Itálie & Sicílie 1999 (2.)
2. den: Padania (Chiavenna - Lago di Como - Lecco - Monza - Milán - Codogno)
Přes Svatý Mořic a Silvaplanu jsme se doplazili na italské hranice, kde nás uvítal slejvák, pěkná kosa, bordel a bouračky. Ejsan žere studený konzervy a Hotline mu nadává (samozřejmě, že ne vážně, jen dialog na úrovni Panoptika;-) Projíždíme kolem Lago di Como (jakési skorofjordové jezero). Mé návrhy na koupání nebyly vyslyšeny pod průhlednou záminkou odkazující na teplotu 10 stupňů a déšť.
Lago di Como je jezero v idylické scenerii Alp a rozeklaných úbočí. Na březích se nachází města Como a Lecco. Hlavními lákadly Coma je náměstí Piazza Cavour a dóm ze 14. století s reliéfy, malbami a náhrobky. Vedle je vysoká radniční věž Torre del Comune a Broletto z 13. století. V Tremezzu najdete elegantní letohrádek z 18. století a Villu Carlotta se zahradami. Lecco je průmyslové město a můžete zde navštívit rodný dům Alessandra Manzoniho. Pomník na Piazze Manzoni znázorňuje výjevy z jeho nejslavnějšího románu Snoubenci.
Přes Lecco a Milano se vydáváme za Hotlajnovým šíleným přeludem.
Myslí si totiž, že má předky z Itálie, odněkud z Codogna či jak se to má jmenovat,
a tak chtěl poznat místo svých předků. Jediné, co věděl, je padesát let starý číslo popisný,
a že to byla strašná díra. Naštěstí Hotlajnovi stačilo ukázat první barák
(ves se poněkud rozrostla). Udělal si pár fotek oné barabizny a byl spokojen.
A tak byl klid.
(Pozn.: Některé fotky jsou autorským dílem Hotlajna, což poznáte podle toho,
že uprostřed zorného pole je sloup či něco podobného, jako třeba hlava Ayssana.)
Itálie
Codogno - typický severoitalský zapadákov
Itálie
Cíl Hotlinovy cesty - "dům předků"
Itálie
Večeře v trávě (mraveništi) a naše kára
Itálie
Ranní výlov minerálek
Blíží se večer a hledáme místo na přespání. Sjeli jsme na ještě menší silničky, vychutnávali klasický italský venkov a našli místečko v korytu řeky v podhůří Apenin. Vzhledem k varováním na přívalové deště se držela jistá pohotovost. Ideálně vyhnat spát Hotlina a Ayssana ven na stráž. Já se zatím poprvé a naposled rozvaloval na zadních sedadlech. Vyndal se i propan-vařič (měli jsme dvě tašky pofiderního jídla z Vitany) a udělala se gulášová polévka, kde jsem s chutí smočil vánočku. Bohužel Ayssan, nebraje v potaz naše námitky na způsob přepravy vařiče v jeho paznehtech, ho samozřejmě pochroumal. A vzhledem k tomu, že jsme přece jen spíš přes tu vědu než techniku, jsme ho mohli odepsat (jako ten vařič, Ayssan se odepsal sám už dávno). Tím pádem silně prořídly i možnosti našeho stravování. Noc proběhla v pohodě, hlavně teda pro mě. Nebožáky venku votravoval hmyz a zima.