes centrum Mnichova jsme se prohnali už v noci a cestou na Lindau si dáváme prvního šlofíka v autě u benzínky. Hotline, jako skoromajitel, si zbaběle zabral zadní sedadla. Já zůstal na svém místě navigátora a nebohý Ayssan to schytal u volantu. Místa tam vskutku není dost a jeho zoufalé pokusy natáhnout nohy skrze volant nedopadly taky nejlíp. My vepředu jsme nečekaně jen tak neusnuli a s prvním dnem jsme se rozloučili s úděsným poznáním, že Hotline chrápe jako ...
Kolem šesté se všichni normální probudili šílenou zimou. Takže Hotline dál spí. Po pár hodinách jsme vyrazili k Bodamskému jezeru. V autě jsme zaujali už stálé pozice. Hotline řídí za poslechu jakési pofidérní muziky. Já se hrabu v papírech a různě kibicuju. Ayssan se rozvaluje na zadních sedadlech, jelikož už evidentně pochopil, že noc není vyhrazena pro jeho spánek. Za Lindau jsme stanuli na rakouské půdě a přes Bregenz a Dornbirn jsme dojeli do Lichtenštejnska a jeho hlavní vesnice Vaduzu.
Lichtenštejnsko má celkem asi 6 obcí. Pět jsme projeli a nechali se kompletně prošacovat na lichtenštejnsko - švýcarské hranici. Ono mít v pasu fotku jako Hotline, když mu bylo dvanáct, není asi to nejlepší (i když jsou věci, které se určitě nezměnily).
Ve Švýcarsku přišla drobná neplánovaná zajížďka. Skončili jsme v alpském městečku Davos, kde se v zimě schází šéfíkové politiky i byznysu. Natankovali jsme benzín, který je tu skoro levnější než u nás. Další trasa vedla přes Julierpas - alpský průsmyk ve výšce skoro dva a půl km, všude louky a průzračné potůčky s vodopády. Dýchavičná Omega vydržela nekonečné serpentiny, a mohli jsme se nahoře kochat alpskou krajinkou.